Měla jsem možnost vyzkoušet si devět dámských sedel (DS) různého stáří od historických kousků po moderní současné modely na koních v různém stupni výcviku, a s výše řečeným nesouhlasím. Ale... podělím se s vámi o jeden čerstvý zážitek. Budiž má zkušenost poučením pro slečny a paní toužící po levném dámském sedle.

Dámská sedla mají několik kategorií, obecně se dá říci, že jejich rozdělení je stejné jako u anglických sedel. Tedy drezurní, skoková (honební) a universální. A stejně jako u klasických sedel jsou u DS různé cenové kategorie. Od nejdražších sedel renomovaných značek (Hermes, Mayhews) přes střední cenovou kategorii (Daw Mag, Vedralová) po nejlevnější indické a pakistánské modely (dodává PFIFF i jiné koňoobchody).

Pro své koně mám dámská sedla dvě. Obě šitá na míru mě i koni. První je z Polska, jeho cena nebyla malá. Druhé bylo postaveno Janou Vedralovou na repasované kostře historického originálu, ke kterému se lidé a čas nezachovali zrovna pěkně (dřevo kostry bylo rozežrané červotoči a kostra zlomená). Po třech letech aktivního používání se ukázalo, že na původní kostře byly poškozeny i kovové části a sedlo je nyní opět na repasi, tentokrát u kováře. Jelikož jsem se MČR účastnila se dvěma koňmi, půjčila jsem si DS od kamarádky, abych se vyhnula stresování s přesedláváním svých koní. Ačkoliv po osobní zkušenosti odrazuji začínající dámy od koupě levných indických a pakistánských dámských sedel, půjčila jsem si právě „indii".

Na internetových aukcích se dá indické DS pořídit velmi levně a kompletně vybavené. Půjčené sedlo bylo zakoupeno v aukci z Německa a na první pohled vypadalo velmi dobře. Se sedlem, které nabízí PFFIF, se nedá srovnat. Je lehké, hezky zpracované, měkké posedlí, rohy netlačily, byť mohly být delší, dalo se hezky dotáhnout a hlavně pasovalo koni, aniž by se posouvalo dopředu či do stran. Vzhledem a zpracováním velmi připomínalo model Amazona španělského výrobce Zaldi. Řekli byste super koupě (vydraženo bylo za cca 5tis Kč).

Poprvé jsem sedlo nasedlala na svou mladou kobylku, která se teprve učí. Sedlo pasovalo, měkké posedlí bylo příjemné, ale když se kůň dal do pohybu, začala jsem klouzat na stranu a rozhodně se necítila tak bezpečně jako v předchozích modelech. Přisuzovala jsem to absenci celokoženého sedu na rajtkách a hladké kůži na posedlí. Den před zahájením MČR jsem šla trénovat s již zkušeným hřebcem. V sedle jsem zkusila klusat i cválat a docela to šlo. V neklouzavých rajtkách se daly usedět všechny chody bez problémů. Po jedné z důraznějších upozornění tušírkou ale kůň nadhodil zadek a nacválal z místa. Ačkoliv jsem okamžitě semkla nohy k rohům tak, jak bývá doporučeno renomovanými trenéry DS, a snažila se zasednout, byla jsem díky krátkým rohům katapultována ze sedla. A to doslova. Ve vzduchu jsem se stačila přetočit a, ani nevím jak, vykopnout nohu ze třmenu - naštěstí. Dopad byl tvrdý, odnesly to naštěstí jen kolena a nos, ze kterého mi dobrou půlhodinu crčela krev. Ale nic zlomeného, uff. Usoudila jsem, že si sedlo raději vezmu jen na jízdu elegance, ve které se nepožadují velké jezdecké výkony.

V sobotu jsem tedy kobylku nasedlala opět tímto sedlem a ouha - při nasedání mi zůstala v ruce skoková hlava - spodní roh. U tohoto typu DS (dvourohý sportovní model) se jedná, společně s balančním řemenem, o nejdůležitější bezpečnostní prvek sedla. K úžasu všech přihlížejících byly v řezu šroubem skokové hlavy patrné bublinky (viz foto), nehledě na to že byl vyroben z velmi nekvalitní slitiny hliníku! Pro srovnání: všechna sedla která mi prošla rukama, včetně PFFIFu, měla skokovou hlavu, včetně šroubu a matice v kostře, ze železa (viz foto). Po demontování zbytku šroubu z kostry mě čekal další šok, závit skokové hlavy byl dlouhý pouze 1,5 centimetru. Řekněme to na rovinu, mohla jsem se zabít. Při správném ježdění zůstává dolní roh nevyužitý a jeho funkce přichází na řadu až v případě skákání či neposlušnosti koně. Také už víme, proč je toto DS ve srovnání s ostatními modely, které máme ve sdružení k dispozici, tak lehoučké. Skutečnost, že bezpečnost jezdkyně u tohoto sedla zabezpečoval 1,5 centimetru dlouhý šroub z velmi porézní slitiny hliníku, je neomluvitelná a troufám si říct, že by byla i důvodem pro žalobu na výrobce. Ten nám ovšem zůstává utajen, neboť v aukci je sedlo prodáváno bez záruky a dokladu.

Apeluji proto na případné zájemce o koupi dámského sedla. Pokud toužíte po DS, investujte do kvalitního sedla od renomovaných sedlářů, kteří na sedlo drží záruku, adekvátní sedlům obkročným. Skoková hlava by měla být vždy vyšroubovatelná a utahuje se do leva - když se o ní opře noha jezdkyně. Zkontrolujte si materiál, ze kterého je šroub vyroben a jak je dlouhý. Pokud výrobce deklaruje atest, je to jen dobře. Semišové či jelenicové posedlí také velmi oceníte. Cena kvalitního a bezpečného dámského sedla nového či použitého (DawMag, Mayhews, Whippy, Martin&Martin, Vedralová) se dnes pohybuje od 25.000,- Kč výše. V tomto případě se opravdu nevyplatí šetřit, jízda v DS je zábava a neměla by se stát hazardem s vlastním zdravím.

Poznámka redakce:
Pro všechny, které problematika DS zajímá, připravujeme seriál, který odhalí nejen všechna úskalí spojená s výběrem a koupí vhodného sedla, koně i kostýmu, ale i krásu a eleganci jízdy v DS. To vše pro vás chystá autorka dnešního článku Karolína Fränkelová, dáma roku 2009.

Reportáž a snímky z MČR jízdy v dámském sedle 2009 je pro vás uložena v článku MČR jízdy v dámském sedle ON-LINE.