Jízda králů je ve Vlčnově iniciačním obřadem
Tradice v současnosti, současnost v tradici. Každoročně se jezdí už od 19. století, nikdy nepřerušena. Oslava svatodušních svátků, uvedení osmnáctiletých chlapců a dívek přes hranici dospělosti. To je Jízda králů ve Vlčnově na Moravském Slovácku, jíž letošní poslední květnový víkend vévodil jedenáctiletý král Adam Pešl.
„Hýlom, hýlom! Počúvajte horní, dolní, domácí aj přespolní, co vám budu povídati o svatodušní neděli...“
Vlčnovská jízda králů. Kdo by neznal pojem mezi folklórními slavnostmi. Není to jediná jízda králů, která se v naší zemi jezdí, ale jediná se koná každoročně a má pravidla přímo spjatá se společenským životem v obci. Při popisu tradice všichni začínají u krále. Stejně důležití však jsou legrúti – jeho družina. Jsou to všichni chlapci z Vlčnova, kteří v daném roce dosáhnou 18 let. Ano, zdejší tradiční Jízda králů je stále živý iniciační obřad. Tito legrúti si pak vybírají krále, bystrého a poctivého zhruba jedenáctiletého kluka. Samozřejmě hraje roli i to, zda rodina vybraného chlapce nabídku a poctu přijme, protože je to obrovský závazek a nápor organizační i finanční na několik měsíců příprav.
Král Adam Pešl ještě v chlapeckém kroji.
Královský otec Miroslav Pešl
Bálešáci spolu s kapelou Děvčice zpestřovali celý víkend oslavu hostům v královském domě.
Tradici jízdy králů lze vykládat různě. Klasická a nejpoužívanější je verze o utíkajícím uherském králi Matyášovi Korvínovi, skrývajícím se po prohrané bitvě v převleku do dívčích šatů, v ústech bílou růži na znamení mlčenlivosti, protože „převáží nějaké tajemství“. Další vysvětlení zvyku mluví o oslavách svatodušních svátků, o pohanských oslavách letnic apod.
Nejstarší zmínka o vlčnovské Jízdě králů se datuje do 19. století. Nejstarším žijícím králem je pan Josef Kučera narozený v roce 1933. Kraloval roku 1944.
Vlčnovský král 2009 Adam Pešl. V ústech bílou růži na znamení mlčenlivosti.
Ročník 1991
Ročník 1991 je podle domácích výjimečný: 23 chlapců je rekordní počet, a mezi nimi dokonce 4 bývalí králové. Pro letošek si vybrali - aby jim vládl - Adama Pešla. V seznamu králů se příjmení často opakují, v rodině Kovářů jsou dokonce čtyři generace králů. Jméno Pešl se objevuje poprvé. Je to významná událost pro celý rod.
Královskou družinu doplňují družice – vlčnovské dívky narozené ve stejném roce jako legrúti. Ve slavnostních krojích se účastní všech oficialit, jen na koních v průvodu nejedou.
Legrúti nesou krále k obřadnímu převlékání do dívčích šatů.
Pobočníky krále jsou Martin Knotek a Lukáš Ondrejka. I oni pojedou v neděli v dívčích šatech.
Osmnáctileté družice ve slavnostním vlčnovském kroji.
Králův bratr Šimon s tatínkem. "Šimonku, budeš taky král?" "Jo."
Slavnosti probíhají ve Vlčnově od pátku do neděle. Cimbálovky, jarmark, pouť, noční posezení u vlčnovských búd a samozřejmě nedělní průvod koňmo. Stejně slavnostní je však i sobotní ceremoniál převlékání krále do dívčích šatů, nedělní mše svatá nebo přijetí u starosty obce.
Sobotní ceremoniál předávání vlády je novodobější, jeho tradice vznikala postupně v uplynulých desetiletích. Je to však velmi emotivní zážitek pro všechny účinkující, diváky, krále i jeho rodinu.
Štastní a dojatí rodiče Olga a Miroslav Pešlovi s mladším synem Šimonem.
Družice nesou části dívčího kroje pro krále.
Maminka s pomocí družic převléká syna dodívčích šatů.
Loňský král Petr Šobáň předává vládu Adamovi: "Skončila doba panování mého, bez boje jsem se vzdal. Předávám tíhu břemene svého, kéž bys i Ty moudře panoval." Nový král odpovídá: "Já slibuji vám na korunu svoji, že budu dobře panovat nad písničkami, tanci a lidovými kroji."
Koně pro krále
Nás samozřejmě kromě toho všeho zajímají hlavně koně. Letos měla maminka Olga Pešlová přání, aby král a jeho dva pobočníci měli koně bílé. Představujeme tedy valacha Liona a jeho stájového druha Darleyho v majetku paní Hany Dostálové z obce Břest u Kroměříže. Trio doplnila Darleyho matka Denisa pana Doležala z Dobrotic, který je ovšem i chovatelem obou valachů. Taková jedna velká rodina :-)
Lion - kůň pro krále. 26 let a stále v kondici.
Lionův otec je A1/1, matka trakénka. Neuvěřitelný je jeho věk: 26 let! Stále v kondici a v pracovním vytížení. Učí děti, tahá, účastní se různých slavností. Samozřejmě s ohledem na jeho věk a podle toho menežován. Co se týče koní pro zbytek družiny, neurčuje tradice žádné pravidlo (ostatně ani pro krále ne). Letos to byli koně jezdečtí i chladnokrevní, někteří přijeli na vozíku, někteří po kopytě, jedna klisna měla pod sebou dokonce hříbě.
Pojď sem, hříbku. Co se v mládí naučíš...
Je třeba jmenovitě poděkovat všem majitelům, kteří koně pro Jízdu králů 2009 zapůjčili:
Antonín Konečný, Veselí nad Moravou – Milokošť Ivan Fábry, Kunovice Antonín Mitáček, Hluk Bohumil Píštěk, Uherské Hradiště – Mařatice Miroslav Hančík, Slavkov Josef Seménka, Uherské Hradiště – Mařatice Jaroslav Mancl, Bílovice – Včelary Hana Dostálová, Břest pan Doležal, Dobrotice
Zdobení
Zdobení trvá několik hodin. Já sledovala „hlavního koně“ Liona, kterého zdobili členové folklórního souboru Vlčnovjan. Jsou to odborníci na slovo vzatí, předváděli Jízdu králů i na zahraničních světových folklórních festivalech, např. loni ve Francii.
Lion byl naprostý profík. Pod párty stanem, protože pršelo, miliony lidí kolem, fotografové, cimbálovka, deštníky, děti, divné šustivé věci na něj... „I když už měl na sobě kde co, trochu jsem se přece jen bála. Doma jsme vyrobili z lepenky a krepáku cosi a to mu dávali na zadek a kolem těla, ale to víte – doma a v cizím prostředí, to je rozdíl. Ale on je opravdu skvělý,“ říká paní Dostálová. Charakter Liona se projevil naplno, když bylo třeba zdobení nějak přikrýt, protože opravdu dost pršelo. Bederka z igelitu? Vymyslete si něco lepšího, tohle je nuda....
Modrý kroj je rovněž vlčnovský, ale pracovní. Takové montérky ;-)
Na ulici před královským domem celé nedělní dopoledne vyhrávala cimbálová muzika Bálešáci.
"Šak nevíte, kerým směrem pojedu..."
Nuda...
Co je déšť proti válce
Zmiňovala jsem déšť. To vypadalo opravdu na veliký problém. Zdobení z „krepáku“ barví, kroje jsou drahé, zdraví jezdců je taky jen jedno a průvod trvá dlouho. Chvíli to vypadalo i na zrušení, což se může stát, ale je to naprosto výjimečné. Vždyť se jelo i všechny roky II. světové války, kdy se muselo žádat o povolení gestapo. Nakonec kolektivní síla vůle přemluvila přírodu, vyjíždělo se za drobného deště a po nějaké době přestalo pršet úplně.
Ostatně – rok 2009, kdy byl králem Adam Pešl, bude navždy zapamatovatelný podle toho, že někteří koně a legrúti měli pláštěnku!
Legrúti v dešti
Kdy byl ten Adam Pešl králem? Aha, v tom roce jak pršelo a legrúti i koně měli pláštěnky...
Musí král umět jezdit?
Nemusí. V dnešní době už není kůň běžně u každého stavení. Každého koně v průvodu doprovází vodič, jezdec by jen neměl sedět v sedle poprvé. Vodič je nejen bezpečnostní pojistkou, ale i rádcem jezdce, ochráncem. Je to přece jen nápor na psychiku mladého člověka – být v takové ne zcela běžné situaci středem obrovské pozornosti.
Do kasičky na botě diváci legrútům přispívají, v dnešní době penězi, v minulosti spíše vajíčky, slaninou, koláči nebo vínem.
Poslední úpravy
Dojatá maminka Olga Pešlová sleduje odjíždějícího syna Adama, vlčnovského krále pro rok 2009.
Král a jeho pobočníci se mají vlastně dobře, ti mluvit nesmí. Naopak legrúti hlasitými průpovídkami komentují život obce, dobré i špatné vlastnosti dívek a podobně.
Veršovánky jsou na jedné straně tradiční:
„Před týmto domem roste lipka, že je vaše Anička bystrá jak rybka!“
„Před týmto domem roste tráva, že vaša Poluša nerada vstává!“
Ale zdatní legrúti stíhají vymyslet i aktuální rým. Považte:
„Eště nézme na konci a už nás fotijú i Japonci! Na krála, matičko, na krála!“
„Tady vidím nějakú modelku, ta má ale pěknú prdelku! Ta sa na mňa pěkně směje, určitě mi do boty něco přispěje! Na krála, matičko, na krála!“ (Skutečně v davu diváků stála jakási celebrita :-)
A když jel průvod kolem obecního úřadu, kde stál i pan Škromach (ať se prosím neurazí), volal legút:
„Před týmto domem hodil můj kůň sranec, že tu stojí asi nějaký poslanec. Na krála, matičko, na krála!“
Ano. Na krála. Na letošního, na všechny budoucí i minulé a na všechny mladé lidi překračující během této krásné tradice hranici dospělosti. Neboť vlčnovská jízda králů zdaleka není pouhé velkolepé a slavné krojované divadlo. Je pevnou součástí života obce, a tím se liší od všech dalších jízd, co se jen po Moravě jezdí. Není divu, že je v přípravě na uznání do seznamu nehmotných památek světového kulturního dědictví UNESCO.
Galerie
Velikonoce představují zlomové období ročního cyklu, v němž končí zima a přichází jaro. Lze je tak chápat jako svátky obnovy života, příchodu nového…
Velký pátek je vrcholem křesťanského liturgického roku. Je to den ukřižování a smrti Páně, smrti Ježíše Krista a proto se nese ve znamení smutku,…