Z mojej skúsenosti je veľkým úspechom, ak je človek na nule aj keď sa pozerá len na samotný chov (pre seba nemá ani korunu), ale možno je niekto šikovnejší a uživí z toho kone, seba a ešte mu ostane aj na ďalší rozvoj. Dúfam, že sa potom so svojími skúsenosťami podelí ;-)

EvaM aj keď je niekto viac-menej šikovný, asi ťažko uživí z chovu koní aj seba resp. svoju rodinu. Výdavky na každého koňa sú totiž jasné a ľahko si ich môže chovateľ spočítať. Okrem toho ceny energií a krmovín neustále stúpajú. Oveľa viac ako ceny poľnohospodárskych produktov (aj keď v poslednom čase aj tie stúpli poriadne). Ceny koní (resp. konských služieb) oproti tomu stagnujú. :)) Jedine ak by nastal návrat ku konskej doprave(ako to bolo v diskusii o americkom zubárovi). A ešte keby aj armáda ... :))).

Ne, nevyplatí se to. Štěstí je, když se náklady na produkci hříběte vrátí. Ideální je v tom případě kombinace vlastního velikého hospodářství (krmíš svým, koně se pasou na tvým), nějakým zázrakem odhadnutí plemene, které bude ještě 3-4 roky žádané, pořízení vynikajících chovných kusů (ideálně včetně hřebce, ona ta žádaná plemena mají také nastavené trochu výš připouštěcí poplatky), a pak doufat, že- kobylky zabřeznou- donosí- porodí bez problémů zdravá hříbátka- hříbátka budou ideální, líbivá, dobře stavěná, s dobrou povahou...- hříbátka zůstanou zdravá, nezraní se, nechytnou nějakou chorobu...- najde se někdo, kdo ti za hříbátko dá cenu, která pokryje náklady na 2 roky držení kobyly a půl roku držení hříběte pod matkou. Zda ještě něco zbyde jako zisk... těžko říct. Musí se ale počítat s tím, že musíš pokrýt i náklady na ty případy, kdy se některá z výše uvedených odrážek nevydaří, tedy třeba že se ti hříbě poraní, narodí se s nějakou vadou (nebo třeba jen ne dostatečně v typu) a už máš v lepším případě zvýšené náklady na léčení, v horším případě ti zůstane neprodejný kus, nebo prodejný v těžce prodělečném kurzu.

V zásadě s tebou souhlasím, ještě mi tam chybí to, že si ke každému koni vytvořím nějaký vztah a pokud to není opravdu mrcha, tak ho velice těžko nabízím k prodeji a velmi těžce se s ním loučím. A to těch koní mám 16! Už se mi také stalo, že jsme koně brali po roce zpět domů od nové majitelky (podotýkám, že nejsme majitelé typu "ťuťu ňuňu ty můj klásný koníšku"), protože byl v tak zuboženém stavu(zdravotním i výživném), že by ho u ní snad umořila. Dnes má koník nové majitele (naše známé) a jejich dcera s ním vyhrává jednu mašli za druhou. No, a pak někomu prodej koně!