bambi nezoufej, dokud se bude povel týkat vnějšího efektu, nebude jezdec schopen, protože ani netuší, proč je dáná věc tak, jak je. Mám stejnou zkušenost, přečasto vídám stolicový sed, kdy holeň je od kolene dolů svisle a zcela mimo kontakt s koněm, marně vysvětluji, že chci li s koněm komunikovat, je třeba být s ním v kontaktu a tudíž mít holeň tam, kde se může dotýkat břicha koně. O aktivním kroku (jako za mého mládí) si mohu nechat zdát. Jezdectví je dnes velmi sedavý sport a cokoli, co stojí sádlo - třeba právě přiložení holeně a tlak proti koňskému břichu jako první zesílení pomůcky - se přece dá obejít nakopnutím, špornou nebo bičem..... O tom, že ti, kteří ve výcvikových střediscích cválají a skáčí křížky, nejsou schopni koně vodit a naklusat, že samostatný cval je synoninem sebevraždy a stabilní sed něco jako noční můra už jsem tu psala dřív. A jsme u toho, nad čím pláču už dlouho - nevhodná metodiky výcviku jezdce začátečníka...

Jednoduše...bičem. Já zase pořád lamentuju nad tím, že v kurzech jezdec ještě ani pořádně neumí sedět a už má v ruce bič. Nejenže ho neumí používat a užívá ho v situacích, kdy bič není potřeba, drží ho jak vycházkovou hůl a koně mlátí do naprosto nevhodných míst. On ho používá místo pobídky holení. Permanentně. Pro cvičitele je to zřejmě jednodušší, než vysvětlit princip pobízení, ale co kůň? Pak z toho vznikají koně, kteří přestanou adekvátně reagovat na pobídku holení a nakonec ani na bič neumí reagovat správně. Jsou omlácení, otupělí, kyselí. Začíná to tím, že místo prosté pobídky holení jezdec použije biče. Končí to tím, že jezdec jezdí s bičem a co nejdelšími špornami. K tomu si připočtu nepoužívání sedu, až moc výrazné používání otěží a je mi zle. Ale já už se kvůli tomu vztekat nebudu, radši půjdu courat do lesa.

ahojki no to sou takove ty děti co si myslí že umí vše a jak jim to vytkneš a chceš poradit tak si stejně dělaj co chcou,ja měla ve skupině slečnu ta měla asi tak 11 a druho ktera měla 13,ta co měla těch 11 měla vlastního koně ktery byl super jenže ona byla tak rozmazlena že když jsem ji něco vytkla a to sem ji pobízenílíčila pul hodiny a ta druha to bez problemu pochopila a zvladala tak mi ta 11 řekla že ten kun je pitomej a že se nenecha buzerovat od nějaké pitomé kravy,přitom když chtěla tak ji to šlo a když nechtěla tak se na to vybodla a svedla to na koně přitom jak na něj sedlo jiné dítě i mladší tak jimto šlo bez problému,ja pořad říkam že je to musí bavit jinak i kdyby jim to vysvětloval mistr světa tak to stejně udělaj špatně

Meg, já už taky pláču dlouho a čím dál tím víc a mnohdy přemítám, jestli není někde chyba ve mně, jestli třeba nemám špatné koně (ale - s bičem mi na ně nikdo nesmí, okopávání a ošmudlávání nohama se snažím zamezit v co nejvyšší míře, práci mají rozmanitou, celý den jsou ve výběhu a holkám ze stáje až na malé vyjímky chodí - tak v tom budou asi nevinně). Možná to bude i tím, že není problém koně, který chodí jen do haly (výběh a terén nezná) překrmit, aby reagoval na šťouchnutí podpořené bičem (tak se to alespoň podle toho, co jsem slyšela ve výcvikových střediscích dělá) a byl rád, že se může pohybovat. A nejvíc mne mrzí, že výše uvedené dvě táborové slečny jezdí v sousední vesnici u jedné paní, se kterou se sice víceméně nestýkáme, ale vztahy mezi námi jsou korektní (když je nějaký problém, dokážeme se zkontaktovat). A teď si představuji, jak tyto dvě skákající jezdkyně budou této paní vykládat, jak máme špatné koně, protože jim nechodili. A tyto informace se budou šířit po okolí...atd...atd...

A teď si ještě vezměte to, že dneska se začátečník lecky ani nějakými klasickými základy nezdržuje, taky se tu ve velkém jezdí western a to rovnou od nuly (rozuměj - od naprostého začátečníka) a "tam se přece nohama nic nedělá, ne?". Jasně, tam se jenom tahá za otěže a nohy frajersky plandají podle koně bo jsou rovnou vystrčené vpřed a do těch třmenů je třeba se ještě pořádně opřít :-( A pak to tu vypadá jak to tu vypadá. Docela blbá móda, nemyslíte? A to sama western jezdím, bo se o to aspoň pokouším. Ale myslím si, že nestrávit ani hodinu v anglickém sedle je zvlášť pro začátečníky veliká škoda. Ve westernovém se totiž spoustu věcí nedozvědí. Třeba to, jak vlastně sedí mizerně, jak neudrží nohy v korektní pozici, jak tam nahoře vlastně lítají jako mokrá hadra... Oblíbeným agrumentem, který mnohé vysvětluje je totiž to, že "já jezdím western, protože je to takové pohodlné, ono tě to tak usadí a vlastně nemusíš vůbec nic dělat a ani z toho nevypadneš". Když se někdo náhodou dozví, že korektní sed westernový má být shodný se sedem drezurním a držení těla tomu má odpovídat... Pokud jim něco takového vůbec projde mozkovými závity, pak se hodně diví. Taky se podívejme na westernová sedla. Kolik z nich jezdci vůbec technicky umožní sedět správně? Minimum bohužel. Naštěstí třeba konkrétně já jsem téměř vždy měla k westernovému sedlu ještě anglické na prostřídání. Sama za sebe tak musím popravdě říct, že jsem se leckdy po delším čase ve westernu nestačila divit, že se tam nahoře ještě vůbec držím! Fakt, sypu si tímto popel na vlastní hlavu, ale je to moje - a velice dobrá - zkušenost. Taky mě štve, když vidím, kdo všechno "trénuje":-( Pomalu každý, kdo se sám trochu udrží na koni, už dává lekce. Když holce neumí nastavit správnou délku třmenů a nechá ji plácat v klusu v tak ukázkovém "hajzlsedu", že to ani možné není, úplně vyvedenou z rovnováhy s rukama kdesi nad hlavou... No kam jsme to dopracovali? Hlavně, že slečna a rodiče vidí výsledky a holka už kluše, že? :-( Grrr

No a další příběh z mého života :-(( Chodila k nám dívčina - 13 let. Před námi už obrazila asi 5 stájí a když přišla, udržela se na koni - sed jak pytel brambor, pobídky nula, co šlo, snažila se uřídit rukama. Snaha zlepšit se minimum - nezájem. Po půl roce jsem přestala házet perly sviním a nechala ji na spolehlivé kobče drndat po lesích. Asi za rok odešla. Poté vystřídala další čtyři stá´je až zakotvila v nejmenované renomované stáji, specializující se na děti (jen pro upřesnění - nešlo o Heroutice). No a v srpnu jsme ji potkali na závodech, kde na ST poničce jela parkur 50-60 cm - ukázku pro děti. Na koni stejný pytel jako u nás, zlepšení žádné, ponice parkur odskákala, holka skončila poslední. Protože šlo o děti, mašli dostal každý. Holka s maminkou chodily po závodišti a dmuly se pýchou, zatímco mne zpražily pohledem, jestli jsem si všimla, kam to Verunka dotáhla. Nevěděla jsem, jestli mám brečet nebo mít vztek.

Nic proti, bambi, ale chápu, že se začátečníkem a natož s tím, který nemá správné návyky je to těžké, ale tím, že ho z koně sundáš nic nevyřešíš. Jasně, pokud sám nemá zájem, tak je to jiná, ale třeba je to jen tvůj pocit, že zájem nemá. Sama jsem se nenaučila koně právně pobízet tak, abych do něj neustále nedloubala (taky mi to tak bylo při jednom výcviku vysvětlováno : "musíš pořád dloubat"), ale přitom udržovala koně v pravdelném svižném chodu. A i když mi jiný trenér neustále opakoval jak mám něco dělat správně a já to stále dělala špatně, tak to doufám nebylo z mého nezájmu. Prostě dokud člověk nezažije takové to ÁAha!!, těžko pochopí. Pokud to nějaký člověk stále nechápe po způsobu, jakým mu to vysvětluješ, byť předtím to pochopilo x lidí hned, tak musíš zkusit vymyslet jiný způsob podání.

Reakce na 1327785: Taky to znám, někdo umí a kdo ne tak má přece bič ne?:( Napadla mne jiná otázka ohledňe pobízení, nechci zakládat nové téma. V kroku se pobízí: pravá - levá nebo oběma nohama naráz, je mi přirozenější prava-leva s pohybem koně, zkoušela jsem i naráz ale nějak to neumím, přijde mi to trochu divné a každý tvrdí něco jiného:) Díky

Milá Átek, pravidelně a dlouhodobě přeučuji samouky i jezdce se špatnými návyky a i když je to mnohdy velice problematické a zdlouhavé, vždy se jim věnuji celý čas, stále dokola upozorňuji na stále stejné chyby a do zblbnutí vysvětluji všemi možnými způsoby, příklady z praxe, fyzikálním působením a vším, co si jen lze představit, jen abychom se dostali o krok dál. Špatné návyky se obtížně odstraňují a nahrazují správnými - každý dělá to, co má zažité - to je to, o čem píšeš. A nezlob se, myslím si, že už jsem dost stará a prošlo mi rukama dost lidí na to, abych rozeznala nezájem od snahy bez výsledku. V mém případě šlo o dívku se ZZVJ, nikoli o začátečníka. Tím, že jsem ji "sundala z koně" (když budeš číst pozorně, tak píšu, že poprvé ve svém životě), jsem ušetřila svůj čas, svého koně i jejich peníze. Tito lidé měli zájem především o sport, na který dívka neměla schopnosti a měla jsem ji vyzkoušet jako potenciální novou členku do oddílu, kde by mohla závodit. Oni nechtěli, aby se slečna naučila pořádně jezdit - ona to přeci umí, když má ZZVJ. V tom případě jsme tam byli všichni zbytečně. Té dívky se musím trochu zastat. Byla docela sympatická.. Šlo o to, že ona i rodiče přišli s požadavkem na obsah lekce, který bychom nenaplnili ani v případě, kdbychom lekci dokončili. Oni nechtěli, abych slečnu trénovala a hledala chyby, oni mi chtěli předvést, co slečna umí, aby mohla závodit a na to těch 25 minut stačilo. K čemu by mi bylo nechat ji tam chodit v kroku celou lekci, když už v polovině bylo jasné, že jsou rodiče nespokojeni, že kůň nic nedělá... Tož tak

Tak nevím jestli by se to dalo vyjádřit přímou úměrou: čím ambicióznější rodič tím tupější dítě? Když dneska vidím jak náctileté slečny se honosí tím, že "mají zkoušky" a jak skáčou tak mě čerti berou. O stylu je lepší pomlčet. Na co používat holeň - připnu špornu koňa nakopnu a jedu. Proč pobízet holení, vezmu dlouhý bič a jednu mu rubnu. Však se ta sviňa líná pak pohne. Každý by chtěl závodit, ale nikdo trénovat a POSLOUCHAT trenéra. A bez práce nejsou koláče.

A nejhorší problém vidím (většinou) nikoli v jezdci, ten dělá to, co mu trenér řekne (pokud nemá vlastního koně), ale v chybném výcviku začátečníků. To nevadí, že jezdec nic neumí - hlavně když je spokojený, že dělá pokroky a trenér má z toho peníze. Co kdyby to ježdění vzdal nebo šel někam jinam, kde bude více jezdit bez jakéhokoli úsilí?! Jasně, že je to pro mnohé trenéry jednodušší....

Reakce na 1327806: bambi, toho bych se nebála, jednak reference holčiček o nemožnosti lidí a koní bere asi každý trochu s nadhledem, pokud máme na mysli tutéž sousedku, tak ta není právě pavlačová drbna, je to pracovitá a relativně tichá paní, co si hledí svého, ta drby šířit nebude a nebude to ani trpět. Není na světě ten, aby se zavděčil lidem všem, nakonec proto je tolik stájí, aby si každý mohl vybrat, co mu vyhovuje - jak koně, tak jízdárna, terény, stáje, trenér či cvičitel, kolektiv, cena.... každý máme své "utečence", "nespokojence" ale i "věrné", "příznivce" a pár nahodilců..... Nikdy není vina jen na jedné straně, každý vnímáme jinak, jinak sdílíme, jinak se snažíme věc přiblížit. Někdo je strohý, s jiným je sranda, někdo křičí... Buď ráda, že máš koně zdravé a spokojené, že máš super terény a své věrné :-)

Ano Meg, předpokládám, že mluvíme o stejné paní. Neměla jsem na mysli, že by případné pomluvy šířila ona osobně.

Reakce na 1327785: Bambi, a jak by podle tebe mělo vypadat správné pobízení? Mám 2 trenérky, obě drezurní jezdkyně, obě mě učí pobízet prvně sedem a pak mít pasivně přiložené holeně. Žádné kopání co krok to pobídka.... Jinak zdůrazňuji slovo přiložené. Díky tomuto nemám okopaného koně, ale koně, co aktivně jde dopředu, umí sám udžovat tempo, aniž bych do něj musela holeněma bušit jak hluchej do vrat.... Díky tomu můj kůň respektuje moje velmi jemné pobídky a pokud nerespektuje, klepnu ho bičem. Když jsem viděla letos na Podkově, jak jezdci v krosu velmi razatně pobízí své koně špornama, bylo mi zle.....

Reakce na 1327822: Nechtěla jsem se tě nijak dotknout, nevím, jak dlouho trénuješ a také z toho prvního příspěvku jsem nepochopila, že se jednalo o slečnu, která měla sportovní ambice. Chtěla jsem se jen zastat začátečníků, mezi než také patřím. Sice už mnoho let, ale ještě mě nikdo jezdit nenaučil. Pod trenérem jsem jezdila tolikrát, že by se to dalo spočítat na prstech jedné ruky, bohužel. Trenérovi se skoro stydím zavolat, aby přijel, protože se stydím před něj se svým uměním vůbec nastoupit, ale bez něj se rozhodně nezlepším. Po tréninku, ze kterého mám nakonec dobrý pocit (předem se připravím na to, že nic neumím a pak nejsem tak překvapená novým poznatkem), doufám, že za rohem trenér nebude hlásat, že byl trénovat zase to pako.

No, vím, že to zní hrozně, ale vím, jak milé slečny naučit mít přiloženou celou nohu a taky nekopat do koně. Je to napůl vtip, ale zkuste jim sundat sedla, ať jezdí na holym, někde v zavřenym prostoru a musí klusat cválat a všechno a taky je důležité, aby neměli úplně hodného koně. Vím, že to tak většinou nejde, protože by se mohli zranit, ale myslim si, že by se rychle naučili správně sedět a koni nedělat nic, co by mu ublížilo:-)

Reakce na 1327827: Příliš zjednodušené, obecné klišé jednostranně zaměřené osoby. Já jako lékařka, a častý dozor v jedné brněnské sportovní stáji, když se tam domluví na trénink většinou parkuru, ale i drezury, protože někteří mají ambice do military, mám dost jiné zkušenosti. Rodiče, častěji ovšem prarodiče dítě přivezou, bez dalšího zájmu (ani nevědí, jak se jejich koník jmenuje!) odcházejí do hospody, kde přes prosklenou stěnu mohou trénink pozorovat, ale je to tak jedním okem, většinou. Trenér, který jel 70km, rozdělil děti do dvou skupin podle výkonnosti, ale s ohledem na velikost haly se tam vešli slušně, a všichni měli co dělat. Jedno děvče, asi fakt jen 13 let si tam kroužila na malé kobylce, prý zapomněla, že je v hale rezervace, a byla napsaná do hodiny. Trenér ji tam nechal, a po očku po ní občas mrknul, opravil jí sed, a ptal se proč neskáče, když je jí 15 (byla drobná a měla už rok ZZVJ). Řekla, že si sama zašticovala kobylu a teď se bojí skákat, ale aspoň se snaží přiježďovat na drezuru... Oba loty měly dost sportovního vyžití, a osamocené děvče nakonec dostalo jen malý úkol, přeskočit křížek na jedné dlouhé stěně.... byla napjatá strachy, ale kobylka skočila s chutí a bez problémů. Holčina neměla peníze, ale dostala možnost přijít do další hodiny, a zaplatit, pokud ji rodiče podpoří. Dál to nevím, ale je to trochu jiné, než ambice rodičů a jejich geniální děti, z pohledu bambi děti neschopné, bez zájmu a už všechno vědí dopředu. Nakonec, ani zde, a to někteří skákali 130 cm (klisna CHerley - tak nějak), nikdo neodmlouval, a když řekl, že to nejde, trenér v jakýchsi elasťákách, teniskách, bez šporen, biče a průvleček, jim to předvedl, a jak! Také ovšem v klidu jedno napomenutí zopakoval stejnému jezdci třeba 10x, bez zvýšení hlasu nebo rozmrzelosti...... Trochu na těch vyučujících také záleží, ne?

Andalu, nepsala jsem, že jsou všechny děti takové. Také mám radši děti se zájmem a zapálením pro věc - a jsem ochotna jim umožnit ježdění i když jsou na tom finančně hůř než ostatní. Já také nemám problém (též v elasťákách či teplácích bez biče a bez šporen) se s jezdcem vyměnit a předvést mu to, co po něm chci. Naopak, dělám to běžně. Též klidně 10x a bez křiku, napomenutí a rozmrzelosti. Ale o tom jsem toto téma nezakládala. Toto téma je o tom, že "jezdci", kteří klušou, cválají a skáčou, nejsou schopni pobízet - neumějí mít holeň u koně. Pro Zuzu: v první řadě - moje kobyla mi též reaguje jen na přiloženou holeň U provozáků, na kterých se střídá kde kdo (i přes pravidelné přiježďování) už musí být pobídka znatelnější. V první řadě (opět) přiložená holeň, pro změnu do kroku či klusu přitlačení obou holení za podbřišníkem ¨za současné pobídky sedem. Nikoli šťouchání nohama a zadkem tam a zpátky, ale trvalý tlak (cca 2-3 vteřiny podle koně), dokud se kůň nerozejde. Je pěkné, pokud kůň reaguje jen na lehce přiloženou holeň, ovšem to nic nemění na tom, že základy by měl mít každý jezdec a měl by umět rozejít, naklusat i nacválat každého normálního koně (neochotné zmetky vyjímám) ne jen naježděné drezuráky.

Reakce na 1327862: Neznám ty děti ani tvé koně, ale možná by bylo dobré upřesnit co je to přiložená holeň? bez přiložené holeně na koni sedět prostě technicky nejde (holeň je koleno plus horní třetina lýtka), také jsem kdysi měla problém ustrkat bubíky provozáky když jsem přestala jezdit na sporťákách , u nás se nesmělo na koně bez biče - právě proto aby se koně neotupovali na holeň, to čemu někdo říká přiložená holeň tomu už říkám přiložená pata a pobízení patou, takže prosím přilož fotku co je dle tvého pohledu přiložená holeň a s tvým gestem sundání dítěte z koně také nasouhlasím, to dítě za to nemůže ani ti rodiče.

Reakce na 1327862: Bambi, já se obávám, že děti zřejmě tvého koně neutlačili. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Pokud by kůň skutečně respektoval holeň, tak nespí ani u dítěte. Pokud do koně tlačíš co krok to pobídka, tak bohužel dochází k otupení a znechucení koně. A je hloupost říct, že u provozáků musí být zřetelnější pobídka. Prostě majitel provozáka NESMÍ dopustit, aby se z něj stala okopaná, tupá hajtra. Právě ty provozáci jsou první koně, na kterých se děti, dospělí učí .... a co se mohou na takovém koni naučit. Co si asi z něj odnesou do dalšího jezdeckého života? Věř mi, že jsem dospěla ženská a jednu okopanou a ještě tvrdohubou kobylu se mi taky nepodařilo bez biče nacválat. Takže: nikdy žádné znatelné pomůcky, nikdy žádná pata nebo šporna, nikdy žádné tlačení ..... Kůň na sobě ucítí mouchu, tak přeci musí cítit i malou pobídku ( byť i od dítěte). Pokud já učím svého koně a na pobídku nezareaguje, klepnu ho bičem....věř mi, chápe to dobře :-) Strašně záleží jak si sama svého koně naučíš, na jak silnou pobídku ho naučíš reagovat. Vyznávám velice jemné ježdění, je mi blízká francouzká jezdecká škola víc než německý dril. Snažím se koni nepřekážet, neotravovat ho zbytečnýma pobídkama a mletím udidlem v hubě. Vše dělám jen když je potřeba a pak je radost na takto přiježděném koni jezdit. Také mám velice pestré hodiny. Řídím se mottem starých mistrů: " každý 13 - tý krok jiný cvik". K těm to myšlenkám jsem ale došla díky koni, který je velice chytrý a velice citlivý. Právě ten nudný neměcký dril na něj nefunguje. Možná mít doma tupý ČT, co se mnou bude pomalu kroužit hodinu na jízdárně ... nikdy bych se k tomu nepropracovala..... Můj kůň mě naučil myslet a to je u koní k nezaplacení :-)

Reakce na 1327869: Souhlas :-)

Reakce na 1327869: holeň je koleno plus horní třetina lýtka - to si opravdu nemyslím, holeň je od kolena ke kotníku - holenní kost také nekončí ve třetině mezi kolenem a patou, holenní kost je jedna ze dvou, která probíhá spodní částí dolní končetiny člověka. Přilož holeň je stejně nepřesný výraz jako pobídni patou, protože anatomicky lze ke koni přiložit tu část nohy pod kolenem, kterou bych já asi amatérsky nazvala vnitřní zadní část lýtka. Holení se obyčejně pojmenovává ta část dolní končetiny, kde je zepředu hmatná holenní kost - tedy přímo vepředu od kolene po nárt hohy, to je ovšem místo, které ke koni přiložit nejde ani při velké hybnosti kloubů a velkém úsilí jezdce. Obyčejně se k pobídkám "holení" využívá spodní část lýtkové strany nohy, zhruba 2/3 mezi kolenem a kotníkem plus oblast mezi kotníkem a patou z vnitřní strany. Také drž se koleny není přesné, protože aby koleno bylo volné pro posuny "holeně" dozadu a dopředu, aby pružilo - jako jeden ze tří bodů na cestě mezi koňským hřbetem a třmenem, musí být sice přiložené, ale volně, místo, kde je noha přiložena pevněji je o dlaň výš. A jsme zase u té metodiky - Ty i já jsme ze "staré školy" na kterou rády vzpomínáme, ale přesto každá máme na svém těle holeň jinde, pobízíme jinak a jinak máme přiložené koleno. Zcela jistě budeme mít i jinak a jinde ruce. J8 už dávno opustila tenkrát prropagované palce vzhůru a ruce v pěst, jako bys nesla půllitr plný piva, protože to dělá tuhé, nepoddajné zápěstí a neumožňuje citlivou ruku. Zústala mi nízká ruka, mí koně nereagují dobře na dnnes moderní vysokou ruku, ale držení mám zcela jistě širší, protože přímka "od huby do ruky" vzhledem k šíři huby a k šíři ramen člověka prostě spojena v přímku nejde přes kohoutek koně, ale určitě 10 - 15 cm na kačkou stranu mimo něj. Bič s sebou vozím, používám zcela vyjímečně jako gradaci pobídky, standartně k odhánění hmyzu a pohlazení koně po krku. Používání bičíku je kapitolka sama o sobě, málokdo to umí a často má jeho použítí - nesprávně provedené - právě opačný efekt. Jestliže kůň dostane od jezdce držícího obě otěže plácanec po pleci protože jde pomalu, za současného cuknutí v hubě, jetdec koni říká jdu a zároveň nechď, případně je-li cuknutí výraznější ještě přidá info zahni.... Kůň tedy opravdu netuší, co má dělat a tak buď neudělá nic, nebo si vybere pomůcku s převažující intenzitou - na cuknutí vybočí a zastaví - hajzl jeden nemravnej..... Začátečník často dává své pobídky impulzivně - bez rozmyslu toho, kam a jak přesně nebo naopak s takovým zpožděním či tak nevýrazné, že kůň fakt netuší, co to je a k čemu to přiřadit. Ale o tom téma není... pojďte založíme si jiné - lépe vyhovující tomu a čem mluvíme :-)

Reakce na 1327878: zuzo, síla pobídky se nestupňuje kvůli tomu, že jí kůň necítí - jasně, že cítí, on jí nerespektuje. M8m koně reagujícího na myšlenku, přesto ho někteří nenaklušou - prostě jejich chování ho nepřesvědčí, že klusat chtějí. Mnohdy v tom větší roli hraje duševní rozpoložení člověka než pobídky. Vyzkoušeno na kamarádce - dokud jsem se dívala, byla skoro bezmocná, jako by se staděla, že to nepůjde, že něco udělá blbě, že to nebude to, co by mělo být a tak jsem šla "uvařit kafe" a šmírovala za vraty... jasně - najednou jí nikdo neviděl, najednou si to mohla "beztrestně" zkusit a šlo jí to. HUrá, odbourala vnitřní blok - podotýkám nejsem řvoun, nejsem trhač hlav, nejsem zlobná (u koní) určitě se mě nebojí, mám jí ráda, je to fajn ženská, chtěla jsem jí pomoct uvědomit si některé věci - doufám, že se povedlo :-)))))) Takže ne vždy je to jen o pobízení jako aktu tlaku o určité síle na určitém místě...

Reakce na 1327880: no jo vidíš to nás učili pobízet horní 1/3 od kolene dolu, pokud je kůň akorát k jezdci za to co ty popisuješ mě má stará dobrá školní kobyla párkrát srazila k zemi - neměla ráda "patu " za jedovatou ruku trestala nezastavitelným tryskem - vynikající škola, samozřejmě termíny neodpovídají anatomickým názvům- tam jsou prý angličané na tom lépe.

[quote=megera]Reakce na 1327878: zuzo, síla pobídky se nestupňuje kvůli tomu, že jí kůň necítí - jasně, že cítí, on jí nerespektuje. Ano, je to o nespektu k pobídce, ovšem chyba není na straně koně, ale na straně jezdce. :-) Jinak se vším souhlasím :-) A také bych koleno nepovažovala za holeň. Koleno by nemělo být styčným bodem.

neumím si takovou pobídku co popisuješ představit, tam, kde chceš jemně působit je bočnice sedla, tedy s koněm buď žádný, nebo jen malý kontakt i u kontaktních sedel. M"žeš mi prosím napsat, která stáj, oodíl a trenér V8s tohle učil a přibližný letopočet. Nějak mi to neleze do hlavy. Dloubání patou je něco opravdu jiného, přiložená holeň je prostě holeň přiložená na tělo koně, klidně kopírující jeho pohyb, ne bloubající, ne kopající, ne kymácející se. Ano ina přiloženou holeň se kůň musí naučit, není normální mít něco přiloženého na těle, zejména pokud to není JEN přiloženo, ale mele se to (i když subjektivně je jezdec přesvědčen o klidné holeni) Jedovatá ruka může mít mnoho podob, chápu, že se kůň bude nějak bránit obojímu, ale stará dobrá školní kobyla by rozhodně neměla nikoho srazit k zemi, to máme i odlišné představy o dobrých školních koních - ti krom přiježděnosti mají oplývat i pochopením pro neználka a tolerancí. Srazit někoho někdo z mých koní, nebudu ho považovat za dobrého koně pro učení. Naštěstí mám mizerné tolerantní koně....

Reakce na 1327890: prostě jsme měli školní koně přiježděné ale někteří byli netolerantní k chybám ( dva staršií angloarabi, shagia)když jsem začínala tak jsem víc přemýšlela o tom jak se tam održet než jak sedět, ale to kupodivu jim neubralo na oblíbenosti. např u Zahradníku měli asi tolerantnější provozáky, my jsme zase nazápasili s věčnými nálevkami.

Jitko a kde jsi tedy jezdila ty? u koho a kdy? U Zahradníků bylo tolik koní, že škála byla opravdu pestrá a bylo možné vybrat podle výkonnosti jezdce koně, který jeho neum ustojí, základní kádr provozních koní nikdy neměl méně než 8 kousků, k nim je nutné připočítat sportovní koně s nižší výkonností, které byli schopnějším jezdcům do hodin přodělováni, protože jen tak bylo možné zvyšovat jejich uvědomování si pomůcek a citlivost. Měli jsme araba, na němž bylo třeba sedět doslova jako na "ošatce vajec" slovy paní Škobisové, ruka jako by držela peříčko.... A žádný z těch koní s nikým nepraštil - ne že bychom nepadali, ale ne netolerancí koní. Fyziku neokecáš.... Ti z nás, kdo byli schopni jezdili sportovní koně v práci, ven, v hodinách.... ale i ty provozáky, aby se nestalo, že si zvyknem na "samochodky" a ti lenoši nám pak nebudou chodit. Dodnes jsem vděčná za každou jezdeckou výzvu ze strany koně, za výzvu - hledej, jak se se mnou domluvíš nejlépe.

Reakce na 1327906: U Bílého Beránka, začínala jsem v roce 73 a byli jsme fakticky poslední lot začátečníků, nad hlavama nám jezdil vlak a když jela pára bylo to rychlé, Pamatuji Pamelu a Seinu, ti skvělí provozáci se jmenovali Roxana a Orfeus, s Roxanou se vůbec nejezdilo ven s Orfeem ano a pravidelně se vracelo pěšky. Roxana zůstala mým nejoblíbenějším koněm kdy už na ní nikdo nechtěl jezdit, uměla se za snahu odvděčit a chodit jak panenka, jo tenkrát se chválou šetřilo a slova trenéra že ji umím vyhovět ( bylo jí 24 let ) člověka nesmírně potěšila.