Vznikli jsme v podstatě náhodou. Protože nám nebylo a není lhostejno, za jakých podmínek se v dobré víře snažíme pomoct našim čtyřnohým miláčkům a protože jsme měli již dost zkušeností s převozy postižených koní v improvizovaných, často velmi nebezpečných podmínkách (bez ohledu na bolest, strach, zděšení při samotné přepravě), rozhodli jsme se jednat.

Prvotním impulzem nám byla přátelská návštěva na KCHK Brno u pana doktora Žerta, kde jsme domlouvali, jestli bychom do našich přívěsů nenamontovali podpůrné zařízení na převoz nemocných koní. Stávalo se totiž, že mnozí museli být utraceni na místě, protože nebylo technicky možné je naložit a převézt do bezpečí či k zákroku na některou z klinik. Nebo i takové situace, kdy v podstatě vcelku jednoduše řešitelné problémy se při klasické přepravě v důsledku bolesti či jiných okolností a nepřiměřené reakce koně staly neřešitelnými...

Věděli jsme, že nějaké takové služby a systémy fungují v zahraničí. Inspirovali jsme se, ale stále tu byla pro nás v té době neřešitelná otázka - peníze. Náhodou jsem měl možnost udělat si krátkou dovolenou v Itálii, kde jsem navštívil výstavu Fieracavalli ve Veroně. A tam jsem to uviděl. Na vlastní oči. A řekl si, vždyť to není až tak složité, zlaté české ručičky si poradí.

Několik bezesných týdnů a základní vize byla na papíře, podařilo se nám domluvit adekvátní přepravník a lidi, kteří se pustí do výroby konstrukce. Nebylo to snadné, nevěděli jsme, kde a jak sehnat díly. Pojezdová kola, navijáky, lanka, karabiny, kladky. Všechno muselo být pevné, utáhnout vysokou zátěž, ale zároveň se vejít do přívěsu. To je jako kdybyste chtěli koňský přívěs se dvěma koňmi táhnout fábií... Ale vše nakonec dobře dopadlo a prověřilo nás to po všech stránkách ještě před spuštěním projektu.

O co šlo? Poprvé jsme se sami prověřili těsně před samotnou premiérou, kdy ještě 24 hodin před plánovanou tiskovou konferencí nebyl přepravník k mání a tím pádem nějaký nácvik a zjištění, jak vlastně všechno v praxi funguje, nebylo možné. Legraci jsme si užili i při samotném shánění makety koně Emila, nakonec zakoupeného se slevou od cizím jazykem mluvících spoluobčanů... Večer před premiérou jsme vozík přebírali od dodavatele bez možnosti vyzkoušení, původní plán noční zkoušky při umělém osvětlení na jízdárně zhatila nepředstavitelná bouře s průtrží mračen v Brně. Takže nic. Už od rána na místě tiskovky (reportáž čtěte zde) byli přítomni i novináři (bylo jich tam celkem přes třicet včetně všech tří celostátních televizí), takže zase bez možnosti si cokoli vyzkoušet...

A tak se stalo, že při historicky prvním "zachraňování" Emila jsme mu, chudákovi, jaksi nalomili přední nohu. Naštěstí se to obešlo bez komentářů televizních či jiných novinářů (např. titulek v bulváru mohl znít: "Koňští záchranáři při zachraňování zlomili koni nohu! - naštěstí šlo jen o plastového" :-) ). Nervy a pot vystřídala radost ze zájmu odborné i široké veřejnosti, pozvánky na výstavy a prezentace nenechaly na sebe dlouho čekat. A tak samozřejmě veselé zážitky pokračovaly.

Na výstavě v Lysé jsem nemohl v neděli ráno najít jediný klíč od tažného auta, a tak jsem si nedobrovolně zaběhl dvoukilometrové kolečko výstaviště - ubytování (hodná paní domácí dokonce vytáhla povlečení z pračky...), restaurace (hodná rusky mluvící uklízečka prohledala úplně všecko včetně "zamčených" zásuvek vedoucího...) až nakonec těsně před přednáškou byl nalezen poctivě zabalený v domácí mikině v zavazadle...

Následně humorná historka z další výstavy, tentokrát z Pardubic. Chystali jsme se na ukázku, Emila donesli a položili u hlavní tribuny, postavili jsme se se soupravou na začátek předvadiště a čekali. Jenže - jak jsme celé dny svítili a blikali, nedošlo nám, že baterka na autě má samozřejmě omezenou kapacitu. Takže otočení klíčku a - nic. Bezva - záchranáři ani nenastartují auto... Kabely a známý - také vystavovatel, situaci vyřešili, aniž by si toho kdokoli všiml. Ale toho studeného potu! (dnes má sanitka samostatnou baterii dobíjenou automaticky z fotovoltaického článku na střeše)

Při této výstavě jsme taky zjistili, že nejlepší hosteskou vůbec byla fenečka Surikatka v záchranářském oblečku, proplétající se po výstavišti, protože, vážené dámy, ona chtěla za svou práci jen pár granulí, misku s vodou a skromný (!!! :-) ) pelíšek na spaní...

Samozřejmě chceme pozdravit naše přátele a známé i v zimním období a rozhodli jsme se nafotit pár fotek a poslat přání k novému roku. Přál jsem si, aby to bylo na sněhu - bylo, ale focení probíhalo za jasné oblohy při -15 stupních! Zkouška odolnosti proti mrazu, asi ano...

Další zkouškou naší odolnosti a kreativity byl loňský výjezd do Mostu pro zraněnou zahraniční koňskou pacientku. Stalo se (Murphy opravdu stoprocentně funguje), že po cestě tam se rozletěla vodní pumpa na tažném vozidle na vícero částí. Sehnali jsme rychle náhradní vůz (a potvrdili tímto správnost rozhodnutí pro přívěs, nikoli speciální auto), přepřáhli a jelo se dál. Jenže... i když nakonec v tomto případě dopadlo vše nadmíru dobře, původní tažné vozidlo bylo nahlášeno jako záchranářský vůz na mezinárodní závody endurance, které začínaly za tři dny v rakouském národním parku. Půl roku se vyřizovaly prostřednictvím rakouského ministerstva životního prostředí vjezdy a průjezdy chráněnou oblastí (včetně SPZetek aut, jména řidiče atd)... I tak se nám povedlo sehnat pumpu, přemontovat, zprovoznit a ještě během posledního dne před odjezdem zjistit a nechat spravit i poškozený tekoucí chladič (vše za normálního občanského zaměstnání)... Ufff...

Poslední "legrací", o které jsme informovali i na FCB, byly trable při první etapě East European Endurance Ride 2013 v okolí Pezinku, kdy nám ke konci prvního velmi náročného úseku, vedoucího chráněným územím Malých Karpat, praskla pneumatika na přívěsu v důsledku bočního proražení ostrým kamenem. To by nebylo tak hrozné, na rovině jsme kolo vyměnili a jeli dál. Ale jen 100 metrů, protože nám rupla i rezerva. Co teď!?! Prázdnou rezervu sundat, dofoukat zbývající kolo na stejné straně na co nejvíce (kompresorek vozíme s sebou) a dobelhat se po třech do nejbližší veterinární kontroly. Vysílačkou jsme se předběžně domlouvali na případnou opravu prostřednictvím úžasného realizačního týmu JK Napoli Šamorín (mimo jiné mají na rok 2014 potvrzeno pořádání mistrovství světa vytrvalosti, kam jsme samozřejmě opět pozváni!). Nakonec se ukázalo, že štěstí stojí i u nás, rezerva byla "jen" částečně vyzutá z ráfku jiným kamenem, aniž by byla pneumatika poškozena. Zbývalo tedy jen vyklepat ráfek a gumu nafouknout. Drží dodnes. V cíli prvního dne za námi přišli organizátoři, původní ráfek nám vzali a zhruba za hodinu nám ho přivezli i s náhradní, sice ojetou, ale pneumatikou (v nejbližší době budeme vlek vybavovat druhou kompletní rezervou). Díky!

Za všechny vás zdraví a v novém roce přeje samé úsměvné zážitky Tom

Webové stránky projektu:

www.KonskaZachranka.cz

www.horseemergency.com