Sraz jsme měli na hraničním přechodu Folmava, přejeli jsme hraniční hory, sjeli do údolí a pak zase vyšplhali do nadmořské výšky přes 800 metrů. Z Hinterwies byl překrásný výhled na Bavorský les, zcela nalevo byl Hoher Bogen, před námi v dáli český Ostrý (koukám na něj ze svého okna z české strany), úplně napravo Gros Arber (Velký Javor), který se tyčí nad Železnou Rudou. Den předtím – v sobotu – bylo u nás celkem pěkné počasí, dopoledne jsem objel na kole některé koňáky v okrese, ale v neděli mne napadlo si vzít – jen pro jistotu – zimní boty a bundu, a to mne zachránilo :) Možná mi to Jirka neřekl úmyslně, že jedeme tak vysoko, co lepšího může soutěžící udělat pro hladký průběh příštích kol soutěže v Čechách, než nechat nachladnout přísného rozhodčího!? :-)

Na místě jsme zjistili, že máme podporu ještě dalších soutěžících z české strany – Petra Procházky ml. s Junius Elmarem (Kubou).

Kolem sjezdovky na místě soutěže byly všechny stromy úplně bílé, vítr foukal celý den, a bylo jistě ne víc než 3–4 °C. Hinterwies je vlastně samota – penzion, dvě chalupy a konec silnice. Pořádající rodina vlastní louky v řádném kopci, na nich pase svých pět koní a suší seno, v zimě provozuje vlek a sjezdovku. O to líp se tam celý den pracovalo s koňmi, když silniční provoz tam byl zcela minimální.

Ve chvílích vyjasnění oblohy překrásné výhledy do údolí a na protější hraniční hory z bavorské strany byly částečnou kompenzací za chladný celý den. Chvílemi pršelo, pak padal i sníh a zase slunce, a potom dokonce kroupy – na prostě jaro na horách.

Ale k soutěži! Překážky? Voda, zapřažení – stejná rozporka a řetěz pro všechny, lesík, váha, couvání, průjezdy a kouzelný kolotoč, kde bylo 26! shoditelných míčků – to byla trať jediné soutěže dne – klády. Čas určený jako MAX byl 15“ a při účasti 21 koní v samotě a 5 párů bylo o zábavu v chladném počasí postaráno až do večera. Měli jsme aspoň dost času podívat se na krásné postoje bavorských koní, odlišné zřejmě podle regionů, protože ve strojení byly dost velké rozdíly, různé typy chomoutů (na fotky ze zrcadlovky místní mladé fotografky ještě pořád čekám :-().

V hodnocení vlastní soutěže jsme dost tápali, ale v průběhu jsme pochopili, že např. za projetí vodou je 0 bodů, za její neprojetí minus 5 bodů; váha – navážení +5 bodů, nenavážení 0 bodů. Takže kdo nedal vodu (většina) a pak navážil, měl na kontě pořád 0 bodů.

Zajímavá byla couvací překážka, kterou příležitostně někde postavím, ale největší peckou byl kolotoč – vjezdová a výjezdová branka (každá s 2 míčky) a kolem těsného kruhu (asi o 30 cm širším než délka klády) 22 shoditelných míčků. A v kolotoči se muselo ještě vyjet koněm ven a přepřáhnout!

Všechny překážky byly pouze z přírodního materiálu – kužely byly řešeny 30 cm dlouhým špalkem se zatlučeným hřebíkem (tak asi 250) kterým byl špalek zapíchnut do země, a na horním konci špalku byla vyvrtaná „dírka“ asi 3 cm v průměru, ale hluboká jen asi centimetr. Takže míček v něm neseděl, spíš jen tak „poposedával“.

Z 21 jednospřeží vodu dala jen čtyři, váha a lesík nebyly problematické, zajímavé bylo většinou couvání a pak kolotoč. Tam si často soutěžící před povinným přepřaháním málo protáhl kládu a po jejím opětném zapřažení zatáhl a míčky lítaly na zadním konci velikou rychlostí a pěkně v řadě za sebou :-)

Jedním ze soutěžících byl i sotva 10letý kluk, který ale trať zdolal bez větších problémů.

Radek Žák s Danielem startoval 11., nervózní byl před startem čím dál víc, až s ním vůbec nebyla řeč. Po jeho soutěži jsme průběžně věděli, že měl dobrý čas i body, ale nevěděli jsme výsledky dalších – zato při vyhlášení odzadu od 5. místa jsme stále nevěděli, jak Daniel s Radkem Žákem dopadl… Jejich první místo nám vyrazilo dech, a doopravdy nejvíc z nás překvapilo určitě Radka samotného. Jejich čas byl sice 11,10“ ale jen 5 bodů, Narex Jirky Foista měl čas 7,44“ a 7 bodů - 4. místo, Nagir měl 10,11“ a 12 bodů a 9. místo.

V párech v konkurenci 5 soutěžních trojic jako jediný projel vodou Jirka Foist s Nagirem a Narexem, a s 8,56“ a 2 body získal první příčku v párech.

Popravdě nevím, nevím, jestli ještě tyhle dva lovce pohárů někdy pozvou.