Veronika Požárová
Vloženo 7.3.2011 - 13:32
Obnovuji téma, poradí ještě někdo? K čemu na zemi uvázat? Zkušenosti, nápady ...
Tomáš Sychra
Vloženo 7.3.2011 - 14:17
Corin: Měla bych problém, prosbu o pomoc a radu. Možná se týká spíš westernistů, nevím. Jak naučit koně, aby stál, aniž by ho člověk držel pořád u huby. Prostě jen na požádání stál (myslím, že někdo použil termín \"odložení koně\"). Třeba při sedlání, aby mu člověk mohl dát deku, nebo si sám třebá zavázat tkaničku, aniž by u toho žmoulal otěž nebo mu kůň vzal dráhu. Děkuju.
Jsou dvě možnosti. Buď vytvořit koni u zahozené otěže či vodítka takzvané krmné místo a pomocí odměn ho naučit, že když v klidu stojí, tak dostane pamlsek. podle mě lepší je zahodit otěž a při každé změn polohy nohou koně opravit a vrátit do polohy, ve které jsem ho zanechal s vodítkem či volnou otěží. Také je možné, když kůň odmítá stát, vyslat ho na kruh. Přijmout, že když nechce stát, tak ať si chodí, ale v mé režiji. Klid bude mít až v okamžiku, kdy bude stát u vodítka. Opatrně však u koní, kteří se trhají z úvaziště. Tak je třeba je nevázat a naučit koně nevytahovat otěže.
Tomáš Sychra
Vloženo 7.3.2011 - 14:32
jaja: Já to přesně tímto způsobem učila své dva newesternové koně a celkem to funguje, samozřejmě ne na 100%.
Westerňáci prý ještě mají jinou metodu (neviděla jsem ji, jen o ní slyšela), že koně \"přivážou k zemi\" - kůň je naučen být uvázaný. Když mu na provazovou ohlávku dají těžké lano s těžkou karabinou a pustí to na zem, kůň má údajně \"pocit\", že je uvázaný a stojí.... Když jsem to kdysi dávno viděla na trailech, tak jezdci vždy spustili jednu otěž na zem a nechali koně stát.
No asi ne jen westerňáci i když se to jmenuje"uzemnění". a hezky to popisuje ve své knize Lyons. Koně jsou naučení, že když otěž nebo vodítko leží na zemi, tak kůň u něj stojí. Mě valach stojí třeba 15 minut i když u něj nejsem. Je to moc praktické.
Kateřina Křováková
Vloženo 8.3.2011 - 8:52
Reakce na 1396498: Ono je to o celkovém přístupu. Já třeba striktně zakazuju koním baštit, když jsou se mnou, tj. jsou zvyklí stát a nikam nechodit (samozřejmě pokud nejede ten motorista aj.). Na druhou stranu jsou zvyklí mě následovat, ale na odložení se naučili celkem sami, a to tak že jsem položila vodítko na zem (mám to parellistické, takže tu karabinu cítí), odešla jsem a když se za mnou zkusil koník vydat, pohybem jsem ukázala aby se zastavil, to používám celkem normálně, když nechci aby přišel moc blízko. Při dalším vykročení, když to nepochopil, si šlápnul na vodítko, což pro něj bylo nepříjemné, tak se zastavil sám, já ho z dálky pochválila, opět ukázala stůj, a přestala si ho všímat. Načež zjistil, že může stát a baštit, jen musí dávat pozor na to vodítko, a byl spokojen :) Popsané situace se týkaly toho trošíčku natvrdlejšího z mých koní, druhý pochopil okamžitě. Je to o komunikaci, myslím že koně na toto velmi rádi přistoupí, když porozumí.
Kateřina Křováková
Vloženo 8.3.2011 - 8:57
Ještě doplním - tím celkovým přístupem jsem měla na mysli to, že pokud samozřejmě koník není spokojený sám se mnou a má třeba zdrhací tendence domů za kamarády, tak ho rozhodně neodkládám, že ano, nejdřív si zabezpečím jeho pohodu a pak mu můžu něco vysvětlovat. Což může být podstatně těžší než výše popsaný proces, ale je to alfa a omega ;)
Karol Holly
Vloženo 8.3.2011 - 16:57
Reakce na 1396607: Najpjrv na Mateja - možno by pomohla viagra. Mimoaprílovo - ten surovší spôsob mužov Divokého Západu bol taký, že sa oťaže uviazali o obe predné sponky koňa. NIe je to vôbec potrebné, postačia rady, ktoré tu už odozneli. k
Martina Pacourková
Vloženo 9.3.2011 - 9:15
Jak bylo zmíněno, tak důslednost a stálé opravování. I když ne vždy vydrží kůň stát - mám jednu takovou historku, kterou se okolí baví. Kobylu jsem měla naučenou parádně, odklání jsem používala nějakých 5 let. Mohla jsem nechat kobylu nasedlanou a jít třeba ještě na záchod a věděla jsem, že tam bude stát. Prostě zlatíčko. Pak jsme jezdily ob den připouštět a kobyla si to nějak spočítala. Teď jedem jen tak, teď k hřebcovi, teď jen tak..... No a jednoho krásného dne jsem ani nestihla zavřít bránu a kobyla si to hrnula směrem hřebec. Prostě si to spočetla a nemohla se dočkat. To je tak, když se zamiluje kůň. V ten den jsem asi uběhla rekord na dva kilometry, než jsem ji chytila. Po tomto incidentu už zase byla poslušný kůň a dělala, co měla.