Autor IP: 80.95.254.10, stejná jako zablokovaná Simkarta. Ty si děvče vážně myslíš, že jsme úplně hloupí?Prosím všechny normální diskutující, aby prostě tuto osobu ignorovali. Bez reakcí jí to přestane bavit, není to poprvé, co tu někdo nepřekousnul vlastní ego. Díky.

Ahoj , promiň já vím že bych sem neměla reagovat ale co myslíš tím : ,,není to poprvé, co tu někdo nepřekousnul vlastní ego." Nějak jsem to nepochopila:-(

Jak rozlišujete bičíky a biče? Berete si jiné délky nebo tloušťky a pružnosti na různé práce s koněm? jak a jakým bičem bych koně povzbudila k pozornosti nebo třepla (ale s výsledkem) za to, že se mi nelíbí že vyhazuje (např.). Před ježděním vždycky čapnu nějaký z bedny, můj koník je tlačivější, ale docela poctivý jen občas potřebuje upozornit. Někdy je to krátká tyčka s plackou, někdy pružný proutek, někdy ohlodaná tušírka... Mívám pocit, že nestrefuji a právě kvůli bičíku. Někdy plec, někdy za holeň, někdy ťuknutí, jindy jedna výchovná. Myslím, že ho držet i používat snad umím a při jízdě mi nevadí, doufám že ani koně neruším. Tuším, že i s dobrou volbou bičíku dosáhnu lepšího dorozumění co se má dělat nebo smí/nesmí. Nepřeháním to, beru si ho jen na "práci" a jako rezervu, kdyby to nešlo jak má, než abych nemusela kopat nebo nějat jinak trestat za nepěkné chování. Jak biče vybíráte? Díky Lenka

U nás se krátké (skokové) biče vždy berou na jakoukoliv práci, kůň už pak většinou ví...jakmile ho mám, někdy není ani potřeba použít, protože ten kůň už ví co by ho čekalo, když nebude šlapat. Nicméně já osobně jsem si velmi zvykla na koukoliv práci brát tušírku, i na skákání...pokud chci např. na začátku řady nebo už v ní upozornit aby se víc snažil, nemusím složitě pouštět otěže, když chci dát za holeň. Jinak co se vyhazování týče, s tím ti neporadím, jeden kůň kterýho jezdím dělá to, že když je naštvanej(vrže zubama) a třeba zastaví před skokem a já mu lupnu za holeň tak mi na ten bič vyhodí, tak mu lupnu znova a on zas, většinou to končí tim, že mu další nedám, protože prostě během toho tréninku nemám čas se tam s ním hodinu dohadovat o tom že vyhazovat se nemá, ale pokud je v klidu tak mu upozornění za holeň jinak evidentně nevadí. Krátký bič používám jen na závodech do parkuru, to už mi většinou stačí upozornění po pleci...

Reakce na 1439459: Na přiježďování, nebo celkově práci na jízdárně používám tušírku, na ostatní nosím skokový bičík. Mám klasický, celokožený, pevný, s širokou plácačkou na konci. Když plácnu, dělá to víc kravál než cokoli jiného. Kobyla ten zvuk dobře zná, spolujedkyně používá ten stejný, jako upozornění na pleci před nebo za skokem funguje skvěle, stejně tak při rošťárnách. Na nic jiného zatím nikdy nebyl potřeba.

U nás se prakticky nejezdí s ničím jiným, než s tušírkou. Co se mi osvědčilo na pouhé upozornění, nebo pokud jen chci koně popohnat a nepomůže ani zamlaskání je, že poklepu tušírkou o bok boty. Pak teprve přichází ťuknutí po pleci. Za holeň až jako poslední možnost. Ovšem pokud cválám na kruhu a potřebuji popohnat, tak povětšinou lehce zašvihám ve vzduchu spíše za holení, nebo jednou ťuknu. Žádné třískání, opravdu jen lehké ťuknutí a stačí.

Reakce na 1439459: Já za všech okolností dávám přednost tvrdším bičíkům, poslední dobou používám jen kratší tušírku. Měla jsem tušírku měkkou a oproti současné celkem i těžkou a to pak v ruce dělá co nemá. Tvrdá a lehká je fajn- když není potřeba, nevím o ní a když je potřeba zasáhne kam má a jak má. A vyschlý šikovný lískový prut udělá velice podobnou službu.

Vlastním celkem 4 biče - 2 závodní a 2 pracovní;-) Jeden trenér mě naučil vždy jezdit z bičem a málokdy se stane, že si ho nevezmu... Na obyčejné ježdění vždy tušírku. Jsem estét, takže mi hodně záleží na vzhledu biče - jemný, elegantní a pevný. Obzvlášť důraz na rukojeť biče, pracovní nesmí klouzat... Na skákání krátký, bez poutka (na poutka jsem alergická). Nemusím mít ani velkou plácačku, to také nemusím. Závodní tušírka velmi decentně zdobená, opět s důrazem na rukojeť. Skokový bič luxusní, kožený, kůží oplétaný, bez poutka a nepříliš velkou plácačkou. Po tom, co mi na závodech ukradli jeden fantastický, který jsem si dovezla ze zahraničí, jsem jeho náhradu strašlivě dlouho sháněla...Všechny biče zásadně černé barvy;-), spíše lehčí, ale pevné. Moc je nepoužívám, mám je jen pro upozornění koně...Ale jezdím s nimi...

Reakce na 1439552: Koník byl dlouho (do 7 let) hřebec. Choval se hezky, já ho znám dlouho. Občasné "zlobení" dávala majitelka za vinu tomu, že je hřebec. Pak se ale asi začala bát a tak mu dávala "výchovné" i dopředu. Fakt ho zbila i před tím, než nasedla. Takže koník na bič nereaguje úplně čistě. Já ho mám skoro rok a jde nám to a vůbec nechápu, proč s ním bojovala, když je tak zlatý. Já jsem s bičem jezdit zvyklá i když ho třeba vůbec nepoužiju. Myslím, že pomůže lépe než cukání nebo kopání. S bičem ale máme proto asi potíž. Jak je tlačivý a má všechno hodně na háku, občas by to chtělo klepnout, ale on se třeba tušírky bojí a i když jí mám klidně přiloženou je to rozdíl, když jí nemám vůbec (vzteká se předem (s) nebo se zase plouží (bez) přitom všechno krásně umí). Krátký bičík jen plácá a pleská a taky je to k ničemu. Po tušírce kope, po biči se šklebí a je vidět, že o tohle nestojí. Zkusím se porozhlídnout, jestli nenajdu něco mezi tušírou a bičem. Radši bych ostřejší, aby stačila jen jedna rána (ťuknutí). Fakt ho nechci okopat, je to jinak zlatý zvíře. Chceme jen občas něco skočit (a to mu jde skvěle), nebo i drzurky (pěkně se nosí) nebo jen tak - špacíry venku a pohoda klid. Nic moc. Jen bych chtěla aby rozlišoval, kdy je práce a kdy pohoda klid. A aby se mě nebál, aby věděl, že to nemyslím zle, jen místo křiku jednu lupnu abysme si líp rozumněli. jakou délku biče upřednostňujete? Radši těžší nebo lehké? Kožené nebo oplétané vlákny? Jak vlastně bič účinkuje s ohledem na jeho sestvení (délka, tloušťka, pevnost, tvar placky nebo střapečku)? Jde mi hlava kolem z toho, co všechno si můžu vybrat a koupit :-(. Moc díky Lenka

Reakce na 1439627: A jemňoučké šporničky?

Reakce na 1439627: na tvojom mieste by som miesto hladania "niecoho medzi tusirkou a bicom" skor zamerala na odburanie strachu z tusirky/bica. Je to sice na dlhsie, ale usetris si do buducna hodne problemov a hladania polovicatych rieseni. Neviem co si mam predstavit, pod pojmom "ostrejsi" bic, co som videla tusirky, tak vsetky maju zakoncenie stejne. Ostrejsi moze byt dreveny prutik, ten je pevny az do konca.

Přesně to mne napadlo, co píší holky nade mnou - místo biče, když z něj má paniku, zkusit šporny a koníkovi postupně ukázat, že se biče bát nemusí. Já si beru na drezurní práci tušírku, na skákání a ven skokový bič, ale většinou nám oboum slouží k odhánění much a jiné dotěrné havěti. Moje koně se biče nebojí, ale z tušírky radostí neskáčou (vědí, že to znamená práci). Skokový je nechává zcela v klidu.

Na drezurní práci používám tušírku. Na skoky a ostatní krátký. Pro mě je základ to, že veškerý biče jsou pomůcky a ne nástroj trestu a používat bič budu pouze v případě, že to kůň jako pomůcku chápe a nebojí se ho. V opačném případě je potřeba to koni nejdřív vysvětlit.

Jelikož mám mladé koně, tak používám obyčejný krátký a pevný, takovou tu plácačku. Na hřebce a na tlačivější koně nosím tušírku, nezávisle na druhu práce (i s ní skáču, jelikož to není vždycky úplně v plánu a nebudu to kvůli tomu měnit). Pokud jdu sednout na staršího koně, obejdu se na jízdárně většinou i bez biče, do terénu nosím ale aspoň krátký vždycky. A bič(ík) jakože abych byla ochotná ho používat musí být lehký, pružný, dobrá rukojeť a jak píše Czarowniczka tak bez poutka, na ty jsem alergická (pokud je to můj bič, stříhám, když tam to poutko je, stejně jako poutka na dečce :-)).

Reakce na 1439459: bičík je jezdecký, bič je lonžovací, voltižní, vozatajský, honácký a podobně. bičík patří k základní výbavě jezdce a měl by si vždy vybrat jaký vyhovuje jemu a jeho koni a ne vemu si nějaký z bedny, to jako když si půjčuješ boty.

Reakce na 1439572: fakt si nedovedu představit ježdění s bičem.

Reakce na 1439656: On ten koník byl dříve ježděný zezadu velkejma špornama kladívko, zepředu vyvazky a mezitím bič. Já to úplně "odstrojila" a nechala ho vydechnout. Úmyslně jsem jezdila bez šporen a když tak jen kraťoučké, plastové. No jo, ale začínáme pracovat, je pěkně napapanej, uklidněnej a jeden by řekl v plný síle :-). Fakt je krásnej a hodnej a nezáludnej a teď už i zdravej, jen ten bič.... Nechci si nazouvat šporny 2 na denní práci jen protože má špatné návyky s bičem. Radši mám holeň klidnou, přiloženou, ostruhama nerejpu když není potřeba. Skáčeme 100-120, přidáváme řady a různé vymyšlenosti na soustředění (bariéry na zemi a tak, hodně počítáme). Je šikovný. Doufám, že ve spolupráci s trenérem víme co děláme. Mám toho koně moc ráda. Jen jsem pořád nepřišla na to, jak koníkovi ukázat, že ho nebudu hlava-nehlava bít, ale jen místo jiných prostředků komunikace použiju (kuk-ťuk-plác-řach) bičík. Jednou, občas. No a těch bičíků je hafo. Včera jsem byla v prodejně - jeden se ohýbá, druhý je tenký a tvrdý, jiný má placku jak na mouchy, jeden dlouhý, jiný krátký a masívní, jeden sviští a jeden je hlasitý.. Chjo.... Ani tam mi neporadili, který bičík bolí, který jen upozorňuje, který dělá bububu a který opravdu pomůže, když je koňouch vlastně (nabušená) lenora. Nabízejí délky, tloušťky, provedení, ceny ale nic k tomu. Připadala jsem si jak před tou mou bednou. Něco vem a zkus to. Proč je teda tolik druhů? Určitě musí být nějak vymyšlené. S tím jsem od vás chtěla poradit - jak vybrat bičík. Určitě jsou mezi vámi borci, kteří vědí - na toho si vezmu tohle a na toho stačí jen toto.... S tušírou skákat moc neumím :-( Díky Lenka

A já si zase myslím, že tušírka je i na skoky daleko lepší. Chci přece po koni aby šel pěkně od zadu, tak mi přijde lepší ho přiťuknout před skokem na zádi, než ho plácat ve předu po pleci. Taky mě to tak jako děcko v oddílu učili, ale přijde mi to dost nelogické. Jinak u tušírky se vyplatí investovat více peněz a hledat s vyváženou rukojetí, jinak se fakt nosí blbě, obzvlášt když je hodně dlouhá...

Ja tiez pouzivam zasadne tusirku, aj na skoky, pre zmenu neviem pouzivat kratky bic :) Pretoze som zvyknuta kona upozornovat dotykom za holen, na zadek, a pobidku na plece uplne neberiem, a ostatne moj kon tiez nie :) Dlhsiu dobu mi trvalo, kym som si zvykla ju nosit tak, aby som sa s nou kona nevedomky nedotykala, predovsetkym v pravej ruky som ju dlho nevedela spravne drzat. Teraz uz mi nijak neprekaza, je to proste predlzena ruka. Mam rada tusirky dlhsie, ktore skutocne dociahnu az na zad kona bez toho, aby som musela velmi pohnut rukou (a tym rusit kona v hube), takze ked si v obchode vyberam, tak siaham po tych dlhsich. Nad ohybnostou sa az tak velmi nezamyslam, ono jemne prituknutie sa stejne dobre podari s tusirkou pruznou i menej pruznou. Vyberam si skor lahsie typy, pretoze sa to v ruke docela prenesie, a nemam dobre skusenosti s kozenymi rukovatami - postupom casu sa osupu, popripade sa ta kozenka zacne odmotavat (ale ja som si vzdy kupovala no name lacne tusirky), takze radsej gumovu, ale nie nejak masivnu. A fakt si vyhliadnut taku, ktora je vyvazena, proste skusam, beriem do ruky takovu i makovu, ktora mi najlepsie padne do ruky. Momentalne som uz dlhsiu dobu spokojna s tusirkami Fleck, je to ta najlacnejsia kategoria a pritom si celkom dobre rozumieme. Pretoze tusirky notoricky stracam, tak si nejaky krajsi a cenovo narocnejsi model radsej odpustim :)) http://www.obluk.cz/jezdecke-potreby-anglie/130-bice/194-bic-drezurni-fleck-100cm/

Reakce na 1439781: používám tušírku, konkrétně tuhle: http://obchod.heapco.cz/drezurni-bic-hkm-geographics-1631.htm ...asi jsem jí kupovala v nějakej akci, protože teď mi přijde dost drahá..., ale je super, dobře sedí v ruce neklouže a díky rozšířenému konci jen tak nevypadne. Jinak taky jsem měla problém s tím, že se kobylka bála biče. Pomohlo mi jednoduché seznamování s ním. Prostě spojit bič i s tím něčím dobrým (pohlazení a pamlsky :-). Prostě třeba když jsem šla domů z vyjížďky, tak jsem slezla tak 900 m před stájí (dělám to vždycky)....kobylku jsem postavila, ukázala jí bičík a pochválila, když jsem viděla, že už se nebojí jen při pohledu na něj, tak jsem jí s ním za stálého konejšení zkusila pohladit (chytila jsem ho při tom spíš uprostřed délky a přiložila na koně) a doplnila pamlskem za hezkou vyjížďku, prostě bičík je prodloužená ruka, která trestá i chválí....alespoň podle mě...a světe div se pomohlo to. Pokud strach koníka nevyřešíte, nepomůže ti ani bič, který je pozlacený a s diamanty. J

Je to trochu OT, ale protože bičík nepoužívám, napadá mně při pročítání tématu otázka - za jakých okolností používáte bičík na pleci, a za jakých za sedlem?

Nedá se na ten bič použít metoda "znecitlivění" vůči strachu/věci, co používají parelisti na plachty, deštníky a jiné strašáky? Kdysi jsem viděla Honzu Bláhu výborně pracovat s koněm, který se naprosto hystericky bál vpichu jehly do kůže. Koně velmi citlivým a humánním přístupem odnaučil se bát-znecitlivěl na daný podnět, pak mu krev mohlo brát děcko... S tušírkou nerada skáču, je zbytečně dlouhá. A může díky své délce někde nechtěně vyděsit koně (někde se může mrsknout pružný konec), citlivější koně na pohyb biče reagují velmi svižně....

Reakce na 1439459: Jezdím převážně s tušírkou, mám pocit že 130 cm - mám radši delší, aby opravdu dosáhla na záď koně aniž bych musela pouštět otěž. Z podobného důvodu jsem volila tušírku pružnou, protože už při malém pohybu zápěstí dokmitne tam kam má. Samozřejmě ale musím dávat pozor abych při klusu nebo cvalu koně nerušila nechtěným pohybem tušírky. Nebo naopak toto využít a podržet tušíru vodorovně nad koněm třeba v klusu když chci shromáždit a tušíra opravdu každý krok ťukne koně po zádi. - Zde bych asi měla dodat, že pro mého koně neznamená dotyk tušírkou "jdi dopředu, zrychli" ale "podsad záď, podsaď záď!" Obrovským kritériem při výběru je vyváženost, jak tu zmínila tuším Mika. Jsem schopná vzít do ruky 10 tušírek a pořád být nespokojená. Resp. - tu co mám jsem koupila skoro za litr a naprosto nelituju - člověk o ní v ruce téměř neví a udrží ji v místě rukojeti klidně i malíčkem. Tušírky které mají těžiště někde dvacet čísel pod rukojetí nechápu. Potřebuju se co nejvíc soustředit na moji (už tak nedokonalou) ruku a ne se ještě zabývat tím, že musím DRŽET tušíru, prostě chci aby ta tušíra držela v ruce sama. S tím souvisí i rukojeť - nejlíp kožená, víceméně hladká ale neklouzající, s rozšířením na konci - ta moje má klasický kovový plochý "klobouček". Na tuhle svou dokonalou tušíru jsem děsně háklivá a chytám amok když ji nemůžu najít, nerada půjčuju a když ji moje trenérka použila při tréninku další svěřenkyně tak že ji jí dala za záda do loktů aby se nehrbila, málem jsem dostala infarkt! :)) S tušírou i skáču, právě z toho důvodu efektu "sedni si na zadek". Jinak na závody (parkur) mám krátký bičík s širokou plácačkou který mám ale spíš pro formu nebo upozornění koně po pleci (taky do mě hustili že bez bičíku se na koně neleze). Na drezuru mám kratší (zatím hobby, a pak nějaké to Ztko) nepříliš dokonalou napodobeninu té mé božské pracovní tušíry, která ale jakž takž splní moje požadavky - pružná, vyvážená, lehká, super rukojeť. :)

Reakce na 1439949: Tak mám konipáska pokopanýho z výběhu, brečela bych (a možná přidávala příspěvky do diskuze o pojištění) protože nevím co z toho vzejde. Ná nabourané hlezno a majitel stáje se tváří, jabysme si to udělalli sami, přestože jsou svědci, žeho napadl jiný kůň (v majetku ustajovatele), který prorazil chatrné ohrazení. Jeden z těch napadených dobráků je i ten můj :-(((( Tak léčíme kulhání s otevřenou ránou. Chjo. Až se dáme zase do pořádku a já budu hledat bič, dám si pozor na vyvážení v ruce. Moc díky za vaše názory a rady! Ahoj Lenka

Reakce na 1440071: S pokopaným koníkem soucítím... Sice jsem v roli ustajovatele, ale zároveň mám svoji naprosto submisivní, blbou a přehodnou kobylu, která vždy zásadně doplatí na každou potyčku kohokoli s kýmkoli... Sotva je ve stádě nový kůň (naštěstí nám to tu moc nerotuje), už má ta moje úraz - léčila jsem už snad úplně všechno... Bohužel je to o riziku koně ve stádě - ne vždy vím, kdo konkr.za kopance/kousance/úrazy může, ale i když na vlastní oči viníka vidím - přece nebudu obíhat majitele a chtít po nich peníze za léčbu? Jsou to rizika nás všech - kůň ve stádě. Dnes je ta postižená moje, zítra může být "zasažen" ten druhý. Pokud se tomuto riziku chci vyhnout, nemohu mít koně dohromady, ale separovaně. Jinou možnost nevidím... /Samozřejmě teď mluvím o případech, kdy jsou koně promyšleně a po domluvě v jednom stádě, ne z nezodpovědnosti ustajovatele./