Jsou koně schopni prožívat smutek po ztrátě svého druha? Většina chovatelů a jezdců o tom nepochybuje, vědeckých studií na toto téma však dosud existovalo jen minimum. Britsko-italský výzkumný tým se rozhodl tuto mezeru zaplnit – a dospěl k velmi zajímavým závěrům.
Smutek lze obecně definovat jako emoční reakci na ztrátu blízkého jedince. U lidí jde o dobře známou a popsanou zkušenost, ale podobné projevy byly opakovaně zaznamenány i u zvířat. Předpokládá se, že zejména savci disponují mozkovými strukturami, které po ztrátě partnera vyvolávají emociím podobné reakce a změny v chování.
Takové projevy byly pozorovány například u slonů, žiraf, vyder, vlků nebo primátů. Mohou mít velmi různou podobu – od jednoduchých reakcí, jako je přibližování se k tělu uhynulého jedince, až po komplexní chování zahrnující doteky, péči nebo dokonce nošení těla po delší dobu.
To vše naznačuje, že zvířata mohou prožívat emoce analogické lidskému smutku, i když jejich skutečný vnitřní prožitek nelze přímo ověřit. Vědci proto pracují spíše s pozorovatelnými změnami chování než s pokusy o interpretaci samotného „prožívání“.
Právě na tomto principu je založena i nová studie. Výzkumníci sledovali, jak se mění chování koní po ztrátě jejich druha, a porovnávali ho s jejich chováním před touto událostí.
Výchozím bodem byla skutečnost, že koně jsou vysoce sociální zvířata, která si vytvářejí pevné vazby na ostatní členy skupiny. Je proto logické předpokládat, že ztráta takového partnera ovlivní nejen jejich chování, ale i celkovou pohodu.
Studie vedená Claire Ricci-Bonot a Daniel Simon Mills z University of Lincoln, ve spolupráci s italskými univerzitními pracovišti, analyzovala data získaná prostřednictvím dotazníku mezi chovateli koní ve Velké Británii.
Celkem bylo shromážděno 325 případů koní, kteří přišli o svého druha. Zaznamenány byly informace o jejich vztahu, podmínkách ustájení i konkrétních změnách v chování bezprostředně po ztrátě i v následujících měsících.
Výsledky ukázaly, že většina koní reagovala na ztrátu velmi rychle. Už během prvních 24 hodin se u nich objevily výrazné změny chování.
Nejčastěji šlo o zvýšené vzrušení a neklid, které byly zaznamenány přibližně v 89 % případů. Přibližně 77 % koní změnilo své chování vůči ostatním koním i lidem, 73 % vykazovalo zvýšenou pozornost vůči okolí a 69 % častěji vokalizovalo.
Změny se projevily i v dalších oblastech. Více než dvě třetiny koní zvýšily svou pohybovou aktivitu, zatímco více než polovina omezila příjem potravy i kontakt s lidmi.
Zásadní roli hrála síla sociální vazby mezi oběma koňmi. Jedinci, kteří měli ke ztracenému partnerovi blízký vztah, vykazovali výraznější změny než koně, kteří spolu pouze sdíleli prostor bez hlubší interakce.
U těchto koní byly častější změny v sociálním chování, zájmu o okolí i v příjmu potravy. To naznačuje, že kvalita vztahu ovlivňuje intenzitu reakce na ztrátu.
Zajímavým zjištěním byl i vliv toho, zda kůň byl přítomen samotnému úhynu. Koně, kteří smrt svého druha „zažili“, vykazovali častěji bezprostřední změny v chování – například v příjmu potravy, spánku nebo v míře bdělosti.
To naznačuje, že samotná zkušenost s úhynem může ovlivnit způsob, jakým kůň ztrátu zpracovává.
Krátkodobě (v prvních 24 hodinách) se však neprokázal významný rozdíl mezi koňmi, kteří měli možnost být u těla uhynulého jedince, a těmi, kterým to umožněno nebylo.
Rozdíly se naopak projevily v delším časovém horizontu. Koně, kterým bylo umožněno tělo uhynulého jedince prozkoumat nebo u něj zůstat, vykazovali méně dlouhodobých změn v chování, zejména v oblasti sociálních interakcí a vokalizace.
Naopak u koní, kterým byl tento kontakt odepřen, přetrvávaly projevy zvýšené bdělosti a neklidu častěji a déle.
Některé změny přitom přetrvávaly až šest měsíců, což ukazuje, že dopad ztráty může být dlouhodobý.
Pro chovatele a majitele koní mají tato zjištění důležitý praktický význam.
Ztráta druhého koně není pro zvíře neutrální událostí. Může vést k výrazným změnám chování, které je třeba vnímat a respektovat.
Důležité je:
Zároveň je třeba mít na paměti, že reakce se liší mezi jednotlivými koňmi. Významnou roli mohou hrát osobnost, předchozí zkušenosti i prostředí.
Studie ukazuje, že koně po ztrátě druha vykazují změny chování, které lze označit jako reakce podobné smutku. Přestože nelze s jistotou říci, jak tyto situace subjektivně prožívají, jejich chování jasně ukazuje, že ztráta sociálního partnera má pro ně významný dopad.
Pro praxi to znamená jediné: sociální a emoční potřeby koní nelze přehlížet. Zejména v období ztráty je důležité věnovat jim zvýšenou pozornost a přizpůsobit péči jejich aktuálnímu stavu.
Zdroj:
Ricci-Bonot, C., Wilson, E., Uccheddu, S., Mills, D. S. (2025): Grief-like distress responses in horses after the death of a conspecific. Applied Animal Behaviour Science, 292. Publikováno listopad 2025.
