Možná napíšu blud - můžu vycházet jen z vlastních zkušeností a ty ohromující skutečně nejsou - ale volila bych to první. Jakýmkoli vyvázáním jezdec jistoty nenabude, myslím. Snad - možná - jednou jedinkrát, aby zjistil, že to JDE a jak to má cítit, ale tohle už záleží na koni, na okolnostech vůbec (jsou tací, kteří mu to nezapomenou a bude to z bláta do louže), prostě co je to za koně, jak je starý, jaký má výcvik... Možná by spíš bylo vhodnou cestou nechat je chodit pod hranicí schopnosti jezdce; prostě ať spolu dělají to, co jim jakžtakž jde, bez násilí a v pohodě. V průběhu času by se to takhle mohlo slehnout; jezdec koni uvěří, kůň si jezdce přečte. Oba se naučí předvídat reakce toho druhého, to mi přjde jako veliký pomocník pro tento případ. Ale možná že jsem to nepochopila. Cítím ve tvém dotazu jezdcův strach - strach ze ztráty kontroly nad koněm - to nemusí být bůhvíjak vidět, ale kůň to sakra dobře cítí a proto to "ujíždění pod zadkem" a následné potíže.

Myslím si že máš pravdu Helo. Cúvnuť a ísť späť je zázračný liek nielen pri príprave koní ale aj jazdcov. Koníkovi zasa treba zabezpečiť aby na ňom jazdil ešte niekto, kto ho bude korektne viesť. k.

Co znamena "ujizdi pod zadkem" ? :o)

a co zkusit přidat do tréninku jezdce i koně lonž? Na té se i nejistý jezdec cítí svým způsobem jistě, protože ví, že si max ustele, ale kůň neuteče... a pokud není možná lonž tak bych asi nechala jezdce a koně ať se najdou a nekladla bych na ně velké nároky. A ještě důležité, a to už tu psal Karol, koně by měl jezdit i člověk, který s nim tu práci umí aby koník neztratil to co už umí a nezačal být problémový......

Nenechat se plácat, výcvik, pomalu klidně dlouho v kroku potom v klusu dokud jezdec nezvládne své tělo a své pomůcky a mysl v nižším chodu tak nepřecházet do vyššího.

Předpokládám, že ten jezdec na koni jezdí pravidelně a na jízdárně... Jsem pro vyvázání a dohled nad jezdcem s cíleným výcvikem. Je otázka, jaký typ pomocné otěže zvolíš.

Taky jsem pro možnost bez vyvázání..bylo by dobré,kdyby se slabšímu jezdci ze země věnoval právě ten,kteý si s koníkem rozumí a má ho přečteného.

Tzn. že no.. asi to vysvětlim blbě :D že klušeš v pracovním klusu, a koník najendou zrychlí, ty toi nečekáš a "hodí" to s tebou v sedle, prostě se tomu koni zavěsíš v hubě a zakloníš se, tak 2 kroky se zase hodíš do normálu... No, prostě to neumim vysvětlit :D

zeptám se úplně z jiného konce : Co je cílem pro cestu menšího zla, jde tu především o koně ? jde tu především o jezdce ? jde tu o souhru daného koně a s daným jezdcem ? jde tu o opohybování koně pod tímto jezdcem nebo o nějakou společnou budoucí vykonnost této dvojice ? Pokud jde o koně, pak bez vyvazovaček, práce jen taková aby koni neublížila a pracovně nechť ho jezdí ten, kdo zvládá. Pokud jde o jezdce dtto, a nechť k tomu jezdí koně, kterého zvládá a na něm si zafixuje potřebné dovednosti, pokud jde jen o společné pohybování se - krok zpět tak, aby oba byli v pohodě a šli kupředu pomalu, postupně a společně, je třeba se řídit tím méně schopným - tedy jezdcem, pokud on nezvládne své tělo, těžko bude zvládat tělo někoho jiného, pokud jde o společný sport v buzdoucnu, v podtstatě totéž, ale trénink obou individuálně - tedy kůň pod lepším jezdcem nechť získává dovednosti ve zvolené disciplíně a jezdce ať jezdí co možná nejvíce dobrých školních koní, aby došel k základu - nezávislému sedu - podle popisu mu chybí zkušenosti, čím víc koní a situací pod zadkem - pokud tam není spol´účasten strach z "?" něčeho, co neumí pojmenovat... pak mu trénink umožní i lépe odhadnout reakce uvedeného koně. Vyvazovačkám bych se vyhnula v každém případě, koně zřejmě není zač trestat, jezdci to jasno v práci s tělem neudělá a jako řešení pro koně se mi to také nejeví...

Nevyvazovat, tím se to nikdy nevyřeší...

Pokud by šlo jen o chvilkové zakolísání tu a tam, tak je asi zbytečné to řešit vyvázáním koně. Nicméně si myslím, že pokud se vyvázání používá s rozumem a "správně" není tak špatné, jak někteří lidé rádi preferují. Samozřejmě že nejlepší je pro koně jezdec, který je v rovnováze a umí koně odjezdit na pomůckách, ale s tím jsme se nikdo nenarodil a pokud se daný jezdec má něco naučit (a tím své neduhy odstranit), pak je potřeba mu občas pomoci, aby se soustředil i sám na sebe, koníka mu vyvázat a člověka na něm olonžovat. Toť můj názor.

PS: Pomocná otěže není tvrdá, tvrdé mohou být pouze ruce, které ji používají. Myslím, že to samé platí i u vyvázání koně...

Klarko určitě máš pravdu, proto se ptám, zda jde o koně nebo o jezdce, protože kombinace je zatím dost nešťastná. Má-li se jezdec něco naučit, pak nechť se tak děje nejprve na koni, který není v jistých momentech problémem pro jezdce s nedostatkem zkušeností. Vyvazovat koně, který je nervozní, nevyrovnaný, dopředný jak mi vyznělo z prvotního příspěvku mi vůči koni přijde kontraproduktivní. Jako učitel jezdectví není takový koník ideální, jezdci nedá jistotu a jezdec takovému koni dostatek citu, který potřebuje. proto bych se zdržela ve výcviku natolik, až jezdec nabude jistoty sedu a koník důvěry v jezdce a to jde mnohdy ruku v ruce. Hadimrška na hřbetě prostě důvěru nevzbuzuje... takže nejdřív posbírat zkušenosti, pak je aplikovat ne pokusem a omylem zkoušet, kam až mohu zajít aniž bychom si vzájemně způsobili újmu když ne na zdraví, tedy na duši a důvěře...

Souhlasím s tebou. Nesnažím se řešit, jestli je to vhodný kůň pro tohoto člověka, popř. vhodný jezdec na tohoto koně. Občas jsou podmínky nějak nastaveny a dány. Předpokládám, že se nemá pracovat na úkor koně ani na úkor jezdce. Učit se musí podle toho co bylo psáno jistě oba. Koník si jistě časem přivykne, že každý krok nemusí být korektní a jezdec jezdí-li pravidelně se také jistě zlepší. Volila bych střední cestu, kdy bych človíčka usadila na lonž bez otěží, na vyvázaného koně, trénovat by zejména pružný sed a získávat důvěru ke koni a kůň k němu. A pokud je to možné, tak pro koníka několikrát týdně zkušenějšího jezdce, který mu zase ukáže správnou cestu a dá mu důvěru v ruku a přivede ho do rovnováhy a bude jezdit samozřejmě bez dalšího vyvázání. Myslím, že takto by to byla schůdná cesta k lepší kombinaci těchto dvou :)

Megerko, na mé kobyle mi začátečníci i "zetkoví" jedci taky jezdí s vyvázáním - pro dobro kobyly a někdy i pro dobro jezdce (u začátečníků to velmi pomáhá, u pokročilejších to bývá jedno, neb kobyla je hodná). Momentálně používám gogue a jsem s tím spokojená.

Mimochodem vyvazuji v situacích, kdy jezdci srovnávám sed a korektní pobídky a nehledím tolik na pohybovou kvalitu samotného koně. Jakmile mu začnu srovnávat ruce, budu po něm chtít samostatné uvolnění koně, změny tempa, práci pro udržení přilnutí apod., kůň nebude vyvázán, ale to už jezdec bude umět používat své tělo, takže nebezpečí, že se ochotnému koni zaryje do huby, bude mnohem menší.

Možná je problém v tom, co si kdo představuje pod "Z". Z je základní... základ beru jako jezdce, který se sám "drží" v sedle a jde s koněm v rovnováze, což občas stojí i několik let snažení :). Pokud bychom jako Z brali každého, kdo se udrží a uvodí koně tak, aby přešel/přelezl Z drezurní úlohu, bude okruh jezdců mnohem širší.K vyvázání... pro začátečníka je to jistě lepší, pro koníka také, protože mi příjde lepší, když se koník pohybuje s vyklenutými zády, pokud nese váhu učícího se jezdce.

měli jsme koníka, který taky hodně spěchal. Když na něm seděla kamarádka, tak chodil pěkně pomalu a ještě se balil a sedla na něj jiná holka a kůň strašně spěcha a tak brala vyvazovačky. Já osobně si myslím, že zas tak velké zlo to není, kůň si příjde na to, jak má nést hlavu a jak mu to dojde, tak už není žádný problém

Z popisu bych řekla, že první slečna uměla sedět lépe v rovnováze s koněm, ta je totiž pro "spěch" nejurčující. Pokud má člověk hektického koně, človíček je průměrným jezdcem, kteří se zpravidla dost předklání, tak to způsobí zacyklený problém, kdy spěchající (s těžištěm hodně vpředu) kůň přiměje svého jezdce se předklonit, tím jezdec přenese své těžiště víc dopředu, kůň se ocitne v nerovnováze a snaží se to vyrovnat tím, že se snaží posunout své těžiště ještě víc dopředu, tzn. že začne ještě více spěchat, jezdec začne tahat za otěže a je to v p..., a tak dokola :). Pokud se konik dostane do rovnovahy zpomali a jde na prilnuti, aby se vybalancoval. V tomto případě nepomůže koni přivázat čumák k prsům, to celý problém zhorší. Byl by možná vhodný chambon, který by protáhl koně v zádech a v krku a ukázal mu, jak jít v rovnováze... samozřejmě nejdřív sám a pak teprve s jezdcem.

A problém je v nesení hlavy ? není náhodou to, co dělá výše popsaný kůň důsledkem působení jezdce ?

Nene... asi jsme se nepochopili. Hned v úvodu jsem psala, že problém je v rovnováze :). Samozřejmě, že problém bude zřejmě podle popisu v působení jezdce. Líný kůň spíš zareaguje neochotou jít dopředu a hektický kůň zběsilým útěkem. Nesení hlavy... to myslíš asi ve spojitosti s tím chambonem, že? Jde o to, ukázat koni, jak se může vybalancovat. Pokud kůň natáhne krk a použije váhu hlavy, vybalancuje se sám, ale někteří koně si na to musí přijít a potřebují k tomu pomoc ve formě vyvázání, které je zpomalí, nevadí jim na zádech, ukáže jim "pohodlnou" cestu.

PS: nejde o nesení hlavy, ale o vyklenutí zad a použití krku jako balanční tyče.

no nevím nevím, jestli tohle je cesta, kůň pod jiným jezdcem chodí v pohodě. Tady není řešení vyvázat koně, ale naučit jezdce sedět. Potíž je v tom, že pořád není jasné, zda jde o výcvik koně, o výcvik jezdce na tomto koni nebo o nutnou dsouhru těch dvou prostě proto, že je to kůň a jeho majitel... z původního příspěvku to není zřejmé. POdle toho je pak možné hledat cesty, ale pro koně není třeba hledat vybalancování, on ví, jen se neumí porovnat s rušením, které způsobuje jezdec... takže ne chambon ale krok zpět a získávání vybalancování jezdce. Alespoň tak se mi to jeví...

Jde o majitele koně, nejede přes to vlak. Kůň pod druhým jezdcem nechodí úplně v pohodě, ale zlepšuje se (zklidňuje, spolupracuje, přestává prchat, začíná se pomaličku a postupně sám nosit). Problém koně je především ve strachu o hubu, problém jezdce ve stresu a strachu z prchajícího koně. Co se vyvazování koně týče, šlo by nejspíše o gogue. Co se týče lonžování, nejsem si jistá, že to "projde". Druhý jezdec bohužel nemá příliš času na to, aby se prvnímu věnoval.

Mám pocit ,že si vůbec nerozumíme a každá mluvíme o něčem jiném. K původnímu příspěvku jsem psala, že jezdec potřebuje srovnat na lonži na vyvázaném koni, aby kůň chodil v klidu a jezdec se na sebe mohl soustředit. A koni dopřát několikrát týdně zkušenějšího jezdce, který ho odjezdí.Pak jsem psala k postřehu o kousek výše, že koník chodí pod jednou slečnou pěkně a "balí" se a pod druhou spěchá. Domnívám se, že nejde o tohotéž koně a k němu jsem se vyjadřovala v posledních příspěvcích.Krok zpět dělá jezdec celý život, pokud chce být dobrým jezdcem. Ze svých zkušeností taktéž soudím, že není moc koní, kteří by se od přírody pohybovali zcela v rovnováze a dokázali pružně reagovat těžištěm i pod zkušeným jezdcem, aniž by prošly delším výcvikem.

Ještě jsem chtěla dodat, že jako Z - kového jezdce beru člověka, který koni nepřekáží, nevadí a je schopen s ním korektně udělat základní práci.

Máš pravdu, přes to vlak nejede :). Pokud se bojí o hubu, pak snad jen šikovného jezdce s jemnou nabízivou rukou a schopného pobízet si koně "pod zadek" a ne do rychlosti, aby si koník přišel k udidlu. Občas se to snáž povídá než provádí, protože každý majitel má své představy a postupy a když je to jeho kůň, je těžké cokoliv udělat. S jezdcem, který má potíže sám se sebou to asi nepůjde. Bude potřeba na něm zapracovat.

Tak že pokud tomu dobře rozumím asi jde o člověka který nejezdí pod trenérem. To že má jezdec temperamentnějšího koně, který neodpovídá zcela jeho schopnostem není až tak neobvyklé, ale taková situace se situace se většinou řeší, tím že jezdec je pod dozorem trenéra. Bez trenéra se myslím sice může situace za jistých okolností zlepšit, ale spíš bych řekla, že citlivý kůň se zkazí. Tak že jezdit pod trenérem, klidně občas i na lonži, člověk si tam krásně srovná sed. Já se na ni taky čas od času vrátím, protože si myslím, že je stále co zlepšovat. Navíc je to takové zpestření mezi klasickými tréninky, navíc si člověk na sobě pořádně mákne. Bohužel mám, ale pocit, že spousta lidí když jim někdo řekne, aby se vrátili na lonž berou to hanlivě, nebo jako urážku jejich jezdeckých schopností.

napadá mne - tady každá rada drahá... pokud to cítíš jako problém ty a ne majitel koně, pak se obávám, že z tvých rad a postřehů projde máloco. POkud si člověk pořídí vlivem nevímčeho - koně pro sebe v dané fázi výcviku nevhodného - obvykle si ani není ochoten připustit, že se jedná o nevhodnou kombineci. Nejčastěji bývá "na vině" kůň... ta potvora zákeřná prchavá a vůbec nevychovaná :-) pokud už člověk uzná zradu i na své straně, nejdříve jí řeší sám, systém pokusů, omylů, kopanců (ideových) a podobně a ve chvíli, kdy už je vše téměř podobno kolotoči na setrvačník se obrací na trenéra či jiného "krotitele duchů" který "zařídí" že to zvíře dostane rozum a pochopí, že ho mám rád.... rad už tu padlo jak pro celou koňskou školu. Pokud si majitel dokáže zvolit takovou, která ho alespoň o krůček posune k pozitivnímu, bude to fajn....