Tevis Cup – příběh roku 2021

Loni 160 km legendární trati Tevis Cupu vymetla pandemie. Náhražka on-line sice proběhla, ale chyběl tomu ten prožitek. Letos 24. července na pionýrských stezkách 65. ročníku opět duněla kopyta a trať nedala jezdcům nic zadarmo. Výzvou bylo i velké horko a dým, který se sem táhl od požárů sužujících Kalifornii. To se projevilo na nižší úspěšnosti (47 % – 63 ze 133 koní) a na druhou stranu je o to cennější vítězství a umístění. Pro inspiraci, co se dá dělat v důchodu – Peter Davies (foto vpravo) dokončil letošní Tevis Cup v 81 letech!

S více než hodinovým náskokem si vychutnal už čtvrté vítězství v TC zkušený Jeremy Reynolds s klisnou Treasured Moments, jako druhý dojel Christoph Schork na VA Blizzard of Oz.

Cenu kondice – Haggin Cup získala Ozark Kaolena SWA (jezdkyně Jeanette (Jay) Mero, DVM). Jeremy Reynolds a Treasured Moments se letos podívali i do Evropy a 13. července zvítězili v italské Veroně v CEI3* 160 km.

85 % ze startujících koní byli arabští plnokrevníci (nebo podíloví ar.). Z těch ostatních stojí za zmínku hackney pony Flash, kterého úspěšně dovedla do cíle na 36. místě teprve 13letá jezdkyně Kyla Law, o vteřinu za ní dokončila její matka Natalia Law na am. saddlebred - tedy nejmenší a největší koně závodu. 

Určitě velký respekt i vůči matadorovi TC jménem Monk (vítěz TC 2019), který přinesl své jezdkyni Nancy Martin (majitelka) její první přezku. Monkova stabilní jezdkyně Lindsay Fisher tentokrát jela na otci Monka – a 23letý Bucefallos prokázal své geny, když několikrát ve veterinárních kontrolách předčil svého potomka v rychlosti zklidnění tepové frekvence.

24 koní bylo vyloučeno na metabolické problémy a jezdci měli možnost tyto koně zařadit do výzkumu na „nastavení standardu pro suplementaci vápníku u vytrvalostních koní“. 

 

Zlaté žně německé drezury v Tokiu a čest lusitánům

14. olympijské zlato pro Německo v týmech (a 7. zlato Isabell Werth) se dalo předvídat, když členky německého týmu v žebříčku FEI najdeme na prvním, druhém a čtvrtém místě. Americký tým získal stříbro a Britové bronz. Nejvyšší ocenění od rozhodčích si vysloužila Jessica von Bredow-Werndl s TSF Dalera BB (84,681 %), Bella Rose s Isabell Werth 83,298 %, Dorothee Schneider se Showtime 80,608 %. Překvapením v pozitivním slova smyslu byl výkon Američanky Sabien Schut-Kerry se Sanceo (81,596 %). Tým USA byl velkou neznámou, protože jezdci startovali v této sezóně jen na domácí půdě.

V jednotlivcích padaly vysoké známky. Zlato a stříbro putuje do Německa – zlato získala Jessica Bredow – Werndl – TSF Dalera (91,732), stříbro Isabell Werth – Bella Rose (89,657) a bronz Charlotte Dujardin – Gia. Charlotte si tedy k týmovému bronzu přidala individuální a stala se „nejdekorovanější“ britskou sportovkyní olympijských her.

Sledovala jsem drezuru na Eurosportplayer.com (za 319 Kč spoustu zážitků a prokrastinace). Trochu nostalgie mě přepadlo při výkonu portugalského jezdce Rodriga Torrese na lusitánském hřebci Fogoso Horsecampline vlastního chovu (foto níže). Nebyly to dynamické kastaněty jako u legendy Fuega (PRE), ale z těchto koní vyzařuje taková síla a hrdost, že je nelze opominout.

Portugalský drezurní tým startoval výhradně na lusitanech – João Torrão (Equador MVL), Maria Caetano (Fenix de Tineo), také brazilský jezdec João Victor Oliva sedlal lusitana (Escorial Campline) a rovněž mexická jezdkyně Martha Del Valle Quirarte (Beduino). Do Tokia se kvalifikovalo rekordních 13 koní tohoto plemene a na webu Lusitanoworld.com se píše o vzestupu lusitana na úroveň top koně pro moderní drezurní sport.

Olympijské chlazení

Dr. David Marlin je přední britský fyziolog, který je odborníkem na zátěž koní v různých klimatických podmínkách. Od OH Atlanta 1996 je proto vždy na místě, aby posoudil a zajistil vše pro welfare koní, co se týče klimatických podmínek – a nechybí ani v Tokiu. Z jeho poznatků: chlazení poléváním, nepoužívat stěrku. Lít vodu – koni nehrozí svalové křeče. Aklimatizace trvá před příjezdem asi dva týdny – nestačí jen pobývat v horkém prostředí, ale asi 3 týdny v takových podmínkách přiměřeně trénovat. Přestože jsou koně aklimatizovaní na výkon při vyšších teplotách a vlhkosti, stáje jsou klimatizované, aby mezitím byli koně co nejvíce v komfortních podmínkách.

Zemřel Harry de Leyer, majitel 80dolarového šampiona Snowmana

Ve věku 93 let odešla legenda. Příběh poválečného přistěhovalce z Holandska do USA si získal srdce milionů lidí. Když pracoval jako jezdecký instruktor, sháněl vhodného školního koně, ale na plánovanou aukci přijel pozdě. Zbyli tam jen koně určení na jatka. Jednoho z nich koupil – za 80 dolarů. Pod obyčejným zevnějškem tažného koně však bilo srdce skokana a dál už mnozí ten příběh Snowmana – 80dolarového šampiona, znáte. Bělouš, kterého Leyerovy děti pojmenovaly Snowman, se stal parkurovým šampionem, miláčkem Ameriky, námětem knih a filmu. I po skončení Snowmanovy kariéry Harry Leyer patřil mezi nejrespektovanější jezdce a trenéry, reprezentoval USA na světovém šampionátu v roce 1983. Zemřel 25. května 2021.

Další jezdci sestupují z historického i kamenného piedestalu

Po Theodoru Rooseveltovi padají další sochy. V americkém městě Charlottesville ve Virginii se za potlesku davu sundavaly bronzové sochy dvou konfederačních generálů. Odstranění soch generála Roberta E. Lee (foto níže) a generála Thomase J. „Stonewall“ Jacksona je podle starosty města Nikuyah Walker krůčkem k vyrovnání se s hříchy minulosti – utlačování černochů kvůli ekonomickým ziskům. Sochy nejspíš skončí v muzeu nebo v organizacích zabývajících se historií. Jezdeckých soch je po světě hodně a v 19. století se dalo mluvit přímo o inflaci jezdeckých soch. Války a změny politického systému je boří, aby je vítězové znovu stavěli a reprezentovali svou moc. U konfederačních generálů trvalo sto let, než skončili v propadlišti dějin.

Jak se dostat do hledáčku Interpolu

Letos v dubnu Susan Govindasamy poslala převodem 500 liber své známé, u které měla koně ve výcviku. Na tom není nic zvláštního. Její 9letý arabský kůň se jmenoval Isis – a při platbě do zprávy napsala Fond pro Isis. Následující den se dozvěděla, že peníze nedošly. Transakce byla pozastavena. Kvůli praní špinavých peněz a terorismu jsou platby přísně monitorované, a pokud se objeví něco podezřelého, okamžitě jsou zablokovány. Isis a Fond pro Isis vzbudilo podezření a platba byla nahlášena na Interpol. Susan musela doložit průkaz koně a vysvětlit, že Islámský „stát“ nepodporuje. Jen se zajímá o egyptskou kulturu a pojmenovala koně podle egyptské bohyně Isis. Přes naléhání okolí se rozhodla jméno koně ponechat.

James Herriot tajil, že píše knihu

Vlastním jménem James Alfred Wight knihu psal pod pseudonymem a snažil se své autorství své první knihy utajit. Prasklo to ani ne za měsíc. Autorův syn Alf Wight nakupoval v místním supermarketu, když k němu přistoupil jeden farmář.

„Právě jsem dočetl knihu od veterináře, který se jmenuje Herriot,“ říká.

„Ano?“ zeptal se Wight, který o tom nikomu neřekl, jak otci slíbil.

Farmář přikývl: „To je tvůj táta, žejo?“

„Proč myslíte?“

„Ale no tak,“ usmál se farmář, „jeho popis Siegfrieda – to přesně sedí na Douglase Sinclaira.“

Většinu postav vykreslil věrně podle skutečnosti. Přestože zbohatl, pracoval dál jako veterinář. Neměl důvod nic měnit – měl rád svou práci, zdejší lidi a krajinu. Co víc si muž může přát?

Aukce sbírky obrazů irského obchodníka vynesla 14 milionů liber

Sbírka patřila zesnulému irskému bookmakerovi Barney Eastwood alias BJ. V loňském roce prodal řetězec 54 sázkových kanceláří. Aukce obrazů se konala 9. července v Londýně v Christie´s. Eastwood sbírku založil v 70. letech a fascinoval ho hlavně sport a irští umělci. Vybíral pečlivě a často se radil s odborníky. 28 obrazů na aukci vyneslo přes 14 milión liber, z toho tři Munningsovy obrazy – každý přes 1 milion. Rekordní cenu zaplatil kupec za olejomalbu The Vagabonds o rozměrech 1,28 m x 2,04 m, kterou Munnings dokončil v roce 1902. Prodal ji za 30 liber. Letos v červenci, po 120 letech, dražební kladívko odkleplo konečnou cenu ve výši 1 942 500 liber. Nejdražší obrazy koní tedy opět od Alfreda Munningse. 

Jak si osedlat zebru

Zní to dost neeticky, ale v 19. a začátkem 20. století se lidé o domestikaci zeber zcela vážně pokoušeli.

Lord Lionel Walter Rothschild snil o svém muzeu zvířat od sedmi let. V mládí pak velmi neochotně začal pracovat ve finančním impériu svého otce a ač talentem v bankovnictví neoplýval, vytrval. Otec ho pak přece jen odškodnil a splnil mu jeho sen o vlastní zoo. Mimo jiné ho lákalo zvířata domestikovat a předmětem jeho zájmu v této oblasti se staly zebry. Zůstal však rozumně jen u zapřahání, protože obsedání a ježdění na zebrách je velmi riskantní. Přece jen mnohem více spadáme do jejich pojetí predátora než domestikovaní koně. Jistě je možné individuálně zebry ochočit, ale domestikovat stáda těchto divokých zvířat je nereálné. Dost velkou překážku představovaly celkem razantní odpovědi zeber na tyto pokusy. Zvíře, které musí čelit útoku velkých šelem, jako jsou lvi, umí bleskově vyvinout velkou agresivitu. Zebra dokáže přerazit u lva čelist a pokud je zahnaná do kouta, útočí. V 80. letech minulého století bylo odchyceno 16 zeber v Zimbabwe, aby je přemístili. Nahnali je na nákladní vůz, ale než přijeli na místo, zbyla tam jen jediná zebra naživu, ostatní se ukopaly. 

Faktem je, že v polovině 19. století první kolonizátoři subsaharské Afriky zkoušeli zebry domestikovat, protože jich bylo v této oblasti hodně, nebylo by potřeba nákladů na dovoz a držení koní. Navíc zebry jsou odolné vůči infekci přenášené mouchou tse-tse. Triponosomiáza (spavá nemoc) je přenosná i na lidi. U koní způsobuje anémii, otoky, anorexii, dehydrataci, letargii, horečku, hubnutí a zhoršenou koordinaci až ochrnutí zadních končetin.

Americká dívka Shea Inman se proslavila tím, že si jednu zebru koupila a obsedla ji díky trpělivosti a spoustě odměn. O zebrách tvrdí, že udrží pozornost velmi krátce a neumí zpracovat tolik infomací jako kůň. Navíc, i když se podaří na zebře jezdit, její chování je nevyzpytatelné.Jak tvrdí Shea Inman –„Někdy se chová, jako kdyby chodila pod sedlem 30 let a jindy jako kdyby viděla člověka poprvé v životě.“

 

Lord Walter Rothschild se svý proslulým spřežením zeber, se kterým v roce 1898 vjížděl do Buckinghamského paláce, aby vyvrátil mýtus, že zebry nelze zkrotit.