Křížem krážem světem koní

27. 10. 2022 Michaela Burdová Autor fotek: Pleistocen Park, Ontario Racing, Jabagnasco

Malá sada zajímavostí ze světa koní od šachové figurky po koně Leonarda da Vinciho, který čekal na své zrození 500 let. Texaskému jezdci se vrátil kůň po 8 letech soužití s mustangy a co všechno si pamatoval?

Jezdec na h3!

… zavelel Ron Weasley v partii kouzelnických šachů v prvním díle Harryho Pottera Kámen mudrců. Pro vítězství chce Ron obětovat svou figuru, kterou v anglické verzi nazýval „knight“ neboli „rytíř“. Rytíř, jezdec nebo prostě kůň. Šachová figurka, která může přeskakovat soupeře. Kolem 6. století se původní indická hra chaturanga, která se hrála s 32 kameny na 64 polích, rozletěla téměř do všech kontinentů. Ve většině míst, kde se šachy objevily, nemohl ve vojsku chybět jezdec na koni. Starověký perský shatrang se hrál s postavami bojovníků na silných válečných koních. V Evropě platilo, že rytíř bez koně není jezdec. Proto v mnoha zemích od starověku nebyl šachový kůň samotný, ale měl na sobě jezdce. Postupem času se hrdý kůň jezdce zbavil, nicméně šachové figuře zůstal název „rytíř“. Hovorově se však používal i název „kůň“, což zase odpovídalo názvu v několika jiných jazycích. Někde mu říkali „skokan“ pro jeho schopnost přeskakovat ostatní figury, které měl v cestě. V polštině skoczek, v Dánsku a Norsku springer, švédsky springare. Na Sicílii to byl sceccu, což je slangový výraz pro osla – výraz pocházející z arabského sheikh, osoby, která během islámské éry jezdila od vesnice k vesnici a vybírala daně.

Kouzelnicke-sachy.jpg

Dostihový kůň Santini – druhá kariéra

Anglický plnokrevník nepatří po skončení dostihové kariéry na odkladiště opotřebovaných koní nebo na jatka, jak si někteří myslí, ale končí v jiné sportovní disciplíně nebo jako hobby koně. Britská megastár všestrannosti William Fox-Pitt má nyní ve stáji desetiletého nováčka – bývalého překážkáře Santiniho, který za svou dostihovou kariéru vyběhal na výhrách půl milionu liber. Naposledy startoval dokonce ve Velké národní, ve které doběhl na čtvrtém místě, také byl druhý ve Zlatém poháru v Cheltenhamu a dosáhl mnoha dalších úspěchů. Jeho majitel usoudil, že už Santini dokázal dost a také byl přesvědčený, že má dobrý potenciál pro všestrannost, natož když by se dostal do rukou tak povolaných, jako je William Fox-Pitt. Ten o Santinim prohlásil pro Horse and Hound: „I když už mu je deset let, může se ještě dostat ve 14 nebo 15 letech na vrchol. Vezměte si vítězku letošního Burghley, té je 17 let. Jsem z něj opravdu nadšený. Když ho porovnám s mými mladými koňmi, je stejně dobrý jako oni.“ Santini při svém všestrannostním debutu ukázal své kvality – sice v parkuru dvakrát shodil, ale drezuru zajel nad 70 % a cross šel bez chyby, jen s 1,2 tr. body za čas. Fox-Pitt je přesvědčený, že Santini bude chodit parkury čistě – protože chce. Také samozřejmě splňuje tři základní kritéria pro všestrannost, což jsou odvaha, cval a skokové schopnosti.

Santini.jpg

Bez uzdy a bez ostruh v drezurních soutěžích GP

Blíží se letošní Generální shromáždění FEI, které se bude konat 12. listopadu 2022 v Kapském městě. Na stole jsou různé návrhy na změny související se zajištěním trvalé pohody koně a jedním z návrhů je nepovinnost drezurní uzdy v soutěžích GP (na úrovni CDI* a CDI** je možnost jezdit na uzdečce platná od roku 2019).

Další návrh se týká zrušení povinnosti ostruh ve všech disciplínách (dosud povinné na všech mezinárodních soutěžích v drezuře s výjimkou soutěží dětí a juniorů, ve skocích nepovinné, ve všestrannosti volitelné, ve vytrvalosti zakázané).

Zapnutí podbradního řemínku by mělo být jednotně kontrolované ve všech soutěžích FEI, optimálně měřicím přístrojem.

Uzda.jpg

O zrušení povinnosti uzdy se diskutovalo už dříve, před 4 lety se k tomu vyjádřili pro St. George někteří renomovaní jezdci. Olympijská vítězka Jessica von Bredow-Werndl prohlásila, že by měl být každý jezdec schopen jezdit na uzdě s citem. Přesto jsou koně, kteří mají málo prostoru v hubě a prostě se cítí na uzdečce lépe. V takovém případě má smysl možnost volby. Podle Kyry Kyrklund je ježdění s uzdou umění a pokud nebude vyžadována, pak se jezdec také nic nenaučí. Koně, kteří mají problém s drezurní uzdou, mají zpravidla problém s rukou jezdce. Nicméně na národních závodech by měla být možnost volby samozřejmostí, nikoliv však na mezinárodních. Anja Beran, jedna z nejvýznamnějších představitelů klasické jezdecké školy mimo závodní scénu, by možnost volby uvítala. Nemá nic proti uzdě, ale pokud se kůň cítí lépe na uzdečce, měl by jezdec mít možnost mu vyhovět. Na druhé straně je nutné, aby měli jezdci v rámci jedné soutěže stejné podmínky. 

Zachrání stáda velkých býložravců permafrost?

Arktický permafrost taje, což znamená, že se uvolňuje ohromné množství plynu, který dále akceleruje oteplování. Studie vědců z Univerzity v Hamburku publikovaná v Nature Scientific Report prokázala, že ztrátu permafrostu výrazně zpomalují stáda koní a bizonů, která byla v Rusku na území permafrostu nasazena. Teoreticky by mohlo 80 % permafrostu vydržet do roku 2100, tvrdí prof. Dr. Christian Beer z Centra pro výzkum a udržitelnost zemského systému Univerzity Hamburk. Protiopatření v podobě velkých stád koní a bizonů je poněkud nezvyklé, ale dlouhodobé výzkumy v Rusku na Dálném východě ukazují, že 100 velkých býložravců na ploše 1 km2 (100 ha) snižuje svým pohybem výšku sněhu v průměru o polovinu.

Bohatá sněhová vrstva působí jako peřina, která půdu izoluje od chladného vzduchu a udržuje její „teplo“. Pokud se sníh zmáčkne pohybem a válením těžkých zvířat, izolační efekt se výrazně sníží a půdu větší chlad utuží. Otázkou je, zda by byla zvířata schopna ztlumit tání celého permafrostu, který pokrývá 60 % Ruska. Těžko lze nasadit stáda velkých zvířat po celé ploše, ale výzkum ukazuje, že efekt se dostaví i při nižším počtu zvířat. Jsou tu však také vedlejší účinky, například když v létě zvířata naruší vrstvu mechů, které udržují chlad v půdě...

Kone-permafrost.jpg

Setkání po osmi letech

Když v roce 2016 tábořil Shane Adams v poušti v Utahu, proběhlo poblíž stádo mustangů. Jeho kůň Mongo byl venku uvázaný a Shane vyběhl napůl oblečený ze stanu, ale už bylo pozdě. Mongo se utrhl a utekl za stádem. Shane ho pravidelně tři roky jezdil hledat, ale marně. Už byl přesvědčený a smířený s tím, že se se svým čtyřnohým kamarádem nikdy nesetká. Nedávno však přišla informace od BLM (Bureau od Land Management), že Mongo byl nalezen ve stádě mustangů.

Nejdřív je kůň upoutal svým „krotkým“ chováním, navíc měl výžeh. Jistě dojemné setkání bylo zajímavé tím, že se Mongo po tak dlouhé přestávce chová stejně jako před svým útěkem. Jako kdyby se nic nestalo. Je nyní osmnáctiletý, má mírnou podváhu, ale nejeví žádné známky „zdivočení“. Na sedlo a jezdce reaguje stejně, jako kdyby si odběhl na hodinku.

Dostihy a sázky – hra s kapitalistickými prvky

Tak nějak označili komunisté v Rudém právu deskovou hru, a místo aby od ní lid odradili, paradoxně vyvolali explozi zájmu. Pan Ladislav Mareš, koňák, tiskař, a hlavně inventor v roce 1984 vynesl na trh tuto zajímavou verzi původní hry Monopoly. Hra s názvem Dostihy a sázky se stala trhákem a před výrobnou stávaly kamiony, aby tehdejší podpultovku zavezli do prodejen. Hraje se dodnes a stále vzbuzuje emoce, jak je vidět na diskuzních fórech. Jako kdyby nešlo ani o koně, ale jak všechno skoupit a ostatní oškubat – i z tohoto důvodu se hraje tato hra i v mírnější juniorské podobě. Je jen mírně návyková, protože na rozdíl od počítačových her stejně jako ostatní deskové hry vyžaduje osobní přítomnost dalšího hráče-hráčů. Z koní, které lze při hře kupovat, byl nejcennější akvizicí bělouš Napoli, ve skutečném životě hnědák a vítěz Československého derby (jezdec Jiří Esch), později plemeník, otec několika koní startujících ve Velké pardubické. Deskové hry, jejichž historie sahá o pět tisíc let zpátky, zatím stále konkurují hrám počítačovým. Koneckonců, když dojde elektrika a baterie, deskové hře stačí svíčka a hráčská vášeň. Je tady vůbec někdo, kdo nikdy nehrál Dostihy a sázky?

Opojeni rychlostí – letošní klusácký rekord

Do letošního roku nedokázal žádný klusák zaběhnout čas míle pod minutu 46 vteřin. Letos v červenci na dráze v Meadowlands v East Rutherford, N.J. pokořil tuto hranici americký klusák Bulldog Hanover (v sulce Dexter Dunn), když dosáhl času 1 minuta, 45,4 vteřiny. Trenér a spoluvlastník Jack Darling hřebce trénuje od jeho dvou let.

Pořizovací cena 28 tisíc dolarů už neplatí, současná cena rekordmana se odhaduje na 7 milionů dolarů. Co se týče rychlosti v km/h, pak se výpočtem dostaneme na rychlost 55 km/h. 

Kůň jako hlavní aktér v logu firmy

Možná si myslíte, že logo není zas tak důležité pro vaši firmu, ale tento pohled je pravdě velmi vzdálený. Logo je důležitá součást úspěchu, zvláště když jde ruku v ruce s opravdovou kvalitou produktů nebo služeb. Proč je kůň tak častým a důležitým symbolem značky? V 50. letech 19. století se kůň používal jako symbol dokonalosti, loajality a hrdosti. Věhlasné společnosti, které vsadily na koně ve svém logu, jsou notoricky známé. Co mají společného značky jako Ferrari, Hermès a další? Nejsou to jen velké peníze – tyto společnosti a řada dalších mají ve svém logu koně. Připomeneme si hlavní tři.

Ferrari

Asi nejslavnější značka s koněm. Jednoho dne v roce 1923 se setkal Enzo Ferrari s rodiči slavného pilota z 1. světové války, který měl na trupu letadla namalovaného vzpínajícího se hřebce. Rodiče Enzu požádali, aby si dal takového hřebce na své auto – pro štěstí. Souhlasil, přidal žluté pozadí symbolizující Maranello a vytvořil tak vlastní znak.

Mustang

Logo cválajícího koně bylo vytvořeno v roce 1964 pro auto cílené na „baby-boomers“. Nejdřív to vypadalo, že se bude jmenovat „Cougar“ neboli puma – ale kůň vyhrál. Na logu běží zprava doleva a jedna z preferovaných teorií, proč tomu tak je, říká, že mustang běží v opačném směru, než běhají koně na dráze, což symbolizuje jeho svobodu a nezávislost.

Porsche

Když Porsche, tak Stuttgart – a když Stuttgart, tak koně. V dávných dobách zde budovali opevnění ještě Římané, pak po dlouhé době, až mezi lety 926–948, se zde staví velký hřebčín (Stutengarden), kolem kterého se nabalovaly další stavby, až vzniklo město. Není tedy divu, že má ve svém erbu koně a že se německá automobilka hrdě hlásí ke svému městu, kde začínala.

Leonardo da Vinci a jeho „Grand Cavalo“

V roce 1482 získal Leonardo da Vinci zakázku od milánského vévody Ludvíka Mouřenína (Lodovico Sforza) na bronzovou sochu koně, největší sochu koně vůbec. Následujících 17 let Leonardo studoval, pozoroval a kreslil koně ze všech úhlů, ve všech pohybech a až v roce 1499 vytvořil sochu koně z jílu.

Zdá se to jako příliš dlouhá doba pro takového génia, ale umělec to neměl snadné – pracoval na jednom ze svých stěžejních děl Poslední večeře, maloval portréty italských šlechticů, vytvořil plán města Milano, kreslil návrhy na zbraně a obranný systém hradu. Také se od něj očekávalo, že bude vytvářet kulisy, řídit večírky, skládat rýmy a hádanky pro dvorní dámy. Mecenášův měšec rozhodně nedával umělci velký prostor na tvůrčí činnost.

Hliněná socha koně se tehdy nedočkala své bronzové verze. Byla umístěna poblíž vévodského paláce, obklopena vinicemi, poli, citrusovými háji a sady. Člověk si dokáže představit tu poklidnou přírodní atmosféru, krajinu zalitou v ranním oparu sluncem – a jak neměnnou linku nebe protíná impozantní silueta Leonardova hliněného koně. Tak nějak to viděli zřejmě i francouzští lučištníci, kteří 10. září 1499 vstoupili do Milána. Místo aby obdivovali majestát modelu koně, použili ho jako terč pro své šípy a zničili ho. Nicméně se alespoň dochovaly některé Leonardovy skicy. Čekaly půl tisíciletí, než se mohly zhmotnit do podoby sochy, kterou nemohl dokončit. Dnes ji můžeme obdivovat na milánském závodišti díky zápalu a tvrdošíjnosti Američana Charlieho Denta, renesančního člověka, letce a obdivovatele da Vinciho.  

Podobné články
Česká televize

Čínští vědci představili prvního naklonovaného plnokrevného koně, který přišel na svět v Číně a získal zde úřední registraci. Takto zrození koně by…

100+1

Pekaři v pozdně středověké Anglii nepekli jen pro dvounohé klienty, ale i pro ty čtyřnohé. A ti většinou před pekárnou hladově podupávali a frkali od…