Na Silvestra jsme byli voláni k případu kolikového onemocnění na Vyškovsko, při zpáteční cestě byla už obloha posetá snad stovkami petard a ohňostrojů. Příkop vedle silnice u Slavkova byl zase poset několika auty...

Touto cestou chci poděkovat za vřelé přijetí na Klinice chorob koní v Brně (kafe a chlebíčky bodly :-)), i když jsem vlastně zkazil personálu silvestrovský večer. Ukázalo se naštěstí, že zavodnění a medikace stačily, operace se nekonala a vše dobře dopadlo. Když už koník byl na klinice, provedl se drobný zákrok, plánovaný již dříve, a po pár dnech mi majitelka oznámila: koník může domů. Asi nikdo netuší, jak taková zpráva potěší. A to byl vlastně i poslední pacient loňského roku.

Nicméně nedlouho na to jsem byl zavolán k jinému případu, tentokrát zhoršujícímu se stavu - opět kolikovému, u chladnokrevníka. Vyrazil jsem co možná nejdříve na Znojemsko a to zřejmě bylo rozhodující. Pomohla velmi dobrá diagnostika terénního veterináře a čas, kdy se kůň dostal na kliniku. Zhruba do dvou hodin od telefonátu šel pacient na sál a pod vedením MVDr. Žerta byl odoperován. Ještě během operace se několikrát vzhledem k nepříznivé prognóze rozhodovalo o utracení, ale naděje umírá poslední. Po velmi náročné a dlouhé operaci byl kůň umístěn na pooperační oddělení. Tam však také nebylo vše, jak by si všichni přáli.

Opět velké bolesti, válení, kopání do břicha, hrozilo roztržení stehů, infekce rány. Znovu se rozhodovalo o ukončení trápení. U chladnokrevníků podle slov veterinářů všeobecně některá koliková onemocnění bývají komplikovanější, avšak tento koník všechny okolo přesvědčil, že je statečný a že se nechce vzdát. Když jsem se stavil pár dní na to na klinice v podstatě náhodou s otázkou, kdy byl koník utracen, bylo mi personálem oznámeno, že zázraky se dějí, další den se budou vytahovat stehy a koník může domů! Slova doktora Žerta, který mu dával pár procent šance... Polilo mě horko a neskonale dobrý pocit. Vzápětí na to, doslova jako by fungovala telepatie na dálku, zazvonil telefon. Volal mi majitel a chtěl domluvit přepravu domů...

Co tím chci vlastně říct?

Několik zásadních věcí. Jedna z nich, možná zásadní, je potřeba včas, dobře a hlavně zodpovědně diagnostikovat problém v terénu a zvážit možnosti řešení na místě, či zvolit raději převoz na kliniku (i vzhledem k finančním možnostem majitele). Následně mít k dispozici rychlou, ať už vlastní, nebo cizí, přepravu. V neposlední řadě je potřeba už v průběhu úvah o převozu na kliniku uvědomit personál na možný příjem pacienta. V případě, že převoz a následná léčba je jistá, informace o přibližném čase příjezdu je nezbytná k tomu, aby byl personál připraven. Nejsou totiž k dispozici všichni lékaři stále, zvláště v nočních hodinách, to si musíme všichni uvědomit. Uvedu příklad.

Před časem, kdy Koňská záchranka v podstatě začínala, dovolal se o půl druhé ráno nešťastný majitel mladého koně zřejmě v těžkém kolikovém stavu - válení, kopání do břicha, pocení, povrchní dýchání, vysoký tep, takže učebnicový akutní stav. Byli však od Kolína, takže vzhledem k tomu, že nemáme vrtulník ani deset sanitek po republice, pro nás v podstatě neřešitelné. V průběhu hovoru se zjistilo, že majitelé již několik hodin mají problém vůbec veterináře sehnat (od té doby se mnohé změnilo k lepšímu). Nicméně jsme poradili, co s koněm udělat. Naložit do prázdného přívěsu (naštěstí byl k dispozici) nastlaného hluboko pilinami, pomocí několika chlapů třeba na plachtě (pozor na nebezpečí úrazu) - v podstatě jakkoli naložit a co nejrychleji zřejmě na sál. Telefonicky jsme zajistili příjem na klinice v Heřmanově Městci, kam s koněm majitelé vzhledem ke vzdálenosti zamířili. Povedlo se. Stalo se však, že pár dní po tomto případu jsme byli postaveni veřejně na koňských diskuzích do pozice "koňská záchranka je na nic, odmítla přijet k případu". Byli bychom sami proti sobě, pokud bychom nevyjeli, že?

Ale nám jde především o řešení daného případu a pomoc koni... Na nejbližší výstavě (v Pardubicích) k nám přistoupili neznámí lidé se širokým úsměvem a se slovy: "Byli jste jediní, kteří nám opravdu pomohli, poradili co dělat, po příjezdu na kliniku to bylo jako v americkým seriálu Pohotovost - personál nachystán, koník byl rychle na sále a dostal se z toho, moc díky." Byli jsme tehdy hodně rádi za tato slova, protože ze začátku bylo málo povedených výjezdů se šťastným koncem... Naštěstí už je mnohé jinak.

Takže přeji mnoho chovatelských, soutěžních úspěchů či jen mnoho obyčejných příjemných chvil se svými koňmi třeba v lese či na hobby závodech, české reprezentaci přejeme do Normandie, aby toto území dobyli se ctí, a vlastně všem, ať vám koně jdou...

Webové stránky projektu:

www.KonskaZachranka.cz

www.horseemergency.com