Aktualizace 19. 2.:

Známe výherce knížky Masáže koní!

Odpovědí, došlých v posledním kole, bylo opět trochu méně (je přece jen časově náročnější si článek pročíst, pochopit důležité myšlenky a poté je přeformulovat), ale velmi nás potěšily - bylo totiž vidět, že jste četli všichni velmi pozorně a pochopili to nejdůležitější. To je pro nás velmi příjemnou zpětnou vazbou a motivací k dalším „osvětovým" článkům. Opravdu jsme litovali, že nemáme více knížek a můžeme odměnit pouze dva soutěžící... vám ostatním alespoň děkujeme za účast.

Budeme hodní a nebudeme vás tentokrát napínat - poslední dvě knížky získávají Ludmila Lejsalová (helda) a Martin Pospíšil. Gratulujeme a Martina prosíme, aby nám na redakční mail (info@equichannel.cz) zaslal svou poštovní adresu, aby mohly knížky vyrazit.

Jak jste poznali všichni, jednalo se o článek Když se koně přestanou bránit z roku 2009. Zde jsou správné odpovědi na soutěžní otázky formulované Martinem Pospíšilem:

1. Jak lze rozeznat zneužívaného, nebránícího se koně od koně, který na podněty nereaguje, protože je na ně (byť nechtěně) habituován 

Tento stav zneužívání koně se nazývá naučená bezmocnost a je výsledkem takového působení člověka na koně, že koni je i přes jeho obranné reakce a bolestivý stav způsobována jen další bolest. Kůň nemůže před donucovacími prostředky člověka nijak uniknout, neboť čím více se o to pokouší, tím silnější působení na něj člověk vyvíjí. Jeho obranné pokusy se stávají slabšími a méně častými, až se se stávající situací smíří a přestane se jí bránit = stává se trvale bezmocným. Takové zvíře lze poznat podle toho, že se aktivně vůbec nebrání jezdci, který mu svým způsobem ježdění či zacházení způsobuje déletrvající stav bolesti či diskomfortu, stáhne se do sebe a jeho odpor se stane pouze pasivním (přitom je ve stresu). Narozdíl od naučené bezmoci lze habituaci chápat jako jakési „uvyknutí" na danou situaci či jev, které však není provázeno bolestivými donucovacími prostředky, i když působící podněty nemusí být zvířeti vždy pohodlné.

Příklad - Mladé zvíře můžeme například habituovat na tlak otěže (signál k zastavení) či působení holeně (signál k pohybu) jako pro něj neškodné signály komunikace s jezdcem. Ve chvíli, kdy však tyto signály budou příliš silné a začnou zvířeti působit bolest, bude se jí kůň přirozeně snažit bránit (zbavit). Pokud odpovědí na tyto obranné reakce bude ještě větší tlak způsobující další bolest (otěže, holení, bičem, ostruhami apod.), aby se kůň donutil k poslušnosti (zastavení, pohybu vpřed), pak se již nejedná o habituaci, ale naučenou bezmoc.

2. Jakými způsoby nebránící se kůň může ventilovat svůj stres? 

Kůň může navenek působit dojmem dobře promazaného stroje. Dělá sice vše, co po něm jezdec žádá, ale není klidný a uvolněný. Chybí v něm náznak jakéhokoli „života" a radosti z pohybu. Nervová zakončení jsou otupena, kůň na bolestivé podněty jezdce nereaguje, je apatický. Je v podstatě ve stavu, který u člověka nazýváme depresí. Někteří jedinci se zase naopak vyrovnávají se stresem tak, že svou nepohodu vybíjejí do na pohled famózních chodů.

Protože nemá jinou možnost, jak v dané chvíli (ve stavu, kdy je naučeně bezmocný) stres ventilovat, může si jej vybíjet i v jiných situacích, např. v terénu, při manipulaci v boxu (agresivita vůči člověku), ve výběhu s ostatními koňmi (agresivita vůči koním) apod. Může v důsledku stresu z naučené bezmoci špatně žrát, mít oslabenou imunitu, trpět žaludečními vředy, mít problémy s metabolismem.

3. Je takové zvíře schopné dalšího učení?

Zvíře dlouhodobě vystavené naučené bezmoci upadá do jakéhosi stavu deprese, chybí motivace vůbec nějak reagovat (kůň již očekává na každou svou reakci jen další působení bolestivých donucovacích podnětů) a tedy se i učit. Lze to přirovnat ke stavu „vyhoření" podobně jako u pracujících lidí.
Určitým řešením může být přesunutí koně do jiného prostředí a zcela jiný přístup k managementu, zacházení s koněm i ježdění, ani toto řešení však nemusí být 100% účinné, zvíře při jakémkoli náznaku předchozího stavu může znovu upadat do stavu naučené bezmocnosti, nebude se bránit a bude stresované se všemi výše jmenovanými zdravotními důsledky (ad odpověď č. 2).

15.2.2013

Začíná POSLEDNÍ kolo soutěže „Hledejte na Equichannelu"

Takže jaké byly správné odpovědi čtvrtého kola?

Článek 1:

1. Jak se cítí kůň pohybující se v hyperflexi z hlediska rovnováhy?
Je v nerovnováze - stažení hlavy na prsa velmi výrazně překlápí jeho váhu na předek - za normálních okolností by se změnou pozice krku dostal zpět do rovnováhy (protože je pro něj přirozené používat krk a hlavu pro balancování) - ale protože nemůže, zvyká si proto pohybovat se v nerovnováze.

2. Který jezdec v sedmdesátých letech „oprášil" a začal první používat tuto Baucherovu metodu přehnaného ohnutí krku?
Skokový jezdec Alwin Schockemöhle, který přehnaného ohnutí dociloval průvlečkami.

Článek 2:

1. Z jakého důvodu jsou koně ježdění v hyperflexi tak poddajní a poslušní (i když se jedná o pozici jim dost nepohodlnou)?
Kůň v hyperflexi má vazy a svaly napnuté na maximum - s bradou na prsou se mu špatně bojuje i utíká, navíc cítí, že stačí jen malá síla, aby bylo maximální napětí překročeno.

2. Vidí koně na otěži (resp. v hyperflexi) dále než na špičky svých vlastních kopyt?
Vidí. Starší teorie předpokládala, že ne, ale protože oční bulvy koně jsou pohyblivé, i při snížení hlavy je kůň schopen vidět dál než na špičky kopyt.

Jednalo se o články o rollkuru: Rollkur I. Jak se dnes trénuje na olympiádu a Rollkur II. Podrobnější pohled. Zatímco články jste hádali dobře téměř všichni, s odpověďmi to bylo těžší - poctivě jste hledali, kopírovali úryvky, ale jasná odpověď na otázky 1 (u obou článků) byla oříšek. Přiznáváme, bylo to těžké, ale osvěty není nikdy dost.

A koho jsme vylosovali? Tentokrát „pistolnici" Barboru Galaczovou a jako druhou Yvonu Formanovou. Gratulujeme a prosíme, aby nám na redakční mail (info@equichannel.cz) zaslaly svou poštovní adresu, aby mohly knížky vyrazit.

Poslední kolo startuje!

Dnešní článek bude jen jeden - nebudeme vás tentokrát rozptylovat dvěma, ale zaměříme se na tento jeden, klíčový. A opět se vrátíme ke třem otázkám stejně jako v prvním kole. Tentokrát nebudeme výherce z došlých odpovědí losovat, ale - protože se jedná o věc, kterou by měl znát a umět rozpoznat každý, kdo má rád koně - budeme vybírat dvě nejpřesnější odpovědi, tedy nejpečlivějšího čtenáře článku. Místo kopírování textu článku budeme preferovat spíše vlastní formulace. Bojíte se? Nebojte, článek je „profláklý" a nejedná se o nic složitého!

Nápověda: Článek pojednává o fenoménu, který je dáván do souvislosti s rollkurem - ovšem neomezuje se jen na koně „rollované", ale může se týkat všech koní, se kterými se zachází z pozice moci a síly a nerespektují se jejich protesty. Takový kůň se postupně naučí, že protestovat a bránit se nemá smysl.

Otázky:

• 1. Jak lze rozeznat zneužívaného, nebránícího se koně od koně, který na podněty nereaguje, protože je na ně (byť nechtěně) habituován?
• 2. Jakými způsoby nebránící se kůň může ventilovat svůj stres?
• 3. Je takové zvíře schopné dalšího učení?

Opět nám zašlete správné odpovědi na soutěžní otázky na vám dobře známý redakční mail (info@equichannel.cz) a nezapomeňte na název článku! Uzávěrka posledního kola je v úterý 19. 2. v 8 hodin ráno.