Publikace HORSEMANSHIP - Přirozené jezdectví II.

Před nějakým pátkem se na českém trhu objevilo "nakladatelství koněmilné literatury", Nakladatelství HARMONY, jehož aktéři se zaměřili na tzv. malonákladové a "nezajímavé" okruhy. Byl takový krok ale skutečně cestou do propasti, když jejich první knihu svého druhu v Čechách, HORSEMANSHIP - PŘIROZENÉ JEZDECTVÍ, rozebrali čtenáři již v prvním měsíci prodeje téměř do posledního kousku?

Milan Nepustil - výkonný ředitel nakladatelství Harmony, nám o II. vydání knihy řekl:
Nikdo z nás nedokázal odhadnout sílu ohlasu na tuto útlou knížku o alternativní přirozené metodě výchovy a výcviku koně, kterou vydalo nakladatelství HARMONY v létě roku 2005. Okamžitý nárůst prodeje publikace nazvané HORSEMANSHIP-Přirozené jezdectví, jejímž autorem je Václav Bořánek, nás překvapil hned po uveřejnění zprávy o jejím dokončení. Co se však odehrálo po několika týdnech, to připomínalo dobu předrevolučních knižních čtvrtků, přesto, že publikace nebyla v klasické knižní distribuci (pro nezájem velkých distributorů z důvodu, že se jedná o "nezajímavé a hrubě okrajové téma"...) a byla tak nabízena pouze na webových stránkách nakladatelství (www.nakladatelstviharmony) a téměř bez reklamy

Distribuci a expedici předobjednaných knih a následné valící se objednávky přes internetový obchod zajišťovalo podle možností několik lidí a i přesto byla čekací lhůta na vyřízení všech objednávek až tři týdny. Po rozebrání prvního vydání jsme se rozhodli okamžitě zrealizovat druhé vydání knížky. To byla i příležitost k přepracování některých detailů v textu, i úpravě, které nám byly původně vytýkány, takže jsme této možnosti využili a vše upravili do stávající podoby publikace. Proběhla i mírná změna v grafice obálky a v tiskárenském zpracování (doufáme že k lepšímu…), takže druhé přepracované vydání knížky je pro vás již připraveno.

Kniha Václava Bořánka je první česká kniha, která hodnotí a vysvětluje téma, v posledních letech odbornou veřejností velmi přetřásané, téma populární mezi nastupující generací chovatelů a jezdců, ale i zatracované zarytými tradicionalisty... Jak to vlastně ti "zaříkávači" dělají? Jsou to skuteční horsemani nebo komedianti a blázni, co tahají důvěřivcům jen z kapes peníze a žádnou alternativu vlastně nenabízejí!? Jaký je rozdíl mezi metodou zvanou Horsemanship a tradičním tréninkem a jsou tyto dvě věci vůbec slučitelné nebo se navzájem z principu zcela vylučují? Možná zde najdete právě některé z hledaných odpovědí.

Václav Bořánek je v současné době jeden z nejvýznamnějších trenérů a proklamátorů těchto metod. Učil se pracovat s koňmi od roku1970 v Jezdeckém oddíle ve Františkových Lázních. Profesionální dráhu začal jako asistent dostihového trenéra Jana Palyzy na závodišti v Lysé nad Labem. Od roku 1990 pak jezdil po Evropě a opakovaně navštěvoval snad všechny dostupné kurzy Montyho Robertse, Pata Parelliho a později Raye Hunta a Leslie Desmond, s nimiž je nadále v současné době v osobním kontaktu. V osobním kontaktu je i s dalším velikánem mezi horsemany - Buckem Brannamanem (od kterého nakladatelství Harmony, díky p. Bořánkovi a jeho intervenci u B.B. získalo a zakoupilo licenci na publikování některých jeho knih o jeho metodách NHS).

V roce 1999 přijal nabídku německo-anglických, významných chovatelů arabských plnokrevníků, manželů Schaeferových a pomohl jim vybudovat největší hřebčín pro arabské plnokrevné koně v Česku a přilehlém okolí (Doubravský Arab, hřebčín v Doubravě u Chebu). Během krátké doby se stal velmi úspěšným trenérem a pracoval jako vedoucí chovu tohoto hřebčína. Dosáhl několika velkých mezinárodních úspěchů na dostihových dráhách, i na celosvětových výstavách chovných arabských koní.

Zeptali jsme se přímo pana Václava Bořánka, co připravuje nového pro všechny své příznivce a čtenáře, své první knihy?

..."Po několik měsíců pracuji na druhém díle. Je to velmi složitý a zdlouhavý proces vzhledem k tomu, že je potřeba napsat mnoho a mnoho textu, který se později pokouším aplikovat a tím také jeho srozumitelnost prověřit v terénu mezi těmi, kterým bude další publikace určena.

Děje se tak na mých kurzech a ověřuji si tak správné řazení předávaných myšlenek lidem, kteří se teprve seznamují s mým viděním problému. Pak většinou zjistím, že jsou formulace příliš složité a většina posluchačů se v řešeném problému mnoho neorientuje. Pokouším se proto svá sdělení zjednodušovat, ale někdy je to neřešitelný problém, protože zjistím, že jsem nakonec vše zjednodušil natolik, že už to nechápu ani já - a v kontextu to již postrádá smysl nebo celkovou návaznost a začínám opět nanovo..."

… "Pokud se mi konečně podaří zformulovat kapitolu k oboustranné spokojenosti, čeká mě další nelehký úkol, pořídit tématické fotografie nebo ilustrace, což je další problém, pokud nechci, aby to bylo v příliš amatérské rovině.

Abych to celé trochu odlehčil a udělal si také sám sobě radost a v době, kdy se tahle práce moc nedařila, jsme dali společně s mojí kolegyní a spolupracovnicí Bárou Krýsovou dohromady knihu, která nese pracovní název Zaříkávači koní. Jsou to příběhy o těch správných chlapících, kteří stáli nebo dodnes stojí za těmito alternativními, či chcete-li natural metodami.

V květnu navíc plánuji natočit na profesionálním vybavení historicky první instrutážní DVD v češtině, jehož prostřednictvím všechny mé metody půjdou lépe a názorně prezentovat."


Na závěr snad jen malá obsahová upoutávka z knihy HORSEMANSHIP-PŘIROZENÉ JEZDECTVÍ, pro ty, kteří knihu ještě nemají.
Jde v podstatě o tyto základní zásady:


1. Kůň musí mít vždy na výběr
2. Pokud ti něco nejde, daruj mu vždy část svobody
3. Věci které nechceš aby dělal - nastav jako obtížné
4. Věci které po něm chceš musí jít snadno
5. Kůň nikdy nemusí
6. Není to souboj - nikdo neodchází jako vítěz
7. Pokud ti něco nejde jdi domů, dej si kafe a cigárko a přijď zítra. Zítra to půjde.

Související odkazy:

Podobné články

Kdyby koně uměli mluvit, tak bychom se jich zeptali, jak jsou spokojení s naší podestýlkou Miskantus. Ale to nejde! Zeptali jsme se tedy jejich…

Když se nám dostalo možnosti vyzkoušet podestýlku Miskantus, tak jsme chvilku váhali, ale nakonec nelitovali. A naše holštýnská dáma má konečně kde…