Pane Martínku, co od tohoto slyšení můžeme očekávat?

Je třeba si uvědomit jednu věc, a tou je podstata petice, která jako jeden z mála nástrojů (vedle referenda a voleb) dává občanům možnost se přímo obrátit na zastupitelské orgány, včetně Poslanecké sněmovny a Senátu. Cílem slyšení je to, aby se poslanci Poslanecké sněmovny a další osoby zájmových a profesních organizací, které budou přizvány, a široká veřejnost, která se dostaví anebo bude slyšení sledovat, byli detailně seznámeni s problematikou hřebčína, s jeho významem pro chov anglických plnokrevníků u nás, i s jeho památkovou hodnotou. Očekávám, že veřejné slyšení přinese efekt v podobě další hmatatelné a konkrétní aktivity směrem k záchraně hřebčína, protože jde o věc, která si to zkrátka zaslouží. Je naší společenskou odpovědností, aby se zachoval a byl předán budoucím generacím.

Jaký by byl výsledek, se kterým byste byl spokojený? Napajedla jako majetek státu a kulturní památka? Revitalizace chovu a jeho podpora ze strany státu?

Výsledek, se kterým bych byl spokojeny, by byl nedotčený areál s památkovou ochranou, bez bytů na pastvinách, bez přestaveb uvnitř ve stájích tak, aby v něm mohl být obnoven chov koní.

Kulturní památka být hřebčín musí, tuto ochranu měl mít už dávno. Majetek státu nevím, to nemohu předjímat a to už jde i mimo dosah iniciativy za záchranu hřebčína. Navíc já v této věci nemohu jednat za nikoho a ani si tu ambici nedělám. Cílem naší snahy a petice je zachránit areál a přesvědčit kompetentní autority o tom, že hřebčín a chov koní v Napajedlech musí být zachován a že to má opravdu velký smysl. Můj názor je však ten, že státní garance, v jakékoliv podobě, je záruka, že hřebčín bude dál provozován pro chov koní. Zastavět pastviny byty nebo přestavět interiéry stájí je obojí nemyslitelné a je to likvidace národního kulturního bohatství. Tady je třeba zdůraznit jednu věc, aby to bylo lépe pochopeno: je tu opravdu řeč o národním chovu anglických plnokrevníků a nikde jinde takové podmínky a kapacita jako v Napajedlech nejsou. Bez tohoto hřebčína ztrácí Česká republika hlavní základnu národního chovu, kterou malé hřebčíny a drobní chovatelé nemohou plně nahradit a nemají ani takové podmínky, ani přírodní a ani kapacitní. Zde je právě prostor pro státní intervenci ve věci. Přece na tohle není možné rezignovat, vždyť bez Hřebčína Napajedla se národní chov v potřebné kapacitě nedá moc rozvíjet a nedá se držet na kvalitní úrovni.

Hřebčín není jen o chovu, je také o tom, že v něm mohou (a v minulosti to tak bylo) umístit koně i soukromí chovatelé, kteří nemají podmínky pro chov a odchov anglických plnokrevníků. Hřebčín byl vždy významný poskytovatel služeb a na tom se (vedle postupného budování kmenového stáda) dá postavit jeho další budoucnost. Nevidím důvod, proč by nemohl být chov anglických plnokrevníků navíc podpořen ze strany státu, když podporu mají i jiná plemena koní a další hospodářská zvířata. Vždyť kůň (bez ohledu na plemeno) je důležitý pro krajinu, dává pracovní příležitosti mnoha lidem (ošetřovatelé, kováři, veterináři, sedláři, výrobci krmiv a doplňků apod). V neposlední řadě je hřebčín zajímavý z pohledu praxe a výchovy studentů a také turistiky, tedy i pro město Napajedla. Kde se budou například mladí studenti učit práci s plnokrevníky, osvojovat si základy péče o ně? Všechny tyto možnosti skýtá hřebčín. Zájem na jeho zachování je tedy celospolečenský.  

Je podle vás vůbec možné dosáhnout stavu, který by byli schopni akceptovat všichni? Vlk se nažral a koza zůstala celá? :)

Mám za to, že ta situace nestojí tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. To tady moc fungovat podle mého názoru nebude. Věc má jednoho společného jmenovatele: tedy, aby na konci byl vítězem Hřebčín Napajedla a jeho další život, o to jde. V tom kompromisy hledat nelze. Hřebčín je buď v provozu a žije anebo ne, mezitím nic není a žádné polovičaté řešení neexistuje. Mám za to, že způsobů řešení se nabízí více, věc zcela jistě nemá jenom jediné řešení. Jedno je ale jisté – bez funkčního Hřebčína Napajedla je náš národní chov anglických plnokrevníků zásadně ohrožen a z toho je třeba vycházet a od toho se musejí odvíjet řešení věci. V rovnici řešení je několik proměnlivých faktorů, ale jen jeden je zatím pevný, a to aktuální přístup majitelů společnosti SYGNUM s.r.o. Tento přístup je zatím takový, že jsou jim památková hodnota hřebčína, jeho tradice a jeho význam pro chov anglických plnokrevníků lhostejné. Pak ovšem nechápu, proč společnost hřebčín kupovala, když majitelé museli už v té době vědět, co to obnáší. Možná se to vysvětluje developerskou aktivitou této společnosti…

Majitelská společnost Sygnum dlouho zarytě mlčela, před nedávnem ale přinesl web Hřebčína Napajedla obsáhlou prezentaci, v níž společnost shrnuje svůj pohled na ukončení téměř sto čtyřicetileté chovatelské tradice v hřebčíně Napajedla a nastíněna je v ní i vize společnosti Sygnum v souvislosti s dalším vývojem: „Chov anglického plnokrevníka v Napajedlech skončil a není naděje na jeho obnovu. Zároveň by majitelé hřebčína i nadále chtěli rozvíjet jeho areál tak, aby se stal místem, které místní i návštěvníci města vyhledávají a slouží jim jako důležité společenské centrum. Plánují proto citlivou rekonstrukci, aby areál mohl v budoucnu najít nové využití." Je to akceptovatelný cíl? Byl byste spokojený, kdyby areál převzal funkci společenského centra a angličtí plnokrevníci se do hřebčína už nevrátili?

Nebyl. Jak jsem již uvedl, toto přece není řešení. Jestliže se něco jmenuje hřebčín a ještě před rokem tam byli koně, tak „citlivá rekonstrukce“ pro jakýkoli jiný účel není přece řešení. Jakékoliv řešení, kdy nejsou v areálu hřebčína koně a kde se bude něco stavět (nově tedy se nebude stavět ale citlivě rekonstruovat) není řešením ničeho. Já respektuji pochopitelně soukromé vlastnictví, ale v situaci, kdy je někdo vlastníkem národního kulturního bohatství, je třeba se k němu odpovídajícím způsobem chovat. A to je právě ten moment, který majitelé doposud nepochopili, že vlastnické právo není absolutní a že zavazuje. Kdyby to chápali, přece by nemohli vymyslet výstavbu bytů a komunikaci přes pastvinu hřebčína anebo onu takzvanou citlivou rekonstrukci, která nebude mít za následek nic jiného než to, že hřebčín bude v řádu několika let nadobro zlikvidován. Nic nebrání majitelům v hledání takového řešení, aby v hřebčíně byli koně. Na vámi zmiňovaných webových stránkách je uvedeno, že majitelé jsou milovníci koní. Takže bych očekával, že tuto lásku ke koním projeví tak, jak si hřebčín a anglický plnokrevník zaslouží. Nic jim v tom nebrání. Chce to jenom vůli.

Proč jste se rozhodl investovat tolik úsilí do záchrany právě tohoto historického areálu? Máte blízký vztah k anglickým plnokrevníkům?

Věříte, že já to sám ani nevím?  A nedokážu si to racionálně zdůvodnit, ačkoli jsem si tuto otázku sám mnohokrát položil. Celá věc začala z mé strany spontánně a pak už se ten vlak rozjel. Jinak k plnokrevníkům vztah mám, protože mám v tréninku u paní Hany Kabelkové dostihového koně. Ona mě na tu myšlenku, pokusit se pro Hřebčín Napajedla něco udělat, tak trochu navedla. Pak jsem postupem času pochopil, že to tak asi má být, že někdo přece něco udělat musel. Nejsem v tom sám, je řada lidí, kteří pomáhají a dělají mnoho. To je tolik práce a úsilí, že by to jeden člověk opravdu nezvládl.

Mohou ještě příznivci hřebčína a napajedelského chovu nějakým způsobem podpořit občanskou iniciativu za záchranu Hřebčína Napajedla?

Ano, mohou si stáhnout petici na webu www.zachranahrebcinanapajedla.cz a podepsané archy doručit nejpozději do 5. března 2024 na adresu, která je na každém archu uvedena. Každá podpora je pro hřebčín důležitá. I arch s jedním podpisem se počítá.

Děkuji za rozhovor a děkuji všem, co Hřebčín Napajedla podporují a podpořili, z celého srdce děkuji. Je to opravdu moc povzbuzující, když člověk vidí, že dělá něco, co lidem a hřebčínu dává naději.