Celý tento výjezd koňské záchranky Horse Emergency zpočátku vypadal jako jednoduché rutinní zvednutí zesláblého koně na nohy. Nakonec se tato akce protáhla od večera 23. prosince až do Štědrého dne. V záchytné stáji pro handicapované koně v Nemojanech u Rousínova nevstává 14letá kobylka Dita. Leží ve výběhu, po oblevě značně rozbahněném.

Hasičům se nedařilo s těžkou technikou dostat až na místo. Proč hasiči neprojedou, bylo jasné z prvního pohledu. I nám s terénním vozidlem a prázdnou sanitkou se to podařilo až na několikerý pokus. Nakonec jsme se ale až ke koni dostali. Kobylka Dita ležela přikrytá dekami před námi. Projevuje zájem o své okolí, pouze jí při pokusu o postavení neslouží nohy.

Zatímco člen našeho týmu MVDr. Pavel Havelka zjišťoval základní stav koně, s kolegou Tomášem Förchtgottem jsme začali připravovat vše na zvednutí. Náš plán byl následující: Ditu preventivně mírně sedovat, zvednout ji konstrukcí ve vyprošťovacích popruzích a potom zjistit, zda bude stát i bez pomoci. Jak dokumentuje pod článkem speciální obrazová příloha, toto vše se podařilo bez větších problémů.

(Pozorným čtenářům dosavadních článků o Koňské záchrance možná neušlo, že jsme v poslední době provedli některá podstatná zdokonalení závěsného zařízení. Předně - konstrukce má nová, větší kola, její výška narostla o 12 cm, takže nyní můžeme zavěsit koně až do KV okolo 180 cm. Zcela nový je také systém navijáků a kladkostrojů. Ocelové lanko bylo nahrazeno naddimenzovaným nylonovým).

Kobylku, zatím ještě podpíranou konstrukcí, jsme chvíli nechali, aby se vyrovnala s novou situací, mezitím částečně odezněla sedace, a proto jsme začali pomalu povolovat popruhy. Tímto jsme potřebovali zjistit, zda se již sama udrží na nohou. Popruhy byly povoleny, konstrukce odjela stranou a kobylka měla udělat první krůček. Ten se však bohužel nezdařil a Dita si znovu lehla. Chvíli jsme meditovali o dalším postupu, Dita se stále jevila životaschopně, proto se majitelka nakonec rozhodla dát koni ještě poslední šanci. Převeze se na brněnskou kliniku, provedou se vyšetření a na jejich základě se rozhodne, co a jak s ní dál. Pro kobylku bude pozitivní již jen to, že potřebnou regeneraci jí poskytne vytápěná stáj a celkový non-stop servis a zázemí renomované kliniky. Toto pochopitelně stáje v Nemojanech nabídnout nemohly.

Přikročili jsme tedy k druhému zvednutí a zavěšení - tentokrát přímo do transportní sítě. I toto se zdařilo hladce, stejně jako vtažení konstrukce s koněm do sanitky. Transport na kliniku v nočních hodinách proběhl rychle. S dopravením zavěšeného koně skrz kliniku do boxu také nebývají problémy - vše je zdokumentováno obrazovou přílohou. Dita si v boxu opět lehla a bohužel ani celý následující den nevstala. Jakoby se proti ní spikly všechny okolnosti. Kobylku totiž na klinice nebylo možné zavěsit, protože se opravuje zavěšovací traverza. Je možné, že právě toto byla poslední kapka jejího strádání. I přesto, že ležela ve vysoko nastlaném boxu a byla pravidelně obracena, 25. prosince bohužel uhynula.

(Ne)obyčejný příběh (ne)obyčejné klisny Dity

I životní příběhy koní bývají často velmi silné a emotivní. Dita se narodila 5. 3. 1995 v Novém Městě na Moravě a v roce 1999 byla zapsána do plemenné knihy ČT. Během svého života si zřejmě vytrpěla hodně zlého. Měla 13 let jednoho majitele, který ji zapřahal a jinak prý bývala sama na štontovém uvázání. Stala se z ní tzv. „přísná" kobyla, a proto v krátkých intervalech vystřídala několik majitelů, kteří si s ní nevěděli rady.

Dle jejího psychického a především fyzického stavu je zcela jasné, že byla dlouhodobě týraná, což potvrdili i veterinární lékaři. Některým lidem však nebyl její stav lhostejný a zařídili jí „důchod" v útulku Pamír v Nemojanech. Zde sice nebyla dlouho, ale získala konečně opravdový domov, který jí dával šanci na lepší život. Zejména její psychický stav se natolik zlepšoval, že se konečně mohlo začít i s řešením jejího fyzického zdraví.

Nedlouho před výše popsanou nešťastnou událostí byla zahájena kampaň na její záchranu. I přesto, že Dita neměla to štěstí dožít plnohodnotný život mezi svými kamarády v Nemojanech, její kampaň se nebude přerušovat. Předpokládaný výtěžek z ní půjde v prvé řadě na úhradu nákladů spojených s pokusem o její záchranu - zejména na náklady za intenzivní péči na brněnské klinice. Případný finanční přebytek dostanou stáje v Nemojanech na běžný provoz.

Pokud Vás osud Dity zaujal, pokud, stejně jako já, chcete napravit křivdy, kterých se na koních dopouští jiní, pokud hodláte alespoň malinko pomoci jiným koním, kteří se nedobrovolně dostávají do podobných situací, sledujte prosím webové stránky útulku Pamír www.pamir.websnadno.cz. Zde se dozvíte jakou formou na Ditu, ale i další potřebné přispět. Jednou z forem jistě bude účast na benefiční kulturní akci, naplánované ještě za Ditina života. Termín a místo uskutečnění benefice nejsou bohužel ke dni uveřejnění článku známy, proto i pro tento případ doporučuji nahlédnout na výše uvedený web útulku.

 

Zachraňovat nebo neprodlužovat utrpení?

S touto nelehkou otázkou se setkává tým Horse Emergency téměř při každém akutním výjezdu. Velmi složité rozhodování probíhalo i při záchraně Dity. Koňská veřejnost je v současnosti rozdělena na dvě části. Jednou je naivní polovina, která by nejraději „spasila celý svět" a druhou pragmaticky necitelná část, pro kterou je naše Záchranka jen plýtváním energií, penězi a časem.

Považuji za nutné zveřejnit oficiální postoj Záchranné služby Horse Emergency k této problematice. Pokud je stav zvířete na první pohled beznadějný, jsme povinni se řídit zákonem č. 246/1992Sb., §5b., resp. Nařízením rady (ES) č. 1099/2009 a zvířeti neprodlužovat utrpení. V případě méně tragického postižení musí vždy majitel rozhodnout co dál! Veterinární lékař na místě má hlavní slovo v otázce prognózy a měl by majiteli jasně vyjádřit odborný názor na stav zvířete a jeho další vyhlídky. Záchranář má potom pouze poradní hlas, týkající se technických komplikací záchrany nebo možného utrpení zvířete během cesty. Jestliže se tedy majitel na radu veterináře rozhodne svého koně zachránit nebo naopak uspat, záchranáři Horse Emergency již jen technicky plní jeho vůli, nezávisle na tom, jaký mají na to dané řešení osobní názor.

Obecně však můžeme prohlásit, že naším posláním je koně a další zvířata prioritně zachraňovat. Tedy udělat vždy maximum pro to, aby se dostali z přímého ohrožení a dopravit je do bezpečí s potřebným servisem, ať už v domovské stáji, nebo na klinice.

Spolu s vámi - majiteli si vroucně přejeme, aby naše zákroky v budoucnu měly jen šťastné konce!

Pavel Čechovský
Tým Horse Emergency
www.KonskaZachranka.cz