První kurz jízdy se spřežením v ČR

Pokud se v Čechách používal určitý způsob vedení spřežení, pak měl nejblíže ke stylu vídeňskému nebo uherskému. S občasnými zahraničními výjezdy na závody a ojedinělými stážemi v zahraničí pronikl do Čech nový prvek ve vedení spřežení, nové druhy používanych postrojů, stylovější úprava spřežení, jezdců i přísedících. Často však ani dnes na drezúrním obdélníku nebo kolbišti nepoznáte, o jaký způsob zápřeže či jejího vedení se jedná.

V Německu je nejrozšířenějším stylem vedení spřežení tzv. způsob Achenbacha (Beno Achenbach 1860 - 1936). Tento způsob umožňuje vedení spřežení jedním systémem, který s určitými úpravami můžete použít pro jednospřeží, dvojspřeží a vícespřeží, nejčastěji je používán u čtyřspřeží. Je to styl založený na "základním" vedení spřežení jednou rukou (levou) a dalšími modifikacemi - "běžný" způsob a "drezúrní" nebo "pracovní", který usnadňuje a umožňuje řízení oběma rukama.

Achenbachův způsob je natolik propracovanou metodou, že obsahuje i přesný návod postrojování koní, zapřahání koní, nasedání na kozlík a vedení spřežení. Rovněž tak závěr jízdy má svůj postup - jak správně sesednout, odpřáhnout a odstrojit koně.

Součástí přípravné výuky Achenbachova systému je práce na trenažéru. Možná poslední trenažér svého druhu je k vidění v historické sedlovně v Heřmanově Městci. Jedná se o dvě kovová očka, připevněná k dřevěné desce, těmito očky prochází lonž nebo oprať, na jejíchž dvou koncích jsou přivázána kilová závaží. Zde se jezdci cvičí v držení opratí a vedení spřežení - obraty vpravo, vlevo, zpomalování, zastavování atd.

Toto vše, včetně praktické jízdy, měli možnost vyzkoušet účastníci prvního kurzu jízdy se spřeženim v ČR, který byl určen široké jezdecké veřejnosti. Kurz probíhal od pátku do neděle (13. - 15.11.98) v chovu koní manželů Šimáčkových v Nebanicích u Chebu.

Lektory kurzu byli Jan Jelínek, který se dobře vyškolil u Michaela Ouinklera a v Německu úspěšně závodí, a Jaroslav Pavel, rovněž úspěšný jezdec spřežení (vicemistr ČR ve dvojspřeží v roce 1997). Oba přednášející se výborně doplňovali a tak měli účastníci možnost formou výkladu a diskuse získat mnoho cenných teoretických a praktických zkušeností.

Účastníci kursu při nácviku na trenažeru, pod bdělým dohledem Jana Jelínka.

Starostí organizátorů i lektorů bylo, jak v tak krátkém časovém úseku vysvětlit základní a potřebné informace o jízdě se spřežením. Již při plánování tohoto prvního kurzu bylo pamatováno na pokračování. Zájem o vozatajský kurz byl značný, účastníci oceňovali skutečný systém jízdy se spřežením, a tak bude kurz jednak opakován a jednak bude mít návazné lekce. Základní kurz je plánován na konec března (ev. počátek dubna) a pak bude následovat pokračovací kurz, který povede Michael Ouinkler. Přesné termíny kurzů budou včas zveřejněny v časopise Jezdectví.

 

Na okraj k vozatajství

V současné době je v ČR asi šest čtyřspřeží (záleží na tom, zda jezdci dvojspřeží sepřáhnou "čtyřky") a kolem dvaceti dvojspřeží, která se zúčastňují závodů. Oproti osmdesátým letům je to disciplína, která "bere za své" a přežívá jen díky obrovskému nadšení několika sponzorů, majitelů nebo jezdců kočárových koní. Je Popelkou i v ČJF - původně se zapomnělo na licence pro jezdce spřežení, podpora závodů je malá (a to i morální), soustředění jsou prováděna většinou výběrově (i neúmyslně tím, že se o tom ostatní zájemci včas nedozvědí...).

Pozitivem ve vozatajském sportu bylo, že komise spřežení, zastoupená ing. J. Kunátem a J. Kocmanem, pořádala soustředění s J. Konieczným z Polska a M. Quinklerem z Německa, a určítě bude velkým přínosem pořádání Alpsko-dunajského poháru v Humpolci v roce 2000. Musíme být vděčni za to, že se najdou pořadatelé závodů spřežení.

Je zde však absolutní absence výuky nových jezdců spřežení a školení nových trenérů. Instituce, které mají v popisu práce vozatajství (a není to jen ČJF) se specializují na nejužší okruh závodníků nebo reprezentantů a svými postoji a minimálním sdělováním informací o pořádaných akcích brání účasti širší veřejnosti.

Podobné články
Český rozhlas

Kůň je krásné zvíře a říká se, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Ale není kůň jako kůň. V Novotnově Dvoře u Havlíčkova Brodu cvičí…

Slatiňany

Pětadvacetiletá kočí Lucie Maryšková s valachem Szogunem už nasbírala řadu národních i mezinárodních úspěchů. To i přesto, že letošní sezona byla…