Letošní nízké výnosy sena a prudký růst jeho ceny nutí chovatele hledat jiné zdroje vlákniny. Naději stále představuje otava, pokud porostům pomohou srážky a podaří se je sklidit v odpovídající kvalitě. Ani dobrá druhá seč však nemusí plně nahradit seno, na které jsou čeští chovatelé koní zvyklí. Jaké místo mohou v krmné dávce bezpečně zaujmout pšeničná či ovesná sláma, řepné řízky, senáž nebo úsušky – a kde začínají jejich nutriční a zdravotní limity?
Suché jaro a následné vysoké teploty se v mnoha částech České republiky podepsaly na množství píce sklizené při první seči. Zemědělci hlásí řídké porosty, nízkou hmotu a v některých regionech jen zlomek obvyklé produkce sena. Současně se zvyšuje jeho cena a problémy se řetězí – kvůli nízkým obilným porostům vytvářejícím méně stébel začíná být nedostatek i kvalitní slámy. Pro řadu chovatelů je již nyní zřejmé, že s běžnou zimní zásobou sena nevystačí.
Představa, že chybějící seno jednoduše nahradíme jinou surovinou ve stejném váhovém množství, je však fyziologicky chybná. Příjem objemného krmiva neplní u koně pouze roli dotace živin. Jeho dlouhá struktura prodlužuje dobu příjmu potravy, nutí koně k důkladnému žvýkání a produkci slin (které plní funkci přirozeného pufru a chrání sliznici žaludku před ulceracemi) a v neposlední řadě zaměstnává jeho kognitivní aparát, čímž předchází stresu a rozvoji stereotypního chování. Náhradní krmná dávka proto musí řešit nejen hladinu živin, ale také podíl strukturální vlákniny, celkový příjem sušiny a dobu žraní.
Letošní bilanci sena může částečně vyrovnat druhá seč. V českých chovech koní se však tradičně počítá především se senem z první seče, které mívá delší stébla, hrubší strukturu a vyšší podíl strukturální vlákniny. Tento typ píce obvykle výborně vyhovuje většině dospělých koní v nízké až střední zátěži.
Otava naproti tomu vzniká z porostu, který znovu obrůstá. Traviny obvykle nevytvářejí stejné množství mohutných stébel a květenství, takže druhá seč bývá jemnější, listnatější a méně strukturální. V průměru obsahuje více hrubého proteinu a stravitelné energie a méně obtížně stravitelné vlákniny. Pro koně s vyšší potřebou živin (sportovní koně, senioři, březí a kojící klisny) může být dobře sklizená otava vysoce hodnotným krmivem.
U snadno krmitelných koní, pony nebo jedinců s metabolickými poruchami (např. inzulinovou dysregulací) se však tato přednost stává rizikem. Z jemné otavy získá kůň podstatně více energie, než by odpovídalo stejnému objemu hrubší první seče.
S tím souvisí i praktická zkušenost mnoha chovatelů: jemná, zelená a výrazně vonící otava nemusí být pro koně automaticky chutnější. Někteří jedinci ji přijímají hůře než hrubší seno z první seče nebo v ní selektivně přebírají. Při nákupu většího množství je proto nanejvýš rozumné nejprve ověřit, zda koně konkrétní šarži skutečně ochotně přijímají.
Skutečnou výživovou hodnotu píce neurčuje pořadové číslo seče, ale zralost rostlin při sklizni. S postupujícím stárnutím porostu roste podíl stébel a buněčných stěn:
Stejně tak nelze podle čísla seče odhadnout obsah vodou rozpustných cukrů (WSC). Ten je dán druhovým složením porostu, intenzitou slunečního záření a stresem rostlin (např. suchem). U koní s equinním metabolickým syndromem (EMS), PPID nebo anamnézou laminitidy by měl o nákupu rozhodovat výhradně laboratorní rozbor.
Zřejmě nejčastější volbou při nastavování chybějícího sena je obilná sláma. Může dodat značný objem, prodloužit dobu žvýkání a zaměstnat trávicí trakt. Má však svá velmi specifická pravidla a nezanedbatelná zdravotní rizika.
Sláma je charakteristická vysokým podílem ligninu – nestravitelné formy vlákniny. Aby tato suchá a hrubá hmota bezpečně prošla trávicím traktem a nezpůsobila obstrukci, vyžaduje precizní mechanické zpracování zuby a masivní saturaci vodou. Riziko rozsáhlých zácpových kolik extrémně stoupá u koní se zhoršeným stavem chrupu a v zimních měsících, kdy koně často snižují příjem vody, například vlivem její nízké teploty.
Druhým rizikem je hygienická kvalita. Zaprášená, zatuchlá či mykotoxiny napadená sláma může nevratně poškodit dýchací aparát. Zkrmování zaprášené slámy významně přispívá k rozvoji lehkého/středního koňského astmatu (mEA), případně může vyvolat těžkou ataku u pacientů s diagnostikovaným těžkým koňským astmatem (sEA).
Nemelasované řepné řízky představují cenný komponent náhradních krmných dávek. Poskytují vysoký podíl výborně fermentovatelné vlákniny (pektinových látek a hemicelulóz), mají nízký obsah škrobu i cukru a ve srovnání s obilnou slámou se vyznačují výrazně vyšší stravitelností.
Studie z University of Missouri prokázala, že nahrazení části sena namočenými nemelasovanými řízky pozitivně ovlivnilo diverzitu mikrobiálního společenstva ve slepém střevě, a to včetně nárůstu bakteriálních skupin podílejících se na produkci kyseliny máselné (butyrátu).
Sláma a řízky se tak nutričně ideálně doplňují: sláma poskytuje strukturální vlákninu a prodlužuje dobu příjmu, zatímco řízky dodávají dobře využitelnou energii a podporují střevní mikrobiom. Zásadním limitem řízků je však absence dlouhých stébel. Kůň je pozře poměrně rychle, aniž by krmivo vyvolalo potřebné množství žvýkacích cyklů. Dávkování je navíc nutné vždy kalkulovat ze suché hmotnosti – proces namáčení sice vytvoří značný objem krmiva, samotné živiny však nepřidává.
Kvalitní travní senáž je z výživového hlediska schopná plnohodnotně nahradit seno. Zásadním krokem je však přepočet dávky na sušinu. Zatímco běžné seno obsahuje 85 až 90 % sušiny, senáž obsahuje významný podíl vody (často jen 50–60 % sušiny).
Pokud chovatel nahradí 10 kilogramů sena stejnou čerstvou hmotností senáže, drasticky tím koni sníží příjem skutečných živin a vlákniny. Dávka senáže musí být úměrně navýšena, aby odpovídala fyziologickým potřebám (za orientační minimum se považuje příjem 15 gramů sušiny objemného krmiva na kilogram živé hmotnosti a den). Krmivo navíc vyžaduje bezvadnou hygienickou kvalitu, správnou fermentaci a rychlou spotřebu po otevření balíku.
Travní či vojtěškové pelety a kostky vykazují vysoce stabilní složení živin a představují záchranu pro koně s dysfunkcí chrupu. Narůstá zde však obrovský problém týkající se přirozených behaviorálních vzorců.
Ve studii se šesti koňmi vedlo podání stejné hmotnosti sena a vojtěškových kostek ke zkrácení doby příjmu potravy o 24 % a ke snížení celkového počtu žvýknutí o 26 %. Pokud by kůň většinu dne stál v boxu pouze na granulovaném objemném krmivu bez možnosti konzumovat strukturovanou píci, hrozí u něj rychlý rozvoj frustrace, žaludečních vředů (z důvodu nedostatečné tvorby slin) a stereotypního chování. Granule a kostky proto znamenají excelentní dotaci živin, nikoli však plnohodnotnou náhradu fyziologického procesu žraní.
Při tvorbě náhradní dávky je nezbytné vycházet z konkrétních potřeb koně, přesného vážení jednotlivých složek a ideálně z laboratorního rozboru (se zaměřením na hrubý protein, NDF, ADF, stravitelnou energii a minerální profil).
U této kategorie je prioritou zachovat čas strávený příjmem potravy a neeskalovat energetický příjem.
Vysoký podíl slámy by u tohoto jedince zbytečně zatížil trávicí trakt těžko stravitelnou hmotou a vedl k hubnutí a poklesu výkonnosti.
Kůň, který již nedokáže rozmělnit dlouhá stébla, z nich vytváří tzv. smotky. Sláma či hrubé seno pro něj představují vysoké riziko ucpání jícnu nebo koliky.
Každá změna krmiva musí probíhat postupně, obvykle v horizontu 10 až 14 dnů. Tím se poskytne čas střevní mikrobiální populaci na adekvátní adaptaci. Jedna univerzální náhrada sena neexistuje – o konečném fyziologickém i ekonomickém výsledku rozhodne schopnost chovatele správně posoudit kvalitu alternativních krmiv a individuální toleranci konkrétního zvířete.
Použitá literatura a odborné zdroje
