Koně dokáží velmi přesně vnímat lidské emoce – a nejen ty výrazné, jako je radost nebo hněv, ale i jemnější signály, například smutek. Ukazuje to studie publikovaná v časopise Animal Cognition, která zároveň přináší praktický poznatek: při práci s koňmi má smysl vědomě pracovat nejen se svými emocemi, ale i s vlastním hlasem a výrazem.
Emoce hrají klíčovou roli v komunikaci mezi lidmi – a podle současných poznatků také v komunikaci mezi člověkem a zvířaty. Řada studií již dříve prokázala, že různá zvířata, od primátů až po domestokované druhy, dokáží lidské emoce rozpoznávat.
U koní se výzkum dosud soustředil především na kontrast radosti a hněvu. Nová studie se však zaměřila na méně výraznou, „tišší“ emoci – smutek. Právě ten je z hlediska vnímání zajímavý, protože má sice negativní význam, ale zároveň nízkou míru vzrušení.
Výzkum realizoval mezinárodní tým z INRAE, Université de Tours a University of Turku. Koně byli během experimentu postaveni před dvě obrazovky. Na každé z nich viděli stejnou osobu, ale s odlišným výrazem – na jedné obrazovce se šťastným výrazem, na druhé s výrazem smutným. Současně slyšeli lidský hlas, který byl buď radostný, nebo smutný. Klíčovým ukazatelem bylo chování koní – zejména směr a délka pohledu – a také jejich srdeční frekvence.
Výsledky ukázaly, že koně dokáží propojit vizuální a zvukové signály emocí. Pokud byl výraz obličeje a hlas v souladu (například radostný obličej a radostný hlas), reagovali klidněji.
Naopak pokud byl výraz a hlas v rozporu, například smutný obličej doprovázený radostným hlasem, koně se déle dívali na nesouladný obraz. Tento jev se interpretuje jako reakce na překvapení – kůň očekává shodu a její porušení upoutá jeho pozornost. To znamená, že kůň nevnímá obličej a hlas odděleně, ale dokáže je propojit do jednoho významu. Jinými slovy: rozumí tomu, že určitý výraz obličeje a určitý tón hlasu patří k sobě.
Dalším významným zjištěním bylo, že koně věnují více pozornosti radostným výrazům. Na obrazovky se šťastným obličejem se dívali častěji a déle. Současně se u nich při poslechu radostného hlasu zvyšovala srdeční frekvence. To naznačuje vyšší míru aktivace – kůň byl bdělejší, vnímavější a celkově pozornější. Naopak smutné podněty vyvolávaly slabší reakci.
Autoři studie nabízejí několik možných vysvětlení.
První souvisí s charakterem podnětů. Radostné výrazy obličeje bývají dynamičtější a hlas má větší variabilitu, například ve změnách výšky a intonace, což může být pro koně přitažlivější.
Druhé vysvětlení vychází ze zkušenosti. Koně si mohou spojovat radostné výrazy lidí s pozitivními situacemi, jako je krmení, péče nebo uvolněná práce, a proto jim věnují více pozornosti.
Třetí možností je tzv. emocionální nákaza, tedy přenos emocí mezi jedinci. Jde o jev, kdy jedinec přebírá emoční stav druhého. Tento mechanismus je dobře popsán u lidí a primátů a existují důkazy, že může fungovat i mezi člověkem a koněm.
Z pohledu práce s koňmi má studie velmi konkrétní dopad.
Koně nevnímají pouze jednotlivé podněty, ale celkový projev člověka – včetně mimiky a tónu hlasu. Tyto informace dokáží spojit a interpretovat.
Z toho vyplývá, že:
Z praktického hlediska tedy nejde o detail, ale o plnohodnotnou součást komunikace. Kůň reaguje na celek – na držení těla, výraz obličeje i hlas.
Studie Plotine Jardat a jejích kolegů dokládá, že koně dokáží rozlišovat lidské emoce radosti a smutku a zároveň propojit jejich vizuální i zvukové projevy. Zároveň se ukazuje, že radostné projevy na ně působí silněji – přitahují jejich pozornost a zvyšují jejich aktivitu. Pro každodenní práci to znamená jednoduché, ale zásadní doporučení: způsob, jakým s koněm komunikujeme – včetně emocí, které vyjadřujeme – má přímý vliv na jeho chování.
Zdroj
Jardat, P., Liehrmann, O., Reigner, F., Parias, C., Calandreau, L., Lansade, L. (2023): Horses discriminate between human facial and vocal expressions of sadness and joy. Animal Cognition.
