Už u vás s blížícím se začátkem WEG propuká předstartovní horečka?

Kateřina Kocurová: Na Tryon myslím už přes rok, vlastně od první zmínky, že bych mohla být jeho součástí. Těším se asi nejvíc v životě, předstartovní horečka pak začala už někdy na začátku srpna a od té doby se pořád stupňuje.

Jan Hablovič: Nejen přímo do Tryonu, ale na každou vteřinu výpravy se těším, jak to jen jde. Nejsou to totiž jen Světové jezdecké hry, co zažiju poprvé, ale také premiérový let letadlem, návštěva USA a spousta dalších věcí.

Býváte před závody nervózní, nebo trémou netrpíte?

Kateřina Kocurová: Před každým startem jsem velmi nervózní, mým největším soupeřem jsem já sama. Stále s tím bojuju a závod od závodu je to lepší. S nervozitou mi hodně pomáhá i můj tým, trenérka a také můj kůň Patriot.

Jan Hablovič: Musím se přiznat, že před pár dny přišla jakási chvilková panika, kdy jsem měl pocit, jako bych zapomněl vše, co jsem tak usilovně trénoval, a v hlavě jsem měl pěkný chaos, který mi nedovolil pár hodin usnout. Ale ráno už bylo zase všechno, jak má být. Co se týče nervozity před startem, určitě tam nějaká je, ale myslím, že ji zvládám docela obstojně.

Bude to zatím největší závod vaší kariéry?

Kateřina Kocurová: Jednoho WEG jsem se již zúčastnila se skupinou v roce 2014 v Normandii. Ale ano, je to pro mě největší závod a v mých sedmnácti letech také dosavadní vrchol.

Jan Hablovič: Je to přesně tak. V roce 2008 jsem se zúčastnil MS v Brně, ale v té době mi bylo 9 let, takže jsem to ještě tolik neprožíval.

S jakými ambicemi do USA poletíte?

Kateřina Kocurová: Hlavně si přeju, aby bylo všechno v pořádku s koněm i s námi. Osobně i se skupinou bych chtěla zacvičit co nejlépe a zase se trošku víc ukázat světu. Když zajedu čisté sestavy, budu spokojena s každým umístěním.

Jan Hablovič: Myslím, že můj největší cíl pro tuto sezónu je již splněn a teď už nezbývá než si celý závod užít. Ať závod dopadne, jak chce, hlavně ať se všichni vrátíme zdraví domů.

Kateřino, vy se zúčastníte i soutěže skupin. Na jaký výsledek tam pomýšlíte?

Kateřina Kocurová: Se skupinou koukám výš, tam bych ráda myslela třeba na pátou příčku. Ale samozřejmě především platí to samé co u jednotlivců.

Máte zkušenosti s časovým posunem, neobáváte se, aby se nějak neprojevil třeba na koni?

Kateřina Kocurová: Osobně s časovým posunem nemám problém, samozřejmě o Patriota mám obavy, protože je mi velice blízký. Neustále myslím na let a celkovou přepravu, ale je to silný a zdravý kůň, tak věřím, že bude v naprostém pořádku.

Jan Hablovič: No jsem sám zvědav, jaký to na mne bude mít dopad. Pro mne je dost těžké nasbírat dostatek energie i v našem časovém pásmu, ale věřím, že se s tím nějak poperu.

Jak hodnotíte své výkony v letošní sezoně?

Kateřina Kocurová: Musím říct, že celkově mi šla sezona lépe, než jsem očekávala, protože první závody v prosinci v Salcburku a pak v dubnu v Itálii vypadaly opravdu špatně. Samozřejmě bych udělala spoustu věcí jinak a lépe, ale teď se dívám hlavně vpřed.

Jan Hablovič: Spíš než s výkony jsem spokojený s výsledky tréninků a s celkovým zlepšením mých dovedností. Věřím, že jsem do tréninku vložil tolik, kolik jsem mohl.

Který výsledek vás nejvíc potěšil?

Kateřina Kocurová: Absolvovala jsem spoustu kvalifikačních závodů CVI, abych získala potřebné známky pro Tryon, s těmito starty mi hlavně pomáhal můj klub Voltiž Albertovec. Nejvíce mě potěšilo vítězství na českém CVI ve Frenštátě pod Radhoštěm.

Jan Hablovič: Nejvíce mě potěšilo, když jsem splnil poslední známku potřebnou pro účast na Světových jezdeckých hrách.

Na co jste v posledních týdnech především zaměřili, co jste v přípravě nejvíc pilovali?

Kateřina Kocurová: Bylo to hlavně o skupinové volné sestavě a také té mojí individuální jízdě. Povinná sestava se mi také zlepšila díky tvrdším tréninkům a soustředěním.

Jan Hablovič: V povinné sestavě jsem ladil techniku jednotlivých prvků a ve volné jsem se zaměřil hlavně na plynulost.

Utkali jste se spolu nedávno ve smíšené kategorii na mistrovství republiky – jste spíš rivalové, nebo parťáci, co se navzájem podporují?

Kateřina Kocurová: My dva se známe už opravdu dlouho a určitě závod proti sobě nebereme jako nějaký souboj. Navzájem se podporujeme a samozřejmě jsme parťáci. Já znám Honzovu sestavu a jeho rizikové cviky a pokaždé, když sleduju jeho starty, tak „cvičím s ním“.

Jan Hablovič: Určitě jsme parťáci. Ovšem nějaký rival by se také hodil, abych neusnul na vavřínech.

Světové jezdecké hry jsou jakousi jezdeckou olympiádou, zastoupeny jsou všechny disciplíny. Ke které další máte nejblíž? Plánujete navštívit nějaké jiné závody, které byste případně rádi viděli?

Kateřina Kocurová: Mám velice ráda parkur, který občas s našimi koňmi skáču v rámci tréninků. Ráda bych se podívala na co nejvíc disciplín, ale hlavně chci podpořit ostatní české jezdce.

Jan Hablovič: Abych se přiznal, o ostatních jezdeckých sportech nevím skoro nic, ale věřím, že to bude úžasná podívaná a že se spoustu věcí přiučím.

Co vás čeká po návratu ze zámoří, jaké máte plány pro zbytek sezony?

Kateřina Kocurová: Naše sezona bude téměř u konce až na velké show při parkurovém Prague Playoffs, tam se velmi těším. Přes zimu budu usilovně trénovat a zdokonalovat se ve všech voltižních aspektech, abych do nové sezony nastoupila co nejpřipravenější. Také bych chtěla hlavně poděkovat rodičům, kteří mě podporují v tomto nádherném sportu, mým trenérům/lonžérům Andree Videnkové a Ladislavu Menšíkovi, koníkům, členkám seniorského týmu a podpůrnému týmu, který se o nás stará při závodech. Sluší se také poděkovat všem přátelům a nadšencům jezdeckého sportu, bez jejichž přispění bychom jen stěží uskutečnili naše voltižní sny.

Jan Hablovič: Po návratu si dám nějaký čas oddych, a následně budu pomalu pokračovat v tréninku, který bude ovšem zpestřen přípravou na maturitu.