Do soutěže s výškou překážek 155 centimetrů nastoupilo celkem 35 dvojic a hned patnáct z nich reprezentovalo Českou republiku. Pouhých šest trestných bodů zaznamenali Martin Šoupal na devítiletém valachovi Chuque-K Van´t Kattenheye Z a Přemysl Adam s hřebcem Cachasem, což jim stačilo na dvanácté a třinácté místo. 

Se čtyřmi body se dostala do nejlepší desítky Lucie Strnadlová ve dvojici s jedenáctiletým hřebcem Solidatem, když chybovala pouze na druhé části trojkombinace s číslem 11B. Na stejném skoku byl penalizován i Aleš Opatrný na teprve osmiletém valachovi Locantovi RN, s nímž se v Olomouci poprvé představil v rámci mezinárodního mítinku. Ačkoliv neskrýval určité zklamání z toho, že se nedostal do rozeskakování, solidní výkon jeho nového svěřence mu dává optimistické vyhlídky směrem k blížící se olympijské kvalifikaci v Praze, která proběhne již za měsíc. „Myslím si, že Locanto je velmi kvalitní kůň a vzhledem ke svému věku skákal výborně,“ konstatoval jezdec. 

Nakonec se Opatrný díky velmi rychlému času 72,98 umístil na dekorovaném pátém místě, hned za Miloslavem Příhodou s desetiletým valachem Ibizou D. Ten s ním parkuru ani jednou nechyboval, ale bohužel o 79 setin překročil časový limit, který byl stanoven i po úpravě rozhodčími ze 75 na 78 vteřin. „Ibiza není úplně rychlý kůň, a tak jsem už asi v polovině kurzu tušil, že limit nestihneme. S naším výsledkem jsem však velmi spokojen,“ uvedl ještě v průběhu soutěže, kdy netušil, že skončí jen těsně pod pomyslnými stupni vítězů. 

O příčky nejvyšší se utkaly tři dvojice, které základní část soutěže překonaly bez penalizace a postoupily tak do rozeskakování. V něm se nejprve představil Zoltán Czékus z Maďarska na dvanáctileté klisně Disko. Zopakoval precizní jízdu, ale čas 40,98 napovídal, že by se dal poměrně snadno překonat. To ostatně potvrdila hned další startující Sára Vingrálková na třináctiletém Comme-Laude W, s nímž se na mezinárodních závodech prezentovala teprve podruhé. Poprvé to bylo začátkem června v Cannes při Global Champions. 

Ani napodruhé s tímto valachem nezaznamenala žádný trestný bod a čas měla 37,84. Dostala se tak do vedení a připravit jí o vítězství mohl už jen Marek Klus s desetiletým Cardozem 4, s nímž obsadil při loňské Grand Prix Olomouce pěkné páté místo. Věděl, že letos bude nejhůře třetí, ale rozhodl se naplno bojovat o vítězství. Tempo nasadil o poznání rychlejší, a když najížděl na poslední skok, tak většina přítomných díky světelné tabuli věděla, že pokud neudělá chybu, tak vyhraje on. Jenže pak přišel lehký kontakt s bariérou, která se vykutálela z háků a Klus se musel spokojit s pomyslným bronzem. „Samozřejmě mě to moc mrzí, protože výhra byla na dosah. Cardozo však má skvělou formou a mám z něj ohromnou radost,“ shrnul při tiskovém briefingu. 

Největší radost ovšem měla Sára Vingrálková, pro níž měl tento triumf dvojnásobnou hodnotu v tom, že je olomoucká rodačka. „Když jsem byla na prohlídce parkuru Velké ceny, tak mi nepřišel extra vysoký, ale co bylo opravdu zapeklité, byl stanovený čas. Ten jezdce hodně tlačil k tomu, aby spěchali a z toho přicházely chyby. Navíc byl kurz velmi technicky náročný. Stavitel připravil hodně oblouků a linií, takže to sehrálo velkou roli v tom, že jsme do rozeskakování postoupili jen tři,“ zmínila vítězka. 

Zároveň přiznala, že ani jedna z kombinací jí nevyšla zcela ideálně. „Na dvojskok 6AB jsem přišla docela blízko, ale nějak z toho Comme-Laude dokázal vyskočit. Do trojskoku s číslem 11 byla docela náročná distance na oblouku, který šlo absolvovat buď na sedm cvalových skoků vnitřkem, nebo na osm cvalových vnějším obloukem, ale ani jedno nebylo ideální. Zvolila jsem jít na osm cvalových skoků, což mi vyšlo dost krátce, ale můj kůň si s tím opět dokázal docela dobře poradit,“ chválí svého nového svěřence jezdkyně.  

„V rozeskakování jsem se snažila jet hlavně čistě, nikde nepřidávat cvalové skoky. Jak všichni viděli u Marka Kluse, tak bylo možné zkrácený kurz absolvovat výrazně rychleji, než jsem šla já. Chybu mohl mít kdokoliv z nás, ale jsem moc šťastná, že mi to vyšlo a vyhrála jsem. Vítězství v Olomouci je pro mě velmi emotivní záležitost, neboť jsem takto náročnou Grand Prix v České republice ještě nevyhrála a Olomouc je můj domov, kde jsem se narodila. O to víc je to pro mě speciální,“ přiznala s lehkým dojetím.

Sára Vingrálková se nyní bude soustředit na další start při světové sérii Global Champions v Monaku, kde se závody konají již v příštím týdnu. Dalším cílem je mistrovství Evropy v Gorla Minore a tajně také doufá v nominaci do týmu pro olympijskou kvalifikaci v Praze. „Byla by to pro mě velká čest statovat s týmem v Praze. Pokud tu možnost dostanu, budu za to moc ráda,“ dodala.