Kategorizace jezdců v parkurovém skákání by měla roztřídit jezdce podle schopností do skupin, v rámci kterých mohou soutěžit. Postup do vyšší kategorie je podmíněn zvládnutím požadavků té, ve které jezdec začíná. Duchovním otcem kategorizace ve skocích je Ing. Jan Šíma, národní stavitel parkurů a inspektor chovu koní Západočeské oblasti. Podle německého systému vytvořil návrh kategorizace jezdců v našich podmínkách.

Návrh kategorizace jezdců - výkonnostní třídy (varianta 4 výkonnostních tříd), jak byl projednán na jednání skokové komise v červnu. Oblasti měly možnost tento návrh připomínkovat do 10. října.

ZZ, ZM, Z	ZL, L*, L**	S*, S**, ST*	ST**, T*, T**, T***
IV. výkonnostní třída	III. výkonnostní třída	II. výkonnostní třída	I. výkonnostní třída

• Jezdci s dosaženou výkonnostní třídou mohou startovat v soutěžích pouze do výše, která jim je stanovena. Start jezdců s vyšší výkonnostní třídou v soutěžích pro nižší výkon. třídy musí být omezen rozpisem soutěží.
• Nejnižší výkonnostní třída - jezdci po ZZVJ
• Postup do vyšší výkon. třídy na základě: dosažených výsledků a teoretických znalostí
• Teoretické znalosti - písemný test a ústní zkouška (anatomie a fyziologie koně, trénink, pravidla, etiketa atd.)- rozsah odpovídá výkonnostní třídě.

Postupový klíč:

Postup ze IV. do III. výkonnostní třídy - kategorie děti, mladší a starší junioři musí absolvovat k postupu ze IV. do III. výkonnostní třídy alespoň 10 soutěží na styl dvojice s minimálním hodnocením 6 (z toho musí být minimálně tři na stupni obtížnosti „Z"). Kategorie mladých jezdců a seniorů postupuje ze IV. do III. výkonnostní třídy po absolvování 10 soutěží (min. 5 na úrovni „Z") s maximálním počtem 8 tr. bodů v každé soutěži.

Postup ze III. do II. výkonnostní třídy - všechny kategorie jezdců postupují ze III. do II. výkonnostní třídy po absolvování 10 soutěží (min. 5 na úrovni „L**") s maximálním počtem 8 tr. bodů v každé soutěži.

Postup ze II. do I. výkonnostní třídy - všechny kategorie jezdců postupují ze II. do I. výkonnostní třídy po absolvování 10 soutěží (min. 5 na úrovni „ST*") s maximálním počtem 8 tr. bodů v každé soutěži.

Stylová soutěž

Stupeň obtížnosti v rámci rozsahu obtížností pro danou kategorii. Musí obsahovat konkrétní prvky. Jde o obdobu soutěží na styl se standardními požadavky dle FNV: Například absolvování klusových kavalet; absolvování in-out dvojskoku z křížků (50-70cm) z klusu, poté opět přechod do klusu; přechod ze cvalu do klusu, do kroku, cval vpravo a totéž ještě jednou poté cval vlevo; kruh na předepsaném místě či absolvování distancí s pevně stanoveným počtem cvalových skoků.

Sestup do nižší třídy - po dvou letech, nedosahuje-li jezdec předepsané výkonnosti. Výše postupuje automaticky již pouze na základě znovu dosažených odpovídajících výsledků (bez teoretické zkoušky).
Rozlišení výkonnostní třídy: Na licenci formou známky. Odznaky kopírují výkonnostní třídy: I. = zlatý; II. = stříbrný; III. = bronzový

Omezení soutěží rozpisem závodů:
A) Vypisovat soutěže pro jednotlivé kategorie jezdců
B) Umožnit start jezdců vyšší kategorie v soutěžích pro kategorie nižší za určitých podmínek (věk koní, popř. jejich dosažená výkonnost nebo bez nároků na umístění tedy i na ceny)

Přihlášky:
Za správnost přihlášky, aby byla v souladu s propozicemi závodů, odpovídá vysílající složka (ten, kdo koně přihlašuje).
Sankce: Určí disciplinární komise
Kategorizace zpětně - na základě výsledků v předchozí sezóně:
I. kategorie = jezdci, kteří absolvovali v minulém roce T
II. kategorie = jezdci, kteří absolvovali v minulém roce S
III. kategorie = jezdci, kteří absolvovali v minulém roce ZL
IV. kategorie = jezdci po ZZVJ - ZM

Z uvedeného návrhu je zřejmé, že nejde o drobnou kosmetickou úpravu a tato změna vyvolává řadu otázek. Na některé z nich nám ochotně odpověděl Ing. Jan Šíma:

O klesající úrovni českého jezdectví se dlouho hovoří, přesto až teď přišel návrh, který by měl podpořit růst jezdecké gramotnosti. Co bylo tím impulsem vnést do českého jezdectví tuto změnu - konkrétněji, jednalo se o letošní výkony účastníků M ČR dětí ve skocích, kde nebylo snadné najít jezdce s korektním stylem?

S manželkou jsme kdysi vymysleli Mistrovství dětí na velkých koních. Protože jsme stylovým soutěžím vždy velmi fandili a obdivovali jsme práci Ládi Mestenhausera, chtěli jsme i zde prosadit kvalifikační soutěže na styl. Podařilo se realizovat pouze zahajovací soutěž. Nespokojenost tzv. trenérů a rodičů s hodnocením těchto soutěží vedla k jejich postupnému zániku. Nikdy jsem se s tím nesmířil. Skutečným impulsem k zavedení systému, který by zvyšoval gramotnost jezdců a vůbec zabezpečil růst úrovně jezdectví u nás, bylo loňské mistrovství pony. Stavěl jsem parkury a bylo mi smutno z toho, co jsem viděl a slyšel. To nesmyslné povzbuzování rodičů a trenérů k co nejrychlejšímu absolvování parkuru. Některé jízdy byly za hranicí rizika. Však také často zasahovala lékařská služba včetně té záchranné a dokonce se uvažovalo o přistání vrtulníku v jednom případě.

V čem vidíte nejčastější nedostatky jezdců v současné době?

Těch aspektů je více. Obecně mohu říci, že ve vzdělanosti. Valná část jezdců nectí pravidla, chybí jakási pokora a úcta k pořadatelům, divákům i funkcionářům i ke koním. No a samozřejmě u dalších pak špatné základy, pokud jde o výcvik.

Neměl by návrh kategorizace jezdců navazovat na zvyšování kvality školních koní (také viz. FN, šampionáty školních koní, literatura o managementu školních koní...)? Z mé vlastní zkušenosti - velká část koní na ZZVJ nepatří! K této otázce patří i zamyšlení, zda by snaha o zvýšení úrovně českého jezdectví neměla mít širší koncepci.

Naprosto souhlasím. Naší snahou bylo vytvořit jakýsi základní systém, který by byl pro všechny srozumitelný a přijatelný. Samozřejmě také který by se dal dále zdokonalovat a rozšiřovat. Například ruku v ruce může jít s kategoriemi jezdců i vzdělávání stavitelů parkurů i rozhodčích. Po získání oprávnění by jejich kompetence byly pro základní kategorie jezdců. Plněním praxe a teoretických znalostí by byl podmíněn jejich profesní růst, podobně jako u jezdců. Těch nápadů a možností je samozřejmě celá řada.

Uvažujete o tom, že by na stránkách ČJF měly být publikovány předvídatelné dotazy jak ze strany pořadatelů, tak jezdců týkající se přechodu mezi kategoriemi?

Proč ne?

Nebojíte se odlivu jezdců do hobby soutěží, kde tyto požadavky odpadají a často jsou např. ceny v soutěžích minimálně srovnatelné s cenami na oficiálních závodech?

V Německu se soutěže stupně E jezdí do 85 cm (u našich nově navrhovaných tabulek soutěže „ZZ" - do 80 cm). Hobby soutěže tam neznají, protože dávají jezdcům prostor v soutěžích oficiálních. Já nejsem proti takovým podnikům, chápu, že to byla jakási výplň v prázdném prostoru. Po ZZVJ, nebyl-li jezdec zrovna dítě, musel skákat na oficiálních závodech okamžitě překážky 1 m. Proč? Na druhé straně, plní účel hobby závody, kde se skáče obtížnost do 80, 90, 100 cm, trasa se nemění, pouze se zvyšuje, 200 Kč startovné a druhá neposlušnost vylučuje? To vše pod dozorem člena ČJF. Nechtěl bych být v jeho kůži, dojde-li zde k vážnému zranění jezdce bez licence, pro které jsou tyto závody přístupné. A to jsou v návrhu pro tento typ závodů výšky do 120 cm.

Musí být požadované soutěže absolvované na různých závodech nebo mohu jako pořadatel dát možnost „najezdit si" co nejvíce v jeden víkend a uspořádám dvě soutěže na styl 90 cm jeden den a dvě v neděli, jen změním profil nebo překážku? Jezdec bude mít za víkend 4 ZM na styl odjeté, případně si někdo, kdo je dál, za dva dny odskáče i ty 3 Z? Nebojíte se takových „kategorizačních maratonů?"

Ve skokové komisi prošel tento počet stylových soutěží. Osobně bych si jich přál více, tak, aby samozřejmě jezdec po ZZVJ musel podstatnou část sezony jezdit na styl. Pořadatelům na menších provinčních závodištích se otevírá prostor pro pořádání závodů pro nižší výkonnostní třídy jezdců s menšími náklady na ceny a snad také s menším startovným. Funkcionáři by zde mohli být převážně praktikanti. Snad i oni (tito pořadatelé) se budou řídit při zpracování rozpisu zdravým rozumem.

Jak budete řešit kategorie versus dosavadní výkony, výkonnostní odznak?

Rozdělení do kategorií na základě předchozích výkonů je navrženo v metodice. Požadavky pro získávání odznaků jsme ve skokové komisi neměnili.

Jak do zvyšování úrovně jezdectví zapadá jednodušší cvičitelská licence pro provozovatele jízdáren - budeme chtít po jezdcích kvalitnější výkony, ale požadavky pro cvičitele široké základny jezdců se zjednodušily?

Souhlasím. I zde je třeba požadavky zvýšit. To je ale úkol vzdělávací komise a její vzájemné komunikace s jednotlivými disciplínami.

Pokud platí, co bylo napsáno, do 10. října měly oblasti odeslat k návrhu připomínky. Můžete nám prozradit, čeho se nejčastěji týkaly?

Správně celou věc pochopily pouze tři oblasti (západočeská, jihočeská a karlovarská). Jejich připomínky byly věcné, převážně se týkaly intervalu soutěží pro jednotlivé kategorie, tolerance ve sportovně technických podmínkách atd. Celá řada připomínek přišla z oblastí od jednotlivců. Některé se týkaly problémů s vypisováním stylových soutěží. O některých se radši nebudu zmiňovat, protože celá řada lidí ( i fundovaných funkcionářů) návrh systému nepochopila nebo se mu brání.

Nemělo by se zvyšování úrovně českého jezdectví zahájit doškolováním a širší nabídkou vzdělání cvičitelů a trenérů?

Určitě.

A máme tu rozhodčí - uvažuje se o doškolování v tom smyslu, že mohou být zbytečně tvrdí (papežštější) nebo naopak přimhouřit oko?

To je otázka pro nově se utvářející komisi rozhodčích ( což je správné). Těch opravdu dobrých, s citem pro věc a přitom s přirozenou autoritou máme opravdu málo.

Stavitelé parkurů - hrají ve výkonech podstatnou roli. I parkur ZZVJ může být postaven nepříjemně. Kromě doškolování - neuvažujete o nějaké ceně pro nejlepšího stavitele, což by hodnotili samotní jezdci?

Doškolování ano. V Německu se například po sezoně sejdou stavitelské špičky a řeknou si, co je třeba řešit. Před lety to byl třeba vodní příkop, poté šířka a pravost oxerů, či dobrý cval během parkurů. To se v následující sezóně snaží řešit samozřejmě stavbou parkurů. To bych rád, aby fungovalo i u nás. Cena nejlepšího stavitele je ale velmi problematická. Jak ho vybrat? Vždyť velmi dobrý stavitel bude třeba stavět na malých závodech (velmi důležité), ale potřebný počet hlasů nezíská.

Kategorizace se dotkne především nejširší základny jezdeckého sportu u nás. Existuje nějaká analýza, podle které se dá předpokládat, zda a v jakém časovém horizontu očekáváte zvýšení jezdecké úrovně - jak ji budete ověřovat (počet vyšších hodnocení v soutěžích na styl...)?

To opravdu nedovedu odhadnout. Těsně po sametové revoluci jsem slyšel názor jednoho z bývalých emigrantů (uznávaný odborník), který tvrdil, že nejhorší období nás čeká až za 20 let. Já bych tu změnu očekával také tak v tomto horizontu. Jsem optimista, možná o rok dříve.

Děkuji za rozhovor.

Pokud bychom tedy chtěli být za "19 let" spokojeni s úrovní jezdeckých výkonů na našich kolbištích, musíme na sobě pracovat a kategorizaci bychom měli brát jako šikovný nástroj. Logicky je postup jezdců v rámci jednotlivých kategorií - především v nižních úrovních, kvalitní zpětnou vazbou pro jezdce i jejich trenéry. Všichni víme, že pro žlutou mašli nám do určité míry překážek poctivý kůň dojede i s pověstným pytlem brambor na zádech. V zahraničí se s tímto nesmířili už dříve a pro většinu států je obdobné „třídění" a snaha o vzdělávání jezdců normální.

V Rakousku je propracovaný systém jezdeckého vzdělávání zahrnující i rekreační jezdce - od „malé podkovy", „velké podkovy" po Reiterpass - této zkoušky se mohou zúčastnit jezdci od 8 let. Skládá se z teoretické zkoušky, drezury a jízdy v terénu, kde na cca 600 m úseku jsou čtyři překážky minimálně 70 cm vysoké, z toho dvě přírodní.

Švýcarsko má pečlivě propracovanou kategorizaci jezdců. Asi nejen mně dalo práci se v tom zorientovat, na stránkách národní federace však jsou nejčastější dotazy zodpovězené - např.:

Musí pořadatel dávat finanční ceny na všech úrovních soutěží?

Záleží na pořadateli, zda do soutěží do 115 cm dá věcné nebo finanční ceny. V soutěžích B 60 - B 85 by měla minimální cena odpovídat startovnému (flot a plaketa).
V soutěži B 90 - B 115 cena odpovídá dvojnásobku startovného.

Irsko nemá přísně stanovené kategorie jezdců, ale existuje zde organizace Association of Irish Riding Establishments (AIRE), která je odpovědná za kontrolu a registraci jezdeckých škol s cílem pohlídat bezpečnost a úroveň výcviku.

Velká Británie má svou mezinárodně respektovanou British Horse Society s více než 70 tisíci členy - ta je součástí národní jezdecké federace. BHS má systém mezinárodně uznávaných zkoušek včetně certifikátu majitele koně (Horse Owner´s Certificates) a progresivní jezdecké zkoušky, která je zaměřena na rekreační jezdce. Kromě toho vede registr instruktorů BHS po celém světě. Pro výkonnostní jezdce v Anglii nenajdeme striktní kategorizaci, ale například motivační tréninkový pětihvězdičkový program NAF 5 Star Award Performance. Spojení sportu a byznysu předního evropského výrobce krmiv (NAF - Natural Animal Feeds) podporuje jezdecké vzdělávání od nejmladších kategorií. Do systému 5 Star Award Performance se jezdec může(!) přihlásit - obdrží knížku, do které mu akreditovaní trenéři zapisují získané dovednosti. Velká pozornost je věnována jezdeckým instruktorům a trenérům a jezdeckým školám. Klíčovým bodem je tu koučink. Kouč je trochu jiný pojem než trenér - koučovat někoho obecně znamená využívat maximálně jeho potenciálu k naplnění cílů, které si tento člověk stanovil.

Koučink je trochu jiná kapitola než kategorizace jezdců - ale pokud je cílem zvýšení jezdecké gramotnosti, jistě je to další část do téhle skládačky. FEI má cíl - vytvořit koučinkový systém přípravy trenérů na základě odsouhlaseného, jednotného sylabu, jehož cílem je pravidelné vzdělávání a neustálé zdokonalování úrovně trenérů ve všech jezdeckých disciplínách v tzv. Rozvojových národních federacích. Trenéři, kteří absolvují tento sytém přípravy, získají certifikát národní federace i FEI.

Jisté je, že svět si uvědomuje nutnost zajistit kvalitní výcvik jezdců - ve hře jsou nejen výkony, ale především bezpečnost a welfare koní. Je na nás, jestli se ke snaze zlepšit úroveň jezdectví u nás připojíme nebo budeme změny považovat za zbytečnou, byrokratickou a drahou překážku sportovního vyžití v sedle.