Za poslední rok se děly věci. Především jste si mnozí z vás jistě všimli, že jsme v červenci loňského roku začali provozovat novou službu - záchranku pro malá zvířata pod názvem Pet emergency. Pořídili jsme Octavii Kombi 4x4, ve které je speciální zástavba na převoz zraněných, nemocných zvířat nebo jen klasický převoz na kontrolu k veterináři a zpět. Dostali jsme se tak do kategorie zvířecích záchranných služeb i pro domácí mazlíčky. Jen s tím rozdílem, že tyto služby poskytujeme všeobecně pro všechny druhy zvířat. Když píšu všechny, myslím tím i volně žijící druhy. Podepsali jsme totiž i exkluzivní smlouvu s brněnskou ZOO a jejich nově otevřenou záchrannou stanicí pro volně žijící druhy.

Jednotné dispečerské telefonní číslo (platí jak pro Koňskou záchranku, tak Pet emergency): +420 778 011 112

Takže naše služby jsou teď zcela komplexní v celém rozsahu možné akutní terénní veterinární péče. S tím je úzce spojeno i zřízení jednotného dispečerského telefonního čísla: pro všechny stejné +420 778 011 112! Platí jak pro Koňskou záchranku, tak i pro ostatní. Na internetu se objevila naše zcela nová a nezávislá www adresa- www.petemergency.cz, Koňská záchranka zůstala původní.

A co Koňská záchranka?

Nebojte se, že bychom nějak omezovali činnosti původní, spíše naopak. Byli jsme samozřejmě kromě akutních i neakutních zákroků i na významných akcích sportovních té nejvyšší úrovně. Především skvělá vzájemná spolupráce a poptávka po našich službách ze strany pořadatelů Element Resortu v Šamoríně nás velice těší. Zúčastnili jsme se již tradičně nejen třídenního vytrvalostního "Dakaru" na koních, ale i nejprestižnějšího Mistrovství světa sedmiletých koní, startujícího v Pezinku (stejně jako EEER) s první etapou vedoucí v opravdu těžkém terénu Malých Karpat. V průběhu závodů se naštěstí nic fatálního neodhrálo (na rozdíl od Světových jezdeckých her), ale i tak o zajímavé momenty nebyla nouze. Měli jsme k dispozici i tým profesionálních záchranářů na čtyřkolkách a jeden opravdu offroad, s lékařem a záchranným vybavením. Nemuseli jsme tak trápit naši sanitku na nejtěžších terénních úsecích.

Podařilo se nám rychle (během asi cca 15 minut) dostat se ke zraněnému koni, který zřejmě ve cvalu klopýtl a přes hlavu provedl kotrmelec i s jezdcem v poměrně velké rychlosti. Přímo na místě jsme zjistili celkový stav, neohrožující život, proběhla základní dezinfekce, kůň dostal naši deku, byl rychle naložen (i s jezdcem, který díky kvalitní helmě utrpěl jen pár škrábanců) a odvezl se během dalších cca 15 minut na nejbližší polní veterinu. V péči tří veterinářů se mu dostalo důkladnějšího ošetření, my mezitím zajistili transport, potřebný k převezení koníka do "kamenné" veteriny přímo v areálu Resortu a co nejrychleji jsme se vrátili na trať. Dostalo se nám večer při vyzvednutí deky vřelého poděkování ze strany "postiženého" týmu hlavně kvůli rychlosti a organizaci celého zákroku. Koník měl strženou kůži na obou předních kloubech a bohužel i poměrně rozsáhlou tržnou ránu na hlavě. Byli jsme i při důkladné a přepečlivé chirurgické práci, spojené spíše s povoláním ševce než veterináře. Podle našich informací vše dopadlo na jedničku.

To byl jen jeden z vícero zážitků z tratí. Byli jsme i při mezinárodních skokových závodech, po oba víkendy, kdy se na kolbištích vystřídalo i přes pět set (!) startujících dvojic z celého světa. Byla to jakási jejich poslední prověrka před Světovými jezdeckými hrami v Normandii. Závodilo se i na čtyřech kolbištích najednou a proběhlo i unikátní bariérové skákání (vítěz pokořil hranici 190 cm) při umělém osvětlení za deště, naše práce byla tudíž dost logisticky náročná. Pochytali jsme pár koní prchajících po kolbišti po nedobrovolném opuštění sedla jezdcem nebo jsme asistovali i u velmi nepříjemné a nebezpečné situace, kdy zůstal jezdec viset za nohu v "bezpečnostním" třmenu. Naštěstí i v tomto případě vše dopadlo dobře.

Naše práce však nekončí s posledním odjetým parkurem. Byli jsme voláni i do stájí závodníků, kde jeden koník kolaboval při akutní kolice. Naložili jsme ho do přistaveného klasického přepravníku, poskytnutého pořadatelem (samotné nakládání nebylo jednoduché) a zhruba za dvě hodiny koník ležel na operačním sále ve Vídni.

Letos se těšíme na další spolupráci, nejen na Mistrovství Evropy endurance, ale i na čtyřhvězdové parkurové závody nebo na Extreme Rodeo Show. Mají toho naplánovaného opravdu hodně.

Něco málo z Pet emergency

Se službou Pet emergency se pojí téměř denní, dnes již docela rutinní práce převozů pacientů v rámci Brna a okolí. Zároveň však toto vozidlo slouží i jako koordinátorský "dispečink" pro velká zvířata, pokud není nutné posílat celý tým s velkou záchrankou. Ocenili to loni na podzim i brněnští strážníci a PČR, kdy jsme byli operačním důstojníkem povoláni k pomoci při odchytu telete "bizona"- skotského náhorního skotu, potulujícího se po ulicích Brna. Dostižen byl asi po hodinovém "honu" v zahrádkářské kolonii, kde ho pomocí dlouhého lana drželi na místě. Svázání a znehybnění proběhlo rychle a takovým způsobem, jaký jsme se vyzkoušeli při našem jarním nahánění čtyř kraviček na Tišnovsku. Poté bylo tele odvezeno majitelkou v klasickém koňském přívěsu. Naše jarní zkušenost byla zcela ojedinělá a spíše úsměvná, zažili jsme opravdové safari ve volné přírodě. Stopování, ukrývání, střílení uspávací puškou, dohledání, znehybnění, transport. No, nakonec jsme mohli s nadsázkou konstatovat, že v tomto konkrétním případě jsme měli 175% úspěšnost, protože z původně odchytávaných čtyř kusů (tří kraviček, jednoho býčka), jich nakonec bylo sedm... :-)

Co v budoucnu?

Letos nás čekají opět, doufáme, že jen příjemné, povinnosti v rámci akcí pořádaných v Šamoríně - kromě již tradičních vytrvalostních závodů (včetně High Tatras Cupu v Mengusovcích pod nádhernou scenérií Vysokých Tater) bude v těchto prostorách probíhat Mistrovství Evropy ve vytrvalosti, dále pak dostihy, několik skokových závodů až do úrovně 4*, neméně zajímavá novinka v rámci středoevropského regionu, a to Extreme Western Show, budou zde pořádány i mezinárodní drezurní závody, k vidění budou i vozatajci. Vloni jsme byli osloveni k účasti na padesátém ročníku Velké ceny Bratislavy ve skocích v areálu Slavia Bratislava a stejně jako loni bychom neměli chybět ani na mezinárodních vytrvaleckých závodech v Topoľčiankách.

A na závěr trochu optimismu

Spíše o lidech než o koních. Nedávno jsme byli voláni kolem jedenácté večer, že koník, přes dvacet let, s nemocným srdíčkem, má zřejmě vážné kolikové problémy, leží a nevstává. Co teď? Dispečer letového provozu má přesné manuály a komunikuje s piloty - profesionály, takže si rozumí. A mají jasno, co se dá nebo nedá udělat. Ale my? Ani se nedozvíme, co přesně zvířeti je, protože ono jaksi ani neumí mluvit. Navíc vystresovaný majitel v takové situaci nedokáže logicky myslet a přesně odpovídat. Pokusili jsme se vysvětlit jednu zásadní věc. Pokud by se měl kůň nakládat (mimo jiné podle majitelů "těžko naložitelný") a vézt na kliniku, musí si majitel především dopředu ujasnit, že celá anabáze nakládky a přepravy na kliniku v takovém případě má smysl pouze tehdy, jestliže sám má možnosti a prostředky k případné neodkladné operaci (to znamená mimo jiné i příplatky za noční či pohotovostní službu...). Po domluvě, že "jdeme do toho", byť koník nemá momentálně nominální hodnotu příliš vysokou, ale pro dotyčné majitele se morální hodnota nedá vyčíslit penězi, rozhodli jsme se rychle jednat. Jeli jsme bez konstrukce s tím, že buď pojede vleže (vzhledem k avizovaným srdečním potížím ale omezená možnost sedace), nebo vyvoláme na místě akci a reakci, aby koník vstal a pokusil se to ustát ve stoje. Nastlali jsme na hluboko, i kdyby ve vozíku spadl, měl by dost místa. Z našich zkušeností dobře víme, že změna okolních podmínek většinou vyburcuje organizmus natolik, že pracuje v rámci možností "normálně". Docela mile nás překvapilo, jak byli majitelé klidní, nechali vše na nás, ochotně naslouchali a "poslouchali"- což také nebývá železným pravidlem. Koník za naší asistence vstal, spíše neochotně, ale přece se nechal i relativně v klidu naložit a celou cestu stál. Na klinice byl ve velmi krátkém čase odoperován a hned druhý den po operaci se měl čile k světu. Během krátké doby pojede domů.

Co tím chci říci? Pokud nesouhlasím s operací (z jakéhokoli důvodu), není v zájmu koně přehodit odpovědnost na nás či kliniku, pokusit se o neinvazivní léčbu pomocí řízené medikace se dá i v domácím prostředí, máme seznam terénních veterinářů, které tam můžeme poslat. Vyvarujeme se tím někdy zbytečného stresu s přepravou a pobytem na klinice. Stát v boxu může stejně doma jako na klinice, jen s tím rozdílem, že "doma je doma". Chce to jediné - odpovědnost i při samotné léčbě, vůle opravdu pomoci v rámci možností, nečekat až na poslední chvíli, kdy už v mnoha případech bývá bohužel pozdě, nevolat nás jako poslední zoufalou možnost, ale jako pomoc první...