JK Voltiž Albertovec

• kůň: Aquaris, Rubikon
• lonžér: Ladislav Menšík, Andrea Videnková

Tým z JK Voltiž Albertovec, který se chystá na WEG, je v podstatě juniorský. Až na jednu členku jsou všichni členové ještě junioři. Nicméně po úspěšných sezónách z 2012 a 2013 na doporučení rozhodčího Roba de Bruina se tým rozhodl pokusit se startovat na WEG. V letošní sezóně se tedy na CVI postavili na start s jinými seniorskými týmy a přivezli 2x stříbro, 1x zlato a 7. místo z CHIO Aachen.

Členové týmu:

• Kocurová Kateřina (2000)
• Hanová Michaela (1996), členka TJ Voltiž Tlumačov
• Komárková Bára (1994)
• Grygarová Kateřina (1997)
• Lischková Veronika (1997)
• Krištofová Vanessa (2003)
• Stříbná Nela (2003) náhradník

Míša Hanová zaskakuje za zraněnou členku týmu Veroniku Novákovou, která se bohužel zranila tak vážně, že start na WEG ani nominaci nestihla.
Tým bude startovat na koni Aquaris, kterého povede Ladislav Menšík.
Trenérem celého týmu je Andrea Videnková.

Jakých největších úspěchů jste ve voltiži dosáhli?

Albertovský tým je mistrem České republiky v letech 2008, 2010, 2011, 2012 a 2013. Od roku 2008 jsou držiteli Voltižního poháru. Nejkrásnější pocit jsme měli, když jsme se poprvé postavili na mezinárodních závodech na stupínek vítězů. A nakonec 1x šesté a 2x páté místo na Mistrovství Evropy juniorů v letech 2011-2013.

Seznamte nás s koněm/koňmi, se kterými se na WEG chystáte. Jaké jsou jejich závodní zkušenosti?

Tým bude startovat na koni Aquaris, kterého bude lonžovat Ladislav Menšík. Aquaris je specifický a známý tím, že má hodně viditelný nákrok na zadní nohu. Z toho důvodu nám nikdo nedoporučoval udělat koni pas a vytáhnout ho na mezinárodní závody. Až když jsme se s ním zúčastnili v roce 2010 závodů Visegrádské čtyřky, kde byl Aquaris vyhlášen jako nejlepší kůň, jsme se rozhodli to risknout a na mezinárodní závody ho vzít. Aquarisův první start venku byl nakonec přímo na ME 2011 v LeMans, kde startoval jako náhradní kůň s jednotlivci, kterým koně nepustili přes veterinu. Od té doby je to týmová stálice a vítěz několika závodů jako nejlepší skupinový kůň a Nejlepší voltižní kůň ČR roku 2010.
Aquarisovy přezdívky - Aqarko, kohoutek a mrzout :-)

Náhradním koněm týmu bude Rubikon. Je to nováček v naší stáji a letos startuje vůbec poprvé. Koně máme cca půl roku. Ale přípravu zvládl velice rychle a už stihl i start s juniorským týmem v Maďarsku. Rubiho (jak mu říkáme) původně také lonžoval Ladislav Menšík, nicméně nějak spolu válčili, a tak momentálně s koněm pracuje Andrea Videnková, což není tak úplně šťastné, protože ta potřebuje spíše dohlížet na tým, a to při práci s Rubikonem moc nejde. No doufejme, že Rubiho nebudeme muset v Normandii kromě tréninku vůbec potřebovat.

Jak probíhá vaše příprava na událost tohoto typu?

Poslední závod jsme měli v Aachenu 11. července. Pak dostal Aquaris i tým lehké „volno". Lehké v tom smyslu, že z haly neodcházíme „po čtyřech" :-) Spíše jsme se zaměřili na trénink na Rubim, ať si na sebe navzájem víc zvykneme.

Kdo nebo co vás inspiruje v práci s koňmi? Máte nějaký vzor?

Ladislav Menšík: V práci s voltižními koňmi mě inspirovala vždy Andrea Videnková. Voltižní koně jsou specifičtí tím, že na každého platí něco jiného. Máme 4 koně a každý se připravuje úplně jinak. Nicméně koně připravuji spíše pocitově. Pokud je něco špatně nebo to nefunguje, zkusím něco jiného. V nejkrajnějším případě sedá na koně Andrea a řekne, tohle je špatně, to je třeba spravit.

Andrea Videnková: Jako „mladá" jsem připravovala koně na prodej a pracovala jsem s čerstvě obsedlými koňmi. Tady jsem se naučila velké trpělivosti. Později jsem byla specifická tím, že jsem dostávala ty nejhorší. U všech fungoval jeden společný aspekt - důvěra. U nejhorších případů jsem chodila lonžovat v noci, kdy koni nezbylo nic jiného, než mi důvěřovat.
Když jsem začala jezdit na mezinárodní závody, mým vzorem se stal Alexandr Hartl (GER).
Se všemi našimi koňmi pracujeme hlavně pod sedlem. Přes zimu více skáčeme. Asi 90 % práce je pod sedlem. Každý kůň má na sobě madla maximálně 2 hodiny za týden, což si asi málokdo dokáže představit, jak je možné mít v takovém případě voltižní úspěchy. :-)

Jsou koně vaší zálibou, nebo už profesí? Pokud jen zálibou, jak zvládáte skloubit všechny své povinnosti?

Láďa: V mém případě je to obojí. Pracuji na Albertovci už pod jeho třetím majitelem. Zároveň jsou koně má záliba. Pamatuji si hříbata, poznám je dodnes, podívám se na koně a říkám, to je albertovský chov, to je ten z matky X, otce Y. Voltiž mám rád hlavně proto, že je skloubená s dětmi.
Andrea: U mě je to záliba. Nechtěla jsem to mít jako práci, protože jsem se bála, že bych jednou skončila jako spousta mých známých, kteří pak přešli od záliby spíše k tomu, že se začali dívat na koně jako na práci a výplatu a povinnost vstávat ráno a dívat se na hodinky, kdy už budou moct vypadnout. A jak zvládat práci a takovou zálibu? No hodně těžko. Ale základ je mít vedle sebe partnera, který má pochopení a v tom lepším případě, který bude zálibu dělat s vámi, a toho já naštěstí mám, a tak je vše mnohem jednodušší.

Jedno má Láďa i Andrea společné - nevědí, co je dovolená, volný čas a kdy naposledy se nudili? Oba dělají voltiž hlavně proto, že pracujete nejen s koňmi, ale i s dětmi.

Jak jste se vlastně ke koním dostali?

Láďa: u koní jsem odmalička. Později jsem začal pracovat v Albertovci, kde pracuji dodnes.
Andrea: Koně mě fascinovali od malička. Asi to mám v genech, můj pradědeček měl koně. Ke koním mě dovedl v 9 letech proti vůli zbytku rodiny dědeček. Nechtěli mě do oddílu vzít, protože jsem byla moc malá. O rok později jsem se nenechala vyhnat a už se mě nezbavili.

Učila vás v jezdeckých počátcích rodina, oddíl, nebo jste úplný samorost? Kdy jste se začali věnovat voltiži a kdo vás učil?

Láďa: Jsem samorost. S voltiží jsem začal v 1997, kdy na Albertovec začala dojíždět trénovat Andrea V. Ta začala učit voltiž i mě. Jezdit mě učil Radim Šula (Mistr ČR 1995), který na Albertovci pracoval a závodil ve voltiži a právě jeho trénovala Andrea.
Andrea: Tak trochu od všeho něco. Rodina jen tiše trpěla to, že místo na zábavu a kluky myslím na koně. Začala jsem chodit do Rekultivace Karviná k panu Kuželkovi, kde mě přiřadili k voltiži. Tam si mě později vyhlédl parkurový jezdec p. Baťa, který si všiml toho, že zvládám „problémové" koně, kterých se jiní báli, a tak mi dal na starost jeho dva koně. Nejvíc jsem ale samorost. Učím se tak, že se dívám. Pozoruji, jak lidi jezdí, co používají, jak uvolňují, jak lonžují a porovnávám reakce koní. No prostě se jen dívám. Nejvíc jsem se pak naučila u MUDr. Holého na Albertovci, který mi dal obrovské možnosti tím, že mi poskytl koně pro práci. Naučila jsem se rozeznávat práci s hřebcem, valachem, klisnou, vůdcem stáda aj. Toto byla praxe k nezaplacení.

Co si od účasti na WEG slibujete, čeho byste chtěli dosáhnout?

Tohle bude pro tým jako celek ten nejvyšší bod kariéry. Dostat se s týmem na WEG je problém, protože je to hodně dlouhá doba a lidi ve skupině se za ty roky hodně protočí. To znamená, že nemáte na přípravu tři roky, ale prostě jen ten daný rok. Rádi bychom se neztratili a byli v první půlce. Snad nás nepotkají další zranění jako každý rok před šampionátem.

Tak držíme palce!

Další medailonky startujících jezdců i aktuální informace najdete v rubrice Světové jezdecké hry.

Češi do Normandie

to je název benefiční sbírky, která se koná při příležitosti Alltech FEI Světových jezdeckých her konajících se v Normandii v roce 2014. Hlavním partnerem Her je mezinárodní společnost Alltech, která se zabývá vývojem nových řešení výživy zvířat. Partnerem Her pro Českou republiku je česká značka krmiv Fitmin společnosti Dibaq.

Stát se součástí české reprezentace na události, která se koná pouze jednou za čtyři roky, totiž vyžaduje kromě nesmírné píle neméně nesmírné finanční prostředky. A právě proto, spontánně a s nadšením, vznikl mezi fandy jezdeckého sportu projekt "Češi do Normandie". Svou troškou do mlýna může přispět každý z nás.