V jezdecké praxi se často pracuje s představou, že kůň se nejlépe učí ve stavu absolutního klidu. Mnoho jezdců intuitivně usiluje o co nejnižší vzrušení, minimum podnětů a maximální „uklidnění“ koně ještě před samotným tréninkem. Novější výzkumy z oblasti etologie a neurověd však naznačují, že situace může být podstatně složitější. Mírná fyziologická aktivace organismu totiž nemusí schopnost učení zhoršovat — za určitých okolností ji může naopak podporovat.
Právě tímto tématem se zabývala studie australských výzkumníků Cathrynne Henshallové, Hayley Randleové, Nidhishe Francise a Rafaela Freireho publikovaná v roce 2022 v časopise Scientific Reports.
Studie je zajímavá především tím, že se nesoustředila pouze na stres samotný, ale porovnávala vliv dvou různých forem fyziologické aktivace organismu — tedy mírného pohybu a nekontrolovaného stresu — na schopnost koní osvojit si nový úkol.
Výsledky přitom ukázaly poměrně výrazné rozdíly.
Výzkumný tým pracoval s 24 koňmi, kteří byli rozděleni do tří skupin. První skupina absolvovala před učením mírnou fyzickou aktivitu na běhacím pásu. Druhá skupina byla vystavena psychickému stresu prostřednictvím neovladatelného a nepředvídatelného podnětu. Třetí skupina sloužila jako kontrolní a zůstala bez pohybu i bez stresové stimulace. Následně byli všichni koně učeni jednoduchému úkolu založenému na operantním podmiňování — tedy schopnosti spojit určité chování s následkem.
Zásadní je, že studie nepracovala s extrémní fyzickou zátěží. Nešlo o intenzivní sportovní výkon ani únavu. Pohybová aktivita byla mírná a krátkodobá — cílem bylo navodit přiměřenou fyziologickou aktivaci organismu, nikoli vyčerpání. Autoři studie sami upozorňují, že právě intenzita zátěže je pravděpodobně klíčovým faktorem.
Koně, kteří absolvovali mírný pohyb před učením, zvládli nový úkol v menším počtu pokusů než koně ze stresové i kontrolní skupiny. Jinými slovy — učili se rychleji. Naopak skupina vystavená stresu nevykazovala zlepšení oproti neaktivní kontrolní skupině.
Zajímavé byly i fyziologické ukazatele. Výzkumníci sledovali koncentrace kortizolu ve slinách, tedy hormonu běžně spojovaného se stresovou reakcí organismu. U koní po mírném pohybu hladiny kortizolu během procesu učení klesaly, zatímco u stresované i neaktivní skupiny naopak stoupaly.
Tento rozdíl je velmi podstatný. Studie totiž nenaznačuje, že by jakékoli zvýšení aktivace organismu automaticky zlepšovalo učení. Autoři naopak upozorňují, že je třeba rozlišovat mezi kontrolovanou fyziologickou aktivací spojenou s pohybem a psychickým stresem vyvolávajícím pocit ztráty kontroly nebo ohrožení.
To odpovídá poznatkům z neurověd i humánní psychologie. Mírná aktivace nervového systému může podporovat pozornost, motivaci i tvorbu paměťových stop. Pokud však stres překročí určitou hranici, začíná působit opačně — omezuje schopnost soustředění, zhoršuje flexibilitu chování a podporuje stereotypní nebo obranné reakce. Studie přímo odkazuje na mechanismy spojené s glukokortikoidy, noradrenalinem a funkcí hipokampu a prefrontální kůry, tedy oblastí mozku souvisejících s učením a pamětí.
Pro jezdeckou praxi jsou zajímavé především možné praktické důsledky těchto poznatků. Studie například podporuje úvahy, že krátký, klidný pohyb před učením nového úkolu může mít pozitivní vliv na schopnost koně soustředit se a zpracovávat informace. Neznamená to ovšem, že „unavený kůň se učí lépe“ — takový závěr by byl zcela nepřesný.
Autoři studie nikde netvrdí, že intenzivní práce nebo fyzické vyčerpání zvyšují schopnost učení. Naopak opakovaně upozorňují, že stres i přílišná zátěž mohou kognitivní funkce zhoršovat.
Stejně důležité je i to, že výzkum pracoval s relativně jednoduchým typem úkolu a nelze jeho výsledky mechanicky přenášet na všechny oblasti jezdeckého výcviku. Studie například nehodnotila dlouhodobé sportovní tréninky, náročné gymnastické cviky ani psychickou zátěž závodního prostředí. Ukazuje především to, že existuje rozdíl mezi klidnou fyziologickou aktivací organismu a nekontrolovaným stresem — a že tyto dva stavy ovlivňují proces učení odlišně.
Výzkum zároveň dobře zapadá do širšího trendu současné etologie koní, která stále více zdůrazňuje propojení emocí, fyziologického stavu a schopnosti učit se. V posledních letech přibývá studií naznačujících, že emoční přetížení, frustrace nebo dlouhodobý stres mohou významně ovlivňovat nejen welfare, ale i samotnou efektivitu tréninku. Kůň ve stavu chronického napětí nemusí být „neochotný“ nebo „tvrdohlavý“ — jeho nervová soustava jednoduše nemusí být v optimálním stavu pro zpracování nových informací.
Právě v tom spočívá možná nejzajímavější přesah celé studie. Moderní výzkum stále jasněji ukazuje, že schopnost učit se není oddělená od fyzického a emočního stavu organismu. Pohyb, stres, sociální prostředí, pocit bezpečí i míra kontroly nad situací pravděpodobně tvoří propojený celek, který ovlivňuje, jak efektivně kůň dokáže reagovat na nové podněty a osvojovat si nové úkoly.
Z pohledu praktického tréninku tak může být důležitější otázka „v jakém stavu se kůň učí“ než samotná intenzita opakování nebo délka lekce.
Zdroje:
