Mistrovství světa se zúčastnilo čtyřiadvacet jezdců z devíti zemí světa, účast na mistrovství Evropy čítala 38 jezdců z jedenácti evropských zemí. České barvy úspěšně hájili tři jezdci rodiny Nesvačilových – Jiří jun. za NH Kladruby, Jiří sen. za ZH Tlumačov a Radek za Stáj Rhea Dešná. Dosáhli zatím nejlepšího celkového umístění v historii ME v družstvech a Radek Nesvačil v jednotlivcích.

Malé městečko Exloo leží na severu Nizozemska, asi 200 kilometrů severovýchodně od Amsterdamu. Jeho historie sahá, stejně jako například Kladrub nad Labem, do 14. století. Zajímavostí může být, že Kladruby leží přibližně 206 m. n. m. a Exloo pouze 17 m. n. m. Přes úhledné centrum města vás silnice zavede ke golfovému klubu, vedle kterého již dlouhá léta sídlí Hippisch centrum Exloo. To je pořadatelem mnoha jezdeckých soutěží.

Areál disponuje několika kolbišti, krytou halou, stájemi, potřebným zázemím a vstřícným okolím, které bylo možné využít k parkování trambusů, opracování koní, trasám maratonu a parkovištím pro návštěvníky. Vše bylo pěkně pohromadě, nic nebylo daleko. 

Drezura

Ve čtvrtek a v pátek se jely drezurní úlohy. První den startoval Jiří Nesvačil sen. se spřežením, kde byli zapřaženi dva hřebci ze ZH z Tlumačova (2480 Cody a 90/129 Cascal), jeden vlastní kůň (Quin) a jeden starokladrubský kůň (Generale Albuza VII-13 ze stáje Rhea Dešná se kterým dříve jezdil Radek Nesvačil). Výsledek drezury byl potěšující, a to 62,19 tr. b., což nějakou dobu stačilo na průběžné místo v první polovině pole. Pak ovšem nastoupili další jezdci a hodnocení drezury se rozestoupilo tak, že nejlepší výsledek byl 38,52 tr. b. (Mareike Harm z Německa) a nejhorší 85,27, což byla výjimka a ostatní končili u 69 trestných bodů. Jiří Nesvačil sen. Obsadil 28. místo a výsledek se počítal do soutěže týmů.

Jiří Nesvačil jun. startoval za NH v drezuře s koňmi Gss Roncha VI, Gss Ruana III, F Risa XXXII a S Aversa XI-5, do maratonu měl ještě Gss Adivinu XLI-28. Favory Risa byl poněkud neklidný, a tak ho pětice rozhodčích ohodnotila výsledkem 62,36 tr. b., což znamenalo 29. místo. Nejlépe si z našich jezdců vedl Radek Nesvačil a v drezurní úloze obsadil výborné jedenácté místo s 56,17 tr. body. Radek v průběhu let postupně vyměnil starokladrubské koně za teplokrevníky s krví holandskou (KWPN) a německou (westfálské). Také se intenzivně věnuje přípravě pod dohledem nejlepších trenérů. A na průběhu závodů to bylo znát.

Do evropského šampionátu se přihlásilo 39 jezdců, nakonec pro náhlé onemocnění nenastoupil španělský jezdec Enrique Solana Puga. Druhou nejlepší drezuru předvedl domácí Bram Chardon, jeho otec Ijsbrand byl čtvrtý, a to přesto, že mu v úvodu drezurní úlohy praskl postraněk a jeho přísedící ho museli rychle nahradit jiným. Třetí místo obsadila úspěšná dcera Christopa Sandmanna Anna (Německo). Velkou smůlu na počasí měli ti, kteří startovali v pátek odpoledne, Švédem Fredrikem Perssonem počínaje. Nicméně jemu obrovský slejvák naštěstí nijak neuškodil a obsadil páté místo.  K vidění bylo více plemen koní než jen holandští teplokrevníci, diváci mohli obdivovat naše starokladrubské koně, lipicány, freiberské koně, „německé teplokrevníky“, zástupce plemene Nonius a také poměrně vyrovnané výkony arabo-frísů, na jejichž počátku chovu se významně podílel i do Holandska ze Slatiňan navrátivší se plemeník frís Romke.

Maraton

Pro terénní část soutěže připravili organizátoři povinných osm překážek, z nichž jedna byla vodní. Spletité průjezdy naštěstí zvládla většina jezdců bez větších problémů a eliminován byl pouze jeden domácí jezdec. Překážky byly náročné, ale v některých případech i dost křehké, a tak měla technická četa s opravami napilno. 

Z našich jezdců si nejlépe vedl Radek Nesvačil, který prolétl překážkami ve výborných časech a to mu vyneslo vynikající šesté místo. Jiří Nesvačil jun. jel, jak mohl nejrychleji, ale většina průjezdů měla časy za polovinou startovního pole, takže v maratonu obsadil 26. místo a jeho otec Jiří 37. místo. 

Nejrychleji projel překážkami maratonu Michael Brauchle z Německa, zkušený mladý závodník. Za ním se umístil nizozemský „často druhý“ Koos de Ronde, ze třetího místa se radoval Belgičan Glenn Geerts. Čtvrté místo pomohlo rakouskému týmu a úspěšný byl Daniel Schneiders. Pátá příčka připadla Georgu von Steinovi (Německo) a ze šestky jsme se radovali my, Češi. Moc nás tu nebylo a kromě členů ekip bychom české návštěvníky spočítali na prstech jedné ruky. Českou ekipu, jejíž šéfkou byla Blanka Trojancová, přijel podpořit ředitel NH Ing. Jiří Machek s manželkou.

Parkur

Ne vždy býval českou doménou parkur, několikrát se však úspěchy již dostavily. Často to bývalo tak, že se našim jezdcům dařil maraton, potom parkur a nakonec drezura. V Exloo to šlo v pořadí úspěšnosti podle sledu jednotlivých částí soutěže, takže nejlepší přišlo nakonec. Relativně přívětivý parkur umožnil, že jednadvacet jezdců jelo bez shození překážky a jen pětice obdržela penalizaci za čas. Zbytek chyboval většinou 1–2krát na překážce, pár soutěžících mělo víc trestných bodů. 

Skvělý parkur zajel Jiří Nesvačil jun., kterému se na významných závodech parkury daří – vybojoval například první místo v rámci CHIO Cáchy 2022, třetí na ME 2021 v Budapešti nebo zlato na CAI-A v Beekbergenu v roce 2008 a to ještě za hrozného deště. Tentokrát to bylo opět vynikající třetí místo. Dařilo se i Radkovi, který obsadil výborné páté místo; oba zajeli čisté parkury. Jiří Nesvačil sen. byl 38. 

V nedělní jízdě mezi kužely zvítězil Georg von Stein z Německa, stejně čistou jízdu předvedl Švýcar Jeromé Voutaz a mezi Jiřího a Radka Nesvačila se ještě vklínil Švéd Fredrik Persson, který nás kdysi navštívil v Kladrubech při výběru koní do královské gardy ve Stockholmu, a dokonce mu tehdy Petr Vozáb na chvíli půjčil své koně, aby zažil jízdu se čtyřspřežím starokladrubských plemeníků.  

Celkově zvítězil Bram Chardon, následovaný Koosem de Ronde a Michalem Brauchlem, čtvrtý byl Georg von Stein a pátá jeho kolegyně z Německa Anna Sandmann. Radek Nesvačil se vešel do první desítky a získal krásné deváté místo, Jiří Nesvačil jun. zaujal 24. pozici a Jiří Nesvačil sen. 37. příčku. 

V družstvech si zlato vydobyli Nizozemci, stříbro Němci a bronz Belgičané. Čtvrtá byla Francie a pátá naše země. Po letech jsme se tak na ME postupně posunovali od desátého místa v roce 2015 v Cáchách na pátou příčku letos v Exloo. To je prima výsledek. Kupodivu se nedařilo hlavně maďarské ekipě, na což dříve nebyla vůbec zvyklá a předběhlo ji šesté Švédsko a sedmé Rakousko. 

Můžeme si ještě připomenout nejlepší český úlovek zlata na neoficiálním mistrovství Evropy, ovšem ve dvojspřeží – na Dunajsko-alpském poháru – v Saumuru v roce 2006. Tehdy tam v jednotlivcích zvítězil Marek Jirgala a v družstvech vyhrál náš tým ve složení Marek Jirgala, Alexandr Soukup a Jiří Nesvačil jun. Tak snad se to povede jednou i ve čtyřkách. Víme, že to není vůbec snadné, a tak se ještě podíváme na historii ME čtyřspřeží.

Ohlédnutí za ME

Dlouhá léta jsme byli zvyklí, že se většina jedno, dvoj a čtyřspřeží účastní hlavně mistrovství světa. První porovnávání na mezinárodní úrovni sice probíhalo již od dvacátých let 20. stol. s různými přestávkami v Cáchách. Mezinárodní pravidla spřežení se utvořila až pod vedením FEI princem Philippem. První ME „4“ se jelo v roce 1971 v Budapešti, protože Maďaři byli tenkrát ve spřeženích velmi dobří a docela dlouho jim to vydrželo. První MS „4“ se uskutečnilo v německém Münsteru, za první oficiální MS „2“ je považován anglický Sandringham v roce 1985. Své první MS „1“ měly jedničky v roce 1998 v rakouském Ebbsu a ve stejném roce se jelo i první MS parajezdců s jednospřežími v německém Wolfsburgu. 

Soutěže čtyřspřeží na úrovni ME se konaly ještě v několika následujících letech, vždy mezi MS. Tak se v roce 1973 soutěžilo v královském Windsoru, o dva roky později v socialistických polských Sopotech a trasa vedla i po mořském pobřeží. V roce 1977 zamířilo ME do Donaueschingenu na jihu Německa, kde dvě řeky vytvářejí počátek řeky Dunaje. Nejvýznamnějším francouzským hřebčincem býval Haras du Pin a ten se ujal pořadatelství v roce 1979. Posledním místem konání ME „4“ byl švýcarský Zug. 

Pak nastala zvláštní třicetiletá přestávka a s pořadatelstvím začala až velmi aktivní nizozemská Breda. Z historie je známé její dlouhé obléhání Španěly v 17. století a její statečná obrana. Vyznamenala se však i v pořadatelství soutěží ve všestrannosti a spřežení. Mnohokrát se zde konaly mezinárodní závody čtyřspřeží, včetně mistrovství světa a Evropy. ME se tady konalo v roce 2011 (a MS v roce 2016). Na ME mezi 36 jezdci zvítězil Ijsbrand Chardon (Nizozemsko) před Jozsefem Dobrovitzem (Maďarsko) a Koosem de Ronde (Nizozemsko). Ze zemí bylo nejúspěšnější Nizozemsko před Maďarskem a Německem. 

Další ME v roce 2013 mělo být v Budapešti, ale nakonec se konalo v Izsáku blíž u Kesckemétu. Tehdy se ho zúčastnilo 34 jezdců. Pořadí nejlepších bylo následující: 1. Theo Timmerman (Nizozemsko), 2. Thomas Eriksson (Švédsko), 3. Zoltán Lázar (Maďarsko) a v týmech 1. Nizozemí, 2. Německo a 3. Maďarsko. Jiří Nesvačil sen. se celkově umístil na 29. příčce.  

O dva roky později se ME přesunulo do slavných Cách. Tehdy se ho zúčastnilo 36 závodníků. Zvítězil domácí jezdec Michael Brauchle, těsně za ním Ijsbrand Chardon, následovaný Koosem de Ronde. V zemích bylo pořadí následující: Nizozemsko, Německo a Maďarsko. ME se zúčastnili i naši jezdci, a to Radek Nesvačil (tehdy ještě za NH) a Jiří Nesvačil sen., Radek obsadil 23. místo, jeho otec 26. místo.  Ve družstvech byla naše reprezentace desátá.

Poněkud vzdálený se mnoha jezdcům zdál švédský Göteborg a tak se ME v roce 2017 zúčastnilo jen 21 jezdců. Za ČR tehdy startoval jen Jiří Nesvačil jun. V drezuře byl 11., v maratonu 16. a v parkuru obsadil pěkné 5. místo, celkově byl 11. Evropské zlato získal opět Ijsbrand Chardon, stříbro Edouard Simonet (Belgie) a bronz Christoph Sandmann (Německo). Z týmů se nejvíce dařilo Nizozemsku, Německu a Belgii. Jezdci vytvořili pouze čtyři družstva. Bohužel se nedařilo domácímu Fredrikovi Perssonovi, který zaujal celkovou čtrnáctou pozici.

V roce 2019 se pořadatelství opět ujal Donaueschingen. Tehdy zde soutěžilo 41 jezdců, ale pět jich bylo vyloučeno v maratonu. Od tohoto roku se ME snaží účastnit všichni tři členové rodiny Nesvačilových. Jiří Nesvačil jun. zde vybojoval pěkné 14. místo, Radek Nesvačil byl 32. a Jiří Nesvačil sen. 36.  Tentokrát zvítězil Bram Chardon, druhé místo ovšem výjimečně patřilo Benjaminu Ailaudovi (Francie) a třetí Glennu Geertsovi (Belgie). Nedařilo se otci Brama Ijsbrandovi a ani Koosovi de Ronde, oba byli vyloučeni v maratonu. V týmech se radovali Němci před Belgií a Francií. České družstvo obsadilo sedmé místo. 

Poslední ME před Exloo se uskutečnilo v roce 2021 v Budapešti. Zúčastnilo se ho 42 jezdců a naše trojice podala následující výkony: Jiří Nesvačil jun. 13. místo a první parkur na ME na třetí pozici, celkově 13. místo, Radek Nesvačil 31. a Jiří Nesvačil sen. 32. V jednotlivcích si zopakoval vítězství Bram Chardon, druhý byl jeho otec a třetí Michael Brauchle. Holandsko porazilo Německo a Belgii. Družstvo našich jezdců se posunulo o příčku výš a naši jezdci získali pro ČR šesté místo. 

Výše uvedené informace a všechny výsledky si můžete vyhledat na www.hoefnet.nl nebo na www.hippoevent.at. Je důležité si připomínat cestu k dnešním úspěchům. Tak ať se daří ☺.

Mistrovství světa parajezdců v jednospřeží

Součástí ME v Exloo byla i soutěž handicapovaných jezdců v jednospřeží. Již více než třicet let jsou organizovány soutěže pro jezdce, kteří mají různá tělesná a zdravotní postižení. Při shlédnutí jejich výkonů museli diváci uznat, že odvaha a statečnost jim rozhodně nechybí, některé výkony diváky opravdu dojaly.

Na závodišti v Exloo se sešlo 24 soutěžících, kteří reprezentovali Austrálii, USA, Irsko, Velkou Británii, Dánsko, Německo, Itálii, Belgii a domácí Nizozemsko.

Začátky MS

Na mezinárodní úrovni se závody začaly konat už od konce osmdesátých let 20. století. V roce 1998 bylo připraveno první mistrovství světa a uskutečnilo se v Německu ve Wolfsburgu, kde se o dva roky později konalo MS „4“. Bylo to na pozemcích Günzela hraběte von der Schulenburga. Druhé MS v paraspřežení se konalo zatím nejblíže ČR, a to v roce 2000 v původním rakouském zemském hřebčinci, kde je již řadu let aktivní jezdecké centrum, ve Stadl Pauře. Dalším místem byl německý Greven (2002 a 2008). V roce 2004 se MS přestěhovalo do Velké Británie do Hopetounu. 

Dále byli velmi aktivní Holanďané. V jejich zemi se konalo MS v roce 2006 v Hellendoornu, v Bredě bylo v letech 2010 a 2012. Tuto nizozemskou hegemonii přerušil jen v roce 2014 anglický královský Sandringham a pak se od roku 2016 opět pokračuje v Nizozemsku – v roce 2016 v Beesdu, 2018 v Kronenbergu a letos v Exloo. Holanďané jsou tak nejaktivnějšími organizátory MS handicapovaných jezdců spřežení.

Závodníci

Jezdci byli rozděleni do dvou skupin. K jízdě využívali poníky a menší koně včetně například haflingů, někteří závodili i s velkými koňmi, vždy se však jednalo o jednospřeží. 

V první skupině mezi 16 jezdci v drezurní úloze zvítězila zkušená jezdkyně z USA Tracy Bowman, následovaná Patricí Groberichter z Německa a Chrissy Aitken opět z USA. Ve druhé skupině o osmi jezdcích předvedla elegantní drezuru se svým koněm Alexandra Röder z Německa. Za ní se umístila její krajanka Ivonne Hellenbrand a třetí byla domácí Ingmar Veneman.

Diváci velmi obdivovali výkony jezdců a koní v maratonu. S vekou odvahou se vrhali mezi překážky a udivovali svými rychlými průjezdy. Taktéž parkur přinesl řadu napínavých okamžiků.

Celkově na MS parajezdců zvítězila v první skupině již několinásobná mistryně světa Tracy Bowman, do Německa stříbro vezla Patricie Groberichter a bronz Jodie Mckaone do Austrálie. 

Ve druhé skupině zvítězila Němka Alexandra Röder před Holanďany Ingmarem Venemarem a Aadem van Marwijkem. Před všemi účastníky je nutné smeknout, byli výborní.