Pátečním vyvrcholením bylo večerní představení, ve kterém se předvedla jízdní policie, skoky v dámském sedle, pas de deux dam z Kladrub a Slatiňan a také bohatý program zahraničních hostů. Maďarští husaři se předvedli po boku svých elegantních dam a později následovala dynamická ukázka jízdy a hrátek čikošů s bičem.

Myslím, že jedinečným zážitkem musel být i španělský program. Za odborného výkladu španělské rozhodčí (tlumočeného do češtiny) španělský jezdec Miguel Jimena Paloma předvedl na svém koni J. B. celou drezurní úlohu typické španělské honácké disciplíny Doma Vaquera.

Poté byla předvedena improvizovaná španělská „feria", tedy slavnost, kde jezdkyně María Eugenia García jela v dámském sedle a dámském andaluském obleku s krátkým sakem na koni PRE a jezdec na kříženci si za sebou vezl svou bokem sedící dámu Esther Otero Peňa v krásném růžovém flamencovém úboru. V komentáři zaznělo, že na rozdíl od mnoha evropských zemí ve Španělsku koně nerozlučně patří k mnoha oslavám a že tyto oslavy jsou velmi pestrobarevné, už jen proto, že nenajdete 2 účastníky, kteří by byli vystrojeni stejně - jedinečný styl je prý totiž u Španělů vyjádřením jejich osobnosti. To ostatně španělské dámy, které jsou členkami španělské asociace dámského ježdění (Asociación Espaňola de Monta a la Amazona), potvrdily bezezbytku, protože za ty 2 dny jsem u každé z nich napočítala 3 různé jezdecké obleky, jeden elegantnější než druhý, a dokonce i španělská rozhodčí Mercedes González Cort v sobotu posuzovala jízdy ve stylovém španělském jezdeckém obleku „goyesco".

Zlatým hřebem, na který bohužel došlo až skoro po setmění, takže se už téměř nedalo fotografovat, bylo vystoupení s garrochou. Opět: jedinečný zážitek. Garrocha je 3-4 metry dlouhá honácká tyč pro práci s divokým hovězím dobytkem a španělský jezdec se svým drobným koníkem předvedli snad všechny možné prvky, které se dají s tímto pracovním nástrojem provést: od klidných překroků, přes půlobraty, až po prodloužení do trysku a rychlé otočky pod garrochou. Troufám si říct, že ani toto se jen tak v České republice nezopakuje.

Vše tedy bylo dobře rozehráno a připraveno, aby mohl v sobotu ráno s plnou pompou začít Dámský den. Připraveny byly rozhodčí z Velké Británie a Španělska, připraveny byly i soutěžící z různých koutů České republiky, rozsáhlá ekipa z Maďarska, jedna účastnice z Velké Británie a dvě soutěžící až ze Španělska. S nimi samozřejmě jejich rodiny, pomocníci, fotografové, kameramani a v neposlední řadě také jejich koně. Dokonce i počasí bylo o několik řádů příznivější, než si kdo dovolil ještě pár dní před konáním akce doufat. A svou podporu přišli osobně vyjádřit i členové a členky Dámského historicko-společenského klubu v historických kostýmech. Bohužel tím, kdo nebyl příliš dobře připraven, byla samotná organizace. O tom se ale zmiňovat nechci.

O čem bych chtěla hovořit, to je krása a elegance, jakou skutečně dívky a paní v dámských sedlech a dámských oděvech působí, ony totiž působí, no ano, kupodivu jako dámy. :-) Ono se to sice omílá pořád dokola, ale tentokrát to v mezinárodním pelmelu, jehož součástí byly i 3 juniorské jezdkyně z Maďarska, vyniklo o to více. A také bylo jasně patrné, které úbory a sukně jsou skutečně jezdecké, tedy nepřekážejí jezdkyni ani koni (zářným příkladem byla britská Caroline Wilkins ), a které jsou dělané spíše „pro oko".

Závodní sportovní disciplíny byly nakonec 2, drezura a jízda zručnosti, každá soutěžící si mohla vybrat, kterých soutěží se zúčastní. Byly také 3 úrovně drezury: juniorky, začátečnice a pokročilé jezdkyně.

Zde si neodpustím vzdát hold španělskému 18letému ryzákovi J. B., který pod španělskými jezdkyněmi vybojoval 1. místo v trailu, 2. místo v drezuře pokročilých (a vklínil se tak mezi zkušené koně a jezdkyně ze Slatiňan) a 3. místo v drezuře začátečníků, a to přesto, že měl na sobě dámské sedlo i tyto jezdkyně teprve potřetí v životě. Je to úžasné zvíře a máme ho moc rádi. :-)

Ze soutěžních disciplin pak ještě následovala diváky i fotografy oblíbená kostýmní jízda. Ani zde se organizaci nevyhnuly zmatky, takže nakonec se všechny kostýmy posuzovaly dohromady, bez ohledu na to, zda šlo o historizující, nebo maškarní. A dámy ze Slatiňan a Kladrub, které se o zahájení soutěže dozvěděly se zpožděním, pak byly posuzovány v samostatné kategorii - nakonec to zas tak nevadilo, protože tato kostýmovka proběhla jako jízda elegance, a diváci si tak mohli do sytosti vychutnat naše kladrubské perly, 2 černé a 1 bílou.

Následovala hezky připravená dramatizovaná „freestyle" jezdecká vložka maďarských jezdkyň a pak už předání cen, jejichž součástí byla mimo jiné i taška vložek hygienických - inu, dámský den...

Z avizované jízdy Stromovkou toho moc nebylo, stejně jako z večerního představení, které bylo z časových důvodů oproti pátku asi čtvrtinové.

Pokud se vám zdá, že je článek příliš vychýlen směrem do Španělska, nezdá se vám to, je to nejspíš tak - o španělské účasti toho totiž vím zdaleka nejvíc a bylo mi líto, že se o celé akci na Equichannelu neobjevila žádná zpráva, protože jezdkyně, jezdci a jejich čtyřnožci si pozornost a uznání rozhodně zasloužili.

Chtěla bych poděkovat stáji Bambasových ve Věřicích za péči o koně ze Španělska a velké poděkování si zaslouží také ing. Karel Dvořák ze Slatiňan, který se celé pondělí obětavě věnoval španělské výpravě a britské rozhodčí Ann Saddler ve Slatiňanech, Kladrubech i Pardubicích - z hipologického muzea ve Slatiňanech byla tato zahraniční návštěva doslova v tranzu a nebýt časové tísně, jsou tam dámy snad ještě dodnes. :-)