Míšo, jak byste odpověděla na to, kdo je Michala Caklová?

Omlouvám se za smích! :) Ale první, co mi bleskově prolétlo hlavou, byla jasná odpověď: Blázen! Který jen miluje svého koně…

A podrobněji?

To je tak, když si vaše duše vybere koně… Vybere si svého vysněného koně a spřízněnou duši. A když ten poklad přijede, tak se začnou teprve dít věci. A to takové, které by si člověk ani v tom nejhorším snu nepředstavoval.

Tehdy mě ovšem vůbec nenapadlo, že sáhnout si na dno může být začátek něčeho krásného.

Začátek příběhu Perfect Equi…

Chcete ho slyšet? Možná to ale bude na román :)

Jen vyprávějte!

Psal se rok 2016, kdy mi na podzim vstoupil do života můj dlouho očekávaný, vytoužený lusitánský chlapeček – Jalisco. Rok jsem hledala koně a 2x jsem měla v ČR koně kupovat, ale vždy se něco stalo a z koupě sešlo. Jednou jsem už měla i podepsanou kupní smlouvu a složenou zálohu – a nic. Telefon, že koně nakonec nechali někomu, kdo si ho hned odvezl. Začínala jsem mít podezření, že jsem asi prokletá nebo co a že vlastního koně mít nemám. A najednou se objevil TEN inzerát… osudový inzerát v portugalské inzerci, kde bylo hříbě krásné, ale na mě moc malé a moc klabonosé a také jsem nechtěla šimla! Ale pořád mě k němu něco strašně přitahovalo. Až jsem cítila, že to není normální a zkusím tedy napsat SMS.

A vše šlo absolutně jako po másle. Koně jsem koupila, jen jsem musela 3 měsíce počkat na vyřízení pasu. Celou tu dobu jsem si podle fotek a nových videí představovala, jaký asi tak koník bude. Potom přišly fotky přímo z nakládky – a na nich zakrslý, obtloustlý a ne zrovna hezký „pony“… :) To byly 3 dny strachu a pochybností!

Nikdy nezapomenu na ten pocit, když dorazili a já ho poprvé spatřila – bylo půl desáté večer, absolutní tma a jediné světlo svítilo nad ním. Stál tam v autě, vyděšený, ale hrdý, překrásný, neměla jsem slov… V tu chvíli jsem téměř oněměla tou krásou a štěstím.

Jenže svět musí být v rovnováze – a tak k Jing patří vždy i Jang. Hned druhý den jsem dostala trochu sprchu. Alí se mě snažil celkem rázně zastrašovat, například se rozebíhal v boxe proti mně s ušima nalepenýma na krku. Přičítala jsem to stresu z transportu a změny prostředí. A doufala, že to bude dobré…

Jak dny plynuly, tak se Alí skutečně začal měnit před očima a já byla zamilovaná čím dál víc. Byl neskutečný, úžasný a já byla šťastná jako malé děcko!

No a jsme zase u té rovnováhy, že. :) Kterou jsem svým extrémním štěstím rozhodila – a přišly první zdravotní problémy. Takže i první rozbory krve, kterých mám teď už slušnou sbírku.

V té době jsem krmila jednu značku krmiva, vybírala jsem z těch nej. Nedobré výsledky krve jsem řešila s distributorem. A bylo mi řečeno, že jejich krmivem tohle není, že problém bude někde u koně.

To byl ten okamžik, kdy jsem se začala zajímat o výživu koní.

Jalisco, jako mnozí importovaní koně, vám následně pěkně zamotal hlavu, že?

Ano, a to doslova. Byla jsem na operaci s kolenem, takže jsem se u něj chvíli neukázala. Během té doby mému drahému, mladému hřebci přecvaklo v hlavě. Nedostatkem pohybu netrpěl, žil 24/7 venku, od začátku měl u sebe dokonce kamaráda a péče o něj ze strany ustajovatelky byla dobrá, takže jsem nemusela mít strach ani v době mé nepřítomnosti. Zřejmě neprostál svůj testosteron, kterého měl hafo na svůj věk.

V ten den, kdy jsem za ním celá šťastná konečně zase přišla, jsem od něj odjížděla rovnou do nemocnice, jelikož mi ublížil při sundávání deky… 6 stehů na hlavě, proto jsem říkala, že mi zamotal hlavu doslova. :) Zachránila mě velmi tlustá zimní čepice.

Z kontaktního koníka, který miloval lidi, se ze dne na den stal kůň, co si držel od ostatních odstup a byl nebezpečný. Prostě takový, jaký byl ty první dny po příjezdu. Okamžitě se řešila kastrace. Po zákroku se objevily komplikace v podobě zánětu a ten trval celý měsíc! Navíc byl Alí na ošetřování velmi náročný – zlý. Věřila jsem ale, že zdravotně jde jen o náhodu, může se stát…

Jenže následně během roku přišly další a další zdravotní problémy. Měla jsem najednou koně, který klkal, přestal se hýbat, ostatní lidi museli být opatrní v jeho přítomnosti, od nich mu vadilo i to, že na něj vůbec sahají, i když ho chtěli jen pohladit. Což se u mě nedělo, ale i tak jsem ze sebe musela dělat někoho úplně jiného, aby bylo možné s ním fungovat. Nezažil totiž stádo a než přijel, tak byl 8 měsíců sám. Takže se nikdy nikomu nepodřizoval. U mě mezi koňmi byl vždy kápo, i když na to psychicky neměl. A raději by se nechal zabít, než aby ustoupil.

Byl velmi drsný. Neměl ani zdraví, ani charakter. Ale i přes to všechno jsem věřila, že někde uvnitř je ten báječný kluk, kterého jsem (byť chvíli) zažila. Že jen neví, co má sám se sebou dělat. A také jsem vůči němu stále cítila lásku… A zároveň strach. Strach z toho, jak by skončil, kdybych ho dala pryč. Nebo jak by kvůli tomu, že já se chci zbavit takového koně, mohl dopadnout někdo jiný. Takže i přes doporučení mých blízkých kamarádek, ať se ho zbavím, jsem to neudělala a řekla si, že to musím zvládnout.

Trvalo to rok a půl, bylo to strašně těžké, ale skutečně jednou přišlo to ,,CVAK“ – a já měla báječného koně. Chování vyřešeno, ale zdraví, to byly pořád pekelné zkoušky.

S čím vším jste se zdravotně potýkali?

Otoky končetin bez zjištěné příčiny, již zmíněný měsíc trvající zánět po kastraci, volná kolena, měl všude hnisavé boláčky od každého klíštěte a hmyzu, v létě i olysanou hlavu, dermatofilóza na podzim, kdy měl strupy od kohoutku až po záď. Také mi jednoho dne přišel naproti po třech a dle videa se paní doktorka vyděsila, že ta přední noha je snad zlomená, jen ji tahal po zemi. Potom další operace – vyndání čipu ze spěnkového kloubu (na německé klinice), po pár dnech následoval další pobyt na klinice, protože po laparoskopii se rozjela flegmóna. Kvůli bezpečnosti lidí musel být často sedován + 2x celková anestezie, velké množství antibiotik, takže imunita naprosto KO. Kopyta šla do háje…

A bohužel se také přišlo na to, že mé hříbě přijelo s melanomy, což pro mě byla naprosto nová zkušenost. Nikdy jsem se s touto problematikou osobně nesetkala a nenapadlo mě, že už tak mladý kůň může mít melanomy. A dokonce spoustu melanomů, jenže to nebylo možné zjistit dřív. Přijel velmi chlupatý a následně, když nemáte ty zkušenosti, tak po něčem takovém cíleně nepátráte. A bouličky měl neustále, od klíšťat, hmyzu. A dívat se mu pod ocas rozhodně nebylo bezpečné. Na klinice vykopal doktorku i s teploměrem. Takže v době, kdy to už bezpečné bylo a mohla jsem provést podrobné ohledání celého těla, zjistilo se, že má melanomy snad všude – od huby až po spěnkový kloub na zadní noze. Což pro mě byl opravdu šok, vždyť byl ještě dítě!

Máme za sebou také vředy, průjmy, bezdůvodné horečky, špatné jaterní testy, koliky. První kolika byla tak silná, že jsem si myslela, že o něj přijdu. Že přišel ten den, kdy se už musíme rozloučit. Bylo to hrozné, udělal 3 kroky a upadl na zem. Takže dostat ho z výběhu bylo náročné. Potom, když ležel na zemi na jízdárně už zabalený v dekách, aby neprochladnul, a měl velké bolesti, jen jsem seděla na zemi vedle něj, bezmocná, hladila jsem ho po žuchvách a snažila jsem se být z hluboké lásky k němu co nejklidnější. Byli jsme naprosto propojení a já bych mu svým pláčem a smutkem strašně ublížila. Věděla jsem, že to pro něj musím udělat a držet ho, že složit se můžu potom. Říkala jsem mu: „Vydrž, miláčku, za chvíli bude dobře!“ A to jsem myslela, ať to dopadne jakkoliv, ale že už ho nic nebude bolet.

Byli jsme v tom sami, protože nebylo možné sehnat veterináře a když se to po půl hodině volání od čerta k ďáblu povedlo, neměl možnost přijet hned, ale až za hodinu a půl. Naštěstí to ale nebyl ještě ten čas a Alíček zůstal se mnou. Když přijel večer doktor, Alíček stál vedle mě a nelehal si. A ač mu evidentně nebylo ještě dobře, tak by za mnou ochotně šel na kraj světa.

Sáhla jsem si skutečně na dno. Nevěřila jsem po tom všem, že se někdy dočkám toho, jak bude vypadat jako dospělý… A tam přišel ten impulz. Osud nás ještě nechtěl rozdělit, on měl v plánu úplně něco jiného. Takže jsem následovala svůj vnitřní hlas…

Jak se následuje vnitřní hlas v podání Michaly Caklové?

Věděla jsem, že musím podpořit jeho imunitu a nakrmit tělo bez zbytečné zátěže. Takže jsem stála před problémem, že sestavená krmná dávka je sice krásná a zdravá, obsahuje bílkovinné komponenty, tuky, spirulinu a další věci, které by měly být bohaté na přírodní vitamíny a minerály, dodávala jsem i kúry selenu s éčkem a už i pracoval pod sedlem. Ale jeho kondice a fyzický stav tomu neodpovídaly. Pochopila jsem, že bez kvalitní a kompletní minerálky prostě krmná dávka naplno fungovat nebude.

Hledala jsem tedy za prvé dobrou vitamino-minerální směs, za druhé něco funkčního na kopyta a za třetí speciálku zaměřenou na svaly. Hmm, to bude sakra drahá záležitost, ale co už…

Začala jsem minerálkou, že až potom budu řešit ostatní doplňky. Jenže nic, kde bych si řekla „tohle je ono, to je fakt skvělé!“, jsem nenalezla. Musela jsem se smířit s nákupem a podáváním kompromisu…

Jenže po nasazení minerálky Alíčkovo oslabené tělo jasně ukázalo, že kompromisy nejsou ta cesta a že jsou věci, které do těla nepatří, i když zdravým koním nevadí. Měl ošklivou alergickou reakci na obsažené konzervanty. Jedna boule vedle druhé z obou stran krku, vypadalo to děsivě…

Zoufalá, naštvaná, smutná a odhodlaná jsem udělala zásadní rozhodnutí – je na čase, abych měla vše ve svých rukách! Zrodila se tedy myšlenka produktu, který by obsahoval to, co do té doby majitelé koní museli nakupovat ve 3 kyblíčcích. Takové 3 v 1.

A tak začal vznikat Perfect.

Jak vývoj krmného doplňku probíhá? Musí to být náročný běh na dlouhou trať, vezmu-li v úvahu i nutné papírování, schvalování, čekání, …?

Absolutně jsem netušila, do čeho se pouštím a jak moc to bude náročné. Ale Alího zdraví pro mě bylo tou nejsilnější motivací, kterou jsem mohla mít.

Když jsem se o tom bavila se svými kamarádkami, byly nadšené a okamžitě všechny chtěly takový výrobek pro své koníky také… Což bylo moc fajn, protože dávku pro jediného koně by mi nikdo nevyrobil, ale nás bylo nakonec hodně.

Následovala velká spousta práce a probdělých nocí, kdy jsem chodila spát i v půl 3 ráno a v půl 7 jsem už vstávala, abych vypravila syna do školy. Vznikla první receptura… ta vypadala krásně na papíře, ale vyrobit nešla. Takže zase další úpravy, až mi konečně od firmy, kterou jsem si k namíchání receptury vybrala, přišel verdikt: toto je možné.

Na tomto místě musím zmínit ještě jednu dušičku, díky které je Perfect k dispozici všem, ne jen omezenému okruhu lidí. Tou duší je má milovaná kamarádka Zuzanka. To ona mi totiž tenkrát řekla: „Mišáčku, když už sis s tím dala takovou práci a bude to existovat, tak proč nedáš šanci i ostatním lidem a jejich koníkům? Vždyť oni si taky zaslouží něco skvělého, co nebude stát ještě k tomu majlant.“

Takže se tak stalo. Nejdřív jsem ale nechala vyrobit zkušební Perfect, který testovalo 10 koní, abych věděla, jestli ho budou žrát a hlavně jestli funguje. Protože pořád mi šlo především o pomoc Alíčkovi.

A povedlo se – testy na něm (i ostatních) byly velmi úspěšné, ukázaly naprosto skvělé výsledky!

Našly se i slabiny?

Jedinou věcí, která nebyla super, byla chuť. :) Nicméně vytvořit bonbón nebyl cíl. A mezi deseti koňmi se nenašel žádný, který by Perfect vyloženě odmítal. Dva koně jen potřebovali přidat navíc něco dobrého, aby byli ochotní to zbaštit. Což jsem neviděla a nevidím jako problém. Jak lidi, tak i koně mají své chutě a většinou se to skutečně dá nějak vymyslet. I když výjimka vždy potvrzuje pravidlo, to je jasné. Takže se určitě najde malé množství koní, kteří Perfect přijímat nebudou. Ale také jsou mezi koňmi tací, co ho lížou s radostí i samotný.

Po otestování Perfectu přišla pro mě další novinka, a to udělat si e-shop. Kdybych tušila, co mě čeká, tak bych se do toho nikdy sama nepustila! Doma jsem neměla moc podporu, manžel vnímal, že si dělám něco pro svého koně a pro mé kamarádky a ztrácím kvůli tomu až příliš mnoho času a ještě se ničím. Musím se přiznat, že v kombinaci s mou prací (hypoteční specialista) a domácností toto bylo opravdu vražedné a následně jsem z vyčerpání onemocněla. Naštěstí jen nějaká viróza, ale držela se mě velmi dlouho.

Perfect tedy v dubnu 2019 oficiálně spatřil světlo světa a nechala jsem ho žít svým vlastním životem. Jen jsem dala možnost lidem pořídit ho jejich čtyřnohým parťákům. A ti po zkušenosti produkt doporučili dál…

Následně začaly chodit fotografie od zákazníků a děkovné dopisy. Radost lidí mě hřála na srdci a věděla jsem, že všechno to úsilí stálo za to.

Nikoho z nás tehdy vůbec nenapadlo, že jednou bude Perfect uznávaný nejlepšími výživáři a veterináři. Nesmírně a s velkou pokorou mě těší, když slyším i od kritiků, že je vidět, že nad tímto produktem někdo skutečně přemýšlel.

Jak je na tom Alíček dnes, po téměř 3 letech užívání Perfectu?

Je díky Perfectu krásný, imunita se mu hodně zlepšila, po klíšťatech a hmyzu nic nehnisá, obecně se rány dobře hojí, v létě není olysaný, svalová hmota jde s prací velmi rychle nahoru. Když nepracuje, tak už nikdy není až tak opadlý, jako byl před Perfectem, i když pracoval. Rohovina je kvalitní a leskne se. Srst ovšem ne – je bílý a je prase! :)

Nemá už ani koliky. Na čemž se samozřejmě podílí celková krmná dávka a management. Veterináře jsem musela volat za téměř rok a tři čtvrtě pouze na očkování a na zuby. Pro nás naprosto neuvěřitelné…

I přes rostoucí a přibývající melanomy jsem se dočkala jeho dospělosti a nádherné kondice. Což by mě s jeho stavem nikdy ani nenapadlo. A ještě je to nejlepší přítel s báječnou povahou.

Když před 5 lety přijel, vůbec jsem netušila, jak moc mi tenhle nemocný, sebevědomý mladík změní život. A jak moc změní mě.

Jak vás to celé změnilo, Míšo, rozvedete to pro čtenáře víc?

Když člověk zažije špatné věci, tak si dokáže uvědomit skutečné priority a často dojde k celkové změně vnitřního nastavení a vnímání všeho. Záleží, jak moc člověk dostane na frak. Čím víc, tím větší efekt to má. :) Proto vše zlé je vždy k něčemu dobré… Protože to posouvá naši duši tím správným směrem. A já jsem šťastná. Můžu pomáhat lidem s jejich koníky a to dvěma způsoby. Jedním je pomoc z pozice „trenéra“, nebo já bych spíš řekla průvodce společným vztahem mezi člověkem a jeho koněm, který je pro ně někdy komplikovaný. Druhým je pomoc prostřednictvím Perfectu. Mohu sledovat, jak staříčci rozkvétají, jak sportovní koně podávají lepší výkony, jak se koně na Perfectu mění fyzicky i psychicky. Opravdu kvalitní minerálně-vitaminový doplněk dokáže divy.

Je to úžasné a jsem za to neskutečně vděčná.

Mnozí váš výrobek srovnávají s další populární minerálkou – Mustang Trace. Cítíte ji jako konkurenci?

Konkurence je svým způsobem naprosto každý výživový doplněk pro koně, který na trhu je. Ale toto slovo je pro mě trochu cizí, protože Perfect vnímám a stále budu vnímat spíš jako poslání než jako komerční produkt.

Perfect totiž vznikl z velké lásky a úcty a už tím bude vždy jiný a jedinečný svým složením.

Zrovna tak je jasné, že se budou objevovat nové produkty, co se třeba budou snažit Perfectu přiblížit nebo budou výrobci své stávající upravovat. Ale to tak je a to já neřeším. Perfect je totiž jen jeden.

A také vím, že naprosto každý komponent, který Perfect obsahuje, je tam z nějakého důvodu a i dané množství je tam z nějakého důvodu. A nejde to jen tak nahradit, jako třeba přidat kvasnice. Tak to úplně nefunguje.

Mustang Trace je produkt zaměřený primárně na kopyta.

Perfect Equi je produkt komplexní, se zcela výjimečnou recepturou.

Tyto dva krmné doplňky jsou odlišné, i když PE také na kopyta funguje skvěle. Nicméně je potřeba si uvědomit, že z MT prostě nejde udělat PE tím, že se do krmení něco přidá. Jak si lidé často mylně myslí.

Ale rozhodně mají své místo na trhu oba produkty. I jiné produkty. Jen majitelé musí vědět, proč vlastně určitý doplněk kupují, co od toho očekávají, pro jakého koníka má být a co za své peníze chtějí dostat. A podle toho vybrat.

Nebo na to nemusí být sami a mohou se poradit s dobrým výživářem.

Co je podle vás největší předností Perfect Equi, proč má takový úspěch?

Jeho předností je právě jeho jedinečná receptura a vyváženost. A také nízká cena vzhledem ke kvalitám.

A úspěch má jednoduše z toho důvodu, že funguje. :)

 

Míšo, moc děkuji za ochotné popovídání a za celý tým EQUICHANNELu přeji hodně zdraví Alímu i vám. A také mnoho spokojených koní po celé republice.

 

Na úplný závěr mě Míša poprosila o prostor pro poděkování – tady je:

Ráda bych poděkovala kolegům z Mikrop Čebín, kteří mají „tu čest“ můj Perfect míchat. :) To byl samozřejmě vtip! :) Mám je velmi ráda a děkuji za vše!

Dále bych chtěla poděkovat mým báječným zákazníkům, vaše radost je totiž i moje radost. Často si s někým telefonuji a vždy mám pocit, jako bychom byli přátelé několik let.

Mým nejbližším kamarádkám za podporu a sdílení radosti.

Mému milovanému muži naopak za nepodporu při vzniku Perfectu, protože teď mu to můžu oplatit – musí se mnou balit balíky! :) Děkuji, lásko, za velikou pomoc.

No a samozřejmě Alíčkovi za všechna ta trápení, ale i neuvěřitelně krásné zážitky. Lépe jsem si vybrat nemohla! I když je jasné, že on si vybral mě. Já totiž šimla fakt nechtěla! :) On mě obohatil za těch 5 let o tolik zkušeností, co by jiný nestihl za celý život – a pokračuje v tom samozřejmě dál. A ještě prozradím jednu věc – Alíček asi něco chystá, těšte se! ;)