Nedostatek sena nebo jeho rostoucí cena pravidelně otevírají otázku, zda lze část běžného objemového krmiva nahradit slámou. Odpověď není jednoznačně záporná. Kvalitní obilná sláma může mít v některých krmných dávkách své místo, především u obézních koní a zvířat s nízkou energetickou potřebou. Není však plnohodnotnou náhradou sena a její použití vyžaduje podstatně pečlivější kontrolu celkové výživové bilance, hygienické kvality, chrupu, příjmu vody a zdravotního stavu koně.
Sláma a travní seno jsou z nutričního hlediska dvě odlišná krmiva. Zatímco seno se sklízí s cílem uchovat významnou část energie, bílkovin, minerálních látek a vitaminů původního porostu, sláma představuje především zbytek rostliny po sklizni obilného zrna. Obsahuje vysoký podíl buněčných stěn, zejména neutrálně detergentní vlákniny (NDF), a obvykle také více nestravitelného ligninu. Naproti tomu koncentrace využitelné energie a bílkovin je nízká.
Databáze Feedipedia například uvádí pro pšeničnou slámu v sušině v průměru přibližně 4,2 % hrubého proteinu, 77,5 % NDF a 7,2 % ligninu. Rozptyl mezi jednotlivými vzorky je však značný. Výslednou hodnotu ovlivňuje odrůda obiloviny, průběh vegetace, výška sečení, zastoupení listů a stonků, množství zbytkových obilek, způsob sklizně i skladování.
O skutečné vhodnosti slámy proto nerozhoduje pouze druh obiloviny, ale především kvalita a složení konkrétní šarže.
Ani nízký obsah cukrů a škrobu nelze automaticky předpokládat pouze podle vzhledu nebo botanického původu. Průměrné databázové hodnoty pšeničné slámy jsou sice velmi nízké, zbytkové obilky však mohou obsah škrobu a energie významně zvýšit. U koní s inzulinovou dysregulací nebo s anamnézou endokrinopatické laminitidy má proto smysl vycházet z laboratorního rozboru a posoudit koncentraci cukerných frakcí a škrobu, nikoli ze všeobecné pověsti daného druhu slámy. U těchto koní se běžně doporučují objemná krmiva s nízkým obsahem nestrukturálních sacharidů, často pod přibližně 10 % sušiny.
Sláma tedy není krmivem „bez kalorií“. Je pouze výrazně méně energetická a hůře stravitelná než většina kvalitních travních objemných krmiv.
Nejlépe podložené využití slámy se týká koní a ponyů, kteří snadno přibývají na hmotnosti a jejichž energetickou potřebu je obtížné pokrýt běžným senem, aniž by současně přijímali nadbytek energie.
Pouhé výrazné omezení množství objemného krmiva není ideálním řešením. Kůň je adaptován na příjem menších množství vláknité potravy po značnou část dne a fyziologická potřeba vlákniny se zde prolíná s potřebou vykonávat samotné potravní chování. Příliš krátká doba příjmu potravy a dlouhé intervaly bez objemného krmiva mohou mít negativní dopad na trávicí trakt i welfare a mohou podporovat okusování vybavení, příjem podestýlky nebo některé stereotypie.
Současný odborný přehled uvádí jako orientační minimum možnost potravní aktivity alespoň osm hodin denně, přičemž kůň by neměl být bez možnosti příjmu vláknité potravy déle než přibližně čtyři až pět hodin v kuse. Ve volnějších podmínkách věnují koně získávání a příjmu potravy podstatnou část dne.
Právě zde může kvalitní sláma fungovat jako nízkoenergetická složka dávky, která umožní zachovat větší množství objemného krmiva a prodloužit dobu jeho příjmu.
Zajímavé výsledky přinesla studie Janssonové a kolektivu z roku 2021. Šest koní dostávalo v crossover uspořádání buď čistě travní objemnou dávku, nebo dávku, v níž 50 % sušiny objemného krmiva tvořila kvalitní pšeničná sláma.
Koně přijímali slámovou dávku pomaleji: rychlost příjmu činila přibližně 0,64 kg sušiny za hodinu oproti 0,98 kg u kontrolní dávky. Při přepočtu této rychlosti na celodenní příjem autoři odhadli potenciální dobu potravní aktivity na 11,2 hodiny oproti 6,2 hodinám – tedy přibližně o 80 % více. Při přímo sledovaném hodinovém krmení byl rozdíl menší, ale stále statisticky významný: krmivo bylo koním k dispozici k příjmu v průměru 54 minut u slámové dávky oproti 44 minutám u kontroly.
To je důležitá nuance. Studie neprokázala, že konkrétní předložená porce slámy byla přijímána o 80 % déle. Osmdesátiprocentní rozdíl vznikl až extrapolací naměřené rychlosti příjmu na možnou celodenní dobu krmení.
Současně koně při slámové dietě část předloženého krmiva ponechávali. Zbytky představovaly přibližně 19 % nabídnuté dávky. Skutečný příjem sušiny se mezi dietami výrazně nelišil, ale energetický příjem byl při slámové dávce nižší.
Pro praxi z toho plyne jednoduché pravidlo: nestačí vědět, kolik slámy koni předložíme. Je třeba sledovat, kolik jí skutečně přijme.
Autoři zaznamenali také nižší příjem energie a nižší postprandiální inzulinovou odpověď. Plazmatická koncentrace serotoninu při jednom z měření vykazovala pouze hraniční tendenci k vyšším hodnotám při slámové dávce (p = 0,05). Tento výsledek proto nelze interpretovat jako důkaz, že sláma sama o sobě zlepšuje psychickou pohodu nebo omezuje stereotypní chování.
Přínos pro redukci hmotnosti ukázala také terénní studie 40 koní a ponyů. Zvířata, která během zimy dostávala k chudé pastvě směs sena a ječné slámy v poměru 1 : 1, zhubla v průměru o 27 ± 17 kilogramů. Ve skupině krmené pouze senem naopak zvířata v průměru přibrala o 6 ± 18 kilogramů. Během sledování nebyly v žádné skupině zaznamenány epizody koliky ani laminitidy.
Ani tento výsledek však neznamená, že poloviční podíl slámy je vhodný pro každého koně.
Jednoduché univerzální procento neexistuje.
Výzkum ukazuje, že hygienicky kvalitní obilná sláma může u vybraných zdravých dospělých koní tvořit poměrně významnou část objemové dávky. Padesátiprocentní podíl sušiny byl úspěšně použit ve studiích s pšeničnou, ječnou i ovesnou slámou. Podmínky těchto experimentů je ale nutné respektovat: šlo o konkrétní skupiny zvířat, kontrolované dávky a poměrně krátká období sledování.
Studie Janssonové například zahrnovala pouze šest koní a každé krmné období trvalo 21 dní. Sami autoři proto upozorňují, že šlo o malou krátkodobou studii a výsledky vyžadují další ověření.
V běžné praxi je proto rozumnější začít podstatně nižším podílem a slámu zavádět postupně, sledovat její skutečný příjem, konzistenci a frekvenci trusu, příjem vody, tělesnou hmotnost a kondici koně a množství upravovat podle jeho reakce.
Pozvolná změna je důležitá i z hlediska trávicího mikrobiomu. Náhlé změny krmné dávky patří mezi známé faktory spojené se zvýšeným rizikem koliky.
U většiny koní se jako doporučená spodní hranice používá přibližně 1,5 % tělesné hmotnosti v sušině konzervovaného objemného krmiva za den. Pro 500kg koně to znamená 7,5 kg sušiny. Pokud má seno 90 % sušiny, odpovídá to přibližně 8,3 kg skutečně naváženého sena.
Hodnota 1,5 % není cílovou dávkou pro každého koně, ale doporučenou spodní hranicí.
U obézních koní nebo zvířat s inzulinovou dysregulací může být v rámci odborně řízeného redukčního programu příjem snížen přibližně k 1,25–1,5 % tělesné hmotnosti v sušině. Ještě větší omezení je vyhrazeno specifickým případům a vyžaduje pečlivý monitoring.
Při zařazování slámy je rovněž nutné mít na paměti, že se spolu s energetickou koncentrací snižuje přísun bílkovin, esenciálních aminokyselin, vitaminů a minerálních látek.
Čím větší část sena sláma nahrazuje, tím důležitější je přepočítat celou krmnou dávku.
Samotný minerální liz při vyšším zastoupení slámy zpravidla není řešením. Podle konkrétní dávky může být nutné doplnit kvalitní zdroj bílkovin a přesně sestavený vitaminominerální přípravek.
V praxi se někdy traduje, že ovesná sláma je pro koně automaticky nejlepší, pšeničná nejrizikovější a ječná by se neměla používat vůbec. Dostupná data takto jednoduché pořadí nepodporují.
Rozhodující není pouze botanický druh, ale hygienická a mechanická kvalita konkrétní šarže, její laboratorní složení a vhodnost pro daného koně.
Pšeničná sláma bývá velmi vláknitá, má nízkou energetickou hodnotu a její stravitelnost je výrazně nižší než u kvalitního travního sena.
Právě pšeničná sláma však byla použita ve studii Janssonové, v níž tvořila 50 % sušiny objemné dávky. Během 21 dní se nezvýšila prevalence ani závažnost dlaždicových či žláznatých žaludečních lézí. Šlo přitom o slámu dobré hygienické kvality a součást nutričně vyvážené dávky.
Ovesná sláma bývá často jemnější a chutnější než pšeničná, především pokud obsahuje větší podíl listových částí.
Také zde však záleží na konkrétní šarži. Zbytky zrna mohou zvýšit energetickou hodnotu a obsah škrobu, což může být nežádoucí například u koní s inzulinovou dysregulací.
Pilotní crossover studie Mostertové a kolektivu z roku 2024 porovnávala u osmi koní dávku obsahující 50 % ovesné slámy a 50 % senáže se samotnou senáží. Po sedmi dnech byla rychlost příjmu slámové směsi statisticky významně nižší. Studie zároveň zaznamenala změny ve způsobu žvýkání. Vzhledem k pouhým osmi koním a dvěma sedmidenním obdobím jde ale především o předběžná data, nikoli důkaz dlouhodobé bezpečnosti padesátiprocentního podílu ovesné slámy.
Ječná sláma byla úspěšně použita ve zmíněné terénní studii redukce hmotnosti ponyů. Sama o sobě tedy není krmivem, které by bylo nutné z koňské výživy automaticky vyloučit.
Pozornost je však třeba věnovat ostrým osinám a dalším tvrdým rostlinným částem, které mohou mechanicky poranit sliznici dutiny ústní. Obdobný problém se přitom nemusí týkat výhradně ječmene; ostré osiny či části klasů se mohou objevit i v jiných obilných a travních materiálech.
Praktická kontrola je jednoduchá: slámu je vhodné vzít do ruky, promnout ji, prohlédnout zbytky klasů a posoudit, zda neobsahuje tvrdé ostré části, které píchají do kůže. Materiál s tvrdými a ostrými osinami do koňské krmné dávky nepatří.
U luskovinových slám je ještě méně vhodné pracovat s jednoduchým tvrzením, že jde o jednu nutričně stejnorodou skupinu.
V průměru obsahují více hrubého proteinu a méně NDF než obilné slámy, současně však mohou být více lignifikované. Databáze Feedipedia uvádí pro soubor luskovinových slám průměrně přibližně 10,5 % hrubého proteinu a 10 % ligninu v sušině, zatímco u obilných slám jsou odpovídající hodnoty přibližně 4,1 a 6,5 %. Rozdíly mezi jednotlivými druhy jsou však značné.
Například hrachová sláma obsahuje podle databázových údajů v průměru kolem 8,2 % hrubého proteinu, 54,9 % NDF a 7,2 % ligninu. Vyšší laboratorní obsah bílkovin ale neznamená, že je celý tento protein pro koně dobře využitelný; část může být vázána ve vláknité matrici. Materiál má navíc poměrně hrubou strukturu. Dostupné údaje nicméně uvádějí, že koně mohou hrachovou slámu přijímat.
Pro peluškovoou a další méně běžné slámy je množství kvalitních equinních dat ještě omezenější.
Luskovinovou slámu proto nelze doporučit nebo odmítnout pouze podle toho, že pochází z luskoviny. Rozhodující je konkrétní rostlinný druh, jeho případné antinutriční či toxikologické vlastnosti, stav sklizeného materiálu a laboratorní rozbor.
Většina dostupných výživových studií těchto vedlejších produktů pochází ze skotu, ovcí nebo koz. Pro dlouhodobé používání ve výživě koní máme podstatně méně dat než pro obilnou slámu.
Obava z impakční koliky při zkrmování slámy má racionální základ. Sláma je suchá, velmi vláknitá, má vysoký podíl hůře fermentovatelných buněčných stěn a nízkou stravitelnost.
Dostupné studie však neukazují, že by každé částečné zařazení kvalitní slámy automaticky vedlo ke kolice. V kontrolované studii Janssonové nebyly při 50% podílu pšeničné slámy pozorovány významné poruchy střevní funkce a ve studii Dosiové se u zvířat krmených směsí ječné slámy a sena nevyskytla kolika. Obě práce však mají své limity a nelze z nich vyvozovat absolutní bezpečnost pro všechny koně.
Riziko impakce je zpravidla výsledkem souběhu více faktorů:
– příliš vysokého podílu hrubého krmiva,
– náhlé změny krmné dávky,
– nedostatečného příjmu vody,
– špatného stavu chrupu a nedostatečného rozmělnění krmiva,
– omezeného pohybu,
– individuální predispozice a předchozích impakčních kolik,
– celkově nevhodně sestavené dávky.
Impakce velkého tračníku se často vytvářejí v oblasti pánevního ohbí, kde se mění průsvit i směr střeva. Není ale přesné tvrdit, že právě sláma vyvolává impakci specificky či výhradně v tomto místě.
Koně krmení slámou musí mít nepřetržitý přístup k čisté vodě. Zvláštní pozornost je třeba věnovat zimnímu období, kdy někteří koně přijímají méně studené vody a současně dostávají velmi suché krmivo.
Důležitý je také chrup. Dlouhé tuhé stonky vyžadují účinnou mastikaci; kůň s výraznými dentálními problémy není vhodným kandidátem pro dávku s vysokým podílem slámy.
Tato otázka dobře ukazuje, jak se odborné poznání vyvíjí.
Starší observační studie spojovaly krmení slámou – zejména jejím použitím jako jediného či hlavního objemového krmiva – s vyšším rizikem equine squamous gastric disease (ESGD). Starší konsenzus ECEIM proto doporučoval, aby sláma nebyla jediným zdrojem objemného krmiva a aby její příjem zůstával omezený.
Observační studie však nedokážou vždy spolehlivě oddělit účinek samotné slámy od dalších faktorů: malého celkového množství objemného krmiva, dlouhých intervalů bez potravy, intenzivního tréninku nebo jiných managementových podmínek.
Kontrolovaná práce Janssonové z roku 2021 následně ukázala, že náhrada poloviny travní senáže kvalitní pšeničnou slámou během tří týdnů nezvýšila skóre dlaždicových ani žláznatých žaludečních lézí. Studie však zahrnovala pouze šest koní.
Správná interpretace proto není ani „sláma způsobuje vředy“, ani „sláma je pro žaludek bezpečná“.
Dostupná data ukazují, že kvalitní pšeničnou slámu lze za určitých podmínek použít jako část vyvážené objemové dávky bez prokazatelného krátkodobého zvýšení žaludečních lézí. Neexistuje však dostatek dat k tvrzení, že vysoký podíl jakékoli slámy je dlouhodobě bezpečný pro všechny koně.
Pro žaludek je podstatná nejen botanická identita krmiva, ale pravidelnost jeho příjmu, doba žvýkání, celkové množství vlákniny, dlouhé intervaly nalačno, množství škrobu v dávce a další managementové faktory.
Jedním z hlavních limitů využití slámy je její hygienická kvalita.
Sláma může nést půdní částice, bakterie, plísně, spory, endotoxiny a další respirabilní materiál. Míra kontaminace závisí na průběhu sklizně, vlhkosti, dosoušení, skladování i manipulaci.
Čistá sláma sklizená za vhodných podmínek je z hlediska respirační expozice úplně jiným materiálem než prašný nebo mikrobiálně kontaminovaný balík.
U koní s mírným až středně těžkým nebo těžkým koňským astmatem je jedním ze základních managementových opatření omezení expozice respirabilnímu prachu.
Současná odborná literatura se poměrně jednoznačně staví proti používání klasické slámy jako podestýlky astmatických koní. Ve srovnání například s hoblinami, papírem, kartonem či některými dalšími materiály může vytvářet vyšší koncentrace prachu a mikrobiální kontaminace.
U slámy používané jako krmivo je situace méně černobílá. Rozhodující je především její hygienická kvalita a celková respirační zátěž prostředí.
U astmatického koně by proto měla být krmná sláma posuzována velmi obezřetně a výrazně prašný či mikrobiálně kontaminovaný materiál je nevhodný. Slaměná podestýlka se obecně nedoporučuje.
Namáčení nebo napařování může u některých objemných krmiv snižovat množství respirabilního prachu či životaschopných mikroorganismů, nepromění však hygienicky závadný materiál v bezpečné krmivo. Zvlhčené krmivo navíc nelze dlouhodobě skladovat, protože může docházet k rychlému pomnožení mikroorganismů.
Viditelná plíseň, zatuchlý pach, zahřívání balíku, nadměrná prašnost nebo neobvyklé zbarvení jsou důvodem slámu nezkrmovat.
Mykotoxiny ale nemusí být vždy doprovázeny viditelným zaplísněním. U koní byly po příjmu krmiva přirozeně kontaminovaného fusariovými mykotoxiny popsány změny příjmu krmiva a některých hematologických a biochemických parametrů. Tato konkrétní experimentální data však pocházejí z kontaminované obilné směsi, nikoli přímo ze slámy, a je proto třeba je interpretovat jako důkaz citlivosti koně k mykotoxinům, nikoli jako studii krmné slámy.
Při podezření na kontaminaci má větší význam laboratorní analýza reprezentativního vzorku než preventivní podávání „vyvazovače“ neznámé účinnosti.
Ani účinnost adsorbentů mykotoxinů není univerzální. Rozsáhlý přehled Kihala a kolektivu ukázal značné rozdíly podle konkrétního toxinu a použité látky. V analyzovaných in vitro datech byla například průměrná adsorpce aflatoxinů podstatně vyšší než u deoxynivalenolu (DON) nebo T-2 toxinu. Některé adsorbenty navíc mohou vázat také esenciální živiny, například aminokyseliny či vitaminy.
Velká část údajů o adsorbentech pochází z laboratorních systémů a z jiných hospodářských zvířat. Výsledky proto nelze automaticky převádět na klinickou účinnost u koní.
Použití vyvazovače není standardním opatřením při každém zařazení slámy a v žádném případě nenahrazuje vyřazení hygienicky závadného krmiva.
Stejně opatrně je třeba přistupovat k chemickým reziduím. Není správné předpokládat, že každá konvenčně pěstovaná sláma obsahuje nebezpečné množství herbicidů nebo jiných pesticidů. Na druhou stranu je vhodné znát původ materiálu, způsob jeho pěstování a sklizně a především to, zda byl určen také ke krmným účelům.
Podestýlková sláma neznámého původu by neměla být automaticky považována za krmnou surovinu.
Zvýšená opatrnost nebo úplné vyloučení slámy je namístě zejména u:
– koní s výraznými poruchami chrupu nebo nedostatečnou schopností krmivo rozmělnit,
– seniorů se zhoršenou schopností přijímat a využívat hrubé objemné krmivo,
– koní s opakovanými impakčními kolikami,
– koní s nedostatečným příjmem vody,
– koní s koňským astmatem nebo výraznou citlivostí na prach, pokud nelze zajistit odpovídající hygienickou kvalitu krmiva,
– hubených koní a zvířat s vysokou energetickou potřebou,
– rostoucích koní, březích a laktujících klisen, pokud není celá dávka odborně vyvážena,
– koní, u nichž sláma nahrazuje seno pouze z ekonomických důvodů bez přepočítání celé krmné dávky.
1. Sláma musí být krmné kvality.
Bez plísně, zatuchlého pachu, zahřívání, nadměrného prachu, zeminy, ostrých osin a cizích příměsí.
2. Ideálně znát její laboratorní rozbor.
Čím větší část dávky má sláma tvořit a čím rizikovější je kůň z hlediska obezity či inzulinové dysregulace, tím je analýza důležitější.
3. Dávku vážit.
Sláma je lehká a objemná. Množství nelze spolehlivě odhadnout podle „náručí“, sítě nebo objemu kolečka.
4. Počítat v sušině.
Kilogram sena, senáže a slámy nepředstavuje stejné množství sušiny.
5. Začínat nízkým podílem a změnu provádět postupně.
Není důvod přecházet rovnou k 50 %, pouze proto, že takové množství bylo použito v některých studiích.
6. Sledovat, kolik slámy kůň skutečně sní.
Předložené množství není totéž co skutečný příjem.
7. Zachovat dostatek kvalitního travního objemného krmiva.
Sláma by v běžné praxi neměla být automaticky považována za plnohodnotnou náhradu celé dávky sena.
8. Přepočítat bílkoviny, minerální látky a vitaminy.
Čím více sena sláma nahrazuje, tím větší je riziko nutričně deficitní dávky.
9. Zkontrolovat chrup.
Kůň musí být schopen dlouhá a tuhá stébla dostatečně rozmělnit.
10. Zajistit nepřetržitý přístup k čisté vodě a soli.
Příjem vody je třeba skutečně sledovat, zejména v zimě.
11. Kontrolovat reakci koně.
Varováním je snížený příjem potravy, sušší nebo méně častý trus, nafouknutí, neklid, opakované uléhání, kašel, výtok z nosu, nežádoucí úbytek hmotnosti nebo ztráta svaloviny.
12. Padesátiprocentní podíl ze studie není univerzální návod.
Bezpečné a vhodné množství závisí na kvalitě slámy, skladbě zbytku dávky, zdravotním stavu, tělesné kondici i individuální toleranci koně.
Sláma může být užitečným nástrojem tam, kde potřebujeme snížit energetickou koncentraci krmné dávky a současně zachovat větší objem krmiva a prodloužit dobu jeho příjmu. Největší význam může mít u zdravých dospělých koní a ponyů s nízkou energetickou potřebou, nadváhou nebo sklonem k obezitě.
Dostupné studie ukazují, že kvalitní pšeničnou, ječnou i ovesnou slámu lze za určitých podmínek zařadit jako významnou část objemové dávky. Současně však jde o poměrně omezený soubor studií, často s malým počtem koní a krátkou dobou sledování.
Sláma proto není plnohodnotnou náhradou sena.
Dodává málo využitelné energie, bílkovin a řady dalších živin, její stravitelnost je omezená a nekvalitní materiál může představovat gastrointestinální i respirační riziko. Čím větší podíl dávky tvoří, tím méně lze spoléhat na obecná doporučení a tím důležitější je laboratorní rozbor, znalost skutečného příjmu a individuální výpočet krmné dávky.
Současně je důležité rozlišovat nutriční náhradu sena a náhradu jeho funkce jako dlouhostébelného objemného krmiva. Travní pelety, namáčené senné kostky, řepné řízky nebo kompletní krmiva s vysokým obsahem dobře stravitelné vlákniny mohou velmi účinně dodat vlákninu, energii nebo bílkoviny a u některých koní jsou nepostradatelnou alternativou. Nemusí však automaticky zajistit stejnou dobu žvýkání a stejné možnosti potravního chování jako dlouhostébelné objemné krmivo. Fyziologická potřeba vlákniny a behaviorální potřeba dlouhodobě potravu vyhledávat, přijímat a žvýkat nejsou úplně totéž.
V období nedostatku nebo vysoké ceny sena tedy sláma skutečně může pomoci. Měla by však být kontrolovanou a nutričně vyváženou součástí dávky – nikoli prostředkem, jak zakrýt nedostatečné množství kvalitního objemného krmiva.
Použité zdroje
Couëtil, L. L., Cardwell, J. M., Gerber, V., Lavoie, J.-P., Léguillette, R., & Richard, E. A. (2016). Inflammatory Airway Disease of Horses—Revised Consensus Statement. Journal of Veterinary Internal Medicine, 30, 503–515.
Diez de Castro, E., & Fernandez-Molina, J. M. (2024). Environmental Management of Equine Asthma. Animals, 14, 446.
Dosi, M. C. M., Kirton, R., Hallsworth, S., Keen, J. A., & Morgan, R. A. (2020). Inducing Weight Loss in Native Ponies: Is Straw a Viable Alternative to Hay? Veterinary Record, 187, e60.
Durham, A. E., Frank, N., McGowan, C. M., Menzies-Gow, N. J., Roelfsema, E., Vervuert, I., Feige, K., & Fey, K. (2019). ECEIM Consensus Statement on Equine Metabolic Syndrome. Journal of Veterinary Internal Medicine, 33, 335–349.
Ermers, C., McGilchrist, N., Fenner, K., Wilson, B., & McGreevy, P. (2023). The Fibre Requirements of Horses and the Consequences and Causes of Failure to Meet Them. Animals, 13, 1414.
Feedipedia – Animal Feed Resources Information System. Straws; Wheat Straw; Pea Forage/Pea Straw. INRAE, CIRAD, AFZ and FAO.
Jansson, A., Harris, P., Larsdotter Davey, S., Luthersson, N., Ragnarsson, S., & Ringmark, S. (2021). Straw as an Alternative to Grass Forage in Horses—Effects on Post-Prandial Metabolic Profile, Energy Intake, Behaviour and Gastric Ulceration. Animals, 11, 2197.
Kihal, A., Rodríguez-Prado, M., & Calsamiglia, S. (2022). The Efficacy of Mycotoxin Binders to Control Mycotoxins in Feeds and the Potential Risk of Interactions with Nutrient: A Review. Journal of Animal Science, 100, skac328.
Mostert, N. L., Williams, K., & Witherow, B. A. (2024). A Preliminary Study on Feeding Straw to Horses and Its Effects on Equine Chewing and Consumption Rates. International Journal of Equine Science, 3, 115–122.
Raymond, S. L. et al. (2003). Effects of Feeding a Blend of Grains Naturally Contaminated with Fusarium Mycotoxins on Feed Intake, Serum Chemistry, and Hematology of Horses, and the Efficacy of a Polymeric Glucomannan Mycotoxin Adsorbent. Journal of Animal Science, 81, 2123–2130.
Sykes, B. W. et al. (2015). European College of Equine Internal Medicine Consensus Statement—Equine Gastric Ulcer Syndrome in Adult Horses. Journal of Veterinary Internal Medicine, 29, 1288–1299.
