Vztah hříběte k člověku se neformuje ve chvíli, kdy mu poprvé nasadíme ohlávku, ale mnohem dříve: při prvotním poporodním managementu, při prvních zkušenostech s lidským dotykem. Studie z posledních dvou desetiletí navíc naznačují, že klisna není jen zdrojem mléka a ochrany, ale také důležitým sociálním modelem, podle něhož si hříbě může vytvářet první obraz člověka.
V chovu koní se dlouho předpokládalo, že vztah hříběte k člověku je především výsledkem přímé manipulace: čím dříve a častěji se hříběte dotýkáme, tím snazší bude jeho další výchova. Moderní etologické studie však ukazují složitější obraz. Raný kontakt s člověkem může mít význam, ale jeho forma, načasování a sociální kontext jsou zásadní. Hříbě není izolovaný objekt výcviku. Je to mládě sociálního druhu, které první týdny a měsíce života prožívá v těsné vazbě na matku a prostřednictvím ní vyhodnocuje bezpečnost okolního světa. Klidný a pozitivní vztah klisny k člověku proto může významně ovlivnit i chování jejího hříběte. Francouzský výzkumný tým kolem Séverine Henry, Marie-Annick Richard-Yris a Martine Hausberger se tomuto tématu věnoval opakovaně. Jejich práce ukazují, že chování klisny při kontaktu s člověkem může hříběti sloužit jako důležitá informace. Jinými slovy: hříbě nesleduje pouze člověka. Sleduje i to, jak na člověka reaguje jeho matka.
U koní je vztah klisny a hříběte základní osou raného vývoje. Hříbě od matky získává nejen výživu a ochranu, ale také informace o prostředí. Učí se, na co reagovat opatrně, co ignorovat, kde hledat jistotu a jak se chovat v sociálních situacích. V tomto smyslu je klisna pro hříbě prvním a velmi silným filtrem světa.
Zajímavý je v dané souvislosti výzkum publikovaný v Applied Animal Behaviour Science, který sledoval, zda pozitivní manipulace s klisnou v přítomnosti jejího velmi mladého hříběte ovlivní pozdější chování hříběte vůči člověku. Do experimentu bylo zařazeno 41 dvojic klisna–hříbě. U části klisen člověk během prvních pěti dnů po narození hříběte prováděl krátké, klidné a pozitivní interakce, například jemné čištění a krmení z ruky. Kontrolní klisny takto ošetřovány nebyly. Výsledky naznačily, že hříbata klisen, které měly pozitivní kontakt s člověkem, byla vůči lidem vstřícnější: častěji se přibližovala, sama iniciovala kontakt, vykazovala méně únikových reakcí a lépe tolerovala manipulaci, například položení podsedlové dečky na hřbet. Podstatné je, že člověk v tomto modelu nepracoval primárně s hříbětem samotným. Nešlo o silové „zvykání“ mláděte na dotyk, ale o pozitivní práci s matkou v jeho přítomnosti. Hříbě mělo možnost sledovat, že klisna kontakt s člověkem přijímá v klidu, bez konfliktu a bez ohrožení. Právě tato sociální informace mohla přispět k tomu, že člověka později vyhodnocovalo jako méně nebezpečný podnět.
Na tuto otázku navázala studie publikovaná v časopise Developmental Psychobiology. Autoři se ptali, zda jsou na vliv matky citlivá ještě i šestiměsíční hříbata. Do studie bylo zařazeno 16 dvojic klisna–hříbě. U poloviny klisen probíhal pozitivní kontakt s člověkem v přítomnosti jejich půlročních hříbat, druhá polovina klisen takto ošetřována nebyla. Hříbata byla následně testována mimo jiné reakcí na nehybného člověka, reakcí na přiblížení a tolerancí podsedlové dečky. Výsledky byly opatrnější než u velmi mladých hříbat, ale stále zajímavé. Pozitivní manipulace s klisnou měla na šestiměsíční hříbata příznivý vliv, avšak účinek nebyl tak silný a jednoznačný jako v ranějším věku. Autoři upozornili na výraznou individuální variabilitu. To je důležité prakticky i interpretačně: půlroční hříbě už není jen pasivním pozorovatelem matky. Do hry vstupuje jeho vlastní temperament, předchozí zkušenosti, míra samostatnosti, sociální prostředí i blížící se či probíhající změny spojené s odstavem.
Pro chovatelskou praxi z toho neplyne, že by práce s klisnou v přítomnosti staršího hříběte byla zbytečná. Naopak: může být stále přínosná. Nelze od ní ale očekávat tak jednoznačný efekt jako v prvních dnech života. Čím je hříbě starší, tím více je třeba pracovat s jeho individualitou a vlastním učením.
Téma rané manipulace hříbat je v praxi často spojeno s metodami, které se snaží hříbě velmi brzy po narození navyknout na dotyk, tlak, zvedání končetin nebo lidskou přítomnost. Problém je, že „raný kontakt“ může znamenat velmi různé věci: od klidné přítomnosti člověka přes jemnou pozitivní manipulaci až po intenzivní, vynucené držení hříběte.
Právě rozdíl mezi těmito přístupy je zásadní. Studie, které hodnotily různé typy raných zásahů člověka do života hříbat, shodně upozorňují, že samotná včasnost manipulace nezaručuje lepší výsledek. Podle nich může včasná expozice reakce hříbat na člověka mírně zlepšit, zatímco vynucené hlazení nebo manipulace v raném věku nemají stejný pozitivní efekt.
To je pro praxi velmi důležité. Vztah k člověku nevzniká jen množstvím dotyků, ale kvalitou zkušenosti. Hříbě, které je drženo, přemáháno nebo vystaveno stresu, se sice může naučit určité situace snášet, ale nemusí si vytvářet důvěru. Naopak klidný, předvídatelný a postupný kontakt, zvláště v přítomnosti klisny, může podporovat bezpečnější učení.
Z praktického hlediska proto dává smysl začínat nepřímo: dobrým vztahem s klisnou, klidnou přítomností člověka, pravidelným managementem bez chaosu a krátkými pozitivními zkušenostmi, které hříbě nepřetěžují. Přímá manipulace má být postupná, krátká a čitelná. Cílem není hříbě „zlomit“ ani co nejrychleji naučit všechny úkony, ale vybudovat základ, na němž bude možné později bezpečně stavět.
U sociálních druhů je učení pozorováním významnou součástí vývoje. Hříbě sleduje, jak se ostatní koně pohybují v prostoru, jak reagují na nové podněty, jak se vyhýbají konfliktu a jak navazují sociální kontakt. Do tohoto prostředí vstupuje člověk: krmí, čistí, odvádí, ošetřuje, přivádí veterináře nebo kováře. Pro hříbě není důležité jen to, co člověk dělá přímo jemu. Důležité je také to, jak člověk jedná s matkou a se stádem. Pokud je klisna při kontaktu s člověkem klidná, spolupracující a bez známek strachu, hříbě dostává jinou informaci, než když matka reaguje napětím, útěkem nebo konfliktem. To neznamená, že klidná klisna automaticky „vyrobí“ důvěřivé hříbě. Znamená to však, že její chování může vytvářet významný rámec pro první zkušenosti hříběte s člověkem.
Chovatelé to často znají prakticky. Hříbata klisen, které se nechají bez odporu ošetřovat, vodit a čistit, bývají v běžném managementu snáze ovladatelná. Naopak hříbě velmi nedůvěřivé, ochranitelské nebo špatně manipulovatelné klisny může přebírat zvýšenou opatrnost. Studie tento praktický postřeh nepotvrzují absolutně, ale dávají mu vědecky přijatelný rámec: matka může ovlivnit vztah hříběte k člověku, ale není jediným faktorem.
Téma vztahu hříběte k člověku nelze oddělit od odstavu. V mnoha chovech se hříbata odstavují ve věku přibližně čtyř až sedmi měsíců a již dlouho víme, že umělý odstav je v životě hříběte významným stresorem a může mít dopady na welfare. Odstav totiž není jen ukončení příjmu mléka. Je to zásadní sociální změna. Hříbě ztrácí bezprostřední přístup k matce, mění se jeho sociální prostředí nebo vztah ke skupině, režim krmení i míra jistoty. Pokud je odstav náhlý nebo spojený s dalšími stresory, může zhoršit schopnost hříběte učit se a vyrovnávat se s novými situacemi. Z praktického hlediska je proto vhodné přemýšlet o odstavu nikoli jako o jednorázové „technické“ operaci, ale jako o procesu. Pomoci může stabilní sociální prostředí, přítomnost známých koní, postupnost, dobrá výživa, minimalizace dalších změn a pokračující klidný kontakt s člověkem. Studie z roku 2012 navíc ukázala, že přítomnost nepříbuzných dospělých koní může pomoci snížit sociální stres při odstavu.
První praktický závěr je jednoduchý: vztah hříběte k člověku začíná u klisny. Pokud chceme vychovat hříbě, které bude člověku lépe rozumět a bude s ním ochotněji a bezpečněji spolupracovat, má smysl věnovat pozornost nejen přímé manipulaci s hříbětem, ale i kvalitě vztahu člověk–klisna. Klisna by proto měla mít s člověkem co nejvíce klidných, předvídatelných a pozitivních zkušeností. Čištění, krmení, kontrola vemene, vodění nebo běžné ošetření by neměly být každodenním bojem. Hříbě, které u matky opakovaně vidí klidný kontakt s člověkem, získává informaci, že člověk není nutně zdrojem ohrožení.
Druhý závěr se týká přímé práce s hříbětem. Ta má být krátká, srozumitelná a přiměřená věku. Hříbě potřebuje postupně poznat dotyk, ohlávku, vodítko, zvedání končetin a základní veterinární úkony. Nemusí se je ale učit prostřednictvím nátlaku. Příliš intenzivní manipulace může vést spíše k pasivnímu přetrpění situace nebo stresu než k důvěře.
Třetí závěr se týká individuality. Ne každé hříbě bude reagovat stejně. Některá hříbata jsou zvědavá a kontaktní, jiná opatrnější. Rozdíly mohou souviset s temperamentem, zkušeností klisny, prostředím, zdravotním stavem, kvalitou managementu i sociálním uspořádáním skupiny. Výchovu a ranný výcvik hříběte nelze standardizovat, zavést univerzální postup, postupy je třeba citlivě přizpůsobovat konkrétnímu hříběti.
Studie o vlivu klisny na vztah hříběte k člověku neříkají, že chovatel má hříbě nechat bez výchovy. Říkají spíše to, že výchova nezačíná až přímým výcvikem. Začíná kvalitou celého prostředí: vztahem s klisnou, sociálním zázemím, způsobem manipulace, respektem k věku a omezením zbytečného stresu.
Zdroje
Henry, S., Hemery, D., Richard, M. A., Hausberger, M. Human–mare relationships and behaviour of foals toward humans. Applied Animal Behaviour Science, 2005, 93, 341–362.
Henry, S., Briefer, S., Richard-Yris, M. A., Hausberger, M. Are 6-month-old foals sensitive to dam’s influence? Developmental Psychobiology, 2007, 49(5), 514–521. PMID: 17577237.
Henry, S., Richard-Yris, M. A., Hausberger, M. a kol. Influence of various early human–foal interferences on subsequent human–foal relationship. Developmental Psychobiology, 2006.
Lansade, L., Nowak, R., Lainé, A. L., Leterrier, C., Bonneau, C., Parias, C., Bertin, A. Domestic Foal Weaning: Need for Re-Thinking Breeding Practices? Animals, 2020.
Waran, N. K., Clarke, N., Farnworth, M. The effects of weaning on the domestic horse. Applied Animal Behaviour Science, 2008.
Henry, S., Fureix, C., Rowberry, R., Bateson, M., Hausberger, M. Adults may be used to alleviate weaning stress in domestic foals. Physiology & Behavior, 2012.
