Philippe Karl je francouzský jezdec, trenér, dřívější člen Cadre Noir v Saumuru, zastánce de la Guérinierèho i Bauchera (více o principech výcviku těchto dvou pánů si můžete nastudovat v tomto seriálu: Ježdění jako umění), autor několika knih, například „Irrwege der modernen Dressur" - česky Omyly moderní drezury. Již několik let vede takzvanou školu "lehkosti", "School of Légèreté", v níž vysvětluje své postoje a metody, cílem tohoto tříletého kurzu je dotáhnout všechny dvojice na takovou úroveň, aby byli schopni lehce, nenásilně, s respektováním všech pravidel klasického ježdění předvést cviky nejvyšších drezurních soutěžních úloh; samozřejmě s ohledem na pohybové dispozice jednotlivých koní.

Stránky Philippe Karla, kde najdete například i termíny kurzů: http://www.philippe-karl.com/

Od roku 2007 probíhaly kurzy Philippe Karla nedaleko Vídně a Dominika Švehlová, která jeho práci s koňmi a názory na ježdění již delší dobu sledovala, se rozhodla se jako divák do této školy přihlásit. Dominika se tedy zúčastnila uceleného tříletého kurzu, který začal počátkem února 2007. Ze společných setkávání pro čtenáře EQUICHANNELu připravovala jedinečné reportáže, které jsou shrnuty do tohoto seriálu o 21 dílech.

Právě tento tříletý systém výuky umožňuje sledovat pokroky jednotlivých dvojic účastnících se seminářů, i články tento vývoj účastníků zachycují. Inspirovat se tu může každý, Philippe Karl si vybírá dvojice do kurzu na základě videa a nejedná se pouze o drezurní jezdce. V článcích se tak můžeme setkat například i s westerňákem Franzem či nedrezuristou Martinem.

V prvním díle nás tedy Dominika seznamuje s průběhem prvního setkání na statku Marienhof ve Spillernu, s jeho účastníky a hlavně vyučujícím. Další díl tvoří zápisky z druhého, červnového semináře, najdete tu také teorii, 4 etapy výcvikového plánu tohoto systému. Aby se všem čtenářům ozřejmily principy légèreté, rozhodla se autorka kromě reportáže z tohoto druhého setkání napsat několik článků, ve kterých jsou probíráni jednotliví účastníci a jejich problémy.

Následující články tedy představují principy légèreté přímo na praktických příkladech. Popis jejich praktické práce je vždy prokládán poznámkami Philippe Karla i autorčinými, vše je prošpikováno i postřehy a názory, se kterými se účastníci seznamovali na teoretických hodinách.

Jednou z dvojic, které ani neměly nějaké výrazné problémy, byl Franz a jeho bílý valášek s arabskou krví. V článku se tak dočtete především o základech légèreté - použití rukou a holení, uvolnění koně. Franz se se svým koníkem účastnil i dalšího roku, proto se mu věnuje i článek z druhé poloviny seriálu - Franzova akce i reakce, kde můžete sledovat pokrok, který spolu dvojice udělala. Stejné základy procvičoval i Martin se svým koněm, v článku také naleznete odpověď Philippe Karla na otázku, co dělat, když jde kůň v kroku nečistě až mimochodem.

Pan Karl také pracoval s koňmi, kteří následkem "moderního drezurního výcviku" byli ztuhlí, lehali do otěží a pro jezdce byla dřina na nich jezdit. To byl případ Daniely a Edith, jak tento problém postupně odstraňovat, se dočtete zde. Potřebujete-li oživit pohyb koně, aby se kůň dobře hýbal dopředu, v článku Anke a „leg-lesson" se dozvíte, jak v tomto případě postupuje pan Karl a co vlastně ono "leg-lesson" je.

To, jak tento trenér pracuje s mladými koňmi, si máte možnost přečíst v jiném případě - Bettina a mladá andaluská klisna, při dalších setkáváních v roce 2008 se potom společně věnovali nacválání a cvalu.

Koně, kteří se bojí o hubu a schovávají se před rukou jezdce za kolmici, čili se rolují, jsou podle Philippe Karla nejtěžší oříšek. O těchto koních tu také najdete čtení - pan Poisson a jeho angloarab, další rolující se koně.

Na kurzech, kterých se Dominika účastnila, se také objevily jezdkyně, které měly vyšší cíle a ambice a také již nějaké zkušenosti se stylem výcviku P. Karla - Isabella a Michaela - společně pak procvičovali práci na dvou stopách, piafu či přeskoky. Philippe Karl však propaguje všestranný výcvik koně i jezdce, proto byl vždy poslední den každého setkání věnován práci na ruce a skákání.

Druhá část seriálu je postavena na trochu jiném principu, po teoretickém dílu se následující texty věnují spíše jednotlivým typům koní a tomu, jaké jsou rozdíly i shodné postupy při práci s nimi, vše je opět ukázáno na jednotlivých účastnících kurzu. Najdete tu tedy rady, jak narovnat křivého koně, co dělat, když mám koně plné ruce, nebo jak poslat koně dopředu a dolů. V posledním díle si pak můžete přečíst ještě pár postřehů a rad.

Na EQUICHANNELu si více k těmto principům práce s koňmi můžete přečíst i jinde, do České republiky občas zavítají i licentované učitelky školy lehkosti, Sabine Mosen a Claudia Benedela, reportáže z těchto seminářů jsou například zde: Jezdecký kurz v duchu "légerèté" na Žižkovci - je stále se co učit nebo Kurz se Sabine Mosen: Jak se trénuje lehkost. Škola lehkosti se poměrně často probírá i v místních diskuzích, namátkou jedna z nejnovějších Škola lehkosti či Škola lehkosti - konkrétní dotazy.

Vidíte, že materiálů ke studování je opravdu dost a vy se můžete směle pustit do čtení i vyměňování informací!