Jedna skupina příznivců bosých koní se však určitým způsobem vymyká: stojí doslova ve při s příznivci podkování, ale je jí mnoho vytýkáno i jinými zastánci bosonožství. Jsou to lidé, kteří striktně dodržují zásady školy německé veterinářky Hiltrud Strasser. V České republice také najdeme její zastánce; jejich aktivita přechází od chvályhodné snahy pomoci kvalitně svým vlastním koním ve snahu založit, odborně garantovat a vyučovat zatím neexistující profese kopytář a ošetřovatel koní celostním přístupem. Jinými slovy získat oficiální možnost a také finanční prostředky šířit mezi lidi toto učení a „vyrábět" z dosavadních laiků profesionální „úpravce kopyt" i „pečovatele o koně přirozeným způsobem", tedy lidi, kteří přímo ovlivňují využitelnost, pohodu a dokonce i zdraví živých tvorů.

Jedná se konkrétně o dva pány: známého propagátora koní a přirozeného přístupu k nim, herce Václava Vydru, a veterinárního lékaře pana Pavla Mádra. Zatímco Václav Vydra se koním jako svému koníčku věnuje již 13 let a je jedním ze tří českých certifikovaných studentů dr. Strasser, pan Mádr k těmto zvířatům „přičichl" poměrně nedávno a je zatím studentem této školy. Koně pana Vydry žijí na Hněvšíně u Slap, kam jsme se za nimi vydali toto úterý na návštěvu.

Proč jsme tam jeli?

Důvodů k návštěvě - proč vidět tamní situaci na vlastní oči a tváří v tvář si popovídat s oběma pány - bylo hned několik. Už delší dobu se studenti školy dr. Strasser na Equichannelu aktivně účastní diskusí o kopytech a jejich názory jsou často v naprostém a ostrém rozporu s názory buď obecně platnými či obecně přijímanými, a to nejen mezi „zastánci kování", ale i mezi lidmi, kteří se zabývají bosými trimy a přirozenou péčí o koně.

Toto vyvrcholilo zveřejněním několika videonahrávek koní pana Vydry, jak kulhají po kamenité cestě i po travnaté pastvině. Zde je odkaz na videa na YouTube:
http://www.youtube.com/watch?v=0ESDavkBSo8
http://www.youtube.com/watch?v=UOa68y-E998
http://www.youtube.com/watch?v=RMlTMjfBS6U
http://www.youtube.com/watch?v=uAF1utFX8D8
http://www.youtube.com/watch?v=SeDGjqGEWYc

Diskuze probíhá zde: Diskuze o koních > Strasser - pokračování

MVDr. Mádr se v diskusi vyjádřil ke koním na videích takto: „Pokud by tam byly detaily kopyt, bylo by vidět, že je rohovina zcela zdravá, hladká, bez prasklin a vlnek a kopyta jsou v optimálním fyziologickém tvaru." Chtěli jsme vidět, zda je to tak a co to tedy je onen optimální fyziologický tvar, který zajistí koním zdraví a potřebný životní komfort i přesto, že koně na takových kopytech viditelně kulhají a snaží se při došlapování v pouhém kroku uhýbat bolesti. Dr. Mádr také vysvětloval stav koní tím, že byli po delším výletu (dle slov pana Vydry později při návštěvě to byl výlet na několik dní, během kterých urazili asi 100 km). Dali jsme tedy koním více než 14 dní času, než jsme na návštěvu přijeli.

Vyjádření Dr. Hiltrud Strasser k těmto videozáznamům, o které jsme ji mailem požádali: "Vidím, že kulhající kůň se pohybuje, aniž by byl k tomu nucen. Z toho je vidět, že je mu důležitější pohyb, než bolest. Také lidé s bolavýma nohama se musejí hýbat! Bez pohybu nedojde k žádné změně pro hojení.
Bylo by špatné koně s bolestí v kopytech nutit k pohybu na kamenitém povrchu. Ale když se na něm pohybuje sám, jde natolik opatrně (dokonce kulhá), že bolesti zůstanou minimální. Kulhání totiž znamená, že jedinec došlapuje opatrněji než normálně, aby se vyhnul bolestem! Když si zvrtnete kotník, budete pak našlapovat tak opatrně, že vás to ani nebude bolet! To stejné dělá i kůň, když kulhá, a přitom si sám může hledat vlastní cestu nebo když se vůbec může rozhodnout, zda se má hýbat nebo ne. Taky by mohli zůstat stát u sítě se senem, místo aby chodili kolem.
Byla bych ráda, kdybyste tyto argumenty pochopili!
S přátelskými pozdravy
Hiltrud Strasser"

Dalším důvodem, proč jsme Hněvšín navštívili, byl záměr poznat postoje, znalosti a názory lidí, kteří údajně mají podporu 60 % českých majitelů koní jakožto odborní garanti již zmíněných profesí kopytář a celostní ošetřovatel koní. To, jak dokážou oba pánové vyhodnotit zdravotní stav koní, způsob pohybu a dokonce i to, zda kopyta odpovídají kritériím zdravého kopyta dle dr. Strasser. „Tvar kopyta a funkce je v optimálních proporcích. Jinak řečeno, kopyta jsou upravovaná správně a kvalifikovaně," tak se totiž MVDr. Mádr vyjádřil k inkriminovaným videozáznamům na diskusním fóru. Konečně jsme chtěli vidět, jak to tedy má vypadat!

Poznámka MVDr. Jána Macha: Podle jednoho videa bych závěry nedělal, ale na místě zjištěná skutečnost, kterou pokládají Dr. Mádr a pan Vydra ve svojí naivitě za normální, je dle mého svědomí alarmující! A alarmující je, že uvedení pánové tomu skutečně věří, tedy vědomě nelžou. V tomto směru je mi líto nejen koní, ale i těchto pomýlených lidiček...

Píšu-li my, mám na mysli za redakci EQUICHANNEL.cz Kateřinu Lipinskou a Dominiku Švehlovou. Úkol (nejen) fotografa měla paní Diana Šilhánová. Dále jsme jako „nestranného pozorovatele" pozvali MVDr. Jána Macha, praktikujícího veterinárního lékaře, který také propaguje tzv. celostní přístup, a s ním přijela paní Jana Kempe, majitelka celé řady zachráněných koní, které již 3 roky strouhá sama "dle vlastního rozumu a srdce" a naboso pak s nimi úspěšně pracuje. Všichni do jednoho jsme aktivní propagátoři zdravého přístupu ke koním a bosonožství, tedy něčeho, co je nosnou myšlenkovou náplní i pánů Václava Vydry a doktora Pavla Mádra.

Poznámka MVDr. Jána Macha: Moje původní reakce k cestě na Hněvšín byla, že tam nepojedu jen tak kouknout a někoho kritizovat. Moje naléhání, aby byla připravena skupina koní k předvedení metody Strasser, byla podle paní redaktorky Lipinské tlumočena Dr. Mádrovi, ale ten to na místě popřel. Ovšem z překvapení mne vyvedl postupně tím, že on nestrouhá, on to ,,jenom vyučuje": a hned nás zval do kurzu... Nechtěl jsem nikoho kritizovat, ale s čistým svědomím se prostě nedovedu neozvat...

Hněvšín - ráj pro koně

Po úvodním rozhovoru v bistru na Slapech jsme se rozjeli do Hněvšína, tedy kousek před něj, kde nám pan Vydra představil ustájení svých koní. Jedná se o pastviny ve svahu, uprostřed kterých stojí lesík a okolo něho je zpevněná dráha pro koně. Plastové zatravňovací rohože jsou místy zasypané vápencovým štěrkovým prachem, místy jsou nepokryté a místy se nachází makadam. Na jednom rozšíření cesty stojí prostorný přístřešek, jehož podlaha je zpevněná stájovými rohožemi, další rozšíření je opatřeno přístřeškem pro seno a kousek dále je koňské brouzdaliště s vybetonovaným dnem. Bohužel mocná příroda si posledních pár let zařádila a obdařila celý tento areál několika záplavami, které část povrchů spláchly do lesa či do vody a původní dokonalost cesty tak přišla vniveč, jak si posteskl pan Vydra. Protože však na podzim chce své koně stěhovat do vlastní stáje, která má být konečně tím skutečně ideálním řešením, prostory v Hněvšíně už neopravuje. Koně mají denně přístup na jednu z pastvin a - pokud si do vody nevlezou sami - vždy před ježděním je majitel nechá postát v brouzdališti. To nám také ukázal - všichni jeho koně stáli způsobně a poslušně ve vodě, dokud je zase neposlal ven.

Nelly

Před přístřeškem jsme si prohlédli nejstarší klisnu pana Vydry, dvacetiletou hnědku Nelly. MVDr. Mádr komentoval v diskusním fóru její stav na výše zmíněných videozáznamech takto: „Klisna na videu pohybující se opravdu špatně, která má opravdu problém, se nicméně pohybuje zcela sama, nikdo ji k pohybu nenutí. Podle postoje a pohybu jde o akutní laminitídu vyvolanou pravděpodobně větší mírou pohybu v nedávných dnech, tedy velkým zatížením kopytního závěsu, který už je chronicky narušen. Klisna samozřejmě není zdravá, ale není zdravá dlouhodobě a její kopyta se upravují léčebným trimem."

Problémy se zdravím Nelly potvrdil i pan Vydra na návštěvě. Kdysi byla schvácená, trpí artrózou, má nálevky, a to se s ní táhne od dob, kdy byla okovaná a nikdo si nevšiml prvních změn jejího zdravotního stavu - dokud nepřestala chodit. Její pohybové problémy nebyl údajně nikdo z přivolaných veterinářů ani podkovářů schopen vyřešit, pomohly až postupy paní doktorky Strasser, o které se ve své beznaději tenkrát pan Vydra začal zajímat. Peripetie s Nelly popisuje ostatně i ve své knize.

Klisna i v době naší návštěvy chodila špatně po všech površích, velmi opatrně a neochotně se rozcházela, její postoj i chůze byly jako z učebnice akutního schvácení, kopyta měla výrazně plochá chodidla, k zemi se zužující tvar a viditelné praskliny. „Nelly má tendenci nedošlapovat na patky. Může to být problém té artrózy - nechce si zatížit tu spěnku. Ona už má všechny parametry k tomu, aby mohla chodit zdravě, ale možná i představa té bolesti - třeba byla zvyklá, že ji to bolí, a bojí se," vyjádřil se pan Vydra k tomu, že se kopyta klisny směrem k zemi zužují a snaží se je odlehčovat. Plochá chodidla údajně nejsou známkou poklesu kopytní kosti, ale enormně rychlého růstu rohoviny následkem zánětu kopytní škáry. Jednou nechal klisně kopyta měsíc bez trimování. Nadměrně narostla rohovina a kopyta vypadala velmi špatně - i když klisna chodila líp, než nyní. Těžko posoudit, jak to vypadalo, nicméně naskýtá se otázka, co má větší přednost: tvar podle šablony sestavené jedním člověkem nebo zlepšení pohybu koně?

Na celkové péči o klisnu Nelly mě ale výrazně zarazilo něco jiného. Podle pana Vydry se na Nelly sice už nejezdí, ale absolvuje s ním na volno veškeré běžné vyjížďky. „Ve svých světlejších chvílích chodí opravdu dobře, například v zimě chodila velmi dobře," vysvětlil nám pan Vydra. Účastnila se i onoho několikadenního 100kilometrového výletu (po němž se její pohyb výrazně zhoršil). Klisna, o níž se ví, že má chronické problémy a změny v kopytě následkem laminitidy a změny v kloubech následkem artrózy a o níž MVDr. Mádr uvádí, že není dlouhodobě zdravá a je v léčebném trimu! V této souvislosti mě silně znepokojuje i skutečnost, že pan Vydra a MVDr. Mádr ostře kritizují mnohé majitele koní, že svým svěřencům nedopřávají optimální životní podmínky - přitom sami uznávají, že především klisna Nelly také podmínky ke své léčbě a životu optimální nemá! Proč už dávno není na některé klinice dr. Strasser, ale stále chodí po smytých terénech, kamenech a účastní se dlouhých výletů, jsem se nedozvěděla. Ano, pohyb - přiměřený! - je pro artrotické koně prospěšný, je však nutné ho skutečně citlivě dávkovat a řídit, především pak tehdy, má-li artrotik v anamnéze současně prodělanou laminitidu, kvalita jeho pohybu je nestálá a je náchylný na zhoršování svého zdravotního stavu. Toto vše by mělo být v kompetenci veterinárního lékaře.

Po prohlídce ustájení jsme se i s koňmi přesunuli na jinou pastvinu s jízdárnou. Kousek jsme šli po asfaltové silnici, na níž dělaly koním problémy především drobné kamínky. Po hladkém asfaltu se pohybovali nenuceně, ale pokud mohli, využívali travnatého okraje, což u bosých koní není jev nezvyklý. Poté jsme si nechali panem Vydrou předvést postupně jeho další koně.

Navarra

Tuto jedenáctiletou ryzku, dceru Nelly, má pan Vydra od narození. Doufal, že si vychová zdravého koně. Hříbě od mala absolvovalo s matkou vyjížďky do terénu, o nichž různí jazykové tvrdí, že byly náročné, rychlé. Podle pana Vydry je však pojem náročné či rychlé velmi relativní. Bohužel velice brzy začaly být přední končetiny Navarry strmé, přivolaní veterináři a podkováři po několika neúspěšných pokusech vyřešili situaci tak, že ji už v půl roce okovali. Tuto skutečnost nyní pan Vydra považuje za hlavní příčinu současného zdravotního stavu své ryzky.

Navarra v klusu na trávě, tedy ideálním povrchu, kulhala na pravou přední končetinu. Podle pana Vydry kulhá střídavě od svých 4 let. Na klisně se však pravidelně jezdí. Při stání i při obratu okolo zádě Navarra podsazovala zadní končetiny a přední trochu předkročila. Její kopyta jsou také úzká v patkách, mají široké korunky a zužují se směrem k zemi, příčinu čehož pan Vydra vidí v tak časném podkování klisny. Vzniklé deformace kopytní kosti ztěžují podle něho rozšiřování kopyt i přesto, že jsou 6 let bosá. Když před lety Navaře podkovy sundali, chodila však údajně ještě hůř, než teď. „Musím nejdřív dosáhnout rozšíření kopytní kosti, dorůstání kostní hmoty a toho lze dosáhnout pouze tahem - fungováním kopytního mechanismu," vysvětloval pan Vydra na dotaz doktora Macha, proč tedy, když vidí, že na nich nemohou bezbolestně jezdit, nezkusí u ní i její matky jinou metodu.

Po zvednutí předních kopyt Navarry bylo vidět, že mají kontrahovaný střel, hlubokou střední střelovou rýhu a plochá chodidla, na nichž je vidět umělé vybrání „klenby". Přestože kopyta jsou v patkách stále úzká, k nějakému roztažení už tam podle pana Vydry došlo. V přední části byl střel poměrně výrazně vyčnívající a pravděpodobně i tlačil, přestože podle doktorky Strasser se střel nemá dotýkat země kromě své zadní třetiny.

Po prohlídce Navarry všichni zúčastnění uznali, že její kopyta skutečně nejsou v optimálním tvaru, a to dokonce ani podle doktorky Strasser. „Paní doktorka staví prostě na fyzikální teorii, na které to kopyto musí logicky fungovat, na základě komolého kužele, kterým kopyto je. Šikmo seříznutého. Pokud tomu tak není, kopyto nefunguje fyziologicky," prohlásil pan Vydra. „Ano, pokud je třeba užší dole než nahoře..." zmínil dr. Mach, s čímž dr. Mádr i pan Vydra souhlasili: „Proto se to snažíme napravit. Princip tady je dosáhnout toho, aby se tady to kopyto roztáhlo." Na dotaz, jak dlouho taková náprava kopyta má trvat, zareagoval pouze dr. Mach svojí zkušeností: „Těch mrzáků jsem koupil nechodících, špatně chodících na podkovách celkem dost, trvalo to tak asi rok a půl, kdy tam byla ještě jasná změna, ale myslím, že do těch 2-3 let se pořád zlepšovalo. Jak se sundaly podkovy, ten kůň za dva dny nechodil. Jakéhokoli systematického pohybování pod sedlem je schopen zhruba po půl-tři čtvrtě roce, po roce jsem schopen trénovat, zároveň se trénuje to kopyto a dá se něco dělat. To trvá zhruba rok, a do dvou let je tam obrovský rozdíl."

Poznámka MVDr. Jána Macha: Naši koně jsou pak po roce schopní skákat bezproblémově parkur na mnohem tvrdším terénu, než byla jízdárna na Hněvšíně, a to velmi ochotně (možné poskytnutí videa), kdežto předvedená skupina koní ani po 4-6 letech ,,správného" ošetřování kopyt není schopna ladně procválat ani jednu stěnu...
Proto jsem prosil a apeloval na zdravý rozum, zda by nebylo dobré, že když po dvou letech tato metoda strouhání neumožňuje volný pohyb či přešlapuje na místě, zamyslet se nad tím, zda by se něco nemělo dělat jinak...
Dle mých výsledků je po roce jasně vidět, co je dobré a co ne: Jako kritérium používám tvar kopytního pouzdra a volnost (ladnost) pohybu koně.

Démon

Dalším pánem na holení byl šestnáctiletý tmavý hnědák Démon, který je naboso údajně 5 let. V klusu na trávě nekulhal, ale pohyb jeho zadních končetin byl dost opatrný, výrazně jimi zkracoval kroky. Podle pana Vydry stále bojují s podsazenými patkami. Přední kopyta měla praskliny a na pravém byla vidět tendence k prohýbání přední stěny kopyta, což pan Vydra opravoval jejím rašplováním do roviny. Démon po většinu času zaujímal postoj s levou přední končetinou výrazněji, pravou méně výrazně zakročenou. Bylo vidět prolomení osy prstu dozadu, čili osa spěnky strmější, než osa kopyta, a to na obou předních končetinách. Ještě výraznější změny však byly patrné po zvednutí končetin - i jeho kopyta měla kontrahované střely, zúžené patky. Ty navíc byly velmi měkké, bylo možné je stlačit i roztáhnout pouhými prsty. Prohmatání palpačními kleštěmi ukázalo výrazné pružení chodidla a citlivost patek, a to na obou předních kopytech. Zadní kopyto bylo natolik měkké v patkách, že dr. Mach raději kleště nezkoušel. S panem Vydrou se shodli, že kůň se sice pohybuje dobře po měkkém terénu, patky ho bolí a ulevuje jim. Po vystrouhání však údajně stojí lépe, pan Vydra uvedl jako jednu z možných příčin bolesti to, že už zase narostla větší rozpěrka.

Poznámka MVDr. Jána Macha: Rozpěrky byly evidentně pravidelně strouhány v maximální míře, takže rozhodně nebyly prvotní příčinou tlaku. Ale příčinou toho, že došlo ke zhroucení klenby, výsledkem bylo ploché maximálně vystrouhané kopyto, které je taky maximálně citlivé. Bohužel tuto bolestivost považují za ,,fyziologickou" a umožňuje koni hmatání terénu, když utíkají před predátory... Vše kromě jejich úpravy je pak patologické... To už snad hovoří samo za sebe a další komentář považuji za zbytečný!

Dr. Mach vysvětlil, že roztažnost kopyta, tedy jistá měkkost patek, je dobrá v prvních fázích terapie zúžených kopyt. „Ono je dobré, že kůň může hmatat a cítí všechno, ale zase špatný, že cítí všechno." Dr. Mádr však oponoval, že toto je pohled konvenční medicíny. Postoj Démona charakterizovali všichni stejně: zakročený. Pan Vydra se vyjádřil: „Zásadní problém vidím v tom zakročení." Příčinu toho vidí dr. Mach v bolesti v patkách. „Že si ulevuje patky," přitakal pan Vydra. „Tam je citlivost v těch patkách, s tím souhlasím." „Ta osa prstu že je prolomená dozadu, s tím taky souhlasíte?" optal se dále dr. Mach. Dr. Mádr argumentoval. „Ale podle rentgenů, rentgeny máme, tam není žádná odchylka. Podle našeho pohledu je to harmonický (kopyto)." Zatímco pan Vydra vidí příčinu zvýšené citlivosti patek nadměrným nárůstem rohoviny - „Ale ono třeba po vystrouhání se to i výrazně zlepší. Nějaký čas stojí normálně." - ostatní ji hledají především v nadměrném strouhání kopyta a tedy jeho zbytečného zcitlivování.

Poznámka MVDr. Jána Macha: Jako směrodatné a fyziologické podle těchto studentů dr. Strasser je udržení nulového palmárního úhlu (spodní linie kopytní kosti je vodorovná) a prolomení osy prstu, právě v důsledku násilného udržování nulového palmárního úhlu, je nepodstatné.
Přátelé, už z této myšlenky mi běhá mráz po zádech: Koni tu násilně nejen prolomíte osu prstu dozadu (vyrobíte tím ostřejší úhel kopyta, než má úhlování spěnky a lopatky - tím kůň přichází o tlumící funkčnost systému spěnka-kopyto), tím přivedete ještě větší tlak na už tak maximálně vystrouhané patky a rozpěrky a tím trpí právě utlačované palmární výběžky kostí kopytních. No a potom má kost ,,dorůstat"! Moje tvrzení: palmární výběžky budou při násilně vyrobeném nulovém palmárním úhlu většinou lyzovat (lýza = rozklad, destrukce), ale v extrému ,,dorůstat" do deformace čili se vytvoří ,,výrůstky". Takovýchto koní je mi pak opravdu líto!

Kůň si citlivé patky šetří, proto na ně nedošlapuje tak, jak by měl. Tím je nezatěžuje a nepodporuje optimálně kopytní mechanismus. Následkem toho se patky neroztahují, střel nevyvíjí a výsledkem je kopyto úzké v patkách. Ale o tom píše i dr. Strasser ve svých knihách, pravda, v jiných situacích. Přesto zde je vidět, že snaha za každou cenu co nejvíce ztenčovat rohové pouzdro ještě zcela logicky nevede k optimálnímu kopytnímu mechanismu a tedy správnému rozvoji kopyta - naopak!

Teoreticky budoucí odborný garant a školitelé naprostých laiků v oboru se nedokážou podívat na tuto logiku jinýma očima. Mají se tedy budoucí kopytáři opravdu školit pouze na základě jediné filozofie, vycházející z učení jediného člověka??

Gustav

Posledním z koní pana Vydry byl patnáctiletý plavák Gustav, který má v sobě něco z hucula. V klusu na trávě bylo vidět mírné zakulhání, na jízdárně s udusaným pískem se pohyboval spíš ztuhle a zkracoval kroky všech končetin. Gustav má zrovna problém: udělala se mu na levém kopytě volná stěna, takže bylo třeba ji vyříznout. Kromě toho však u něho pan Vydra dlouhodobě bojuje s kopyty, která byla v přední části příliš rovná. Na levém předním kopytě je tato deformace vidět dosud, uprostřed je i zřetelná prasklina. Zadní kopyta Gustava mají výrazně obroušenou špici; tomu nasvědčuje i jeho pohyb, kdy jen velmi nevýrazně ohýbá hlezna. Je dost možné, že tento kůň má i jiný, chronický problém vycházející z hlezen či zádě.

Přestože Gustavova kopyta jsou nejvíce klenutá, dá se říct, že kopyta všech čtyř koní jsou téměř jako přes kopírák: zužující se především ve svých úzkých patkách směrem od korunky k zemi, v patkové části atrofovaný střel, který je naopak ve střední třetině výrazný a často i přečnívá nad chodidlo. „Skvělé kopyto bosonožce má tady srdíčko," řekl na to dr. Mach a rukama ukazoval, jak se má střel směrem k patkám rozšiřovat. „Toto kopyto je v podstatě úzké." Patky kopyt těchto koní jsou nadměrně měkké, v některých případech bylo snadné je stisknout prsty a roztáhnout. Dr. Mádr tento stav okomentoval: „Já tvrdím, že (takové kopyto) je naprosto perfektní, protože tam funguje kopytní mechanismus." Na druhou stranu měla všechna kopyta hladkou stěnu bez vroubků, byla symetrická, přiměřeně krátká a s malou výjimkou i s rovnými korunkami, což je pozitivní a správné.

Poznámka MVDr. Jána Macha: V tomto podání ,,fungování kopytního mechanismu" považuji za hloupost, protože válec, který je širší nahoře než dole (nebo stejný), se při došlapu bude rozšiřovat asi kam?! Přece nemusíte být zrovna vzdělanci ve fyzice, abyste správně posoudili, že se dole či v patkách roztahovat prostě nebude!
Takže máte normální kopytní kost, která je kužel (na něm fyziologická kopyta jak je známe - tedy kužel), kdežto námi prohlédnutí koně mají kopytní kosti uzavřené ve válci (s úzkými patkami a střelem). Celá skupina jako přes kopírák :-(.

Gustav byl odveden zpět na pastvinu a naše návštěva se chýlila ke konci. Pan Vydra se připravoval na natáčení, které mělo následovat, takže sedl na Démona opatřeného pouze vodítkem okolo krku, do rukou vzal vodítka Navarry a Gustava a procvičoval s touto trojicí projíždění obratů a kruhů ve všech chodech.

Znovu jsem se v duchu ptala, zda jsou tito koně v takovém stavu, že s nimi lze takto pracovat - a zda jsou ve stavu, že se s nimi lze takto prezentovat v médiích před očima nic netušících laických diváků. Podle mě rozhodně nejsou a v první řadě by se měli majitel a jeho veterinář snažit stav kopyt těchto koní dovést aspoň k takovému optimu, jaké popisuje doktorka Strasser. Pak by měl rozumný majitel na koních podnikat jezdecké výlety a veřejnosti ukazovat, „jak se to správně dělá".

Poznámka MVDr. Jána Macha: Citlivější koně se potom jeví jako rozvážnější (pomalejší) a snaží se více vnímat (hmatat) terén... Rozhodně by mi takového koně bylo líto, kdyby musel utíkat před nebezpečím po nerovném tvrdém terénu...

Další a další otazníky...

Závěrem? Asi bych ho shrnula do výroku doktora Macha, který považuji za to nejpřesnější, co mohlo zaznít: „Tady je vidět, že koně mají skvělé prostředí, do kterého bylo hodně nainvestováno, a navzdory tomu mají citlivé patky a užší kopyta a střely - nejen vzadu."

Kde je tedy chyba? Proč koně z takových podmínek, které by uvítal nejeden majitel bosonohých koní, s (údajně) viditelně fungujícím kopytním mechanismem jsou citliví a kulhají i po trávě, a ani po několika letech úprav nemají kopyta zdravého tvaru a funkce?

Proč jsou přesto prezentováni jako koně zdraví se zdravými kopyty a takto se na nich i jezdí? Je takové zcitlivování kopyt koní skutečně cílem školy doktorky Strasser? Je takové zcitlivování skutečně tím, co si přejí majitelé svých jezdeckých koní? A přejí si samotní koně - kteří jsou považováni za zvířata pohybu - mít tak citlivá kopyta?

Je tedy chyba v samotné metodě? Proč se tedy taková metoda má v naší republice vyučovat? Nebo je chyba ve vykonavatelích této metody? Proč by ale pak měli takoví lidé učit a názorově tvarovat další lidi, kteří budou ovlivňovat zdraví a pohodu mnoha koní?

Prostředí - byť přírodou trochu poničené - těchto koní bylo skutečně pěkné a příkladné, samotní koně svým pěkným zjevem a příjemným chováním poukazovali na to, že majitel je skutečně má rád a podle toho se k nim chová a dopřává jim vše, co si může kůň přát. Jen ten pohyb... Zbytečně bolestivý, zbytečně přecitlivělý.

Z lásky ke svým koním by měl každý majitel rozšířit své obzory a vzdělávat se i mimo učení, které mu z nějakého důvodu přirostlo k srdci. Nejhorší jsou čtenáři jedné knihy - ti, kteří neotevřou svoji mysl i jiným pohledům a názorům a pouze opakují věty svého jediného učitele. To samozřejmě platí ve všech oblastech života, bohužel horší je, když tím trpí bezbranní živí tvorové. Pokud se pak takové okleštěné názory šíří do hlav laické veřejnosti, dříve nebo později začnou koním obecně škodit. Přitom stačí trochu myslet a nechat promluvit svědomí a srdce: pokud má kůň od přírody danou potřebu se pohybovat, nutnost rychle a okamžitě utíkat, proč by měl každý svůj pohyb cítit v lepším případě jako nepříjemnost a v horším jako bolest? Považovat toto za „přirozenou a fyziologickou citlivost" je buď naprostá neznalost etologie a fyziologie koní, nebo záměrná snaha deformovat vnímání lidí a obrátit je na následování vlastních záměrů. A bohužel se to daří - nikoli prokázanými výsledky, ale spíš mediální a v poslední době i politickou mocí.

Závěrečná poznámka MVDr. Jána Macha: Posuzovaná skupina koní je evidentně metodicky strouhaná, protože výsledek je ve všech případech stejný (je znát důslednost a pečlivost).
Víra ve svoje počínání je obdivuhodná - řekl bych hraničící s náboženstvím, protože je právě přijímána pouze vírou a opakováním naučených frází.
Osobně se takového učení děsím. Věřím, že správná cesta se ukazuje logickou funkčností, takže tam se není čeho bát. Ale v zájmu nás všech (v zájmu všech koní) nesmíme dopustit, aby takto byli oficiálně vyučováni neposkvrnění lidé! Nedopusťme to, prosím!
Pan Václav Vydra svým koním věnuje skutečně maximální péči - klobouk dolů.
Otazníky na tomto místě pokládám pro všechny:
- Chtěli byste mít koně s takovými kopyty?
- Dokázali byste na takových koních s čistým svědomím jezdit?

Pro všechny čtenáře, které situace na Hněvšíně a vše okolo skupiny českých studentů doktorky Strasser zaujala, máme připraveno další pokračování. Kromě prohlídky koní proběhla totiž mezi oběma stranami velmi dlouhá diskuse o principech, vnímání pocitů a potřeb koní a také o rozporech v zásadních pojmech a definicích. O tom vás bude informovat další článek.

Zajímavé odkazy:

Oficiální stránka Dr. Hiltrud Strasser, kde je (německy) popsán i princip její úpravy kopyt.

Tvary a rozměry kopyt divokých koní, zjištěné pro změnu zástupci tzv. přirozeného trimu (PDF): http://www.aanhcp.net/AFJ%20The%20Naturally%20Shaped%20Hoof.pdf

Diskuse na Equichannel.cz o trimu dle dr. Strasser:

• Bosonožství x podkovy
• Strasser - Vydra - CJF
• Krev při strouhání
• Strasser - pokračování
• Péče o koně a její různé podoby