Na slovíčko s mistrem Teodorem Barthem nejen o přehlídkových soutěžních disciplínách
Dnes si v rámci našeho zapřahacího seriálu řekneme pár slov o přehlídkových soutěžních disciplínách, které jsou vypisovány pro některá plemena. A nejen o přehlídkovém vozatajství jsem si povídala s několikanásobným nizozemským mistrem a světovým šampionem panem Teodorem Barthem, který pro vás má dokonce vzkaz!
Přehlídkové soutěžní disciplíny se vypisují pro některá plemena kočárových koní nebo pro plemena, která mají dispozice právě v těchto disciplínách vynikat. V Evropě patří mezi plemena, pro která je přehlídková zápřež typickým způsobem využití, hackney horse a hackney pony, nizozemský KWPN vedený v registru původních gelderlandských koní nebo všechny sekce velšských pony a kob. Setkat se ale můžeme v různých typech přehlídkových soutěží v zápřeži i s koňmi frískými či arabskými, španělskými a s většinou původních britských plemen. V Americe je pak typickým představitelem přehlídkového vozatajství americký jezdecký kůň neboli saddlebred a plemeno morgan. V přehlídkových zápřežích můžeme vidět ale také například plemeno americký miniaturní kůň a to samozřejmě nejen v Americe, ale i v Evropě.
V těchto soutěžích se posuzují především klusové schopnosti koně v zápřeži, jeho mechanika pohybu, celkový estetický dojem ze spřežení a souhra, kterou má vozataj a jeho kůň. Dojem z těchto předvedení je obvykle po všech stránkách oslnivý, a proto jsou tato spřežení často zvána jako doprovodný program sportovních soutěží mezinárodního formátu či významných společenských událostí.
S přehlídkovým vozatajstvím na vysoké úrovni se v České republice ještě nemáme příležitost pravidelně setkávat. Tyto disciplíny jsou zde stále ještě "v plenkách" a přehlídková zápřež dle platných pravidel byla veřejnosti prezentována pouze při příležitosti Mezinárodní přehlídky původních britských plemen, která se koná v rámci mezinárodní výstavy Koně v akci v Pardubicích.
Historicky první návštěvou mezinárodně úspěšných přehlídkových spřežení v ČR byla prezentace mistrovských spřežení nizozemské stáje pana Adriese de Geuse. Stal Kaszicht přivezla v roce 2014 do České republiky dva držitele nejvyšších titulů z přehlídkových soutěží, několikanásobné světové šampiony, plemenné hřebce Zelhemshoeve Wesly a Bruinderink's Arno, a předvedla je na Mezinárodní výstavě Koně v akci v Pardubicích. Oba tito hřebci byli trénováni, jeden z nich zde i předveden, několikanásobným mistrem Nizozemí a světovým šampionem, panem Teodorem Barthem.
A právě tohoto nesmírně milého, charismatického muže jsem tedy požádala o pár slov na téma přehlídkových soutěžních disciplín. Třeba některý ze čtenářů EQUICHANNELu najde díky tomuto rozhovoru nejen inspiraci, ale i svou vozatajskou cestu.
Teo, víš jak a kde se rodí láska k vozatajství? :) Co právě tebe dovedlo ke koním v zápřeži?
Já jsem měl to štěstí, že jsem s koňmi vyrůstal. Byli součástí mého života od nejútlejšího dětství. Můj otec měl chov holandských teplokrevníků a také se docela intenzivně zajímal o chov plemene welsh mountain pony. Jako kluk jsem ale žil fotbalem a koně pro mě příliš mnoho neznamenali. V osmnácti letech jsem ale s fotbalem skončil a tehdy mi můj dědeček daroval mého prvního poníka - klisnu shetland pony. Tato klisna pravděpodobně nastartovala mou chovatelskou vášeň – dala mi za svůj život sedmnáct hříbat! Dědeček pracoval s koňmi na velké farmě a byl to on, kdo mě naučil všechno, co o koních dnes vím. Dědeček byl také ten, který zakoupil první pár poníků, s nimiž jsem objevil svět vozatajství. Právě tito dva shetlandští pony všechno, co se týká zapřahání v mém životě, začali. Myslím tedy, že můj dědeček byl pro mě po všech stránkách velmi důležitý! :)
Se "seriózním" vozatajstvím jsem ale začal až v roce 1978 a mým partnerem byl ryzák Gerco – hřebec welsh mountain pony. Právě s ním začaly všechny mé vozatajské úspěchy.
Dnes ale upřednostňuješ plemeno welsh pony of cob type. Proč tě právě toto plemeno tolik okouzlilo?
Welsh pony of cob type je konec dlouhé cesty. Mám rád všechny velšské koně, kteří mají typický a kvalitní pohyb, jsou dostatečně výrazní a mají dobrou kostru. Miluji jejich charakter. Ten je neopakovatelný a mají ho zkrátka všichni. Nepreferuji ale sekci B – welsh pony, kde mi právě tyto kvalitativní znaky chybí. Miluji z celého srdce welsh mountain pony, ale welsh pony of cob type jsou větší a silnější, což je pro velkého člověka, jako jsem já, nesporně výhoda. A moje cesta k sekci C?
Na Mezinárodní velšské výstavě v Aachenu, kde jsem zapřahal Cheryl Mace (Northleach Stud), mi byl nabídnut k prodeji vítězný hřebec sekce C, Tyngwndwn Tiger, jehož projev a charisma na mne velmi zapůsobily. Bohužel pro Holandskou plemennou knihu měl na tu dobu příliš mnoho bílých odznaků. Do Holandska nebyl tehdy ještě žádný welsh pony of cob type importován, neexistoval ještě žádný holandský chovatel tohoto plemene.
Právě na této výstavě jsem se setkal s panem Henk van Dijkem, který mi tehdy řekl o plném bratru Tigera, hřebci Tyngwndwn Master. S panem Henk van Dijkem jsme se spřátelili a já nikdy nezapomenu na neobyčejnou cestu do Walesu, kterou jsme společně absolvovali a na jejímž konci jsem se stal majitelem hřebce Tyngwndwn Master. Tento hřebec mi učaroval, přestože všechny celní peripetie kolem jeho vývozu do Holandska mě málem stály infarkt! :)
Dnes mohu bez nadsázky říci, že jsem stále, i po tolika letech, zcela fascinovaný plemenem welsh pony of cob type. Z mého pohledu jsou v zápřeži zcela nepřekonatelní. Přiznám se ale, že rád zapřahám i welsh mountain pony. Koneckonců, nejvýznamnější úspěchy jsem v posledních letech měl právě se sekcí A.
Po letech, které jsem věnoval chovu a práci s velšskými pony a kob, mohu zodpovědně říci ještě toto. Velští pony a cob jsou nejen výjimečně univerzální ve svém využití, ale také poměrně nenároční na podmínky, ve kterých chováte nebo své koně trénujete. Velšská plemena jsou rozšířena a velmi oblíbena po celém světě a to nejen pro svůj nádherný exteriér, výjimečný charakter, zdraví a dlouhověkost, ale také proto, že nabízí alternativu těm, kteří nedisponují velkými finančními prostředky, rozsáhlými a kvalitními pastvinami a nadstandardními jezdeckými areály. Velšská plemena jsou často schopna plnit sportovní očekávání a sny i náročným vozatajům a díky své plemenné variabilitě mohou v mnoha případech velmi dobře konkurovat i teplokrevným koním v FEI sportu. K vašemu úspěchu může stačit, máte-li dostatek lásky pro své koně a trpělivě počkáte na výsledky své práce.
Tvojí doménou je, již po celá desetiletí, přehlídkové vozatajství. Nepřemýšlel jsi někdy o klasických FEI disciplínách spřežení?
Přemýšlel, ale výsledkem bylo ne. Nechtělo se mi. Pokud se rozhodnete dělat FEI sport, nemůžete být svým vlastním pánem. Všeho, co k těmto disciplínám nezbytně nutně potřebujete, je příliš: Potřebujete příliš mnoho lidí, příliš mnoho peněz, příliš mnoho času... potřebujete příliš drahá auta, příliš mnoho výstroje, je to zkrátka příliš nákladné. Chci být v situaci, kdy mi stačí jeden ošetřovatel a nebudu potřebovat nic moc dalšího.
Show zápřah je také pro koně méně namáhavý a je bezpečnější, což pro mne znamená, že mi můj kůň bude partnerem - s velkou pravděpodobností - po celé dlouhé roky. Mám rád, když práce s koněm je čistá a upřímná. Pokouším se být se svým koněm v harmonii a rovnováze. Mně osobně nic nepřináší uspěchané řezání rohů v maratonech a parkurech spřežení. Miluji své koně a chci jim být blízko, pokud letí bezhlavě kupředu, chybí mi kontakt. V adrenalinu těchto soutěží ztrácím důvod, proč své koně zapřahám.
Měl bys nějaké obecné rady, jak s koněm v zápřeži pracovat?
Nevím jestli slovo "obecné" je na místě... Nikdy nepracujte dlouho, ale pracujte často. Nejlépe alespoň každý druhý den a buďte nápadití, aby se s vámi vaši koně nezačali nudit. Buďte opatrní a dobře vnímejte, co chce váš kůň udělat a co udělat může. Přemýšlejte o koni, kterého máte před sebou. Jedná se o syrového koně z pastvin, nebo je zvyklý na kontakt s lidmi? Má ke mně důvěru? Už přišel čas, abych ho mohl požádat o spolupráci?
Speciálně kůň pro show zápřah by měl být sám o sobě výrazná osobnost, ale musí se také chtít učit. Musí být ochotný se podvolit tlaku a dělat to, co je od něj požadováno. To vše potřebuje nějaký čas. Nikdy koně nevystavujte nepřiměřenému tlaku, nikdy nebuďte hrubí.
A pamatujte také na to, že i v případě, že kůň udělá určitou věc správně, naznačí, že všechno je v pořádku, vy mu nikdy nemůžete bezmezně věřit. I přes to, že z něho máte velmi dobrý pocit, může se stát, že vás překvapí a uteče z „místa činu“.
Při výcviku musíte postupovat lekci za lekcí, od jednoduchého ke složitému. Všichni víme, že existuje mnoho „urychlujících metod“, které jsou smutnou praxí v show zapřahání, ale to není nic, co bych schvaloval nebo aplikoval. O těchto praktikách, dnes sice již většinou nezákonných, přesto ale mnohde užívaných, ani nechtějte nic vědět. Nikdy neuvažujte o jejich aplikaci. Nehledejte na internetu rady, jak obejít poctivou práci. Výsledkem všech těchto "instantních" a hrubých metod bývá vyděšený, nespolehlivý kůň, který není schopný se uvolnit a spolupracovat. Takto trénovaný kůň se může stát nebezpečným nebo i agresivním.
Ovšem je nesporně pravda, že také špatná aplikace správných metod končí často stejně. Právě proto je nezbytně třeba mít pro svého koně dostatek citu a porozumění. Musíte odhadnout, co váš kůň "unese" a co už ne. Není to jednoduché, to je pravda, protože je to hodně o zkušenostech a praxi. Pokud tedy začínáte, čtěte ve svém koni. On je slabikář, který vám řekne, jestli to všechno děláte správně. Každá krize, ještě před tím, než vypukne, rozsvítí varovná světla a vy máte čas, když je vidíte, couvnout ve svých požadavcích. Takže... zabývejte se tedy nejen tím, co chcete vy, ale i tím, co chce (a může) váš kůň.
Když budete ke svému koni spravedliví a budete s ním mít vybudovaný dobrý vztah, není třeba hledat „návody“, jak s ním pracovat! Oni sami vám řeknou, co bude dál... Klíčový je trénink, trénink a zase trénink. Chce to čas, rok, dva nebo i tři. Věřte tomu, co děláte a procvičujte to, co umíte. Na závody choďte vyhrávat, ale ne za každou cenu. Můj dědeček se mě vždycky ptal: "Jací byli koně na závodech?“. Nikdy se nezeptal: „Vyhrál jsi?“ A to je pro mě základ a podstata.
Všem českým příznivcům vozatajství bych chtěl vzkázat: Pečujte dobře o svá zvířata a zapřahejte je s láskou, protože jinak si to neužijete!
Celý život pracuješ s plemeny, která jsou velmi temperamentní, a také s plemennými hřebci. S oběma těmito kategoriemi nemusí vždy všechno jít snadno, rychle a bezpečně. Měl bys nějaký typ, jak předcházet problémům?
Koně nikdy nebyli mojí profesí, což považuji za svoji výhru v loterii. Nikdy jsem nemusel nikam spěchat, nikomu se zodpovídat a mohl jsem tedy poslouchat jenom své srdce. Často se v mojí stáji ocitli úplně "zelení" koně, koně, kterým byli tři, čtyři roky a neuměli vůbec nic. Nejen že neznali ohlávku a vodítko, neznali ani člověka. Běhali si celé roky po kopcích Walesu, jak je pánbůh stvořil. Pokud vůbec měli nějakou zkušenost s "civilizací", obvykle ne právě pozitivní. Můj recept na spolehlivého koně je jen jeden. Dejte mu srdce a čas. Když jsem přivezl vyděšené mladé koně z pastvin, seděl jsem třeba celé dlouhé hodiny u nich v boxe a četl si knihu nebo když byli v malém výběhu u domu, opravoval jsem staré kočáry tak, aby mě viděli a slyšeli. Mohli tak přímým pozorováním zjistit, že nejsem nebezpečný, ale naopak velmi zajímavý člověk! :)
V každém případě je potřeba, abyste o svém koni opravdu přemýšleli. Dokud kůň není perfektně ovladatelný, emociálně vyrovnaný a nezná slovní povely, nemůžeme ani náhodou uvažovat o tom, že ho připřáhneme ke kočáru. Temperamentních koní se to týká dvojnásob. Možná by to šlo ve Walesu, ale rozhodně ne v Nizozemí. Kolem vás je tady příliš mnoho nebezpečí, příliš mnoho aut, lidí, překážek a plotů. Každá nesrovnalost mezi koněm a vozatajem musí zákonitě končit tragédií. Vše, co není bezpečné, je nebezpečné. Takže musíte mít opravdu skvělý vztah s koněm, kterého zapřaháte. Váš kůň musí být ochoten slyšet každé vaše slovo a to i kdyby hořelo, i kdyby bylo krupobití. Bez vztahu a vzájemné důvěry to prostě nejde.
Pokud hledáme koně vhodného pro přehlídkové vozatajství a chceme právě velšské plemeno, na co bychom se při jeho výběru měli zaměřit? Existují konkrétní linie produkující koně vhodné pro show?
Ano, existují rodiny a linie, které produkují koně vhodné pro show zápřah. Naším cílem by ale neměl být „hackney/welsh“. Pro zápřah potřebujeme velše, který má vysokou akci a velmi prostorné, výrazné chody. Chceme pohyb koní z linií Nebo, Thorneyside, Aston (například Aston Superstar byl velmi speciální pony) a pak také třeba koně z hřebčína Dyfrdwy.
Měli bychom hledat ponyho nebo koba s přirozeně vysoko nasazeným krkem, velmi lehkého pohybu a poněkud delšího rámce. Toto umožňuje koni větší flexibilitu a lepší podsazení zadních končetin. Akci je také možné zlepšit a trénovat na kavaletách nebo lonžováním, ale zde je důležitý předpoklad, že skutečně víte, jak na to. V každém případě je jednodušší a lepší mít koně, který je excelentní akcí vybaven od přírody.
Teo, děkuji ti za rozhovor i za vše, co jsi udělal pro české vozataje jako lektor vzdělávacích seminářů.
Galerie
Jste obdivovateli historických kočárů? Pak přijměte pozvání na přednášku předního českého odborníka na historické kočáry pana Milana Nováka, nazvanou…
Josefkol 2023
Mezinárodní sraz mistrů řemesla kolářského a kočárnického, přehlídka kočárů a mistrů opratí Josefkol 2023 se v letošním roce bude konat 22. a 23.…