Mistrovství České republiky v jízdě spřežení 2002 - organizace na jedničku

15. 9. 2002 Vladimíra Cermanová Autor fotek: Vladimíra Cermanová

(Bolehošť-Lipiny 2002) Strávili jsme jeden ze tří dnů v Lipinách. Od rána jsme sledovali crossy jedno, dvou a čtyřspřeží a vše, co se dělo okolo. A bylo nač se dívat. Nejen na zapřaženou sílu v kočárech, na soutěžní nasazení lidí i koní. Nás zaujala i organizace pořadatele a pracovní nadšení celé vesnice.

Na věži rozhodčích, která byla vybavena počítači, celý den seznamovala diváky s podrobnými informacemi o jezdcích i koních, o jejich zázemí, dosavadních sportovních výsledcích apod. paní Jana Kosařová. Za zmínku jistě stojí i to, že téměř všechny tyto znalosti získala o zúčastněných z internetu.

Všechna spřežení byla na každé překážce natáčena digitálními kamerami. Šalamounským nápadem se ukázalo jejich umístění na vyvýšeninách nebo na kovových konstrukcích několik metrů nad překážkami, takže jakýkoliv případný protest nebo problém mohl být řešen opravdu spravedlivě, hledáček kamer viděl naprosto všude. Kameramany měl na starosti hlavní kameraman, který byl vybaven i přívěsem s potřebným příslušenstvím - m.j. počítačem s programy pro zpracování digitálních záznamů.

Spojení mezi jednotlivými překážkami (resp. rozhodčími u překážek) zajišťovala "Rychlá spojka", kterou představoval fyzicky neobvykle zdatný chlapec, obíhající všechny překážky crossu. Sbíral listiny od rozhodčích se zaznamenaným časem a zakresleným způsobem překonání. Stíhal to po dvou koních.

Dalším šťastným nápadem pořadatelů se ukázala "Rychlá rota". Představovali ji tři pracovníci s džípem a veškerými nástroji na korbě pro řezání, tlučení, prostě opravy poničených překážek. K dispozici měli ještě traktor a v areálu stál Mercedes na svážení dřeva s hydraulickou rukou.

Samozřejmě u každé překážky byl pověřený spolupracovník s vysílačkou, který hlásil časy projetí jezdců, volal v případě potřeby na věž o vyslání "Rychlé roty", apod.

Fascinovala mě však i spolupráce vesnice. Samotné mistrovství pořádá jezdecký klub Bohuslavice. Soutěž se koná na pozemcích sousední vesnice, v Lipinách, které tvoří pouze 60 obyvatel. Tito lidé vzali na svá bedra kompletní občerstvení. Vystavěli pro letošní rok k původním stavbám nový dřevěný stánek - srub a rozšířili nabídku. Všichni měli možnost dát si grilované kuře, langoše, párky, klobásy, uzenou rolku, zabijačkový guláš, pečené prase, švejžužu, kung-pao s hranolky a hromadu dalších lahůdek; 3 druhy polévek. Vařilo se od středy, na každý den byl jiný jídelníček, a každý den se všechno snědlo!

Pro děti vyrobili místní dřevěné houpačky, prolézačku, kolotoč a skluzavku. Oni ovšem nežijí jen jednou za rok koňmi. Např. v letošním roce se rozhodli, že uspořádají na louce turnaj v plážovém volejbalu! Navezli několik nákladních aut písku a pak na 20ti centimetrové vrstvě probíhala klání s družstvy z různých míst republiky.

Hlavním tvůrcem, mozkem a motorem organizátorů je pan Jaroslav Kosař ml. Ten celou akci vymyslí, zorganizuje, zajistí, rozdělí práci a úkoly. Je naprosto úžasné, co se dá vytvořit, když jsou lidi, kteří chtějí pracovat, mají zájem a baví je to. A nevadí jim, že je to zdarma.

Jediná věc, která se mě moc nezdála, byl pohyb diváků po trati. Oni lidé jsou zvláštní. Po cestě jede kočár, uhnou se mu až na poslední chvíli a jen tak, aby se neřeklo, maminka s miminem v kočárku se zastaví na úzkém mostku, když jede čtyřspřeží… Naštěstí se žádný úraz nestal, koně se nelekli a neuskočili do lidí, jen pár fotografů se připletlo dvojspřeží pana Šimáčka v překážce do cesty. Tato regulace, omezení nebo spíš vymezení pohybu diváků po trati, zřejmě bude ještě ležet na bedrech pořadatelů. Myslím, že nelze od lidí očekávat nějakou disciplinu nebo předvídavost, že by se mohlo také něco stát.

Účast soutěžících byla rekordní. Jednospřeží deset, dvouspřeží osmnáct a čtyřspřeží čtyři. Ale tento článek není o výsledcích, ty totiž nejsou dnes, kdy ho píšu, ještě známy a ty se dozvíte jistě později z internetu, z Jezdce nebo z Jezdectví. Byla to úžasná podívaná, kterou ještě umocnilo ideální slunečné počasí. Viděli jsme hodně bravurně zajetých jízd, a to, že se stočí v tak ostrých úhlech a s kočárem se vejdou do tak malé mezery, to jak přísedící "vyvažují", co tam dělají vzadu za psí kusy, aby kočár seděl a nepřevrátil se, je skutečně obdivuhodné. Určitě doporučuji každému návštěvu Lipin při některém dalším ročníku soutěží, je to skvělá podívaná, skvělé zázemí, skvělý výlet.

Informace o závodech koňských spřežení

Podobné články