1. ledna 2024 zemřel Gerardus Johannes Maria König, krátce Gé König, který strávil u soutěží spřežení na úrovni šéfa ekip, mezinárodního rozhodčí či technického delegáta více než čtyřicet let. Také v České republice jsme měli díky Ing. Miloslavu Šimáčkovi tu čest, že pan König byl několikrát na mezinárodních závodech spřežení v Nebanicích u Chebu členem sboru rozhodčích. 

Gerardus Johannes Maria König – mládí

Gé König se narodil 22. října 1939 v Maastrichtu, nám dobře známému městu díky tzv. Maastrichtské smlouvě. Jeho otec byl Harry König, učitel angličtiny a zeměpisu, maminka byla paní Helena, rozená Scheitz, která se starala ještě o jeho dalších šest sourozenců (tři bratry a tři sestry). Již od mala běhal za koňmi ve městě. Matka o něho měla nejdříve strach, kde je, ale pak si říkala „bude někde u koní“.

Na sv. Mikuláše děti dostávaly dárky, které pro ně rodiče sami často vyrobili – vyřezali, namalovali atd., on obdržel vždy nějakého pěkného koníčka. Ve svých dvanásti letech se rozhodl, že naopak potěší svého tatínka, a tak vyřezal a namaloval celou královskou ekvipáž, což obnášelo zlatý kočár s osmispřežím a množstvím vojáků, k tomu ještě další kulisy. Nakonec to celé měřilo přes deset metrů. Tatínek byl nadšen a přihlásil syna do celoholandské soutěže, díky tomu obdržel od královny Juliány stříbrnou medaili. 

Po vystudování klasického gymnázia v Maastrichtu přešel na Vysokou školu technickou – na fakultu architektury do Delftu. Ještě v Maastrichtu ho učil hudební výchově otec dnes světoznámého dirigenta a houslisty André Rieu. Jeho výtvarný talent se zde náramně uplatnil a jako diplomovou práci připravil Gé návrh velmi propracovaného a užitečného jezdeckého areálu. Již na škole byl členem jezdeckého klubu a účastnil parkurů, ale tato disciplína mu přišla příliš jednotvárná. Později proto absolvoval cvičitelské a trenérské kurzy a začal se věnovat i jízdě se spřežením. Učil nejdříve řadu svých přátel a potom i další zájemce. 

Po vojně, kterou absolvoval v Arnheimu, se usadil nedaleko tohoto kulturního a hospodářského centra Gerderlandu. Dnešním starostou více než sto padesátitisícového města je Maročan Ahmed Marcouch. Hned zde získal jako mladý a nadějný inženýr – architekt místo ve firmě Weichering, která stavěla hodně správních budov, nemocnice, školy atd. Gé König byl dvakrát ženatý, a z každého manželství vzešlo talentované dítě - dcera Dominique, redaktorka a spisovatelka a syn Henrik Jan, civilní pilot, který však bohužel předčasně zemřel.

Doprovod královny Beatrix

Jeho snem bylo doprovázet zlatý kočár s královnou tak, jak si to vysnil a vymaloval ve svých dvanácti letech. To se mu podařilo v roce 1982. Královské stáje měl na povel kolonel Hans van den Hout. Všichni účastníci královské ekvipáže – koně i lidé – odjeli na tvrdý trénink na pláže k lázeňskému městu Scheweningenu. Na koních jezdili, vodili je a nikdo se nesměl bát dýmovnic, střílení, různých překážek, hudby atd. Okolo nich tehdy občas běhal mladičký princ a budoucí nizozemský král Vilém Alexander (nar. 1967).

Osm koní bylo tehdy připraveno v krásných postrojích, zlatý kočár, pěší doprovod v červenozlaté livreji, k tomu béžové rajtky a černé boty s béžovou manžetou. Co jako dítě vyřezal, nyní doprovázel. Všem svým známým řekl, že půjde u druhé páry a povede podsedního koně. Pak ovšem jeden kůň dostal náhle koliku a poprvé v celé historii musel být jeden pár koní vypřažen, takže šlo jen šestispřeží. Tím se Gé König dostal s koněm na první pozici. V livreji si byli všichni podobní, a tak jeho známí fotili hlavně jeho kolegu u prostřední páry… I to se stane. Tento sen se mu ovšem podařilo splnit, a to díky tomu, že se na prvním mistrovství světa ve čtyřspřeží v Apeldoornu v roce 1976 seznámil s kolonelem van den Houtem.

Aktivní léta

V Arnheimu se tedy od šedesátých let věnoval ve volném čase výuce a jízdě se spřežením. O řadu let později někdo z jeho přátel řekl: „Musíme udělat svaz pro jízdu se spřežením nikoliv na regionální, ale na národní úrovni.“ Gé König přišel na první schůzi, a zeptali se ho, zda nechce být viceprezidentem FN Nizozemí pro spřežení: Tehdejší šéf spřežení neměl příliš času chodit na jednání, a tak ho často zastupoval Gé König, až se stal v roce 1972 prezidentem tohoto svazu pod Nizozemskou jezdeckou federací (FN).

Tehdy FEI vydala prohlášení, že by Holandsko mělo mít oficiální učitele jízdy a rozhodčí, tak si začal dělat kurzy, což šlo souběžně s celoevropským vývojem spřežení. Gé König se ptal, jak to chodí v Německu, v Belgii a jinde. Říkal: „Nesmíme to dělat jenom po Holandsku, musíme to dělat podle pravidel FEI.“ Pak se v 70. letech 20. stol. za Nizozemí dostal do komise spřežení FEI.  Měl velkou snahu sjednotit všechna pravidla pro všechny kategorie spřežení na úrovni FEI. Prezidentem FEI byl princ Philip, šéfem pro spřežení byl Jack Pembearton. Gé rád pomáhal zpracovávat pravidla, a říkal: „Rozhodčí nemůže být přísný, když nemá dobrá pravidla. Každý si chtěl dělat pravidla podle svého, a to dokonce i v Cáchách“. Velmi se zasloužil o jejich sjednocení a také překlady. Měl výhodu, že se naučil dobře anglicky, německy a francouzsky, málokdo mluvil holandsky, byl důležitý pro svou zemi, ale i pro ostatní. Vždy byl přátelský, ale v mezích pravidel a „zákona“. 

Nizozemské úspěchy na MS

Holanďané jsou velmi úspěšný a podnikavý národ, a pokud se do něčeho pustí, dělají to velmi důsledně. To můžeme vnímat i v historických obdobích úspěšných mořeplaveb, malířství, sochařství, pěstování tulipánů či květin všeobecně, výroby sýrů atd. Z koňařského hlediska víme, že z běžného chovu koní se od 70. let 20. stol. po celém světě prosazují postupně holandský teplokrevník KWPN, kůň gelderlandský a také fríský. Dnes jsou často závody spřežení na nejvyšší úrovni soutěží holandských koní soutěžících za různé evropské či další země. 

Nizozemí patří od 70. let k nejúspěšnějším evropským zemím v mnoha jezdeckých disciplínách. Může nás tedy těšit, že i Gé König přispěl svým dílem k významným úspěchům holandských koní a jezdců spřežení. 

Cesta do světa

Holandsko se chtělo dostat na světovou úroveň. Členové holandského svazu jízdy se spřežením v čele s Gé Königem rozhodli, že nejlepší bude, když uspořádají mistrovství světa ve čtyřspřeží. První se podařilo zorganizovat již v roce 1976 v Apeldoornu v parku královského paláce Het Lo. Nedaleko paláce bydlela sestra královny Beatrix princezna Margarit. O soutěžích spřežení toho příliš nevěděla, a tak byla ráda, když ji Gé König zasvěcoval do tajů této královské disciplíny. Při slavnostních příležitostech v rámci MS 4 ji seznamoval se všemi významnými lidmi od spřežení. Poznali se již při organizaci prvních mezinárodních závodů pro poníky CAI Apeldoornu v roce 1972, v roce, kdy se konalo první MS 4 v německém Münsteru

V 70. létech byl prezidentem nizozemské FN Jos Stehouer ze severu země, odkud pocházel také otec Tjeerda Velstry. Oba se přátelili a Tjeerdovi se po skokovém ježdění zalíbilo jezdit s frískými koňmi. Od počátku pořádání soutěží spřežení se Tjeerd s Gé velmi dobře znali a byli významnými osobnostmi této disciplíny. Tjeerd 2x vyhrál MS 4 a jednou byl třetí. 

V Nizozemí bylo zorganizováno již mnoho MS 4 – v roce 1976, 1982, 1988, 1994, 2008 a v roce 2020. Těch prvních 5 se Gé König zúčastnil v roli organizátora a rozhodčího. Pro většinu z nich připravil i krásně nakreslené maratonové překážky a trasy, čímž uplatnil svůj výborný výtvarný talent. 

Těžké chvíle

Funkce rozhodčího, technického delegáta či hlavního rozhodčí je velice těžká. Jednou se mu stalo, že viděl v roli hlavního rozhodčí, jak jezdec projel špatně překážku z druhé strany a měl být diskvalifikován. Nikdo se k tomu nechtěl znát, včetně arbitra na kočáře. On však trval na diskvalifikaci, protože to viděl. Všichni byli proti němu. Celý večer i noc se tím trápil, zdali jezdce přece jen nepoškodil. Náhoda tomu chtěla, že druhý den vyšly v daném místě noviny a na titulní stránce byla fotografie zrovna onoho jezdce, jak objíždí písmeno z druhé strany… 

100 vyvolených

V roce 2000 vydalo holandské nakladatelství Premium Press reprezentativní knihu Kůň ve dvacátém století – 100 let ve 100 rozhovorech a 500 fotografiích. Šéfredaktorem vydání byl Jacques van Leeuwen a okolo 50 redaktorů zvučných jmen a stejný počet významných fotografů. Třebaže si publikace více všímá spíše těch osobností, které žili či žijí v druhé polovině 20. století, byla určitě čest se sem dostat - po bok prince Philipa, doni Pilar de Bourbon, Hanse Günthera Winklera, Johna Whitakera či Christiane Stückelbergerové. Nizozemský mezinárodní rozhodčí soutěží spřežení Gé König je mezi těmito vyvolenými.

Život Gé Königa byl zcela zaplněn koňmi, kočáry, závody spřežení, službou pro národní i mezinárodní federaci i pro mnoho příznivců soutěží spřežení. Bude chybět nejenom nizozemským jezdcům, ale i široké mezinárodní scéně soutěží spřežení. 

Článek nebyl redakčně upraven.