Česká republika měla zástupce poprvé v historii mistrovských soutěží Working Equitation. Tým složený z jezdkyň spolku Czech Society for Working Equitation se ve světové konkurenci neztratil. Lenka Šteklová s Diospirou se umístily celkově na 25. místě, Stanislava Kindlová s Faustem na 38. místě a Pavla Rubíčková s Destino Pardinhos na 47. místě. Jako tým byla Česká republika na 9. místě.

Mistrem světa Working Equitation se stal portugalský známý jezdec Gilberto Filipe Silva. Jeho kůň Zinque das Lezírias se tímto mistrovstvím loučil s mezinárodní sportovní kariérou. Výhra světového šampionátu byla pro tuto jezdeckou dvojici o to víc významná a pro všechny diváky to byla dojemná událost. Tiago Alves s koněm Eoxido byl v testu rychlosti nejrychlejší a stal se tak mistrem světa rychlosti Working Equitation. Tiago Alves, člen Pedro Torres Academy, pravidelně jezdí do České republiky trénovat jezdce spolku Czech Society for Working Equitation. Tiago je nejen trenér, ale i kamarád a spolu s Pedrem Torresem velká podpora rozvoje Working Equitation v České republice.

Portugalský tým zvítězil a je tedy nejlepším světovým týmem WE. Na druhém místě je tým ze Španělska a třetím je tým z Francie.

• Na kompletní výsledky MS ve Working Equitation 2022 se můžete podívat zde: https://gira.io/competition/85/4/1?lang=en
• Pro další informace se také podívejte na FB profil spolku Czech Society for Working Equitation (CSWE) https://www.facebook.com/groups/740829889279139 nebo na webové stránky www.cswe.cz.

Abychom co nejvíce přiblížili Mistrovství světa ve Working Equitation, vyzpovídali jsme naše tři české jezdkyně. Děkujeme za rozhovory a gratulujeme k úspěšnému, reprezentativnímu výjezdu na světový šampionát.

Lenka Šteklová

Lenko, gratulujeme k 25. místu ve světovém žebříčku Working Equitation. Jste jistě ráda za tak pěkné umístění.

Děkuji. Ano, jsem samozřejmě. Ale já jsem se sebou (tedy se svým jezdeckým projevem) vždy nespokojena, proto se na sebe zlobím za drobné chyby, které jsem udělala a stály mě a mou kamarádku Diospiru jistě pár příček. Na druhou stranu si ale plně uvědomuji, jak velké štěstí jsme v testech měly, jak dobře se nám spousta věcí povedla a jak velký úspěch je být 25. jezdeckou dvojicí Working Equitation na světě.

Dostala jste se do poloviny startovního pole světových jezdců Working Equitation a to je úžasné. Zanechala jste za sebou i zkušené WE jezdce. Jak se Vám to povedlo?

Já ani nevím :-) Určitě je to neskutečným charakterem mojí koňské parťačky – Diospiry. A samozřejmě její perfektní několikaletou přípravou od jednoho z nejlepších jezdců WE na světě – Vasco Mira Godinho, který s ní WE závodně jezdil. Takže 25. místo je jistě velkou zásluhou Diospiry.

Diospira – to jméno je ve Working Equitation prostředí známé. Jak jste se k ní, Lenko, dostala?

Diospiru mám necelý rok. Když jsem hledala dalšího sportovního koně, tak moje dobrá kamarádka Pavla Rubíčková zkontaktovala právě Vasca. Nechtěla jsem Diospiru kupovat. Znala jsem ji z videí a přišla mi ta klisna nesympatická a těžko jezditelná. Vasco mě zná, ví, že u mě se bude mít jeho oblíbená klisna dobře. Viděl, že jsem schopna ji jezdit, tak mi ji prodal. Nevěřte fotkám a videím, ta klisna je nejvíc dobrosrdečná, charakterní bytost na světě. Jen se netváří vždy sympaticky. Po svém otci – Oxidado – zdědila typický soustředěný výraz s ušima dozadu :-)

Je to velmi pracovitá klisna. Někdy až moc. Trvalo mi docela dlouhou dobu, než jsem si s ní začala opravdu dobře jezdecky rozumět.Víte, já bych o Diospiře mohla napsat několik stran, možná naší společnou cestu necháme na jiný, další, rozhovor… zatím ve zkratce: nemůžu mít lepšího koňského partnera na WE. Je dokonalá.

Dobře, tak se o Diospiře dozvíme více třeba v jiném rozhovoru. Povězte nám o Mistrovství světa ve Working Equitation. Jaký moment se vám líbil nejvíce?

Z Mistrovství světa si odvážím hlavně vzpomínky, které souvisí s atmosférou a lidmi, kteří tam byli. Protože WE není tolik rozšířená disciplína, tak se mezi sebou jezdci a trenéři hodně znají. Ve Francii se vztahy ještě více utužily. Celý závodní týden byl ve skvělé atmosféře. Opravdu dobře jsme se bavili s WE přáteli napříč všemi zeměmi. Mým asi největším zážitkem bylo, když jsem se poznala s mým Working Equitation idolem: Mafaldou Galizou Mendes. A pak závěrečný ceremoniál, kdy Gilberto Filipe Silva odsedlal svého ikonického Zinque a symbolicky tak ukončili společnou sportovní kariéru.

Píšete o svém WE idolu: Mafalda Galiza Mendes. Jaké máte ještě jezdecké vzory?

Pedro Torres. To je můj největší vzor a jsem mu velmi vděčná za jeho tréninky a podporu spolku Czech Society for Working Equitation (CSWE). Díky němu mám pocit, že český Working Equitation, tak jak ho učíme a jezdíme, stojí na tradičních, kvalitních základech. Velký respekt a obdiv chovám k aktuálnímu Mistru světa WE – Gilbertovi Filipe Silvovi a také k už zmíněnému Vasco Mira Godinhovi.

To jsou všechno portugalští jezdci. Vypadá to, že Portugalsko je vaší oblíbenou koňskou destinací…

Ano. Portugalsko je mojí nejoblíbenější destinací vůbec. Myslím, že už jiného koně než Lusitano mít nebudu. Díky přátelským vztahům s portugalskými jezdci a trenéry budeme pokračovat v pravidelných seminářích a vzdělávacích akcích a tím dál rozvíjet v České republice kvalitu Working Equitation.

Pavla Rubíčková

Pavlo, jste známá se svými koňmi v drezurních obdélnících, co vás přimělo změnit disciplínu a jet na MS ve Working Equitation?

Working Equitation jako disciplína není pro mě cizí. Byla jsem u zrodu spolku CSWE a po celou dobu jej podporuji. Jelikož se mi líbí rozmanitost této disciplíny, jejímž základem je drezura, používám některé překážky i při tréninku mých drezurních koní. Pěkně je to zocelí a jsou „statečnější“. Hlavně lidi okolo WE znám opravdu dlouho, podporujeme se a pomáháme si navzájem, trénujeme se stejnými trenéry (Tiago Alves, Vasco Mira Godinho, …), a tak se pravidelně setkáváme. Jsem velmi ráda, že jednoho dne mi zazvonil telefon, a to volala moje kamarádka Lenka Šteklová, která mě vlastně spolu s ostatními z party WE přesvědčila, ať jdu do WE naplno. Jelikož jsem velmi akční člověk, tak jsem do toho šla! Rozhodlo také to, že mi ve stáji stojí jeden z nejúžasnějších koní, kterého znám, a to Destino Pardinhos. Když jsem návrh řekla jeho majitelce Aničce Homolové-Forstingerové, hned mě podpořila a tohoto úžasného koně mi půjčila.

Ale do drezurních obdélníků se vrátíte? Nebo už jste zakotvila ve WE?

Ale samozřejmě, že se do drezurních obdélníků zase vrátím :-) já ho vlastně neopustila. Během covidové vlny jsem si trošku dala pauzu a věnovala se hlavně tréninkům, ale mohli jste mě párkrát vidět na Slovensku v Šamoríně nebo Motěšicích. Nyní se věnuji hlavně koňské omladině, které mám ve stáji dost. Dále posouvám své koně výš a výš ve výcviku, pracuji na detailech a dolaďování figur.

Chtěla bych obě disciplíny skloubit dohromady a určitě pokračovat ve WE, protože mě velmi baví jeho rozmanitost a „složitost“ detailů. Určitě mě ještě letos uvidíte na závodním kolbišti WE, a to na IV. Pedro Torres Academy Cup, který se koná na LOWE Obořiště ve dnech 29. 9.–2. 10. 2022.

Kdo vás ve WE trénuje a kolik jste měla času na přípravu?

Jak již jsem zmiňovala, pravidelně nás trénuje a podporují trenéři jako Tiago Alves, Vasco Mira Godinho a hlavně před MS jsme měli intenzivní tréninky s týmem CSWE. Rozhodně času nebylo moc, ale průprava byla velmi pečlivá a intenzivní. Jelikož jsem z drezury zvyklá na intenzivní tréninky, a hlavně na detaily, šlo to skoro samo, zvlášť když má člověk tak skvělého koňského parťáka, jako je Destino.

Kde vaše tréninky nejčastěji probíhaly?

Moje tréninky hlavně probíhaly na LOWE Obořiště, kde je centrum Working Equitation. Ale i u mě ve stáji v Měníně u Brna, kde jsem zbudovala sportovní stáj s dobrým zázemím nejen pro drezurní a parkurové jezdce, ale i pro WE. Disponuji i wellnessem pro koně, kde doplňkově trénujeme případně rehabilitujeme na suchém a vodním chodicím páse.

Takže jste v týmu nebyla nováček a všechny jste se dobře znaly?

Ano, nebyla jsem v týmu nováčkem. Závodním oficiálním nováčkem WE ano. Ale se všemi se známe, a to velmi dlouho (společné tréninky, kamarádství atd.), a proto jsme byli skvělý tým, který se podržel. Podpora je v týmu velmi důležitá a hlavně je důležitá důvěra, proto jsme tak dobrý a pevný tým a rozhodně nám nechyběla dobrá nálada. :-)

Podpora týmu se hodila, když jste se bohužel diskvalifikovala v testu ovladatelnosti…

Ano, bylo mi to moc líto.  Alevšichni z týmu mě svou podporou utvrdili v tom, že jsme tým, chyby se stávají a vůbec nic se neděje. Heslo CSWE: DOJEDEME není jen tak pro nic za nic. Diskvalifikace jsou ve WE časté, a to i na takové úrovni, jako je Mistrovství světa. Celkem bylo během mistrovství myslím 8 diskvalifikací a eliminací, a to i u předních jezdců.

Co se přesně stalo, že jste byla diskvalifikována?

Bohužel jsem měla problém u odložení garrochy. Mým největším strašákem výjezdu na MS bylo, že budu muset v testu ovladatelnosti nebo rychlosti slézt z koně a znovu nalézt. Při tréninkách vždy, když mi holky vysvětlovaly, kde všude budu muset slézt a zase nalézt na koně, mě jímala trochu hrůza. A když se to opravdu stalo, tak jsem dost dlouho jen nevěřícně stála a nevěřila tomu, že opravdu budu muset slézt. Pak jsem se snažila najít jakoukoliv pomoc, jak bych se tomu mohla vyhnout, pomoc samozřejmě nepřicházela. Tak jsem slezla a jen měla v hlavě, jak zase budu muset nalézt. V té směsici pocitů a stresu jsem bohužel zapomněla na to, že musím garrochu odložit do sudu z koně. Chtěla jsem to slézání a nalézání mít rychle za sebou a udělala jsem chybu…

Je škoda, že vás tato chyba odsunula na nižší příčku, snad vám to nepokazilo dojem z Working Equitation a z Mistrovství světa obecně.

WE je zábavný, dynamický a s tím jsou diskvalifikace spojené. Naopak u mě WE stoupl, je to opravdu velmi náročná disciplína, založená na detailech…

Celý týden byl pro mě velkým zážitkem a jsem moc ráda, že jsem se mohla účastnit. Panovala skvělá atmosféra, a to nejen v našem týmu, ale krásná soudržnost i ostatních týmů. Vnímám vše velmi pozitivně. Zažili jsme mnoho radosti, zábavy, utužili jsme vztahy s ostatními, a hlavně jsme zjistili, že se můžeme jeden na druhého spolehnout a to tvoří dobrý tým :-)

Jsme rádi, že vás budeme nadále vídat na WE závodech v sedle plemenného lusitano hřebce Destino Pardinhos.

Destino Pardinhos je úžasný plemenný hřebec s neskutečným charakterem a velmi lehkou jezditelností a ovladatelností. Interně říkáme, že je to kůň, který s vámi půjde kamkoliv i třeba do pekla. Destinek je z portugalského chovu Antonia Correia de Mendonça, se kterým již dlouho spolupracuji. Chtěla bych tímto velmi poděkovat hlavně majitelce Destinka Anně Homolové-Forstingerové, za její neskutečnou podporu a zapůjčení Destinka, který je pro mě velká srdcová záležitost.

Další workingový kůň v přípravě je Luar dos Pardinhos, ale i můj drezurní učitel Xangai, který se bude účastnit WE závodů s mojí starší dcerou Eliškou. A dále se uvidí, na výběr je toho opravdu hodně, to bychom tu byli opravdu dlouho :-)

Stanislava Kindlová

Stanislavo, jste jednou ze zakladatelek Working Equitation v České republice. Vaše účast na MS v této disciplíně je tedy vaším velkým osobním úspěchem.

Ano, byla jsem společně s manželem při vzniku spolku Czech Society for Working Equitation v roce 2013. Zároveň jsme uspořádali na jaře roku 2014 vůbec první Working Equitation závody v České republice u nás v Karlovarském kraji. Začátky nebyly jednoduché, bylo potřeba vytvořit pravidla, vyškolit rozhodčí a především tuto novou disciplínu představit široké jezdecké veřejnosti. Nyní, po 9 letech od založení spolku, se podařilo český Working představit až na mistrovství světa. To je výsledek dobré práce řady lidí, kteří Workingu propadli.

Fausta jsem si přivezla jako pětiletého na podzim roku 2015 z Portugalska. První workingové překážky jsme se ale učili až spolu. Šli jsme krůček po krůčku … Té radosti, když jsme udělali první přeskok …. a na podzim roku 2020 jsme vstoupili do nejvyšší kategorie Masters. Naše účast na MS s „Panem“ Faustem je mým splněným snem.

Kdo vám byl největší podporou a učitelem na společné cestě až do této nejvyšší – mistrovské úrovně?

Mým vůbec prvním učitelem byl Mihai Maldea, vynikající německý jezdec a trenér, který byl již poněkolikáté členem německého týmu na MS. Osudové pro mne ale bylo setkání s Pedro Torresem, který je legendární jezdec a trenér a zároveň i výborný psycholog. Díky portugalským trenérům Pedro Torres, Tiago Alves a Vasco Mira Godinho se můj sen o účasti na MS začal postupně rýsovat. Byly to desítky seminářů, stovky hodin a tisíce kilometrů, které nás přivedly k vysněné metě …. účasti na MS.

Většina vyjmenovaných trenérů byla i na MS ve Francii, to muselo být hezké sdílet společně váš sen…

Právě společné chvíle a zařazení se do společnosti světových jezdců je ten nejvýznamnější a nejkrásnější dojem z celého Mistrovství světa. Mít tu čest závodit s těmi nejlepšími na světě a být součástí této události bylo neskutečně emotivní. S Tiagem (Tiago Alves) máme přátelský vztah a vidět ho jako Mistra světa rychlosti bylo opravdu dojemné.

Jak na vás působilo obecně prostředí tak významných závodů? Jste zvyklá jezdit s Faustem na mezinárodní závody?

Mezinárodních závodů se pravidelně každoročně účastníme společně s týmem CSWE již od roku 2018. Účastnili jsme se závodů v německém Kreuthu, Neu-Anspachu, polské Wroclawi a letos i na Pferd International München. Právě poslední jmenované závody byly výbornou přípravou na MS. V Mnichově byla ohromující atmosféra. Pro mne a „Pana“ Fausta něco úplně nového. Dva tisíce povzbuzujících diváků při testu rychlosti jen tak nikde nezažijete. No a atmosféra MS v Les Herbiers? To se asi nedá ani slovy popsat. Je to zvláštní směs pocitů …. radost, štěstí, euforie, obava, nervozita, napětí, ale především hrdost, hrdost, že jsme tu a že jsme tu spolu … náš tým.

Zkušeností máte tedy opravdu hodně, nic vás během testů nepřekvapilo?

Překvapila mě velká technická náročnost testu ovladatelnosti. Test ovladatelnosti je mojí nejoblíbenější částí a daří se nám jej zajet téměř vždy velmi dobře. Ani při prohlídce testu ovladatelnosti se test nezdál být tak obtížný. Až při samotném závodě jsem pochopila, jak rafinovaně jsou jednotlivé překážky řazeny. Ano … bylo to přeci MS.

Jaké máte další WE plány?

Budeme pokračovat v pravidelných trénincích s portugalskými trenéry Pedro Torres a Tiago Alves. Získané zkušenosti a vědomosti pak budeme předávat dále při seminářích a trénincích v našem Working Equitation Centru Františkovy Lázně nebo v LOWE Obořiště, kde je centrální domov WE pro Českou republiku.

S „Panem“ Faustem se budeme účastnit velkých mezinárodních závodů v Evropě jako přípravu na Mistrovství Evropy, což je naše další cílová meta na naší Working Equitation cestě, po které kráčím s nejlepším koňským parťákem a ve společnosti kamarádů CSWE.