Tradiční připouštění klisen obyčejnými hřebci bez jakékoliv komerční hodnoty, aby se vyvolala laktace, se praktikovalo po mnoho let převážně, ale nikoliv výhradně, chovateli dostihových koní. Původně tyto klisny sloužily ke krmení hříbat, která odmítala přijímat potravu, nebo těch, jejichž matky zemřely před odstavením hříběte. V podstatě tolerovaná a záslužná věc, která se však po letech postupně změnila v trestuhodný průmysl jako výsledek lukrativního úkolu na vyšlechtění perfektního koně. Přílišné množství nechtěných hříbat je dnes pandemií a vytváří exponenciální nárůst té nejzákeřnější choroby, která se nazývá "koňská jatka".

Náhradní matky

Jakmile se klisny ohřebí, jsou pronajaty na chovné farmy, aby sloužily jako náhradní matky pro "drahá a perspektivní" hříbata. Nejspíš se teď chcete zeptat, proč je toto nutné a kdo je za to odpovědný?

Zaprvé a především je za tyto zločiny zodpovědný "Jockey Club" a jeho archaická pravidla.

"Aby bylo oprávněné k registraci, musí být hříbě výsledkem páření hřebce s chovnou klisnou (což je fyzické připuštění klisny hřebcem s vniknutím penisu a ejakulace semene do reprodukčního traktu klisny). Musí proběhnout přirozená březost a porod musí být z těla té samé klisny, ve které se hříbě vyvinulo. Jakékoliv hříbě, které by bylo počato za pomocí inseminace, přenosu embryí nebo transplantací, klonováním nebo jakoukoliv formou genetické manipulace zde nespecifikované, nebude moci být registrováno."

V podstatě kvalitní a velmi cenná klisna, která již v minulosti dala hříbě-šampiona je neustále dokola připouštěna stejně pozoruhodnými hřebci, aby se maximalizoval výdělek. Jestliže je doba březosti 11 měsíců a po porodu je klisna za 7-10 dní v říji, musí být znovu připuštěna, aby se zajistilo, že porodí dalšího potenciálního šampiona za dalších 11 měsíců. Tento ustavičný cyklus tlačí klisnu do extrémních biologických limitů, je to jasné zneužívání koní rukama lhostejné chovatelské společnosti.

Protože klisny musí být oplodněny přirozeným způsobem, nikoliv inseminací, musí být převezeny na farmu, kde žije hřebec, který je má připustit - a ta je často daleko. Kvůli hodnotě jejího hříběte a z pojistných důvodů s ní její hříbě na připuštění nemůže cestovat - prostě není možné hříbě při přepravě pojistit a riziko pro mladinkého možná budoucího šampiona je příliš velké. A tady vzniká problém - co s hříbětem, které během připouštění klisny musí zůstat doma? Tomu poslouží obyčejná "junk mare".

Vžijme se do kojné klisny

Zatímco klisna opustí svoje hříbě, bude muset kojit "privilegovaného" plnokrevníka a na konci její "služby" bude znovu připuštěna, aby se obnovil cyklus. O většinu z těchto klisen není dobře staráno a stejně tak jako plnokrevné a PMU klisny (klisny určené na produkci premarinu) jsou nelítostně používány víc, než to dovoluje jejich přirozená fyzická kapacita. Slouží jako efektivní "tažní koně" zhoubného průmyslu a přílišné chamtivosti.

Možná když byly ještě "staré dobré časy", ještě předtím, než došlo k explozi v nárůstu koňské populace, tak byl tento způsob výpomoci odůvodněný a respektovaný, ale v dnešním šílenství neregulovaného chovu a nadbytku koní se jedná o byznys za každou cenu.

"Vedlejší produkty"

Pokud se podíváme na situaci zblízka, tak si uvědomíme, že opravdová tragédie tohoto chovného procesu není ani tak osud kojných klisen, ale mnohem více žalostný osud jejich hříbat - nechtěných a zapomenutých vedlejších produktů; odpadu k likvidaci.

Podobně jako osud hříbat PMU průmyslu, tato nevinná stvoření mají mnohem chmurnější osud. Jsou od svých matek odebrána více méně okamžitě. V tu chvíli začíná horor.

Hříbata, nechtěný vedlejší produkt praxe kojných klisen, bývala prostě umlácena nebo jinak zabita. Některá byla prostě ponechána k vyhladovění, ostatní byla prodána pro jejich kůže, které byly také známy jako "kůže poníků". Ostatně luxusní Corinthian leather nebo taky Cordoba leather může být zrovna z těchto hříbat. Vzhledem k tomu, že je ilegální v USA posílat hříbata do 6 měsíců na jatka, dá se předpokládat, že byla zabíjena ilegálně.

Není to příjemné nahlédnutí do zákulisí chovu plnokrevníků v dnešní době a co znamená pro život vedlejších produktů systému chovu - https://www.youtube.com/watch?v=30M26uJV_Ts.

Podle údajů RMBs (Report of Mares Bred) z 13. října roku 2009 Jockey Club oznámil, že 2 409 hřebců připustilo 45 317 klisen jen v Severní Americe za rok 2009. Každoroční statistiky zahrnují počet klisen připuštěných každým hřebcem a ukazují, že 92 % bylo hlášených v roce 2009 jako březí. Podle dosavadního vývoje Jockey Club očekává, že RMBs zaznamená dalších 4 až 5 tisíc březích klisen ze sezóny 2009.

Dobrá, pojďme se na to podívat v číslech; 45 317 + 4 500 (průměrný odhad) = 49 817 březích klisen v roce 2009. Při nejhorším scénáři to znamená, že je zde kolem 50 tisíc klisen a 50 tisíc nechtěných hříbat průměrně každý rok, za které je závodní průmysl odpovědný. Nuže, podle předních chovatelů plnokrevníků a jejich napěchovaných peněženek je vše v pořádku, nikoliv však pro welfare a bezpečí koní.

Co vlastně můžeme dělat s tímto bezohledným multimilionovým podnikem, který prosperuje na zneužívání koní?

• Eliminovat nutnost připouštění a povolení inseminace by v podstatě vymýtilo nutnost "chovu" kojných klisen. Je velmi nepravděpodobné, že by to mělo špatný efekt na integritu plnokrevných hříbat.
• Přestat s každoročním připouštěním klisen. Je přebytek závodních koní a jak klisně, tak jejímu hříběti by to prospělo jak biologicky, tak psychologicky.
• Krmit hříbě náhražkou mléka. Mnoho z nás bylo vychováno na takovéto náhražce raději než na matčině mléku bez jakéhokoliv většího problému.
• Kampaň za vzdělané zákonodárce, kteří by schválili humánní práva na finanční přispívání organizací na ochranu koní. Dobře víme, jak to je těžké!
• Zvýšení veřejného povědomí o příslušných zastaralých pravidlech Jockey Clubu a chovatelů a majitelů, kteří je podporují, nebo se jimi řídí.
• Další možnost, možná kontroverzní z hlediska etiky, je využití ne-březích klisen k laktaci použitím hormonální intervence.

Povědomí o tomto průmyslu se ve skutečnosti zvýšilo, ale nezastavilo to nekontrolovatelné navýšení populace koní, kterého jsme svědky. Přestože dostihy nejsou jediným přispěvatelem do ekonomiky kojných klisen, jsou hlavním hráčem v této "hře".

Nemusí být tak zle?

Mnohé farmy kojných klisen se nacházejí v blízkosti Kentucky - k těm známějším patří Roseberry's Nurse Mares. Rozhodně není v zájmu majitelů farmy, aby si dělali špatné jméno. Roseberry drží kolem stovky kojných klisen většinou plemene Appaloosa nebo Tennessee Walkers. Podle Roseberryho je tento druh podnikání v koňském světě jako každý jiný - jsou takoví, kteří péči zanedbávají, ale většina farem se snaží najít hříbatům kojných klisen dobrý domov.

• Zásadně nechají hříbě dostatečně napít kolostra od vlastní matky (kojné klisny) a dokud není jejich imunitní systém dobře nastartovaný, neoddělují je.
• Dokud není o kojnou klisnu zájem, ponechává se hříbě u ní a pokud u ní je déle, jen se hříbě dříve odstaví.
• Hříbata odchovaná lidmi jsou mazlivá a přátelská, orientovaná na člověka, dobře se uplatní na trhu s koňmi pro hobby jezdce.
• Roseberry se snaží zvýšit jejich prodejnost tím, že připouští klisny barevnými hřebci.

Samozřejmě osud hříbat kojných klisen není lidem lhostejný a tak mají některá z nich štěstí a dostanou šanci.

http://www.dreamequinetherapycenter.org/nurse_mare_foals.html
http://www.lastchancecorral.org/foal-rescue

Last Chance Corral je nejprestižnější a nejzkušenější organizací v praktickém odchovu osiřelých hříbat. Není jistě nic jednoduchého zajistit pomoc pro stresované hříbě právě odloučené od matky (u které mohlo být např. necelý týden) a které strávilo nějakou dobu v přepravníku. Vypiplat jedno není snadné - jak jsme podrobně na EQUICHANNELu informovali v článku ZDE, s jarní sezónou však adeptů na záchranu v chovatelsky exponovaných končinách přibude až příliš. Je potřeba ochotných rukou, odbornosti a samozřejmě peněz.

Nemá cenu zavrhovat kojné klisny - jsou šancí pro osiřelá hříbata. Vyrábět však tyto náhradní matky ve velkém s sebou nese narození hříbat, která nemohou těžit z přirozené výchovy, nemají hodnotu a dobré vyhlídky do života.

Situace PMU klisen - a jejich vedlejších produktů...

Když už jsme u těch vedlejších produktů - hříbat, je ještě jedno odvětví, kde se rodí hříbata, která nejsou primárním cílem připouštění klisen. A to je farmakologie.

Premarin - PREgnant MAres uRINe - to je přípravek, který užívají miliony žen na celém světě jako náhražku vlastních ubývajících estrogenů. Získává se z moči březích klisen. Ty jsou z tohoto důvodu ustájeny na vazném stání, aby se omezil jejich pohyb a udržely vak, do kterého je odchytávána moč. Většinou jsou takto ustájeny po dobu 6 měsíců z jejich březosti. Před ohřebením se dostanou ven a mohou hříbě odchovat do 3 - 4 měsíců, kdy je odstaveno a celý cyklus pokračuje.

Většina farem se snaží hříbata těchto klisen co nejlépe umístit a často jde o registrovaná hříbata. Přesto - v Kanadě má šanci uniknout jatkám tak jedna klisnička z deseti, u hřebečků tak jeden z padesáti. O PMU klisny, které již nezabřeznou, není prakticky vůbec žádný zájem. V posledních letech se tento byznys rozmáhá v Číně a smutný osud mnoha klisen i jejich hříbat pokračuje.

Další informace:

• http://www.gentlegiantsdrafthorserescue.com/pmuindustry.html
• www.premarin.org