vyšla kniha Vaška Bořánka - kup si jí... tam najdeš odpovědi na své otázky a odpovídat ti tam bude člověk, který se tímhle zabývá nějakých bratru 15 let nebo víc....v Lysé jí mají za 200 :-)

jinak zkus www.google.com a tam zadej napojení a uvidíš, co na tebe vyskočí... nějaké info tam jistě bude

no knihu si kupovat pravdepodobne nebudu,tak hluboce se nezajimam a navic nejsem vydelecne cinna a penouzek neni:o(jinak ten google skusim, diky za radu!!!

No, moc odpovědí tam nenajdeš ;-) Právě jsem ji dočetla.

no, já sijí koupila dnes, takže začnu číst až večer. Ale tos mě moc nepotěšila... doufala jsem, že to bude popsaný postup pro laika.

Pominu-li v úvodu obvyklé řeči "horsemanů" o těch "ostatních" (už to ignoruju), je to čtivá kniha, přináší s sebou myšlenku, která je sice krásná, ale bohužel už i v naší zemi známá. Nic víc, nic míň. Jo - portréty Dorranceho apod - ty jsem si přečetla se zájmem. Bohužel i já, přestože se o tuto práci s koňmi zajímám relativně okrajově, jsem se nedozvěděla nic nového, kvůli čemuž mě ta kniha mrzí a zklamala. Megero, nalistuj si v internetové Fauně (www.ifauna.cz) v rubrice koně - články, seriál od Martiny Maškové "Jak mít koně". To je velmi pěkně, lidsky a přitom prakticky napsané, jak dělat NH. Tahle dáma by měla napsat knihu, která by jistě za to stála!!!

Tady je odkaz na jeden díl a dole jsou odkazy na další: http://www.ifauna.cz/clanky/clanek.php?id=3285&rubrika=13

jájo, díky moc, hezky napsané a vcelku pochopitelné, zatím jsem přečetla ten přímý odkaz, snad v dalším textu najdu i informaci jak nejen co... každá informace dobrá. JInak knížka pana Bořánka neměla být zcela vyčerpávající, je to jeho první knížka na tohle téma původní pracovní verze prý byla 3x silnější. Myslím, že by neměla být poslední, takže další informace jistě přijdou. Chytřejší budu až jí přečtu. Sám je nešťastný z toho, že se tam vlodili šotci. Příjemné na jeho knize je, že je to český autor s působností v česku, dostupnou cenou, že mu to jde s koníky, takže pokud je potřeba, je tohle cesta a jsou za ním viditelné výsledky. Pravidla přirozeného chování se ke koni jsou sice obecně známá, ale spíš tomu, kdo se obecně tak nějak vůbec zajímá, je spousta lidí, kteří jsou nepolíbeni, je spousta takových, kteří nechtějí jet na kurs, nemají na to nebo k tomu nemají vhodné "klima" kolem sebe. Pak si koupí knížku a přičichnou. Pak už je na nich, aby si zvolili svou cestu po které půjdou. Zda půjdou ve šlépějích Pareliovských, Monťáckých nebo Bořánkovských nebo i úplně jiných.... důležitý je ten moment, kdy si řeknou on ten kůň není jen jezdítko... on to to kámoš a není to člověk...

No, jasně, každý máme jiné požadavky na literaturu, která je nám čtenářům prezentovaná něco jako populárně naučná. Je sice fajn, že je autorem Čech, ale já si cením informací, které od ní čekám. Pokud jsou to informace navíc logicky vysvětlené, jsem dokonce ochotná absolutně odpustit i to, že nezapadají do mého přesvědčení nebo se neztotožňují s mým pojetím pravdy. Ale to je fuk. Ale vzhledem k tomu, že já o této knížce slyšela jako o české knize o NH, která nám čtenářům má co říct, opravdu jsem čekala víc. Tak mi to pouze přijde jako trošku dražší reklama na - jistě kvalitní - služby. Ale to je skutečně věc mého osobního názoru. Takže - pane Bořánku - napiště to teď podruhé a v té plné verzi!!! ;-) Ve skutečnosti - moje první reakce byla pouze upozornění na to, že v této knize čtenář nenajde odpovědi na otázku, jak provést napojení.

Ahojky:o)) Nekdy az me potkas tak mi to pripomen a ja ti reknu:o)) Pepperu sem uz napojila-uspesne..sice jen jednou ale vickrat ani nechci protoze nemam proc..napojeni je k tomu aby si koni ukazala kdo je tady panem a aby si si ziskala respekt...delala sem to hlavne na Rockyho napr kdyz me kousl nebo po me jednu flaknul tak sem ho od sebe odhanela..zadne biti ale vylouceni od stada...to je panecku trest:o) A jak zabiral..:o) Takze si myslim ze nejake napojovani bez duvodu je zbytecne a pokud ho nemas nedelej to...radsi fakt delej to z toho sesialu Jako mit kone..ja podle toho taky pracuju a sem na 100%spokojena:o) Tak zatim a ozvy se:o)

myslím, že by sis měla přečíst knihu Montyho Robertse "Průvodce nenásilným výcvikem koní" v této knize najdeš všechno, co potřebuješ :-) H.

Kniha o které se tu zmiňuješ je úvod do problému. Zdaleka ne každý je tak zkušený v NH, že může úvod přeskočit. Kniha není návodový manuál. Za nakladatelství Harmony (jehož jménem zde píšu) si velmi cením tvých doporučení, ale pokračování této publikace a její obsah radši necháme na autorovi. Tvůj osobní názor, že jde pouze o reklamu, je opravdu jen tvůj osobní.

Milane, neříkám, že je to reklama, ale že mi to tak přišlo - ber to jako první dojem jednoho čtenáře po přečtení CELÉ knihy. Mimochodem - ještě jeden nápad: co kdyby pan Bořánek - pokud nechce popisovat cviky apod. napsal knížku složenou z jeho vlastních zkušeností? Popisy různých koní, jak s nimi dělal, proč, takové jeho úvahy o konkrétní práci s konkrétními koňmi, podložené konkrétními situacemi, co jim předcházelo, jak se to vyřešilo (nebo ne), doložené dokumentárními fotkami... To by bylo dílo! Věřím, že velmi pracné, ale byla by to síla!

No, a aby Ti teda někdo užodpověděl, než si to nastuduješ z těch knížek - koník Ti dává najevo, že Tě bere v potaz, chce s tebou komunikovat a nebude Ti zkoušet šéfovat - je ochoten uznat tě za svého pána a ochránce. Jediné, co těď musíš udělat, je dovolit mu, aby za tebou přišel. Přestaň prohánět, prostě zůstaň klidně stát. Koník by měl zastavit a pozorovat Tě. Pak k němu popojdi, třeba ho i pohlaď, otoč se a pomalu odcházej. Pokud se Ti to povedlo, bude Tě následovat. Možná to bude chvíli trvat, třeba se k němu budeš muset i vrátit a znovu poodejít, ale mělo by to vyjít. Je to krásný zážitek.

Myslím, že smysl to má v případě, že i přes tvou snahu tě kůň nerespektuje a nebere tě jako pána a přítele v jednom. Ale dělat to často je imho blbost, ne-li přímo "o hubu". Když přijde návštěva, tohle to bych jí určitě jako divadlo nepředváděla.

Smysl to má v případě, že ten člověk teprve objevuje komunikaci s koňmi, protože to ho může naučit zase jenom kůň. Pravda, jako každodenní zahájení výcviku provádět napojení formou prohánění v kruhovce je trošku střelená představa už jen proto, že normální kůň, který k vám má přiměřeně pozitivní vztah, se na vás "napojí" dřív, než si ho v boxe před ježděním vypucujete.

Nejsem zastáncem divadýlek, ale nějak nechápu, proč by to mělo být "o hubu"?

Jasně, že ne denně. Ale jak už tady někdo psal, když objevuješ a poznáváš nového koně (a vůbec nemusí být syrový), získáváš si koně, který ztratil sůvěru k lidem nebo je nerespektuje. Je to prostě vyjasnění hierarchie mírovou cestou, a jako takové by mělo být napojení využíváno. To, že je moc hezký pocit, když za mnou třeba i nedůvěřivý koník přijde a šprtne mi jemně nosem do ramene, s tím v podstatě nemá nic moc co dělat - ale jsem sentimentální :-)

Asi vám budu odporovat, že metoda M.Roberste se nedá aplikovat na kterékoliv koně. Můj plňásek, když jsem ho kupovala, byl s nervama v kýblu a navíc ohrožoval okolí, protže neměl vyjasněný vztah člověk-kůň. Napojení jsem s ním dělala v kryté hala, bez okolních vzruchů, bezvadně to pochopil, a myslím, že nám to velmi ulehčilo rozdělování pravomocí. Dodnes, když máme nějaký větší spor, řešíme to touto metodou. Odpor a neposlušnost všeobecně. Myslím, že je to jako ve stádě - občas někdo zkusí zda by nemohl velet, vedoucí kobyla ho odežene a on se rád pokorně vrátí. Uvedu příklad z nedávné doby - koník měl kdysi neskutečný strach ve stříkání, odbourali jsme to. Najednou zase začal zkoušet, že on tam nepůjde (couvání, zaryté stání, stavění se na zadní). V klidu jsem ho odvedla do haly, dali jsme si tři kolečka na každou ruku (stačí mu to i v klusu), hlava byla dole, ucho nasměrované na mne a koník přežvykoval. Nechala jsem ho přijít a pokračovala jsem ke stříkání, v klidu tam došel a zůstal stát bez vazáku, bez všeho. Nedá se tím zdaleka vyřešit všechno, ale taková všeobecná úcta a poslušnost je tím zaručena. Nemusíte to dělat ani v kruhovce, vezměte si koně samotného (bez koní) na pastvinu, pokud vás zná, rozhodně se bude chtít popásat vedle vás, čím víc ho budete odhánět, tím víc za vámi poleze. Věřte mi, že i tohle je M.Roberts. Když mám čas beru si knížku a jdu si číst s koněm na pastvu. Dělá všechno proto, abych si nečetla a hlídala. Jakmile se postavím a hlídám popoodejde a pase se, jakmile začnu číst okamžitě je u mne a rýpe, doslova mi vykusuje trávu zpod zadku, funí mi do knížky, navíc neustále zvedá hlavu a větří. Prostě já mám být ten vedoucí, kterého on uznává a mojí povinností je hlídat.

zkoušeli jste někdo NAPOJENÍ podle Montyho Robertse, je toho možné dosáhnout podle dostupných "návodů"? Změnil se vztah koně k Vám? Zkouším s koníkem pracovat podle Parelliho a myslím, že napojení je základem pro tu správnou spolupráci a respekt koně :o)

Zkoušela jsem, ale PNH se mi osvědčilo víc. Vztah koně - jak kterého. U jednoho měla například přibližně půlhodina práce na kruhovce efekt, že se mě po dobu následujících 4 hodin nepokusil kousnout, jak to měl ve zvyku. To byl hodně velký úspěch. S nynějšími znalostmi si troufám tvrdit, že půlhodina práce PNH by mu dala víc.

Napojení jsem se svou koňuchou zkoušela. No respekt člověk nezíská jedním napojením, ale celkovým přístupem ke koni a důsledností, takže já to používám jen pro zpestření třeba na pastvině. Vztah koně se nezměnil žádným napojením, ale spíš změnou přístupu a věnováním více času. Může to podle mě pomoct snad v tom, že kůň věnuje člověku větší pozornost, když s ním něco dělá, protože když ji věnovat nebude, hrozí mu, že bude zase odehnaný. Ale to je jen můj názor, nejsem ani parelista ani nic jiného.

taky jsem toho názoru,že nejen napojením se dá získat respekt,ale je to jeden z prvních kroků k tomu aby tě kůň respektoval.může být napojený jak chce,ale pokud mu neurčíš pravidla,které musí dodržovat a nebudeš na nich důsledně trvat respektovat tě nebude.nejsem výhradným zastáncem jedné nebo druhé metody spíš jsem si z nich vzala to co se mi osvědčilo,ale podle mě pokud kůň napojený není je potom s ním další komunikace těžší.hodně úspěchů!

Ono se dá něco jako napojení získat i pomocí parreliho, ale samozřejmě to není úplně to samé. Já osobně využívám napojení, když chci koníkovi zpestřit práci a zároveň ho trochu opohybovat. U mě je ale rozdíl v tom, že už pracujeme ve volnosti, hold jsme ve výcviku trochu dál... Ale když bych měla shrnout svoje výsledky u ostatních koní, se kterými jsem v tomhle směru přišla do kontaktu, tak musím říct, že se mi víc osvědčilo nejdřív procovat na vodítku (klidne i delším)- člověk si vytvoří určitou míru respektu i důvěry, a napojení je pak rychlejší a účinější. Jediný problém v napojení podle Robertse je ten, že se hodně koní naučí, že je to dobrá zábava a možnost se proběhnout a postupem času, jak se jim buduje kondice, běhají čím dál tím dýl. Proto je dobré čas od času kombinovat víc metod při práci v kruhovce - třeba Roberts + John Lions/Parelli. Tím učíš koně, že to není jen o běhání, ale i o soustředdění a práci, obratech, zastavování...