Domestikace oslů, která začala asi před 6 000 lety, významně zasáhla do kultur kočovných pastevců i vývoje starověkých států. Osli jsou mimořádně nenáročná zvířata adaptovaná na chudý pouštní ekosystém. Jejich schopnost přežít a pracovat i v mimořádně nehostinných podmínkách a nést i velmi těžká břemena změnila historii, umožnila pastevců pohybovat se se svými stády rychleji a na větší vzdálenosti. Domestikace osla také zajistila distribuci potravin v rodícím se egyptském státě a rozšířila vnitrozemský obchod v Africe a západní Asii. Ostatně osli a mezci jsou i dnes nepostradatelnými pomocníky v chudých částech světa.

Není tedy divu, že i ve vyprahlém Blízkém východě, rodišti Spasitele, byl osel symbolem oddanosti, poslušnosti a pokory, a později pak také Ježíšovy královské moci.

Motiv osla, který spolu s volem zahřívá svým dechem v betlémských jeslích novorozeného Ježíška, přestože ho zmiňují jen apokryfní evangelia, tedy zřejmě není motivem nahodilým.

Osel…křesťanský symbol

Osel je ostatně v bibli zmiňován opakovaně. Přestože Izraelité pokládali osla za zvíře nečisté, tudíž nesměl být požíván a ani obětován, velmi si ho vážili. A to jistě souviselo nejen s jeho cennými užitkovými vlastnostmi, ale i kulturně historickými konotacemi.

Vysoký společenský status měl totiž osel již v období předdynastického Egypta. Egypťané osly uctívali. Což doložil i archeologický objev, který se v roce 2002 uskutečnil v Abydosu, vzdáleném asi 500 kilometrů od Káhiry. Ve třech zděných hrobkách zde bylo nalezeno deset kosterních pozůstatků oslů, které byly pohřbeny asi tři tisíce let před naším letopočtem. Zvířata byla nalezena v centrální části nekropole, která je vyhrazena vysoce postaveným příslušníkům dvora a zvířatům významně spojeným s kultem některého z božstev nebo spojených s uctíváním faraona. Právě z této výsady lze tedy vyvodit, že v tomto období měl osel v Egyptě mimořádný společenský význam. Je proto nasnadě, že tento status oslů byl převzat i Izraelity.

Osel…a Narození Páně

Scéna Narození Páně, jejíž součástí je dnes trochu přehlížená figura osla nahlížejícího do kolébky, má zřejmě i esoterický význam, který již není obecně dobře známý.

V raném křesťanství byla nauka Ježíše Krista ještě často chápána v souvislosti s okultními naukami. Osel byl v období nástupu křesťanského náboženství vnímán rovněž jako symbol fyzického těla. Ježíš se ve společnosti osla nejen narodil (fyzicky se zrodil), ale právě na jeho hřbetě také přijíždí o Velikonocích do Jeruzaléma. V Jeruzalémě pak Bůh obětoval své fyzické tělo (osla) na kříži. Některé legendy tvrdí, že právě proto oslům Bůh ponechal jako upomínku na jejich věrné služby jejich typický oslí kříž.

První pokračovatelé Krista byli dokonce nazýváni "uctívači osla", což samozřejmě nebylo označení pejorativní. Ne příliš vábný kontext dala oslům až modernější doba, která transformovala původní stará mystéria související s kulty osla, sahajícími hluboko do minulosti.

Osel ostatně v souvislosti s křesťanstvím nestojí jen u jesliček a nedoprovází Ježíše na jeho cestě do Jeruzaléma o květné neděli. Známý je i biblický příběh o Bileámově oslici, která poklekla před andělem. Oslice je v této legendě popisována jako mírný a pokorný tvor oddaný Stvořiteli a její pán jako zaslepený hlupec. Osel také doprovází svatou rodinu při jejich útěku před Herodovými vojáky do Egypta.

Osel tedy kontinuálně prostupuje raným křesťanstvím jako symbol pokory, trpělivosti a mírnosti, i když nikdy není přímo ztotožňován s Kristem. Na rozdíl od koní, které křesťanští autoři považovali za symbol války a arogance.

Přestože se další vývoj postavení osla v kulturním kontextu měnil, až do středověku zůstávalo spojení Ježíše a osla velmi živé. Jízdou na oslu kupříkladu demonstrovali svou oddanost Ježíšovi jeho stoupenci.

Ze symbolu míru symbol hlouposti

Postavení osla, symbolu poslušnosti a pokory, se v Evropě významně proměnilo již v antice. Antika spojila osla s magií a temnými silami, a to především prostřednictvím bohyně noci a podsvětí Hetaké. Pro Římany pak byl osel symbolem plodnosti a zasvětili ho bohům Priapovi a Silénovi. Středověk v potupném protioslím tahu pokračuje a spojuje osla s hloupostí a neschopností. Osel se stává symbolem bláznů a dvorních šašků. Byl ale také pokládán, spolu s kozlem a kocourem, za jednu z podob Ďábla. Renesance pak mýtus o oslí hlouposti dále posílila a vytvořila z něj jasný symbol omezeného rozumu a čirého bláznovství. Tato degradace osla částečně ustoupila až v devatenáctém století. Evropa už ale osla jako úctyhodný symbol nikdy nepřijala. Pozici významného magického symbolu zde získal kůň.

Štědrý den je za dveřmi, budeme stavět betlémy, pokládat Ježíška do jesliček a není tedy od věci si osla, ztracený symbol míru, poslušnosti a pokory, připomenout. Kůň v dějinách Evropy je totiž skutečně spojen více s válkou nežli mírem. A proto tedy dnes o oslech a koně výjimečně vynecháme...:)

A jak si postavit betlém v souladu s tradicemi?

• Ježíšek se ukládá do jesliček až na Štědrý večer
• nalevo od jesliček stojí nebo klečí Panna Maria
• vpravo od jesliček je svatý Josef
• oslík a vůl stojí za jesličkami
• vlevo od Svaté rodiny drží noční hlídku u ovcí pastýři
• vpředu se umísťují postavy daráčků (darovníků), kteří přináší dary
• nad jesličkami se vznáší anděl držící stuhu s nápisem Gloria in excelsis Deo (Sláva Bohu na výsostech) nebo i více andělů s nástroji jako andělská hudba

Na Tři krále, 6. ledna, se scenérie mění. Pastýře nahradí Tři králové s doprovodem. Melichar zastupuje Evropu, byl zobrazován jako starý muž, který vkleče podává Ježíškovi zlato jako symbol vlády nad světem. Baltazar má orientální šat a turban na hlavě. Zastupuje Asii a přináší kadidlo jako důkaz úcty. Nejmladší Kašpar je tmavé pleti a symbolizuje Afriku. Kašpar přináší myrhu jako symbol Ježíšova člověčenství a smrti. Na Tři krále by také měl být anděl nad jesličkami nahrazen hvězdou, která třem králům ukazovala cestu do betléma.

Přejeme vám všem poklidný konec adventu a láskyplnou dobu vánoční!