Do soutěže nám totiž dorazilo naprosto neobvyklých a pouhých 8 (!!) příspěvků, z nichž jeden vůbec nesplňoval zadání soutěže a na ostatních bylo vidět, že jste se docela trápili. Nicméně jste se snažili, a tak oceňujeme snahu a pokusíme se některé došlé texty po mírných úpravách a dohodě s vámi přeci jen alespoň částečně využít v obecných médiích, jak jsme slíbili. Zda se nám to podařilo, dáme samozřejmě vědět.

Kdo tedy porotu zaujal nejvíce

Zástupci redakcí EQUICHANNELu, Equimarketu a EquiTV oznámkovali vaše příspěvky jako ve škole a nejlepší dojem na nás celkově udělala...

..."Pohádka o chlebu" od Lucky Nugetky Dvořákové.

Lucka tak vyhrává keramickou cedulku na ohradu či box s textem dle vlastního návrhu (případně dvě menší v dané hodnotě) v ceně 500 Kč od jedné z keramiček našeho uměleckého sdružení Koně všemi smysly. Lucie si svou výhru vybere buď přímo z hotových výrobků sdružení zde, nebo se jimi pouze může nechat inspirovat a zadá nám vlastní požadovaný rozměr, vzhled a text.

Lucce tedy gratulujeme a očekáváme její instrukce! :o)

Vám všem, kdo jste nám zaslali své příspěvky, děkujeme. Tři z nich, které byly ohodnoceny nejlépe, nyní zveřejňujeme i pro ostatní:

Pohádka o chlebu

Lucie "Nugetka" Dvořáková

Za devaterými horami a devaterými řekami bylo jedno malé království. V tom království vládl jeden starý, ale velice šťastný král. Jeho největší pýchou a radostí byli jeho koně. Měl jich velké stádo, velkých a malých, hnědých i bílých, starých i mladých. Všichni ti koně měli jednu velikou pastvinu uprostřed království, kde si celý den jen hráli a byli šťastní, jako jejich král. A protože ten král byl velice moudrý, chtěl, aby i jeho lid byl šťastný. A proto jednoho dne rozhodl, že svým poddaným koně půjčí, aby jim pomáhali v jejich každodenní dřině.

Jak rozhodl, tak se stalo. Každé ráno přišel k ohradě vrchní tajemník a každému, kdo přišel, půjčil jednoho koně. Tak lidé celý den s koňmi pracovali, odpočívali a znovu pracovali. Před západem slunce zase koně do ohrady vraceli. A tak to bylo celý týden až do neděle. V neděli zůstala ohrada uzavřená a všichni odpočívali. Koně se volně popásali v ohradě a svou tichou řečí si mezi sebou povídali o tom, jak pomáhají obdělávat pole a vozí děti v kočáře. Jejich klidný život se změnil, ale byli šťastní, že mohou pracovat spolu s lidmi.

I lidé v tom království začali být šťastní. Děkovali svému králi za jeho dobrotu a důvěru. A protože se chtěli králi odvděčit, příští týden znovu usilovně pracovali na poli, kde právě dozrálo obilí. Královi koně vozili ve vozech obrovské stohy klasů a lidé se radovali, protože z obilí upečou veliký bochník chleba jako dar pro svého starého krále. Ale protože obilí bylo opravdu dost, rozhodli se poddaní, že se chlebem odvděčí i královským koním. Však bez nich by nikdy tolik najednou nesklidili.

K nedělnímu ránu dostal král od svých šťastných poddaných obrovský pecen voňavého chleba. S tím druhým pecnem došli lidé k ohradě, kde ho rozdělili na malé kousky a přes hrazení koním nabídli. Koně byli překvapení a voňavá pochoutka jim zachutnala tak, že se kvůli ní začali dokonce postrkovat. Lidé se usmívali a rozhodli se, že příští neděli přinesou další chléb, jako odměnu za těžkou práci.

Jaké bylo jejich překvapení, když druhý den ráno vrchní tajemník vypůjčil z ohrady jen polovinu stáda. Druhá polovina zvířat do rána z čerstvého chleba uhynula. Poddaní litovali své chyby, naříkali a slíbili, že čerstvý chléb již koním nikdy nedají. Celý týden pak pilně se svými koňmi pracovali.

Po nedělní mši tak opět zamířili k ohradě. Tentokrát již chléb nesli ztvrdlý, rozlámaný na malé kousky. U ohrady bylo rušno, mlsní koně se přetlačovali o dobrotu, div že hrazení nevyvrátili. Někteří se tak přejedli, že zbytek neděle již trávu neukousli.

Druhý den tak vrchní tajemník vyváděl jen malou skupinku zvířat z ohrady. Zbytek koní do rána zchromnul a myslivec tak musel zvířata utratit. Poddaní opět litovali své velké chyby a rozhodli se, že již koním žádný chléb nedají, protože způsobil jen samé neštěstí. Pak se rozešli pracovat na polích a loukách, vozit úrodu pod střechu.

V neděli již od časného rána koně stáli u ohrady a čekali na chléb. Nervózně dupali kopyty a nevraživě po sobě navzájem pokukovali. Starší koně zuby zaháněli ty mladší, silnější ty slabší. Padlo i několik kopanců. Nikdo z nich se již nepásl, všichni pozorně sledovali, kdy přijdou lidé s tou chutnou dobrotou. Jenže oni nic nepřinesli, přišli své pracující druhy jen pohladit přes hrazení. Natahovali se přes břevna, malá drobotina se chytala koníkům za nohy. Lidé přišli koním poděkovat. Bez jejich práce by nikdy nesklidili včas, než přijde zima.

Jenže tohle koně nechtěli pochopit. Když zjistili, že dobrota nebude, strhla se mela a zvířil se prach. Ozvalo se několik zapraskání, škubnutí a dětský pláč. Hlouček koní s řičením odcválal pryč. V prachu po nich zůstalo několik koňských kobližek a křičící dítě. Rozzlobení poddaní se vydali ke králi. Tvrdě pracovali, ke zvířatům se vždy chovali slušně a taková je odplata?

Na hradě je přivítal velice smutný král. Již dávno nebyl šťastný. Jeho krásné velké stádo se vinou poddaných zmenšilo na zlomek, z jejich života se vytratil klid a nyní snad dokonce útočí na člověka? „Vším jste si vinni sami!" odvětil jim král unaveným hlasem „dokud vás dělila ohrada, měli jste zdravé děti a já všechny své koně. Podruhé již stejnou chybu neudělám." A poté nechal bránu ohrady navěky uzamčenou.

Poddaní se vrátili ke své práci. Již nikdy nestihli sklidit tolik obilí, již nikdy víc se ke koním nepřiblížili. A kupodivu byli šťastní.

Haiku

Věra Mertlíková

Nekrmte mé koně!

Jana "Jandula93" Chajbulina

Nekrmte mé koně, safra!
Neustále někdo kafrá.
Že se divíte proč mu to vadí?
Tak já vám řeknu pár slov.
Co knížky uvádí i neuvádí.

Kytky pestré, žluté, zelené.
i ve výběhu je dost zeleně.
Omylem se stane že ji koník pozře
a neudělá mu to vůbec dobře.
Jsou v nich jedy pro koníky,
počítám samozřejmě i poníky.

Shnilá jablka nejíte,
koníkům je házíte.
Proč si na nich nepochutnat?
Když koním to asi musí chutnat?
Ty střevní problémy,
to jsou teda extrémy.

Obyčejný rohlík? Ne!
Teprve potom, co vyschne!
Koník může být i tlustý,
potom drží půsty.
To mu přeci nechcete přát,
aby se tohle mělo stát.

Kůň je sice zvědavec,
ale také býložravec!
Tak nekrmte mé koně safra!
Už víte proč to kafrá!

Cenu do soutěže věnovalo umělecké sdružení Koně všemi smysly, které můžete sledovat i na Facebooku. Výrobky členů sdružení, též majitelů a chovatelů koní, se specializují výhradně na tato ušlechtilá zvířata.