Radek Rouč

Pochází z Chomutova, jezdil na Červeném Hrádku a ve Svinčicích. Věnoval se parkurům, vlastní sportovní a chovné koně a jezdecký areál ve Všemilech. Jeho koně jezdí jeho partnerka, jezdkyně a trenérka Nikola Bielíková. Možný střet zájmů? „Nikola je špičková trenérka, ale vím, že pokud povedu ČJF, tak není možné, aby pro ČJF něco dělala. To nepřichází v úvahu.“

Je to téměř měsíc, kdy jste byl trochu překvapivě zvolen do funkce prezidenta ČJF. Už se vám podařilo se zorientovat?

S fungováním ČJF se stále intenzivně seznamuji. Především se snažím naslouchat lidem, už jsem absolvoval schůzky na několika oblastech, jednání Výkonného výboru i Skokové komise, samozřejmě nespočet jednání s generálním sekretářem a se stávající prezidentkou. Další schůzky mě ještě čekají, oficiálně do funkce nastoupím 27. listopadu. Samozřejmě dostávám i velké množství nevyžádaných rad a již jsem zaznamenal i snahy různých zájmových skupin o „spolupráci“.

Jak jste sám vnímal federaci jako řadový člen? Už jednou jste se pokusil něco změnit, kandidoval jste v Severočeské oblasti.

Ano, to je pravda. To jsem se snažil, ale neuspěl jsem. Pak jsem ČJF dlouho vnímal jen jako někoho, koho potřebuji pro schválení zahraničních výjezdů. Federace pro nás nic nedělala, nekomunikovala, nikdo pořádně nevěděl, co dělá, a veškerá rozhodnutí přicházela bez jakéhokoli vysvětlení.

Na konferenci jsem nejel s tím, že bych se chtěl stát prezidentem. Netajím se tím, že jsem chtěl podpořit stávající prezidentku, a to proto, že jsem přesvědčený, že měla mít šanci dokončit své funkční období. V tom duchu jsem i vystupoval, několikrát jsem se vyjádřil i k jiným věcem, a najednou mě lidé začali přesvědčovat, ať se přihlásím jako kandidát. Já jsem to ze začátku dost razantně odmítal, už teď jsem pracovně velmi vytížený. Ale pak jsem si uvědomil, že pokud se má něco změnit, tak nejde jen sedět s rukama v klíně a stěžovat si, ale pustit se do práce.

Členy výboru jste si musel vybrat poměrně rychle, jste s odstupem se svou volbou spokojený?

Já jsem člověk, který asi nebude spokojený nikdy. Ale myslím si, že každý je na svém místě. Všichni členové VV už tvrdě pracují a věřím, že jsem si vybral správně. Jen zatím je třeba si uvědomit, že do 27. listopadu vládne paní Plachá, a to musím respektovat. Vychází mi vstříc, byť jsme si museli některé věci ujasnit, abychom byli schopni nadále spolupracovat.

Už se vykrystalizovala vaše vize budoucnosti federace?

Určitě, ta vize je stále stejná. Nikdy jsem nebyl toho názoru, že ČJF dělala všechno špatně. Spousta věcí se udělala dobře, ale spousta věcí se bohužel nedělala dobře. Jako zásadní vidím řešení dvou problémů, i když úkolů a práce je před námi nespočet.

Komunikace

Tím prvním je špatná komunikace. ČJF nekomunikovala směrem ven, a bohužel ani se svými členy. Činnost federace musí být průhledná, členové mají právo na informace. To lze změnit poměrně jednoduše, důkazem budiž zápis z jednání VV, který byl zveřejněn hned druhý den.

Pravidla a směrnice

Druhou podstatnou věcí je nastavení kompletních pravidel, postupů a směrnic pro fungování ČJF. Tak, aby bylo jasné, co a jak probíhá, kdo a jak může o něco žádat, kdo za co odpovídá, jaké jsou lhůty a tak dále. Byť ČJF na většinu situací pravidla vytvořená má, tak je sama nedodržovala. Nyní je třeba všechna zrevidovat, upravit, doplnit a zveřejnit tak, aby se všichni členové dokázali ve fungování federace zorientovat.

Pokud má mít ČJF respekt, pak musí pravidla dodržovat, a také je vyžadovat. Platí stejně jak pro běžného člena, tak pro úspěšného reprezentanta. To se všem lidem líbit nebude, na to jsem připravený.

Finance

Prvním krátkodobým cílem je tvorba rozpočtu pro rok 2022. Rozpočet na rok 2021 byl schválen až v září, to je pro mě nepřijatelné. Již nyní na rozpočtu intenzivně spolupracujeme, vyzvali jsme komise a oblasti, aby se vyjádřily a podaly své návrhy. Budeme se snažit připravit rozpočet tak, aby byl schválený v březnu, jak to je i ve stanovách. V březnu sice ještě nebudeme vědět, v jaké výši budou schválené dotace, ale přesto chceme mít rozpočet připravený a předschválený tak, aby všichni věděli, co je čeká a s čím mohou počítat.

Rozpočet ČJF je asi 42 milionů korun, třetinu z toho stojí sekretariát a lidé, které ČJF platí, pak jsou peníze pro oblasti a peníze, které dostáváme a máme na děti. My jsme v podstatě přerozdělovači peněz a já bych rád, aby se peníze využívaly účelně. Musíme mít nastaveny vnitřní principy a ty také dodržovat. Federace má být organizace, která na jednu stranu zajišťuje fungování jezdectví, a pak je zde sport. Sport pro ČJF ale nesmí být jen záležitost podpory té absolutní špičky, výkonnostních sportovců, ale i o dalších tisících jezdců, kteří jsou členové. Připravujeme ve spolupráci s komisemi disciplín plán, kam by se měl sport vyvíjet a co pro to budeme dělat.

Zároveň se budu snažit najít pro náš sport další finanční prostředky, aby se pomohlo i disciplínám nebo oblastem, které byly doposud v pozadí. Ovšem prostředky se musejí vynakládat účelně.

Komise

Další zásadní věcí je fungování komisí. Bohužel se dozvídám, že se s komisemi nehovořilo. Pro mě jsou komise odborný orgán, který má přicházet s návrhy, jak by měla disciplína fungovat. Komise má mít vizi a směr, zpracovávat úkoly, a já bych jim měl pomáhat v realizaci. Bohužel se ukazuje, že ani komise disciplín, ani oblasti nejsou jednotné, jejich členové se neshodnou, co a jak by vlastně chtěli. Další věcí je existence různých zájmových skupin, která je sice pochopitelná, ale pro mne nepřijatelná. Tohle bych chtěl rozbořit.

Mládež

Zásadní věcí je podle mne práce s mládeží. Co se nám podařilo změnit okamžitě, byla pravidla na SCM, která se nám podařila obnovit. SCM a OCM má ukázat dětem cestu. Pokud chceme zvedat výkonnost sportu, pak se musíme také věnovat těm, kteří se dětem věnují. Na oblasti by měl být dobrý trenér, který se bude věnovat dětem, ale také jejich trenérům. Ti by měli na OCM dorazit také a zajímat se o systém tréninku.

Jedna věc je sportovní úroveň dětí, pokud mám uvést příklad ze skokového sportu, tak potřebujeme zvýšit laťku, soutěž 110 musí mít opravdu skoky vysoké 110 cm, ne většinu 90 a jeden 110. Vždyť pokud dítě takovou soutěž překoná a nejvyšší překážku shodí, tak co dokázalo? Absolvovat soutěž 110 cm? Nebo překonalo parkur na 90 cm? Pokud mají děti uspět mezinárodně, pak se musejí učit v regulérních soutěžích. Ale do toho se musejí zapojit všichni. Jezdcům nemůže být jedno, co absolvují. Stavitelům ani rozhodčím to nemůže být jedno, byť chápu tlak pořadatelů na co nejvyšší počet účastníků. Ale musíme dodržovat pravidla a připravovat regulérní soutěže.

Příprava dětí potřebuje jasný systém, není možné, aby vše bylo na rodičích, ale na druhou stranu není ani možné, aby rodiče diktovali federaci, co má dělat. V každé disciplíně by měl být reprezentační trenér, ideálně cizinec, který má jasnou vizi a povede reprezentaci. Reprezentační trenér by měl jezdit na velké výjezdy, mít jasně vymezené pravomoci a povinnosti, mít přehled o každém jezdci a aktuální formě koní. Dále očekávám, že bude mít nejen jasno, kdo je v A týmu, ale zároveň i pracovat s B týmem, mít plán, kdo kam pojede a bude sbírat zkušenosti. A to se netýká jen dětí, ale celé reprezentace. Přece se nemůže stát, že u takové události, jako je účast českého týmu na olympijských hrách, chybí reprezentační trenér.

Další otázkou je welfare koní a to, jak se k nim chováme. Opět to je věc, kterou musíme vyžadovat, nemůže nám být jedno. Ne proto, že to rozhodčí v zahraničí vyžadují, ale protože to je naprostý základ. Nikomu nesmí být jedno, jak se jezdci ke koním chovají, v tomto ohledu musejí jít reprezentanti vzorem. Jsou věci, které nesmějí nikomu projít, ať se jmenuje, jak se jmenuje. Pravidla o chování ke koni existují, je se o co opřít. I v tomto ohledu musejí na děti působit trenéři na OCM a SCM. Děti musíme vychovávat v tom, že kůň je jejich partner, o kterého se musejí starat a mít o něj zájem, ne sportovní náčiní. Trenéři na SCM by měli ráno s dětmi obejít stáj, postarat se o koně, společně je prohlédnout tak, aby si děti všimly, že má kůň něco v oku nebo na noze, zkontrolovaly, zda má vodu, dožral nebo ne. To by přece měl být naprostý standard, bohužel dnes na to děti nejsou zvyklé. Chápu, že když má špičkový jezdec na závodech šest koní, pak potřebuje, aby mu koně přivedla ošetřovatelka, ale děti potřebujeme naučit, jak se o svého koně postarat. A pokud to snad děti nevidí v domovské stáji, tak na SCM nebo OCM to musejí vidět pravidelně.

Reprezentace

Že reprezentace v každé disciplíně musí mít systém a vizi, jsem už zmínil. Co bych rád oprášil, je kodex reprezentanta. Kdokoli jede na zahraniční závody, reprezentuje především Českou republiku. A toho by si měl vážit a mělo by to mít štábní kulturu. Rád bych se také vrátil k tomu, že jet na MČR není povinnost, ale čest. Takové MČR musí mít kvalitu, což ale znamená, že se tam nedostanou všichni. Mistr by měl být opravdu mistr a měl by mít odpovídající výkonnost, mistrovství musí mít úroveň. Mistrovský závod by měl být v plánu reprezentantů jako kontrolní závod, a zároveň být možností, aby se špička disciplíny ukázala doma. Pak ovšem musí mít reprezentační trenér jasný plán sezony a všichni reprezentanti přehled, co je čeká.

Doping

Jsem toho názoru, že je potřeba změnit stanovy a pravidla tak, aby kdokoliv, kdo je v podezření z dopingu, tedy mu vyšla první zkouška pozitivně, dostal automaticky stopku. Pokud vyjde druhý vzorek negativně, tak zase stejně automaticky může pokračovat dál. Podobně, jako tomu je v jiných sportech. Tento nástroj nám dnes ve stanovách chybí. Ale doba jde dopředu a my musíme vyslat jasnou informaci všem jezdcům a všem dětem, že doping je špatně. My v rámci sportu vychováváme děti, a dopingové pravidlo je jedno z těch, které potřebuje změnit.

Vzdělávání

Musíme pracovat s trenéry, s rozhodčími, se staviteli i s pořadateli, vzdělávat je a věnovat se jim. Musíme jim sdělit naši vizi, potřebujeme jejich spolupráci. Ve vzdělávání trenérů, cvičitelů, stavitelů či rozhodčích musí být systém, plán. Pokud školím stavitele, tak to musí být stejné jako trénink s dětmi. Školitel, ideálně ze zahraničí, musí zhodnotit dosavadní práci, naučit nové věci, chtít úkoly, hodnotit zlepšení, inspirovat stavitele, aby na sobě pracovali dál. Také musejí dostat možnost si nově nabyté znalosti vyzkoušet a sbírat zkušenosti.

Pořadatelé jsou také členy federace, kteří mají spoustu podnětů. S nimi se samozřejmě musíme bavit, vycházet jim vstříc. Potřebujeme funkční systém, třeba kategorizaci závodů. Plně chápu, že pro pořadatele je pořádání závodů předmětem podnikání, do kterého vložili finance, halu i povrch museli za něco postavit. Proto s nimi musíme pracovat, umožnit a ukázat jim, jak udělat ty nejlepší možné závody, jak využít přednosti daného areálu. Umožnit tak našim jezdcům jezdit tak, jako se jezdí venku, jiná cesta k úspěchům v zahraničí nevede.

Spolupráce

Chci obnovit spolupráci se zahraničními federacemi, řešíme podobné problémy, proč se snažit vymýšlet něco nového, co v zahraničí již funguje? Máme možnost využít zkušenosti a poznatky z funkčních systémů, které se osvědčily v zemích s dlouholetou jezdeckou tradicí. 

To je opravdu hodně úkolů a práce, které máte před sebou.

Ano, té práce před námi je hodně. Osobně si velmi vážím všech lidí, kteří jsou ochotni pro ČJF něco dělat, a tím nemyslím jen pro vedení federace v Praze, ale pro celou federaci jako takovou. Že je někdo ochotný trávit své volno jako rozhodčí na závodech, věnovat se dětem či cokoli jiného. Všem těmto lidem bych rád pomohl, aby se jim to dělalo jednodušeji a aby měli zastání. Jsme sdružení lidí, kteří to dělají dobrovolně, sám jsem skutečně hodně zaměstnaný a nevidím důvod, proč bychom to nedělali nebo neměli chtít dělat dobře, vždyť bychom si jiným přístupem jen přidělali práci.

Některé věci se budou dělat jinak, jiné se budou měnit dlouhodobě a čekají nás i změny nepříjemné, které se lidem nebudou líbit. Byť je ČJF zájmový spolek, tak je bohužel vnitřně rozpolcená, a pokud se chceme posunout, pak musejí lidé chtít něco změnit a začít u sebe. Pevně věřím, že to dokážeme a že spousta věcí půjde poměrně rychle dopředu.

Děkuji za rozhovor a rozhodně vám budu držet palce.

 

Další zajímavé články najdete v listopadovém Jezdectví, které si nyní můžete koupit i v online verzi.