Abyste mohli soutěžit na oficiálních závodech, musíte mít platnou jezdeckou licenci pro sebe i pro koně a subjekt, za který můžete startovat. Subjekt, to je oddíl/klub, registrovaný Českou jezdeckou federací a zastřešující své členy. Musí se jednat buďto o občanské sdružení, nebo o právnickou osobu, která má co do činění s jezdectvím či chovem koní. Založit vlastní subjekt je tedy možné, ale jednodušší je se domluvit s již vzniklým, mnoho subjektů přijímá nové členy velmi ochotně.

S licencí koně je to jednoduché - stačí si stáhnout na webu ČJF (sekce Formuláře) žádost, vyplnit ji, přiložit kopii „Osvědčení o původu koně" a zaslat či odnést ji příslušnému oblastnímu sekretáři ČJF. Kontakt na toho svého najdete opět na webu ČJF v sekci Kontakty. Podmínkou je věk koně nad čtyři roky, jeho registrace na Ústřední evidenci koní a zaplacení registračního poplatku. Poté dostanete licenční štítek (samolepku), kterou nalepíte do Průkazu koně. Prodloužení licence na další rok pak opět probíhá na základě žádosti a zaplacení poplatku.

Otázky ohledně prodlužování licence jezdce

Získat licenci jezdce je trochu větší oříšek, protože jejímu získání předchází splnění Zkoušek základního výcviku jezdce (ZZVJ). A protože tyto zkoušky má rád málokdo, když už jezdec licenci získá, většinou ji poctivě prodlužuje, i když nezávodí. Mezi jezdci totiž panují obavy, že když ji nebudou prodlužovat, licence jim propadne a oni budou muset ZZVJ skládat znovu. Vyzpovídala jsem proto Irenu Hůlkovou, oblastní sekretářku pro oblast Prahy:

Může mi licence propadnout, pokud jsem sice složila ZZVJ, ale nebudu platit členské příspěvky? Pokud ano, tak za jak dlouho?
„Jakmile tuto zkoušku již vykonáte, zůstane Vám licence navždy. I když neplatíte žádné příspěvky, jste i nadále držitelem jezdecké licence."

I pokud ji mám z doby, kdy se ještě „moderní" ZZVJ neskládaly?
„Licence ZZJV se vždycky skládaly. Byly dokonce dvoustupňové. Jednak oddílové a potom teprve "pražské". Po revoluci s uvolněním všeho možného se na čas od ZZJV ustoupilo, ale protože to přineslo velkou řadu problémů s lidmi, kteří se za každou cenu snažili závodit, a bylo to minimálně nekorektní vůči koním, přistoupil VV ČJF opět k obnovení ZZJV a tím i vydávání licencí jezdcům, kteří předtím prokázali své znalosti při zkoušce (D,S + teorie)."

Co když někdo ale získal licenci dříve, pak ji několik let nepoužíval a nemá o tom žádný doklad? Musí dělat ZZVJ znovu?
„Jestliže licenci vlastnil, tak je v databázi ČJF - systém Centrály a pak není vůbec těžké vystavit duplikát. Jestliže v databázi není, má smůlu a musí dělat ZZJV znovu. Musím ale říct, že takových, které nedohledám, je opravdu málo. Většinou vlezu i do starých "papírů", které jsem zdědila po paní Hlouškové a najdu!"

Děkuji za odpovědi. Není tedy třeba se bát propadnutí, pokud si zapomenete licenci obnovit nebo aktuálně nechcete závodit.

Co vás čeká u zkoušek ZZVJ?

Pokud licenci ještě nemáte a toužíte po ní, nezbývá, než se připravit na ZZVJ a vybojovat si ji. Druh ZZVJ se odvíjí podle toho, jakému jezdeckému sportu se věnujete či chcete věnovat. Jedná-li se o skoky, drezuru, všestrannost nebo vytrvalost, skládáte všeobecnou ZZVJ. Podmínkou je dosažení 12 let věku. Věnujete-li se reiningu nebo jízdě spřežení, skládáte zkoušky specializované. Pro děti na pony jsou oddělené zkoušky a je možno je absolvovat od věku 8 let. Všeobecná ZZVJ se skládá z části praktické a teoretické.

Část praktická obsahuje:
- vodění a předvádění koně
- drezurní úlohy - jedná se o národní úlohu Z1 nebo Z2
- překonání parkuru ve výšce 70 - 90 cm s 1 distancí, 1 kombinací, přechodem do klusu a skákání kavalet z klusu

V části teoretické pak "uchazeč musí prokázat základní teoretické znalosti z:
- anatomie a fyziologie koně
- napájení, krmení, ošetřování a kování
- úrazy a nemoci koní
- základní zdravotní ošetření
- ústroj jezdců, postroj koní
- bezpečnost jezdce a základní první pomoc
- disciplíny jezdeckého sportu
- základní znalost pravidel" (citováno z dokumentu ČJF: Vzdělávání v ČJF, o.s.)

Jak obstát?

Asi nikomu se nechce od zkoušek „vyletět". Znamená to ztrátu času, peněz a navíc je to poměrně nepříjemné, i když máte možnost opravy (v případě opravy teoretické části nejdříve za měsíc, v případě části praktické nejdříve za 6 měsíců).

Pro úspěšné splnění zkoušek jsou klíčové dvě věci: spolehlivý kůň (nebo dva, protože můžete mít jiného na drezurní zkoušku a jiného na parkur) a kvalitní cvičitel nebo trenér. Bez toho se neobejdete, protože jeho garance je nutná pro připuštění ke zkouškám. Drezurní zkouška ani skákání nejsou hodnoceny tak jako na běžných závodech. Zde se věnuje mnohem více pozornosti jezdci, jeho sedu, rovnováze a vedení koně. Soustřeďte se proto při přípravě i samotném předvedení hlavně sami na sebe, na klidnou a plynulou jízdu, v obdélníku co nejpřesnější provedení cviků. Tedy kruh by měl být kulatý a tak velký, jak je předepsáno, vlnovka by měla mít pokud možno stejné oblouky a cviky by měly být prováděny pokud možno v písmenech. Kůň by neměl být ježděn „za hubu", ale ani na plandajících otěžích a jezdec by měl být schopen zvládnout pracovní klus bez drncání a nutnosti držení se za otěže. Na druhou stranu, se „sbalením" koně si nemusíte dělat přehnané starosti. Je samozřejmě lepší, chodí-li na otěži, ale určitě vás kvůli tomu nevyhodí. A ano, měli byste být schopni neopustit obdélník ani hřbet koně a zvládnout případné nestandardní chování.:-)

Při skákání pravděpodobně nebudete penalizováni za shození překážky a v případě, že kůň před skokem odmítne poslušnost, bude se přihlížet hlavně k tomu, jak si s tím dokážete poradit, než k samotnému odmítnutí. Přesto je velmi vhodné absolvovat zkoušky na spolehlivém koni, který vás „podrží". Hodnotí se rovnováha a styl jezdce a vedení koně na skoky. Měli byste být také schopni koně převést na určeném místě do klusu a přejít klusové kavalety. V obou částech praktické zkoušky, tedy nejen na parkuru, ale i ve drezuře je povolena výstroj dle skokových pravidel. Tedy kůň může mít volný martingal a chrániče.

Co si představit pod pojmem předvádění koně? Do určeného prostoru přivedete v kroku koně na uzdečce, bez chráničů. Po předvedení v kroku se na určeném místě zastavíte, koně postavíte do výstavního postoje a představíte se. Poté jej předvedete v kroku a v klusu. Kůň by se měl nechat v klidu vodit, nevláčet vás, ani se necourat. Měl by naklusat, když to požadujete, a držet s vámi krok. Vzhledem k tomu, že předvádění koně je první částí praktické zkoušky, je vhodné nad ním nemávnout rukou a připravit se na něj. Kromě toho, že první dojem je velmi důležitý u komise, pokud budete mít pocit selhání už nyní, ovlivní to váš klid a tudíž i výkon ve zkouškách následujících.

Teorie se většina adeptů nebojí, není náročná a zvládne se ji naučit asi každý. Navíc vypracované teoretické otázky jsou snadno ke získání. Buďto se poptejte mezi „služebně staršími" stájovými kolegy, nebo můžete zapátrat na internetu. Pozor, nalezené odpovědi nemusejí být správné ani kompletní.

Co s sebou? Kromě koně (či koní) a kompletní výstroje budete potřebovat ještě psací potřeby na teoretickou zkoušku a čtenáře úlohy pro drezurní test. Pro závody nově zavedená startovní čísla potřebovat nebudete, ty zajistí pořadatel. A pak už jen klid a pevné nervy, ale ty bohužel do batůžku nepřibalíte. Se spolehlivým koněm a pečlivou přípravou se ale nemáte čeho bát.:-)