Tak jako i většina původních plemen koní a pony Velké Británie má i eriskay pony dlouhou a spletitou historii, která ale v tomto případě stojí více na vodě než na relevantních historických zdrojích. Oblast výskytu těchto koní je totiž téměř stejně odlehlá a vyvázaná z vlivů civilizace dnes, jako tomu bylo před stovkami let.

Domovem jednoho ze tří původních plemen Skotska, plemene eriskay pony, je drsné, vlhké a chladné prostředí souostroví Vnější Hebridy (anglicky Outer Hebrides nebo také Western Isles, ve skotské gaelštině pak Innse Gall). Souostroví Vnější Hebridy je samostatnou územněsprávní jednotkou na severozápadě Skotska. Tyto ostrovy jsou součástí souostroví Hebridy, ale na rozdíl od Hebrid jsou Vnější Hebridy na dosah pevniny Velké Británie.

Název plemene odkazuje k jednomu z ostrůvků tohoto souostroví, k ostrovu Eriskay. Jméno ostrova Eriskay - "Erikův ostrov" pochází z norštiny. Podle místního zvyku, který má svůj původ již ve vikingských dobách, měl a má každý obyvatel tohoto ostrova nárok držet deset ovcí, dvě krávy a jednoho poníka.

Pro lepší představu o lokalitě výskytu tohoto plemene koní. Ostrov Eriskay je přibližně čtyři kilometry dlouhý a 2,4 kilometru široký, jeho plocha je tedy necelých sedm čtverečních kilometrů. Nejvyšším bodem ostrova je kopec Beinn Strithean, který má nadmořskou výšku 186 m.n.m. a je místem, z kterého návštěvníci ostrova přicházejí pozorovat zdejší populaci polodivokých eriskay pony.

Za možností vidět toho vzácného poníka přijíždí turisté a hipologové z celého světa. Setkat se s eriskay pony mimo jejich domovinu je totiž prakticky nemožné.

Kdo z nás má cestovatelského ducha, měl by si tedy cestu na Vnější Hebridy zařadit do svých priorit. Zdejší ostrovy mají samy o sobě magické charisma, ale možnost sledovat vzácné pony v jejich původním prostředí je skutečně mimořádný zážitek. Doprava na ostrov je od roku 2001 jednodušší, protože ostrov byl spojen mořskou silnicí s lépe dostupným ostrovem South Uist a zavedena byla i autobusová linka, která vede až na trajektem dobře dostupný ostrov Berneray.

Povrch ostrova Eriskay pokrývají velmi chudé kamenité pastviny, jen na severozápadě se rozprostírá oblast přímořských luk, která se nazývá machair. Poníci žijící v této přírodní lokalitě se tedy na rozdíl od svého pevninského "kolegy" - highland pony - nemuseli potýkat s nástrahami členitého a hornatého reliéfu skotské vysočiny. Jejich "evolučním nepřítelem" bylo drsné, chladné a větrné klima a chudá vegetace. Eriskay pony je tedy dílem cílené plemenitby, dílem pak velmi silně působícího přírodního výběru.

Všeobecné informace

Kohoutková výška eriskay pony se pohybuje mezi 122 až 137 centimetry. Typickým zbarvením je bělouš, ale vzácně se objevují i hnědáci a vraníci. Hříbata se rodí černá nebo plavá a postupně vybělují. U tmavě zbarvených pony se typicky objevuje tzv. pangaré. Světlejší zbarvení srsti v oblasti tlamy a očí. Z chovných registrů jsou vyloučena zvířata, která mají úhoří pruh, a disponují zbarvením ryzák a strakoš. Hlava je pro tyto pony typická. Je poměrně velká, s širokým čelem. Krk a plece mají být dobře osvalené, hrudník hluboký, ale úzký. Záď je strmá, končetiny silné, akce nízká. Stavba těla eriskay pony je téměř totožná se stavbou těla nám dnes již dobře známých exmoor pony.

Eriskay má typicky velmi uměřený temperament a výborný charakter, který je výsledkem tvrdé selekce. Pony byli lidmi žijícími na ostrovech využíváni ke všem pracovním činnostem a museli být klidní, pracovití a velmi nenároční, jinak by neuspěli. Používali se jak k přepravě nákladů rašeliny a mořských řas, tak i k přepravě osob. Typicky byl eriskay průvodcem dětí při jejich cestách do školy. Eriskay pony je v poměru ke své kohoutkové výšce velmi silný a je schopen nést i hmotnost průměrného dospělého člověka.

Původ a historie plemene

Historie tohoto plemene je mimořádně hluboká a sahá daleko před počátky písemnictví. Fenotyp dnešních eriskay pony je velmi blízký kresbám koní, kteří jsou vyobrazováni na starověkých megalitických kamenech rozesetých po celém území dnešního Skotska. Velmi dobře zachovalé jsou v této souvislosti například kamenné megalitické kruhy Vnějších Hebrid na ostrovech Arran a Lewis, kde stojí i megalitická skupina kamenů Callanish, přezdívaná skotský Stonehenge. Velmi dobře se zachovala také vyobrazení koní na mnoha kamenných deskách, které vytvořil keltský národ Piktů, žijící na severu Velké Británie již od pátého století před naším letopočtem.

Eriskay pony je příbuzný ostatním severským plemenům koní, genetické analýzy ho spojují s islandskými koňmi a faerskými pony (malý pony z KHV 114 až 124 cm, který se vyskytuje na Faerských ostrovech).

Původně byl eriskay pony hojně chován po celých Vnějších Hebridách a to až do poloviny devatenáctého století, kdy plemeno eriskay pony těžce postihlo křížení s plemeny koní importovanými z kontinentální Evropy. Významně zasáhli arabští koně a skotští chladnokrevní clydesdales.

Čistokrevní eriskay pony zůstali jen na nejodlehlejších ostrovech Skotska, a to především díky obtížnému přístupu na tyto ostrovy. Populace pony žijících na odlehlých ostrovech sice díky uzavřenosti lokality zůstala čistá, ale počty pony negativně ovlivnil nástup mechanizace a celkový pokles počtu obyvatel.

Dnes patří plemeno eriskay pony v seznamu Rare Breeds Survival Trust GB mezi plemena koní kriticky ohrožená, počátkem sedmdesátých let dvacátého století čítala čistokrevná populace eriskay pony pouhých dvacet kusů zvířat. Na jeho záchraně mají zásadní podíl především místní obyvatelé, kteří si význam své "národní kulturní památky" uvědomili a podnikli aktivní kroky k jeho záchraně. V roce 1995 vznikla The Eriskay Pony Society, která nahradila zaniklou Eriskay Pony Breed Society.

Tato společnost dnes vede plemennou knihu, registruje zvířata a věnuje se ekonomické a mediální podpoře i obecné propagaci plemene, především v souvislosti s cestovním ruchem. Díky její činnosti se s eriskay pony, mimo Vnější Hebridy, můžeme vzácně setkat i na chovatelských výstavách a v pony sportu. Výsledkem cílené podpory se totiž zájem o plemeno rozšířil i do, ve Velké Británii mimořádně populárních, speciálních výstavních tříd. Zdá se tedy, že využití má eriskay pony v současné době zajištěno.

V současné době stoupl počet čistokrevných, registrovaných eriskay pony na více než 450. Je tedy naděje, že plemeno svou existenciální krizi nakonec "překoná".