(pozn. red.: Článek, který nám poskytla Vladka Cermanová, je převzatý z www.osud.cz, redakce Equichannelu provedla pouze pár malých stylistických úprav týkajících se výrazů, které byly až moc "nekoňské".)

Mluví se zvířaty: Bill Northern, „Naslouchač zvířat“ (Capt. Bob Cerullo)

"Kdybych jen mohl mluvit se zvířaty, jen si to představte, rozmlouvat se šimpanzem v šimpanzštině. Představte si rozmluvu s tygrem, potlach s gepardem. Co by to bylo za parádní úspěch!" Tak pokračoval hudební výlev dr. Johna Doolittla, hraného Rexem Harrisonem, v anglickém městečku 80. let 19. století Puddleby-by-Marsh. Dr. Doolittle, který se od svého papouška Polynésana naučil mluvit se zvířaty, byl fiktivním výtvorem bujné představivosti autora Hugh Loftinga.

Ohledně muže narozeného a vychovaného ve Varšavě, Billa Northerna, není fiktivního nic. Je velmi skutečnou živou osobou, která se poprvé naučila naslouchat zvířatům od sousedova koně jménem Freeholder. Northern často Freeholderovi přinášel jablka. Říká: „Jednoho dne jsem přišel do stodoly a Freeholder stál vpravo, v prvním stání. Slyšel jsem, jak mi tento hlas říká: ,Dnes jsem svá jablka nedostal´. Slyšel jsem to stejně, jako slyším mluvit vás. Podíval jsem se do stání, protože jsem věděl, že si ze mě někdo dělá legraci. Ale nikdo tam nebyl, takže jsem odcházel pryč a myslel si, že jsem se teď skutečně již dočista zbláznil. Pak jsem to slyšel znovu: ,Dnes jsem ještě nedostal svá jablka´. Podíval jsem se do dalšího stání, ale ani tam nikdo nebyl. Pak jsem zavolal na druhý konec stodoly na Bernice, dámu, která mi ve stodole pomáhala, a řekl jsem: ,Freeholder říká, že dnes ještě nedostal svá jablka´. Bernice řekla, že by měl. Že si se mnou pouze hraje. Odcházel jsem a uslyšel, jak tento naříkavý hlas říká: ,Ne, nedostal´. Vyptával jsem se Bernice a ta si vzpomněla, že svá jablka skutečně nedostal.“

Bill říká, že slyšel, jak k němu Freeholder mluví, stejně jasně, jako slyšel během našeho rozhovoru můj hlas. Zeptal jsem se Billa, jestli se někdy setkává s lidmi, kteří jsou ohledně jeho schopnosti skutečně komunikovat se zvířaty skeptičtí. Řekl: „Na skeptiky narážím neustále. Prostě se o ně již nestarám. Jakmile jim předvedeme zvíře, jsou všeobecně přesvědčeni.“ Zdálo by se, že kritici Billa Northerna jsou oproti jeho stoupencům v menšině. Ashburton Guardian, novozélandské noviny, citovaly trenéra koní Lestera Morrise, který byl z počátku skeptik. Guardian uvedl: „Lester se naučil, jak s koňmi komunikovat, asi před pěti lety od Billa, a na získané znalosti přísahá. ,Zcela určitě to pomohlo mé práci. Mám víc vítězů a mé koně jsou zdravější, protože jsou šťastnější.´“

Bill mi vyprávěl, jak učil koňského zubaře v Middleburgu, jak koně přimět říct mu, kde to bolí. "V podstatě," říká Bill, "kůň mu skutečně může říct, který zub ho bolí."

Bill pořádá pro lidi, kteří se to chtějí naučit a stát se naslouchači koní, semináře několikrát do roka. Zeptal jsem se Billa Northerna, jak se jeho práce liší od práce slavného koňského našeptávače Monty Robertse, kterého hrál ve stejnojmenném filmu z r. 1998 Robert Redford. Odpověděl, že Monty Roberts strávil život učením se pochopení koňských pohybů. "Roberts," říká, "jednoduše pozoruje pohyby koně a podle jeho řeči těla pozná, zda existuje nějaký problém a co je třeba udělat." Northern mi řekl, že pracuje po většinu času se zavřenýma očima. S koněm rozmlouvá. Někdy je to verbální, zatímco jindy jde o telepatickou výměnu informací.

Northern mi vyprávěl o případu, ke kterému byl přivolán, a kdy si kůň nenechal nasadit uzdu. Onen kůň mu řekl, že mu uždění způsobuje bolesti na pravé straně huby. Majitel tvrdil, že je to nesmysl, dokud Northern uždění nezměřil a nezjistil, že pravá strana je o palec kratší, což způsobuje, že se koni zařezává do dásní.

Northern strávil většinu svého obchodního času v kanceláři dodavatelského průmyslu. Poté, co při své práci v kanceláři zažil několik problémů s instalacemi, rozhodl se navštěvovat školu, kde se mohl naučit, jak nalézt podzemní trubky a dráty za pomoci proutků. Když navštěvoval tuto školu "proutkaření" ve Vermontu (umění najít podzemní vodu pomocí proutků), poprvé se dozvěděl o konceptu naslouchání koním. Byla to právě ukázka s živými koňmi na této proutkařské škole, která Northerna přivedla ke kariéře naslouchače zvířat. Protože vlastnil mnoho let tažné a závodní koně, odhaduje, že jeho průměrné náklady za veterináře činily měsíčně asi 2000 dolarů. Došel k závěru, že pokud by se dokázal naučit s koňmi komunikovat, mohl by ušetřit peníze za veterináře.

Northern říká, že také komunikuje se psi a kočkami. Vyprávěl mi o neposlušné kočce, která byla nešťastná, protože její majitel přinesl domů dvě nové kočky. Rozladěná kočka s nimi odmítala sdílet kočičí záchodek a chtěla svůj vlastní. Když ho dostala, opět se z ní stala báječná kočka. Rovněž mi vyprávěl o psu, který si stěžoval, že je s ním špatně zacházeno, protože jeho majitel mu nepořídil náhradu oblíbené pískací hračky, která se ztratila.

Bill Northern tráví spoustu času v Thoroughbred Center v Lexingtonu v Kentucky, kde se nachází nejméně 15000 koní. Mnozí jsou místní závodní koně. Jeho schopnost rychle určit u koní zdroj problémů z něj učinila muže, na kterého se obracejí velké chovné farmy a vlastníci závodních koní, přičemž mu často volají dříve, než veterináři.

Amy Wilsonová, která píše pro Lexington Herald-Leader, 3. Listopadu 2006 uvedla několik příkladů, kdy Northern pomohl trenérům závodních koní pochopit problémy jejich svěřenců. Sutra, jeden z Northernových koňských „klientů“, mu řekla, že nejen že chce běžet, ale že ví, že může vyhrát. Povzbuzen tím, co se Northern od koně dozvěděl, vzal trenér Sutru na závodiště Belmont, kde vyhrála 400000 dolarů ve Frizette Stakes.

Zeptal jsem se Billa, co soudí o inteligenci koní. Odpověděl: „Koně jsou velmi inteligentní. Mají paměť. Jednou z hezkých věcí ohledně zvířat je, že nechovají zášť. Odpustí vám velmi snadno.“ Northern tvrdí, že „koně jsou často jako děti. Vzájemně si sdělují, jak je s nimi zacházeno, či naopak není.“

Během našeho rozhovoru jsem vyndal knihu Richarda Adamse nazvanou Traveller, příběh o koni generála Roberta E. Lee. Tento příběh je vyprávěn tak, jako by mluvil Traveller. V knize si kůň generála Lee stěžuje na zápach, kdy říká: „Koně takové věci zachytávají a proti zápachu mohou něco namítnout kdykoliv“. Northern říká, že mu koně často řeknou, že uzda je nepohodlná. Říká, že neznají název pro udidlo, ale že jsou schopni mu říct, kdy a kde je to bolí. Northern mi vyprávěl o současném klientovi, který koni nemohl dostat uzdu přes uši. Řekl: „Když jsem k němu přistoupil (ke koni), ukazoval mi, že ho to za pravým uchem opravdu bolí.“ V tomto případě naslouchal Bill Northern na dálku, zatímco telefonicky mluvil s klientem v jiné části země.

Northern často mluví se svými klienty po telefonu, zatímco jednou rukou přejíždí po průhledném plastovém modelu koně. Ve druhé ruce drží kyvadlo a pozorně sleduje jeho pohyby. Když se kyvadlo začne pohybovat rychle, znamená to, že se „dotkl“ oblasti bolesti, vzdáleně propojené s modelem. Řekl mi: „Mohu říct, jak moc je to špatné, na základě toho, jak se to kyvadlo hýbe.“

Bill Northern říká, že když se koni podívá hluboko do očí, může říct, zdá má problém s viděním. „Mohu vám říct, jestli vidí věci rozmazaně, a to na dálku nebo z blízka. Jsem schopen pomoct majitelům a radím jim, aby svým koním vždy říkali, co vidí na slepé straně koně. Nebude trvat dlouho a kůň získá dostatek důvěry, aby věděl, že jezdec dává pozor a on se nemusí o nic starat.“

Zeptal jsem se Billa Northerna, jestli je schopen říct, zda má kůň bolavá záda nebo bolesti v oblasti ledvin. Řekl: „To je běžný problém. Děje se to tak, že kůň nějakým způsobem zachytí můj pohled a ten se automaticky přesune do oblasti těla, která bolí. Z ničeho nic se mé oči ocitnou tam, kde být mají.“ Northern pak uvedl příběh zpěčující se klisničky, která mu řekla, že prostě nemá ráda hřebce, kterým ji její majitel chtěl připustit. Řekl: „Minulý rok jsem měl různé klisny, kterým se prostě plemenní hřebci nelíbili, a nespáří se s nimi. Když byly připuštěny k jinému hřebci, vše fungovalo perfektně.“

Protože jsem měl nějaké zkušenosti s koněm s problémy s člunkovou (střelkovou) kostí, zeptal jsem se Billa jak kůň, jako ten můj, může sdělit, že má poškozenoua člunkovou kost. Vysvětlil mi, že kůň nepoužije termín jako člunková, ale uvede, kde tu bolest cítí.

Když jsem poprvé slyšel o někom, kdo může mluvit s koňmi, psy a kočkami, byl jsem upřímně skeptický. Byl jsem překvapen, když jsem zjistil, že po celém světě existují doslova tisíce „naslouchačů koní“, kteří mají velké úspěchy. Mnoho z nich bylo úspěšnými koňskými trenéry a veterináři, a zdá se, že u majitelů koní se těší schopnost některých lidí skutečně komunikovat se zvířaty velkému respektu. Bill Northern mě překvapil jako velmi upřímný a čestný muž, který skutečně má svoji práci rád, a zdá se, že je nějakým způsobem schopen rozmlouvat s koňmi tak, že to většina lidí nechápe. Northern se celoživotně zajímal o paranormální jevy a cítí, že má schopnost telepatického rozmlouvání se zvířaty. Sám se považuje za zvířecího telepata a zvířecího komunikátora. Netvrdím, že chápu, jakým způsobem Bill Northern se zvířaty komunikuje, ale ve skutečnosti stejně tak nerozumím, jak se neviditelný elektrický proud pohybuje dráty, napájí motory a může mi dopřát pořádnou ránu, když s ním nezacházím s patřičným respektem.

Ať to již dělá jakkoliv, tak jak říká Doolittleova píseň A když se zastavíte a zapřemýšlíte o tom. Není o tom pochyb. Získám si místo v historii. Jen kdybych se mohl procházet se zvířaty, mluvit se zvířaty. Chrochtat a kvičet a vřeštět se zvířaty. A ona by chrochtala a kvičela a vřeštěla a mluvila se mnou!

O Billu Northernovi se dozvíte více na http://www.billnorthern.com a na www.horsetalk.co.nz. Informace o dalších zvířecích komunikátorech jsou na www.animaltalk.net/consultlist.htm. Zdroj: www.osud.cz