V dámském sedle jezdec nesedí na koni obkročmo, ale oběma nohama na jednu stranu. Sedlo má většinou dva rohy. Jeden podpírá pravou nohu, druhý zhora jistí levou, která je ve třmenu. V Česku tento styl jízdy vyznává kolem pěti desítek žen. Sdružení Dámy v sedle má přes 20 členek. V Česku nemá jízda v dámském sedle takovou tradici jako třeba v Británii, ženy ji tu teprve objevují, uvedla Krahulcová. Sama začala jezdit na koni před 15 lety klasickým způsobem. V dámském sedle poprvé jela, když jí bylo asi 15 nebo 16 let, a zařekla se, že si na něj už nikdy víc nesedne.

Nakonec se k němu přece jen vrátila. "Jezdila jsem na koni v šatech v různých průvodech a lidé mi říkali, že by to bylo hezčí, kdybych jela v dámském sedle," poznamenala. Asi před 11 lety se nakonec nechala vyhecovat a začala si dámské sedlo shánět. Trvalo to asi rok.

Poznamenala však, že kdyby věděla, co všechno bude shánění sedla obnášet, asi by se do toho nepustila nebo by nějaký rok ještě počkala. Jízda v dámském sedle je totiž finančně náročný koníček. Jen kvalitní sedlo vychází často na několik desítek tisíc korun. Pokud se chce jezdkyně účastnit soutěží nebo vystupovat, pak další tisíce dá za kostýmy. Vybrat vhodného koně by ale nemělo být složité. Většině koní podle jejích zkušeností dámské sedlo nevadí a naučí se v něm jezdkyni nosit.

Když jezdkyně přesedlá z klasického anglického nebo westernového sedla na dámské, první na co si při jízdě musí zvyknout je, že nemá nohu na pravé straně. Tu při ovládání koně nahrazuje dlouhým bičíkem. Pokud si na dámské sedlo člověk zvykne, pak mu jízda na něm přijde podle Krahulcové mnohem pohodlnější, zejména ve cvalu. "Lidé se toho nejdřív bojí, protože cval je rychlý pohyb. Ale pak říkají, že je dámské sedlo pohodlnější a cítí se bezpečněji než při jízdě obkročmo," poznamenala. Sama v klasickém sedle už skoro vůbec nejezdí. Právě proto, že se v něm necítí tak bezpečně.

V dámském sedle je možné absolvovat všechny jezdecké disciplíny. Při mistrovství republiky, které se koná 2. a 3. července v Písku, budou jezdkyně soutěžit v drezuře, parkuru či jízdě zručnosti. Skákat se dá v dámském sedle téměř stejně vysoko jako v anglickém. Pokud se ale zdolávají vysoké překážky, musí mít člověk silného koně. Při skoku mu totiž nemůže nadlehčit záď, doplnila Krahulcová.

Postranní sed na koni je známý asi 2500 let, jezdily tak keltské a římské ženy. Ve středověku si tento způsob jízdy oblíbily šlechtičny, jezdit obkročmo bylo tehdy nepřípustné. O vývoj dámského sedla se zasloužila například dcera římského císaře Karla IV. a manželka anglického krále Richarda II. Anna Lucemburská. Ve druhé polovině 14. století jezdila v dámském sedle a nutila k tomu i své dvorní dámy. Původně připomínalo dámské sedlo spíše křesílko, později přibyl roh, který zajišťoval jezdkyni větší stabilitu. Poté, co na sedle přibyl druhý stabilizační roh, mohly se dámy v sedle začít věnovat skokovým disciplinám.

Článek o ježdění v dámském sedle přinesly České noviny.cz: http://magazin.ceskenoviny.cz/zpravy/jizda-v-damskem-sedle-ma-stale-sve-priznivkyne/654701

O koních jinde

Podobné články

„Poslední opravdu divocí koně.“ Po Mongolsku a Číně se vrací koně Převalského i do kazašské stepi

Předevčírem Karolína Burdová , jkh

Ypsilonka, Zeta nebo Davina jsou jména klisen koně Převalského, které pražská zoologická zahrada tentokrát vybrala pro převoz do jejich domoviny do…

O koních jinde

Dřina, ale i pády. Holky se zbláznily do koní, rodiče jim založili spolek

17. 4. 2024 Jan Havelka

Od útlého dětství chodila parta děvčat z Jenišova na Karlovarsku do stájí pečovat o koně. Tato elegantní zvířata jim během let natolik učarovala, že…

O koních jinde