Důvodem tohoto kontroverzního kroku je především snaha rozšířit základnu jezdců na drezurních závodech, která u nás opravdu není početná. Mnoho lidí nezávodí proto, že ani ne metr vysoký parkur ZZVJ považují za příliš obtížnou překážku, a právě těmto jezdcům by nyní měla být nabídnuta možnost závodit bez nutnosti absolvovat skokovou část ZZVJ. Jak je vysvětleno v zápise z jednání drezurní komise, rozšíření jezdecké základny je výhodné především z finančních důvodů - více závodníků přinese více peněz pořadatelům jezdeckých závodů a přiláká více diváků i potenciálních sponzorů. Mimoto se zvýší příjem pro Českou jezdeckou federaci, neboť jednak se zvýší počet účastníků na ZZVJ (tedy více poplatků), a navíc se tito noví závodníci nově stanou členy ČJF (tudíž budou platit členské příspěvky a licence). Jedná se tedy o skvělé řešení, výhodné pro všechny zúčastněné?

Jak budou nové ZZVJ-D probíhat a v čem se budou lišit od běžných a nám známých ZZVJ?

Vyjma absence skokové části v ničem. Stejně jako u běžných ZZVJ musí být uchazeč členem ČJF a musí dovršit věk 12 let. Pro kategorii pony není složení ZZVJ-D možné, děti zkrátka skákat musejí. Každá přihláška k ZZVJ-D musí být potvrzena garantem, tedy cvičitelem nebo trenérem s platnou licencí ČJF. Výstroj (dle drezurních pravidel pro stupeň obtížnosti Z), zápisné, hodnoticí kritéria a všechny další podmínky jsou shodné s běžnými ZZVJ.

Zkoušky se skládají z teoretického testu (standardně nutno správně zodpovědět 30 z 35 otázek) a praktické části. V praktické části uchazeč musí prokázat znalost vedení a předvádění koně a splnit drezurní zkoušku.

Napjatě jsme očekávali, jaká tato zkouška bude. O návrh byla požádána Drezurní komise. Rozum napovídal, že pokud jsou odebrány skoky, coby „síto", kterým neprošla většina hůře připravených účastníků, a má se jednat o zkoušky speciálně pro drezuru, bude zvolena některá z mírně obtížnějších úloh, která prokáže, zda je uchazeč skutečně schopný koně vodit a lze tak mluvit o ukončeném základním výcviku. Leč specializovaná úloha sice byla Drezurní komisí navržena, nikoli však schválena Výkonným výborem. Ten rozhodl, že na drezurní části zkoušek se nic nemění a drezurní úlohou pro ZZVJ-D zůstává Z1, tedy to nejsnazší, co v drezuře může být.

Drezurní licence získaná na základě složení zkoušky ZZVJ-D opravňuje svého nositele ke startům v „oficiálních" drezurních soutěžích bez omezení stupně. Jezdec s touto licencí není oprávněn startovat v parkurových ani jiných soutěžích. Znamená to, že zatímco drezurní jezdci se takto snadno mohou skokům vyhnout, jezdci ostatních disciplín, i když často též skokům neholdující, se jim pro „oficiální" start ve „své" disciplíně nevyhnou. Jen malou útěchou pro ně může být fakt, že výška překážek ve skokové části ZZVJ se snížila na 80 cm.

ZZVJ nejsou jen počátkem závodní kariéry jezdce, ale i prvním krokem k možnému dalšímu kvalifikačnímu růstu. Jedná se o získání licence cvičitele, trenéra, rozhodčího aj. Pro tento kvalifikační postup je licence ZZVJ-D bezcenná. Tedy neopravňuje jezdce ke skládání zkoušek cvičitelů, pro ty je potřeba mít kompletní licenci. Nicméně dle ujištění manažerky Drezurní komise, ing. Renaty Habáskové, bude možno si skoky dodělat.

Více informací např. o tom, jakým způsobem budou licence označeny nebo jak bude probíhat kontrola licencí na závodech, se nám zatím získat nepodařilo.

Co na to říci?

Tento krok zcela jistě potěší mnoho jezdců, kteří by rádi měli licenci, ale nechtějí nebo nemohou skákat. Přesto se nemůžeme zbavit dojmu, že tato změna je tak trochu nefér vůči jezdcům ostatních disciplín, kterým nic odpuštěno není. Jezdec reiningu nepotřebuje skákání o nic více než jezdec drezurní. A zcela jistě existují i děti na pony, které by se bez skákání obešly.

Další, poněkud závažnější námitkou, je fakt, že ZZVJ mají být určitou zárukou toho, že jezdec dokončil základní výcvik. Že je dostatečně zkušený ve vedení koně a že koně i v závodním prostředí zvládne tak, aby nebyl nebezpečný sobě ani svému okolí. Absolvování drezurní úlohy Z1 nepochybně prověří, zda jezdec zvládne udělat velký kruh, naklusat, nacválat a zastavit, ale prokáže také, zda jezdec dokáže zůstat v sedle při nečekaném prudším pohybu koně, zda zvládne i obtížnější situaci a zda uřídí „zahřátého" koně? Skoková zkouška byla prověrkou i těchto schopností. Nechceme zpochybňovat možnost volby pro jezdce, zda skákat nebo ne, jistě se jedná o krok správným směrem, ale je ke zvážení, zda pouhé odebrání skoků bez jiné prověrky je krokem nejšťastnějším. Jedná-li se o zkoušky určené pro drezurní specialisty, měli by svou kvalifikaci k účasti ve drezurních soutěžích prokázat v náročnější úloze. Zvládnutí úlohy Z1 na školním koni na úrovni ZZVJ nepovažujeme za důkaz ani záruku dostatečného jezdeckého umění a zkoušky ZZVJ-D se tak stanou jen snadnou branou téměř kohokoli ke vstupu na drezurní obdélník. Věta „mám licenci" nebude pak již znamenat prakticky nic.