Kůň se při jemném dotyku nebo rytmickém poklepávání zklidní, sníží napětí a začne lépe tolerovat situaci, která mu dříve vadila. Pro člověka, který právě použil EFT, může být závěr jednoduchý: metoda funguje. Jenže co přesně zafungovalo? Stimulace konkrétního bodu, samotný dotyk, postupné vystavení podnětu, změna chování člověka – nebo kombinace několika mechanismů? EFT se dnes používá i u koní a bývá spojována s prací se strachem, traumatem či problémovým chováním. Právě zde je však třeba velmi pečlivě oddělit pozorovaný účinek od vysvětlení, které mu přisuzujeme.
EFT – Emotional Freedom Techniques, často označovaná jednoduše jako tapping – vznikla jako metoda určená lidem. Kombinuje zaměření pozornosti na stresující problém s rytmickým poklepáváním prsty na vybraná místa na těle, která vycházejí z akupunkturních či akupresurních bodů.
To je důležité. Humánní EFT není pouze poklepávání. Člověk během procedury vědomě pracuje s konkrétní obavou, vzpomínkou nebo tělesným pocitem, problém verbalizuje a současně využívá prvky připomínající expozici, kognitivní zpracování a přijetí nepříjemného emočního stavu.
Výzkum u lidí naznačuje, že EFT může mít příznivý účinek na některé projevy stresu a úzkosti. Výsledky však nejsou zcela jednotné a kvalita studií se výrazně liší. Především dosud není jednoznačně vyřešeno, která část celé procedury je pro pozorovaný efekt rozhodující.
Je účinná kombinace expozice a soustředěné pozornosti? Samotný rytmický dotyk? Očekávání účinku? Nebo skutečně záleží na tom, že se poklepává právě na konkrétní body?
Právě poslední otázka zůstává předmětem odborné diskuse.
Jakmile EFT přeneseme na koně, mění se samotná podstata procedury.
Kůň nemůže na pokyn pojmenovat svoji úzkost, slovně rekonstruovat traumatickou vzpomínku ani vědomě přehodnocovat její význam. Z humánního EFT tak zůstává především dotyk, rytmická stimulace a způsob, jakým člověk se zvířetem během procedury zachází.
V praxi se setkáváme s přímým poklepáváním na určitá místa na těle koně, ale také s takzvaným proxy nebo surrogate tappingem. V tomto případě člověk nepoklepává na koně, ale na vlastní tělo a současně se údajně zaměřuje na problém zvířete. Někteří praktikové uvádějí, že tímto způsobem lze působit dokonce i tehdy, když kůň není fyzicky přítomen.
Tady už je nutné být velmi opatrný.
Pro specifickou účinnost EFT přímo u koní v současnosti nemáme kvalitní kontrolované studie. Pro přímý účinek proxy EFT na vzdálené zvíře vědecká evidence chybí ještě výrazněji.
To však neznamená, že člověk při používání EFT nemůže u koně pozorovat skutečnou změnu.
Jen zatím nevíme, čemu tuto změnu připsat.
To je možná nejdůležitější bod celé problematiky.
Pokud kůň po určité proceduře skutečně reaguje méně bouřlivě, je možné, že se jeho chování opravdu změnilo. Z toho ale ještě automaticky nevyplývá, že jsme prokázali mechanismus, který daná metoda nabízí.
EFT tradičně pracuje s představou stimulace akupunkturních bodů a ovlivňování energetických drah či „blokád“. Výzkum akupunktury ukazuje, že mechanická stimulace určitých míst na těle může vyvolávat reálné neurofyziologické a lokální tkáňové odpovědi. To však není totéž jako důkaz existence energetických meridiánů v podobě, v jaké je popisuje tradiční teorie.
Anatomický a fyziologický substrát, který by jednoznačně odpovídal tradiční mapě meridiánů, nebyl dosud všeobecně přijat. Existují hypotézy týkající se nervového systému, pojivové tkáně, fascie či extracelulární matrix, ale otázka mechanismu zůstává otevřená.
Také přímo u humánního EFT není jednoznačně prokázáno, že poklepávání právě na deklarované akupunkturní body funguje lépe než obdobná stimulace jiných míst.
U koně je proto velmi předčasné tvrdit, že určitá změna chování vznikla „uvolněním energetické blokády“.
Máme totiž několik jiných vysvětlení, která jsou z hlediska současné vědy podstatně lépe podložená.
Taktilní kontakt má u koní biologický i sociální význam. Koně se vzájemně ošetřují prostřednictvím allogroomingu a výzkum ukazuje, že stimulace některých oblastí těla může být spojena s poklesem srdeční frekvence nebo s projevy odpovídajícími uvolněnějšímu stavu.
Dotyk tedy skutečně může mít uklidňující účinek.
Zároveň ale rozhodně neplatí, že každý dotyk je každému koni příjemný.
Reakce závisí na místě kontaktu, jeho charakteru a intenzitě, předchozí zkušenosti, temperamentu koně i konkrétní situaci. Někteří koně lidský dotyk aktivně vyhledávají, jiní jej pouze tolerují a další se mu snaží vyhnout.
Výzkum také ukazuje, že taktilní kontakt není z hlediska učení automaticky stejně hodnotnou odměnou jako například potrava.
Velmi důležitá je navíc možnost volby. Pokud se kůň může od člověka vzdálit, odvrátit hlavu nebo kontakt jinak přerušit, získáváme mnohem lepší informaci o tom, zda jej skutečně přijímá dobrovolně. Při vynuceném dotyku se mohou objevovat projevy stresu i tehdy, když kůň navenek relativně klidně stojí.
Právě zde může mít způsob práce některých dobrých praktiků EFT skutečný význam. Ne proto, že by byl prokázán konkrétní „energetický bod“, ale proto, že pracují pomalu, s nízkou intenzitou podnětu a pozorně sledují reakci koně.
Představme si koně, který se bojí dotyku kolem uší.
Praktik k němu přijde klidně. Nesnaží se během několika sekund dosáhnout výsledku. Začne dotykem v místě, které kůň dobře toleruje, postupuje pomalu a při narůstajícím napětí ustoupí. Jednotlivé pokusy jsou krátké, předvídatelné a kůň mezi nimi dostává čas.
Postupně se lze přibližovat k citlivější oblasti.
Po několika sezeních kůň dovolí dotyk, který předtím odmítal.
Z pohledu EFT lze říci, že metoda zabrala.
Z pohledu behaviorální vědy však právě proběhla velmi dobře známá forma postupné expozice a systematické desenzitizace.
Výzkum u koní opakovaně ukazuje, že při vhodném nastavení intenzity podnětu lze tímto způsobem snižovat intenzitu strachových a únikových reakcí. Podstatné je pracovat v takové míře arousalu, která ještě umožňuje koni situaci zpracovávat a učit se.
Pokud je podnět příliš silný a kůň propadne výraznému strachu, může místo habituace dojít naopak k senzibilizaci – tedy ke zvýšení citlivosti na danou situaci.
Rozhodující proto nemusí být místo, na které klepeme, ale způsob, jakým koně podnětu vystavujeme.
To je další možný mechanismus, který bývá při hodnocení podobných metod podceňován.
Člověk používající EFT se zpravidla zastaví.
Soustředí se.
Zpomalí pohyb i tempo interakce.
Přestane usilovat o okamžitý výsledek.
Začne více sledovat drobné signály koně a reagovat na ně.
Z pohledu zvířete se tím může dramaticky změnit celá situace. Člověk je předvídatelnější, méně naléhavý, pracuje v menších krocích a poskytuje více času.
Pokud EFT současně pomáhá samotnému člověku snížit vlastní napětí nebo úzkost – což humánní výzkum do určité míry podporuje –, může se druhotně změnit i jeho práce s koněm.
To nabízí biologicky velmi dobře představitelnou cestu, jak může EFT „působit na koně“, aniž by bylo nutné předpokládat přenos energie či působení na dálku.
V oblasti bodyworku, alternativních terapií a některých směrů tréninku se často pracuje s takzvanými release signs – projevy, které jsou interpretovány jako známka „uvolnění“.
Může jít například o:
zívání, olizování a přežvykování, spuštění hlavy, hluboký výdech, mrkání nebo změnu svalového napětí.
Takové projevy mohou skutečně doprovázet změnu emočního nebo fyziologického stavu koně.
Nejsou ale specifickým důkazem relaxace a už vůbec ne důkazem, že bylo právě „uvolněno trauma“.
Zívání se u koní objevuje v řadě různých sociálních a emočních kontextů a může souviset například se změnami arousalu či sociálním napětím.
Podobně olizování a přežvykování není možné automaticky interpretovat jako známku klidu. Tyto projevy byly zaznamenány také ve stresových situacích a mohou se objevovat například po ukončení předchozího omezení orálního chování.
Jediný projev tedy nemá jednoznačný význam.
Kůň, který během terapie zívne, nemusí právě „uvolňovat trauma“.
Může měnit úroveň arousalu. Může reagovat na předchozí napětí. Může jít o běžný behaviorální projev bez zásadního významu.
Chování je třeba vždy hodnotit v kontextu.
Ani absence výrazného odporu není sama o sobě dostatečným důkazem, že se kůň cítí dobře.
Výzkum habituace u koní ukázal, že navenek výrazné strachové reakce mohou ustoupit dříve než některé fyziologické známky arousalu.
Jinými slovy: kůň se může naučit stát bez pohybu, přestože je stále výrazně aktivován.
To je důležité nejen u EFT, ale při jakékoli práci se zvířetem.
Pokud je kůň přivázán, fyzicky omezen nebo již získal zkušenost, že pokus o únik nic nezmění, samotné nehybné stání nám neříká dostatečně mnoho o jeho emočním stavu.
Mnohem cennější informací je, jak se chová tehdy, když možnost volby skutečně má.
Vyhledává kontakt?
Zůstává dobrovolně v blízkosti?
Vrací se po krátkém odstoupení?
Nebo při první příležitosti odchází?
Tady vstupuje do hry ještě jeden problém známý z veterinární medicíny.
Zvíře samozřejmě nemá stejné očekávání léčby jako člověk, který vědomě užívá tabletu a očekává její účinek. Velmi výrazně však může působit očekávání majitele nebo terapeuta.
Pokud věříme, že jsme právě provedli účinnou intervenci, máme tendenci následné chování zvířete hodnotit příznivěji.
Tento takzvaný caregiver nebo proxy placebo effect byl prokázán i přímo u koní. V kontrolovaných veterinárních studiích majitelé někdy uváděli významné zlepšení stavu svých koní během podávání skutečné léčby i placeba, zatímco objektivní hodnocení rozdíl nepotvrdilo.
Neznamená to, že majitelé lhali.
Znamená to, že lidské pozorování není dokonale objektivní.
U metody, jejíž účinek bývá často posuzován podle jemných změn typu „kůň vypadal uvolněněji“, je tento faktor mimořádně důležitý.
Pro běžného majitele existuje velmi jednoduchý způsob, jak hodnocení významně zpřesnit.
Nesledujme především to, co kůň dělá během procedury. Sledujme, zda se mění původní problém.
Pokud se kůň bojí spreje, není hlavním výsledkem počet zívnutí během tappingu.
Podstatné je, zda při příštím setkání se sprejem:
– reaguje při stejné intenzitě podnětu méně výrazně,
– rychleji se vrátí k normálnímu chování,
– dokáže podnět tolerovat z menší vzdálenosti,
– a zda se zlepšení opakuje i další den.
Pokud měl problém s dotykem kolem uší, lze sledovat, jak blízko se člověk dostane, jak dlouhý kontakt kůň dobrovolně toleruje a zda je výsledek reprodukovatelný.
Pokud odmítal nastupovat do přepravníku, lze měřit čas potřebný k nástupu, počet zastavení nebo únikových reakcí a schopnost zopakovat výsledek při další příležitosti.
Skutečná, opakovatelná změna reakce na původní problém je podstatně hodnotnějším ukazatelem než množství „release signs“ během terapie.
To je jedna z nejdůležitějších praktických hranic.
Kůň, který začne odmítat sedlání, dotyk určité oblasti, zvedání končetiny, práci pod sedlem nebo například nástup do přepravníku, nemusí mít pouze behaviorální problém.
Může očekávat bolest.
Moderní equinní behaviorální medicína důrazně upozorňuje, že problematické chování může mít zdravotní, managementové i tréninkové příčiny. Náhlá nebo výrazná změna chování proto patří nejprve k posouzení z hlediska možného zdravotního problému.
Poklepávání by nikdy nemělo nahrazovat diagnostiku bolesti, ortopedického problému, onemocnění dutiny ústní, nevhodného sedla nebo jiné příčiny diskomfortu.
Totéž platí při závažných projevech paniky či agrese.
V takových případech má přednost veterinární vyšetření a kvalifikovaná behaviorální práce.
Takový závěr by nebyl přesný.
Pro EFT specificky aplikovanou na koně dnes nemáme dostatek kvalitních kontrolovaných studií, které by prokázaly její specifickou účinnost.
Nemáme ani důkaz, že poklepávání na deklarované body „uvolňuje energetické blokády“ nebo trauma uložené v těle koně.
Zároveň ale velmi dobře víme, že:
dotyk může stav koně ovlivňovat,
charakter a místo dotyku jsou důležité,
možnost volby mění reakci zvířete,
postupná desenzitizace může snižovat strach,
úroveň arousalu zásadně ovlivňuje schopnost učení
a změna chování člověka může změnit celou interakci s koněm.
Je proto zcela možné, že některý majitel při používání EFT pozoruje skutečné zlepšení.
To, co zatím z tohoto pozorování nemůžeme určit, je příčina.
Kůň mohl reagovat na příjemnou taktilní stimulaci. Mohl projít dobře provedenou postupnou expozicí. Mohl získat větší kontrolu nad situací. Změnil se člověk, jeho tempo, tlak a načasování.
Nebo se mohlo několik těchto faktorů spojit.
EFT u koní je zajímavým příkladem širšího fenoménu.
Metoda nabídne určité vysvětlení a člověk ji začne používat. Při tom ale současně začne dělat několik věcí, které dávají velmi dobrý smysl i z pohledu současné behaviorální vědy.
Zpomalí.
Začne koně skutečně pozorovat.
Přestane požadovat okamžitý výsledek.
Pracuje v menších krocích.
Dává koni čas.
A někdy mu umožní říci „teď ne“.
Pokud právě toto vede ke zlepšení, není výsledný efekt méně skutečný jen proto, že jeho mechanismus může být jiný, než předpokládá původní teorie EFT.
Pozorovaný efekt může být reálný, aniž by bylo správné jeho nabízené vysvětlení.
Právě toto rozlišení je při hodnocení alternativních metod zásadní.
Kůň se opravdu mohl uklidnit. Mohl překonat část svého strachu. Mohl začít dobrovolně přijímat kontakt, který mu předtím vadil.
To všechno může být pravda.
Zda za změnu vděčíme stimulaci konkrétních bodů, známým principům učení, charakteru dotyku, změně chování člověka nebo kombinaci několika mechanismů, zatím nevíme.
A právě tam dnes končí pozorování a začíná hypotéza.
Použitá literatura
Carroll, S. L., Sykes, B. W., & Mills, P. C. (2022). Moving toward Fear-Free Husbandry and Veterinary Care for Horses. Animals, 12, 2907.
Carroll, S. L., Sykes, B. W., & Mills, P. C. (2023). Understanding and treating equine behavioural problems. The Veterinary Journal, 296–297, 105985.
Choi, S. H., Sung, S.-H., & Lee, G. (2025). Emotional Freedom Techniques for Anxiety Disorders: A Systematic Review. Healthcare, 13, 2180.
Christensen, J. W., Rundgren, M., & Olsson, K. (2006). Training methods for horses: habituation to a frightening stimulus. Equine Veterinary Journal, 38, 439–443.
Church, D., Stapleton, P., Yang, A., & Gallo, F. (2018). Is Tapping on Acupuncture Points an Active Ingredient in Emotional Freedom Techniques? A Systematic Review and Meta-analysis of Comparative Studies. Journal of Nervous and Mental Disease, 206, 783–793.
Church, D., Stapleton, P., Kip, K., & Gallo, F. (2020). Corrigendum to: Is Tapping on Acupuncture Points an Active Ingredient in Emotional Freedom Techniques. Journal of Nervous and Mental Disease, 208, 632–635.
Feh, C., & de Mazières, J. (1993). Grooming at a preferred site reduces heart rate in horses. Animal Behaviour, 46, 1191–1194.
Janczarek, I. et al. (2018). Emotional excitability and behaviour of horses in response to stroking various regions of the body. Animal Science Journal, 89, 1599–1608.
McLean, A. N., & Christensen, J. W. (2017). The application of learning theory in horse training. Applied Animal Behaviour Science, 190, 18–27.
Sankey, C. et al. (2010). The Way to a Man’s Heart Is through His Stomach: What about Horses? PLoS ONE, 5, e15446.
Sarrafchi, A., Lassallette, E., & Merkies, K. (2025). The effect of choice on horse behaviour, heart rate and heart rate variability during human-horse touch interactions. Applied Animal Behaviour Science, 290, 106698.
Spielmans, G. I., Rosen, G. M., & Spence-Sing, T. (2020). Tapping Away at a Misleading Meta-analysis: No Evidence for Specificity of Acupoint Tapping. Journal of Nervous and Mental Disease, 208.
Stapleton, P., Crighton, G., Sabot, D., & O’Neill, H. M. (2020). Reexamining the effect of emotional freedom techniques on stress biochemistry: A randomized controlled trial. Psychological Trauma, 12, 869–877.
Stapleton, P., & van Elst, A. (2026). Clinical emotional freedom techniques for psychological and physiological stress reduction: A systematic review and network meta-analysis. Explore, 22, 103474.
Talbot, W. A., Pinchbeck, G. L., Knottenbelt, D. C., Graham, H., & McKane, S. A. (2013). A randomised, blinded, crossover study to assess the efficacy of a feed supplement in alleviating the clinical signs of headshaking in 32 horses. Equine Veterinary Journal, 45, 293–297.
