Jak se vede Koňské záchrance
Horse Emergency neboli "koňská pohotovost" neznamená mít v pohotovosti koně jako takové, ale být vždy připraven, pokud se nějaký kůň ocitne v nouzi. A toto je základním mottem a cílem všech zúčastněných.
V současné době nás nejvíce těší výrazný nárůst opravdu zachráněných koní často původně ve velmi špatném zdravotním stavu. Ze začátku našeho počínání jsme byli sice technicky stoprocentní, ale bohužel ne zcela úspěšní v opravdovém zachraňování života koní. Byli jsme vnímáni spíše jako poslední, často zoufalá možnost a v drtivé většině už bylo bohužel pozdě. A upřímně, chtěli jsme s tím seknout.
Nicméně další zájem médií - pořady "Chcete mě?" a "Máte mě" nám pomohly znovu nalít života do žil a pokračovat v činnosti. A možná i díky nim jsme začali opravdu zachraňovat. Tady bych rád podotknul, že právě čas je největším nepřítelem. Nejde ani tak o to, jestli přijedeme za hodinu či tři, pokud je kůň stabilizovaný, počká, jde spíše o případy, kdy tři týdny neléčená zlomenina už nedovolí koni ani vstát a až tehdy - "pomoc!", ale to už je pozdě...
Samozřejmě máme k dispozici registr veterinářů, kteří mají působnost po celé ČR, takže kdo nezaváhal, většinou nelitoval. Akutní koliku v Karlových Varech vzhledem ke vzdálenosti nevyřešíme, ale jsme schopni sehnat veterináře, poradit po telefonu, jak takové zvíře bezpečně naložit a kudy nejrychleji na operační sál, případně mezitím - třeba i ve dvě ráno - zajistit příjem pacienta a lékařský tým na kterékoliv klinice... To však jsou jen akutní případy, vyžadující asistovanou bezpečnou nakládku, vyproštění a převoz.
Velmi nás těší, že je o naše preventivní služby opravdový zájem hlavně ze strany našich východních sousedů, kde jsme každoročně v podstatě součástí realizačního týmu jako zajištění bezpečnosti koní přímo na trati. A to nejen na vytrvalostních East European Endurance Ride***, ale i na jiných podnicích, např. v Mengusovcích (okolí Vysokých Tater) či na Mistrovství světa vozatajců v Topoľčiankách. (Moc hezkou reportáž z MS dvojspřeží v Topoľčiankách z pera týmu KZ čtěte v článku Horké novinky z Topoľčianek aneb Kterak se Koňská záchranka k Mistrovství světa nachomýtla.)
Tady se naskýtá další zamyšlení, proč Slovensko, proč ne v Čechách? Asi jde samozřejmě o peníze až na prvním místě, jako vždy... Má to smysl i na takových akcích - v roce 2012 jsme přímo z dráhy vezli v závěsu zahraničního účastníka zřejmě s prasklým svalem na kliniku do Vídně (ti koukali! :-) ), koník se zcela uzdravil a nyní trénuje a údajně závodí. Opět velkým plusem byl rychlý zabezpečený převoz, důkladná diagnostika a včasná léčba. Jiná kobylka byla taktéž úspěšně převezena a operována na KCHK Brno - zlomenina, prý také znovu závodí...
Dalším, a pro nás nejúspěšnějším případem v dosavadní historii byl příběh březí kobylky s těžkou meningoencefalitidou. Když ji majitelka našla bezvládně ležet ve výběhu, okamžitě povolala veterináře a námi ji nechala převézt vleže na kliniku. Tam bylo konstatováno, že po nasazení velmi agresivních léčiv má malou naději na přežití kobylka samotná, a že majitelka stoprocentně musí počítat s tím, že plod bohužel nepřežije. Zázraky se stávají a podle slov některých veterinářů ve smyslu "třicet let praxe a vše může být jinak", přežila i kobylka, porodila zdravé hříbě a letos má u sebe dalšího zdravého prcka... Opět zřejmě čas sehrál jednu ze zásadních rolí, o tom jsme všichni přesvědčeni.
Jak jste si již asi všimli, stali jsme se právnickým subjektem s právní formou "občanské sdružení". Mnozí z vás možná namítnou, že zatím nevyvíjíme žádnou aktivitu. Na první pohled možná. Téměř dva roky jsme přemýšleli, jak a co budeme, schválení stanov našeho sdružení proběhlo bez sebemenších námitek ze strany Ministerstva vnitra v rekordním čase šesti dnů (!!!) a tím jsme se mohli mimo jiné zařadit do tzv. Panelu nestátních neziskových organizací v rámci Integrovaného záchranného systému Jihomoravského kraje s podporou nejen samotného hejtmana (letos mj. ocenění bronzovou medailí JMK za přínos IZS JMK).
Jenže jak jsme si už asi v ČR museli zvyknout, vše je jinak. V souvislosti s novým občanským zákoníkem občanská sdružení jako právnické osoby k 31. 12. 2013 ze zákona zanikají a od 1. 1. 2014 budou transformovány v něco jiného. Neví se ale v co, protože neexistují zatím prováděcí předpisy. Takže zatím musíme vyčkat a doufat v dobré...
To, že v rámci IZS bychom chtěli právo přednosti v jízdě (poslední úspěšný zákrok ve spolupráci s hasiči - vyproštění koně z jímky - zcela zdravého bez jediného škrábance a bez nutnosti jakkoli sedovat a tím zatěžovat organizmus), ale zákony nemyslí důsledně na ty, kteří zachraňují životy lidí, zvířat či jiné hodnoty v akutních případech, nás sice mrzí, ale zatím s tím nic neuděláme. Paradoxem právě v Brně je, že i Brněnským vodním záchranářům (přímo se podílejí již třicet let profesionálním vybavením a výcvikem na zachraňování tonoucích na Brněnské přehradě s pobočkou na Nových Mlýnech), byly tzv. modré majáky odebrány. Naproti tomu Dopravní podnik města Brna stále disponuje výjezdovými skupinami dispečerů (nikoli záchranářů) právě s právem přednosti... Nelze se divit, vždyť momentálně máme (a platíme ze svých daní) de facto dvě vlády, o tom, že právě zřejmě jako jediná země na světě máme dva ředitele Policie ČR (opět oba placené) a vlastně se neví, který je ten pravý... Nevím, jestli se mám smát nebo plakat, uvažuji o emigraci - ale kam? :-)
V blízké budoucnosti bychom chtěli rozjet program školení, zaměřených na manipulaci s velkým zvířetem v krizových situacích, na vyproštění z různých nedostupných míst či na zacházení s velkými zvířaty všeobecně. Je totiž více než zřejmé, že ani sami záchranáři - profesionálové nemají v této oblasti příliš zkušeností a často s dobrým úmyslem dělají školácké chyby. V lepším případě se leknou, v horším může dojít ke zranění zvířete, v nejhorším ke zranění zasahujících... Ve výsledku můžeme pomoci ušetřit nemalé prostředky ze státního rozpočtu, pokud preventivně vyškolíme dosud neznalého hasiče či záchranáře (třeba i majitele koní či stájí, pokud o to bude zájem). Jinak by mohl být zraněn, tudíž léčen, či v nejhorším případě postaven v důsledku zranění ve službě mimo své povolání. Vyškolení a vybavení jednotlivého hasiče stojí naše daňové poplatníky statisíce, u specialistů miliony...
Tyto vzdělávací aktivity chceme rozšířit i ve spolupráci s veterinární fakultou VFU Brno pokud možno v rámci výuky pro budoucí terénní veterináře. První úspěšnou vlaštovkou jsou výjezdy budoucích veterinářů - studentů šestého ročníku, přímo na akutní akce s Koňskou Záchrankou (např. úspěšný převoz hřebce se zlomeninou spěnky v závěsu do Heřmanova Městce). Zatím ale nemáme na čem školit, protože živý kůň z etického i praktického hlediska není dobrá volba a náš již hodně opotřebovaný Emil je jen "maketa na zahrádku", vhodný na výstavu nebo k ukázce...
Existuje v Anglii vyráběný model "Randy" (rádi bychom na kliniku do Vídně, kde ho již mají taky a školí), ale stojí nemalé peníze, které v současné době nemáme. A i kdyby byly, zřejmě by se primárně použily na speciální terénní auto (nejlépe Defender, Toyota Land Cruiser či něco podobného) nebo na další sanitku.
Takže co říci na závěr. Jsme rádi za zájem, jsme rádi, že se nám daří pomáhat, jsme rádi, že si občas můžeme "užít" třeba na mistrovství světa (příští rok jsou Světové jezdecké hry v Normandii - kéž by...), jsme rádi, že se daří stále něco doplňovat a vylepšovat a doufejme, že se někdy dočkáme i toho, abychom se tomuto mohli věnovat naplno...
Zdraví vás všechny za nás všechny Tom
Webové stránky projektu:
Galerie
Australský brumby – symbol kulturní identity nebo těžko řešitelný problém?
Austrálie se znovu ocitla v popředí celosvětového mediálního zájmu a to v návaznosti na drastická opatření, která souvisejí se snižováním stavu…
"Já chci koně!" je slyšet jistě v mnoha rodinách a mnohé rodiče žádost jejich dítek zaskočí, nebo naopak vůbec nepřekvapí. Konce bývají různé, rodiče…