Dlouhá cesta započala hromadnou snídaní u p. Jandy a dál pokračovala směr Regen. V Regenu nás uvítal pohostinný a milý pan Falter st., koně tu měli, po více jak osmi hodinách jízdy, naplánovaný odpočinek a my malé občerstvení.

Od pana Faltra jsme se dozvěděli, že češi již letos pozvání do Regenu na soutěže v těžkém tahu bohužel neobdrží. Němečtí „rolníci" se prý vzbouřili a bojí se o lepší umístění v soutěžích :o). V rámci dobrých vztahů jim musí p. Falter samozřejmě vyhovět. Osobně nás ovšem pozval k účasti alespoň bez koní. Smutné, ale na druhou stranu i potěšující informace.

Po dvou hodinách odpočinku nic nebránilo naší další cestě, tentokrát již až do Enderbachu.

Ve večerních hodinách jsme dorazili na místo. Ač bylo přislíbeno ubytování a ustájení koní, ještě po našem příjezdu nebylo jasné, kam máme koně složit. A tak se nakonec čtyři hřebci, z toho dva plemenní, uvázali za halu na štonty. Toto je alespoň pro mě jediným, ale velkým černým puntíkem, v jinak ukázkově zorganizovaném víkendu. Nutnost kvalitního ustájení považuji u akce takovýchto rozměrů za samozřejmost.

Po našem ubytování jsme byli pozváni na večeři, která proběhla v naprosto zaplněné obrovské hale. V předvečer vozatajských klání se tu konala zábava. Nevídaný počet návštěvníků, hudba, přítomnost koní v boxech na jedné straně haly a úsek s občerstvením naproti, to bylo něco famózního a nepopsatelného. Vše perfektní, přehledné. Jednotlivé úseky občerstvení viditelně označené - tady se prodává pouze to, tady tohle. Spokojeně přežvykující koníci a usměvaví hostitelé zakončili náš první den pobytu.

V neděli ráno se ještě před začátkem soutěží převážili koně a poté již nic nebránilo přesunu na závodiště. To se nacházelo v těsné blízkosti haly, kde se konala večerní zábava. Vše již pečlivě připravené, většina soutěžících ustrojena v tradičních kraťasech s laclem a podkolenkách, koně i postroje naleštěné.

Pro každého účastníka soutěží byl u prezentace připraven milý dárek na památku v podobě hliněného půllitru na pivo s motivy pořádající rodiny Müller, ze které se k zdárnému průběhu víkendu zapojil snad opravdu každý její člen. Pro nás nezvyklé bylo rozdělení závodiště na tři části. První pro těžký tah, druhá pro ovladatelnost v kládě a třetí pro formanskou jízdu. Zajímavé řešení, kdy se divák může přesouvat od jednoho místa k druhému a stále vidí něco jiného, protože i soutěžící si mohli volit, kdy a kde budou startovat. Pouze na těžký tah byli průběžně vyzývání hlasatelem. Pro koně tak odpadlo dlouhé čekání mezi disciplínami a pro diváky se soutěže jistě stali atraktivní díky tomu, že nemuseli sledovat to, co je nezajímá. Trochu nepřehledné je to z hlediska průběžných výsledků, ale jak časem vyplynulo, o to tu moc nejde. Nepraktické je to třeba také pro fotografa a fanouška, pokud má v soutěžích dva favority a ti zároveň soutěží. Což se stalo osudným i pro můj fotoaparát. Ovšem při počtu 90 koní, kteří se opravdu z okolních vesniček sjeli, to byl skutečně dobře vymyšlený systém, díky němuž se vše plynule zvládlo a poslední soutěž čtyřek tak končila kolem 19. hod a ne až za hodin nočních.

Jako první nastoupil z českého týmu J. Blizňák do formanské soutěže, kam bylo přihlášeno 28 soutěžících. S Begasem pracuje pouze půl roku, ale na výkonu to nebylo naprosto znát. S nástrahami formanky, která kromě klasických branek z kuželů obsahovala třeba přejezd prkna koly na přesnost, co nejbližší zastavení u pevné překážky, shození míčku bičem, vypití pohárku s limonádou, či couvání s opravdu velkým vozem, si poradil naprosto s přehledem pouze se dvěma shozeními klády v couvání, což bylo při rozměrech vozu promíjející. Našli se i tací, co se v překážce vůbec nevytočili a nezacouvali nebo například tací, pro které byl nepřekonatelným problémem průjezd mezi dvěma balíky slámy, či zastavení uprostřed branky.

J. Blizňák ihned pokračoval v dalším dobrém výkonu v ovladatelnosti v kládě. V jeho jízdě byla znát rutina z práce v lese a tak české koně nepřekvapilo ani navalování, začelování na přesnost, přepřahání, umístění klády na přesný střed, či klasické branky a couvání. Jan dokončil soutěž se čtyřmi shozeními míčku a velkou ovací od diváků, kterých se tu sešlo, na české poměry nevídaných, čtyři tisíce. V Čechách by čtyři chyby znamenali horší výsledek, tady ne. Jak jsme mohli vidět, většina německých koní asi v lese nepracuje. Pro některé byla trať opravdu hodně náročná a čas, který strávili průjezdem překážek, byl i třikrát delší než u našich koní. I v této soutěži byla účast hojná - 25 soutěžících.

M. Košťál začal ovladatelností. Mladý Ataman stojí na Vysoké Srbské pouze od poloviny února, takže celý soutěžní den byl pojat jako tréninkový. Mladý hřebec poprvé okusil závodní atmosféru, dlouhou cestu i přítomnost takového počtu koní. Stejně jako mladý Begas J. Blizňáka se ovšem předvedl v tom nejlepším světle. Při ovladatelnosti byla mírně znát chybějící rutina, ale i tak po boku klidného a spolehlivého Hiszpana prošel všechny překážky v rychlém čase a taktéž se čtyřmi chybami. Opět za vydatného fandění a ovací diváků a rozhodčích. Například začelenění bylo tak přesné, že nebylo co měřit :o)

Následovala formanská jízda M. Košťála. I tady nenastaly žádné problémy, hřebci prošli celou trať jistě a tentokrát i naprosto klidně. Zacouvali na první najetí pouze s jedním shozením klády a za krásného povzbuzování dojeli do cíle pouze s touto jednou chybou.

Soutěž v těžkém tahu probíhala průběžně pro všechny váhové kategorie a potvrdila účastí 37 soutěžících nejoblíbenější disciplínu německých kočí. Soutěžící byli vyzýváni hlasatelem a bylo jim přidáváno nebo ubíráno závaží, podle toho v jaké váhové kategorii se nacházeli. M. Košťál ukončil soutěž ve svém čtvrtém kole na váze 2500 Kg. Jelikož se přidávali závaží po 300 Kg, utáhli hřebci 2200 Kg, což bylo na poprvé uspokojující. J. Blizňák ukončil soutěž také ve svém čtvrtém kole. Bohužel ho neznalost německého jazyka odsoudila k nevědomosti o konečné váze. Během každého našeho startu v těžkém tahu bylo divákům hlasatelem připomínáno, z jaké dálky jsme přijeli a jak dobře jsme si vedli i v ostatních soutěžích dne. Tím více jsme byli zvědavi na konečné výsledky.

Po ukončení těžkého tahu následovala netradiční soutěž pro dámy na hřbetech chladnokrevných koní. Podmínkou pro účast byly krátké kalhoty. 16 slečen a dam se pustilo do klání na trati formanské jízdy, kde plnili předem stanovené úkoly. Soutěž byla zajímavým zpestřením dne a těšila se velké oblibě přihlížejících a fandících diváků.

Po dámách nastoupili na kolbiště těžkého tahu čtyřky. Soutěž byla velice napínavá, nejen díky výkonům koní, ale i díky stylu německých závodníků. Mohutné přemlouvání, tahání a účast i dvanácti lidí kolem čtyřky byli k vidění u všech soutěžících, kromě těch českých. O dramatické okamžiky nebyla nouze. Většina soutěžících rozpřáhla jednu páru a její koně umístila po stranách druhé páry a tím sestavila soutěžní čtyřku. Dovoleno bylo zapřahat do kvadrigy či klasicky za sebe do čtyřky. Druhé možnosti využili pouze jediní soutěžící. Bohužel naprosto neúspěšně, neroztáhli ani pro ně základní váhu. Čeští hřebci se opět předvedli, jak jen nejlíp uměli. Ač poprvé zapřaženi až na místě a pouze pro účely této soutěže, zachovali se jako profesionálové. Hřebci byli zapřaženi v párech, tak jak chodí, bez jakéhokoliv dalšího svazovaní chomoutů či opratí, tak jak jsme mohli vidět u dalších soutěžících. V naprostém klidu a tak jako by to dělali běžně každý den, nastoupili pouze za pomoci jediného člověka k saním. Na první pobídku se doslova rozběhli a tím nikoho nenechali na pochybách, že opravdu umí. Po tomto výkonu se zájem německého publika ještě zvýšil. Plácání po ramenou a otázky nebrali konce. Okolo koní stále někdo postával a vyptával se. Stejně jako během celého dne jsme ochotně odpovídali, rozdávali adresy, slibovali fotky a vůbec se těšili z nezvyklého zájmu.

Soutěž čtyřek probíhala postupně dle pořadí. Každá čtyřka začínala na své váze v poměru k hmotnosti koní. Takže se neustále přidávalo a ubíralo a každý si tahal ve své váhové kategorii. Z jedenácti soutěžících tak měl vzejít vítěz - ten který utáhne nejvíc ve své váhové kategorii.
České čtyřce se stalo opět osudné čtvrté kolo. 5300Kg již bylo nad síly koní. I tak to znamenalo celkově krásné páté místo.

Po ukončení soutěže čtyřek se začali všichni nenápadně loučit a rozjíždět. My čekali na nějaké veřejné vyhlášení výsledků, či dekorování. Nic takového se nekonalo. Veřejně byli ohodnoceni pouze první tři v těžkém tahu čtyřek. Kromě výsledku čtyřky jsme tudíž nevěděli žádné konečné pořadí. Na četné dotazy mi bylo odpovězeno, že J. Blizňák skončil celkově čtvrtý a M. Košťál celkově pátý a že nám výsledky a výhru pošlou. Nikdo bohužel nedokázal pochopit, že by mi stačilo nahlédnout do tabulek od rozhodčích a opsat si alespoň výsledky českých reprezentantů v jednotlivých soutěžích. Budeme proto doufat a těšit se, že se opravdu dozvíme, jak si Češi vedli.

Závěrem můžeme konstatovat, že koně zvládli dlouhou cestu i celý soutěžní den po probdělé noci bez obtíží, že mladí hřebci se osvědčili, že jsme se zúčastnili dobře připravené akce, s velkou účastí koní i diváků, byli perfektně pohoštěni a ostudu snad neudělali....

více fotografií z akce také zde: http://adusskal.rajce.idnes.cz/2.-3.5.09_Enderbach/#album